|
Ve 20. století nenalezneme mnoho skladatelů, kteří by se komponování oper věnovali tak intenzivně a systematicky: Martinů jich napsal celkem čtrnáct, a kdyby se k tomu započetla díla plánovaná nebo dokonce již rozpracovaná, bylo by jich ještě víc. Je to o to podivuhodnější, vezmeme-li v úvahu, že Martinů nebyl prakticky až do konce 40. let nijak existenčně zajištěn. Jeho jediné výdělky plynuly z tantiém a nových objednávek a jak známo, opera je pro skladatele z finančního hlediska značně riziková záležitost. Ale Martinů hudební divadlo prostě miloval. Hned po dokončení jedné opery se už sháněl po vhodném libretu na operu další. K některým ze svých oper si sám upravoval libreta, v průběhu komponování si pro lepší orientaci kreslil plánky scény, kulisy a schéma rozestavění interpretů. Velké potěšení nacházel také v návštěvách knihoven, ve kterých studoval materiály, umožňující mu v případě potřeby přesné vystižení lokálního koloritu. Hudebnímu divadlu věnoval Martinů - který jinak komentáře ke svým skladbám psal nerad a jen na výslovné požádání - dokonce i četné články, v nichž usiloval o vysvětlení svého estetického východiska.
|