|
Toto je konec videa. Plnou verzi příběhu lze vidět ve filmu „60 hodin Majkopské skupiny“ (Autoři filmu: M. Polonin, O. Zajcev, 1995)… Raněné naložili na zbývající tři auta – poté co skončila bitva trvající 48 hodin. Auta se z města nedostala, byla zničena. Další pokusy o transport raněných nenásledovaly, nebylo jak. Zbývající ranění umírali. Když bylo jasné, že brzy už nebudou mít čím bojovat, rozhodli se nádraží opustit. Šli po pražcích, nikdo je nepronásledoval. Šli potichu, s rozkazem „Nestřílet!“ Když ti, kdo šli vepředu, pocítili, že záchrana je blízko, selhali jim nervy, a posadili se na sníh. Po nich se posadili ostatní. Zampolit řval „Vztyk! Prvnímu slibuju dva řády!“ Dva vyskočili, šli dopředu, ostatní zůstali. Nikdo nepřežil. Velení nikdo nekontaktoval: brigáda neexistovala. 31. prosince (1994) do Grozného vešlo 700 lidi a 100 jednotek techniky, po 60 hodinách (2. ledna) z Grozného odcházelo kolem 200 lidi a 7 strojů. Jiné jednotky, které přišly do Grozného, čekal stejný osud. Později, když se pozůstalí snažili vyjasnit, jak se tohle mohlo stát, odpověď byla, že velení chtělo připravit Pavlu Gračevovi dárek k narozeninám 1. ledna – podat hlášeni o dobytí Grozného. (* generál Pavel Gračev, v době těchto událostí generál, hlavní postava Ruské vojenské moci, ministr obrany RF, vrchní velitel Čečenské vojenské kampaně).
|