|
|
Une analyse de la littérature, publiée en 2004 par l'OMS, conclut qu'il existe des preuves manifestes que la fourniture et l'utilisation accrues de matériel d'injection stérile par les UDVI réduisent considérablement l'infection par le VIH et qu'aucun effet négatif involontaire majeur n'a été démontré (OMS, 2004).
|
|
|
Scientific research into the effectiveness of NSPs in reducing HIV/AIDS among IDUs dates back to the 1980s (141). A review of the literature, published by WHO in 2004, concludes that there is compelling evidence that increasing the availability and utilisation of sterile injecting equipment by IDUs reduces HIV infection substantially and that there is no evidence of any major unintended negative consequences (WHO, 2004). However, the review concluded that, by themselves, NSPs are not enough to control HIV infection among IDUs, and that these programmes must be supported by a range of complementary measures in order to control HIV infection among and from IDUs. Reviewing the cost-effectiveness of NSPs, de Wit and Bos (2004) conclude that NSPs seem to be cost-effective in preventing the spread of HIV and have additional and worthwhile benefits apart from reducing HIV, such as bringing a difficult-to-reach population of drug users into contact with health and social services.
|
|
|
Bereits in den 80er Jahren wurden wissenschaftliche Forschungen über die Wirksamkeit von Nadel- und Spritzenaustauschprogrammen hinsichtlich der Eindämmung von HIV/AIDS unter injizierenden Drogenkonsumenten durchgeführt (141). Einem von der WHO im Jahr 2004 veröffentlichten Überblick über die einschlägige Literatur zufolge gibt es zwingende Beweise dafür, dass die erhöhte Verfügbarkeit und Nutzung steriler Spritzbestecke die Prävalenz von HIV-Infektionen unter IDU erheblich verringert. Auf der anderen Seite gibt es keinen Beleg für größere unbeabsichtigte negative Folgen (WHO, 2004). Bei der Untersuchung wurde jedoch der Schluss gezogen, dass Nadel- und Spritzenaustauschprogramme an sich nicht ausreichen, um HIV-Infektionen unter IDU zu bekämpfen, und dass diese Programme durch eine Reihe ergänzender Maßnahmen unterstützt werden müssen, um HIV-Infektionen von IDU sowie die Übertragung von HIV durch IDU einzudämmen. Bei einer Untersuchung der Kosteneffizienz von Nadel- und Spritzenaustauschprogrammen kommen de Wit und Bos (2004) zu dem Schluss, dass diese Programme offenbar im Hinblick auf die Prävention der Verbreitung von HIV kosteneffizient sind und neben der Reduzierung von HIV zusätzliche lohnenswerte Vorteile mit sich bringen: Beispielsweise kommen durch sie schwer erreichbare Gruppen von Drogenkonsumenten in Kontakt mit Gesundheits- und Sozialdiensten.
|
|
|
La investigación científica sobre la eficacia de los programas de intercambio de agujas y jeringuillas para reducir el VIH/SIDA entre los consumidores de drogas por vía parenteral se remonta a la década de 1980 (141). La revisión bibliográfica publicada por la OMS en 2004 concluye que existen indicios claros de que aumentar la disponibilidad y la utilización de material de inyección estéril por parte de los consumidores reduce notablemente la infección por VIH y que no existen pruebas de que tengan consecuencias negativas imprevistas (OMS, 2004). No obstante, esta revisión concluía que, por sí solos, estos programas no son suficientes para controlar la infección por VIH entre los consumidores por vía parenteral, y que deberían apoyarse con una serie de medidas complementarias. En un estudio de la rentabilidad de este tipo de programas, de Wit y Bos (2004) concluyeron que parecían eficaces para prevenir el contagio del VIH y que producen valiosos beneficios además de la reducción del VIH, como facilitar el contacto de los servicios sociales y sanitarios con la población de consumidores de drogas, a la que suele ser difícil llegar.
|
|
|
Gli studi di ricerca scientifici sull’efficacia dei programmi di scambio di aghi e siringhe nel ridurre l’incidenza di HIV/AIDS tra i consumatori di stupefacenti per via parenterale risalgono agli anni Ottanta (141). Stando alle conclusioni di una revisione della letteratura pubblicata dall’OMS nel 2004, sarebbe ampiamente dimostrato che l’aumento della reperibilità e dell’impiego di strumenti sterili da parte dei consumatori di stupefacenti per via parenterale riduce in maniera sostanziale l’infezione da HIV e che non vi sarebbero prove di gravi conseguenze negative indesiderate (OMS, 2004). Tuttavia, si legge anche nelle conclusioni che i programmi di scambio di aghi e siringhe non sono di per sé sufficienti a controllare l’infezione da HIV tra i consumatori di stupefacenti per via parenterale, ma che, per poter contrastare l’infezione tra e da questo genere di consumatori di stupefacenti, tali programmi devono essere sostenuti da una serie di misure complementari. Rianalizzando l’efficacia rispetto ai costi dei programmi di scambio di aghi e siringhe, de Wit e Bos (2004) concludono che tali programmi sembrano essere efficaci rispetto ai costi nel prevenire la diffusione dell’HIV e producono inoltre ulteriori benefici validi oltre a ridurre l’infezione da HIV, tra cui quello di stabilire un contatto tra i servizi sanitari e sociali e una popolazione di consumatori di droga difficile da raggiungere.
|
|
|
A investigação científica sobre a eficácia dos PTS na redução do VIH/SIDA entre os CDI remonta à década de 1980 (141). Uma análise da literatura existente, publicada pela OMS em 2004, conclui que existem provas convincentes de que o aumento do acesso e da utilização de equipamento de injecção esterilizado pelos CDI reduz substancialmente a infecção pelo VIH e que não existem indícios de quaisquer consequências negativas inesperadas graves (OMS, 2004). No entanto, a análise concluiu que, só por si, os PTS não são suficientes para controlar a infecção pelo VIH entre os CDI, e que estes programas devem ser apoiados por uma série de medidas complementares a fim de controlar essa infecção entre os CDI e a partir deles. Analisando a relação custo-benefício dos PTS, de Wit e Bos (2004) concluíram que estes programas parecem ter uma boa relação custo-benefício na prevenção da propagação do VIH e que possuem vantagens complementares úteis para além de reduzirem o vírus, tais como a de porem populações de consumidores de droga difíceis de atingir em contacto com os serviços de saúde e sociais.
|
|
|
Οι επιστημονικές έρευνες σχετικά με την αποτελεσματικότητα των προγραμμάτων ανταλλαγής βελόνων και συρίγγων για τη μείωση του ιού HIV/AIDS στους ΧΕΝ ξεκίνησαν από τη δεκαετία του 1980 (141). Μια επισκόπηση της βιβλιογραφίας, που δημοσιεύθηκε από την ΠΟΥ το 2004, καταλήγει στο συμπέρασμα ότι υπάρχουν αδιάσειστα στοιχεία που δείχνουν ότι η αύξηση της διαθεσιμότητας και της χρήσης αποστειρωμένων συνέργων από τους ΧΕΝ μειώνει σημαντικά τη μόλυνση από τον ιό HIV και ότι δεν υπάρχουν ενδείξεις σημαντικών ανεπιθύμητων αρνητικών συνεπειών (ΠΟΥ, 2004). Ωστόσο, η έρευνα διαπιστώνει ότι τα προγράμματα ανταλλαγής βελόνων και συρίγγων δεν επαρκούν από μόνα τους για τον έλεγχο της μόλυνσης από τον ιό HIV στους ΧΕΝ, και ότι τα προγράμματα αυτά πρέπει να υποστηρίζονται από μια σειρά συμπληρωματικών μέτρων για τον έλεγχο της μόλυνσης από τον HIV στους ΧΕΝ και από αυτούς. Εξετάζοντας την αποδοτικότητα από άποψη κόστους των προγραμμάτων ανταλλαγής βελόνων και συρίγγων, οι de Wit και Bos (2004) συμπεραίνουν ότι τα εν λόγω προγράμματα φαίνονται οικονομικά όσον αφορά την πρόληψη της εξάπλωσης του ιού HIV και εμφανίζουν άλλα πρόσθετα και αξιόλογα πλεονεκτήματα πέραν της μείωσης του ιού HIV, όπως το γεγονός ότι φέρνουν σε επαφή με υγειονομικές και κοινωνικές υπηρεσίες έναν πληθυσμό τοξικομανών που είναι δύσκολο να προσεγγισθεί.
|
|
|
Al in de jaren tachtig is er wetenschappelijk onderzoek verricht naar de effectiviteit van OvN’s bij het terugdringen van HIV/aids onder ID’s (141). Uit een literatuuronderzoek dat in 2004 door de WHO is gepubliceerd, blijkt dat er overduidelijk bewijs voorhanden is dat het aantal HIV-infecties aanzienlijk kan worden verlaagd als er meer steriel injectiemateriaal wordt aangeboden en de ID’s hiervan beter gebruik maken. Daarentegen zijn er geen aanwijzingen gevonden voor eventuele onbedoelde negatieve effecten (WHO, 2004). Een van de conclusies van het onderzoek was echter ook dat er voor de bestrijding van HIV-infecties onder ID’s meer nodig is dan alleen OvN’s. Om de HIV-infecties onder ID’s effectief met deze programma’s onder controle te kunnen houden, zijn aanvullende maatregelen noodzakelijk. In het kader van een kosten-batenanalyse van OvN’s concluderen de Wit en Bos (2004) dat de programma’s niet alleen effectief lijken voor de preventie van HIV-verspreiding, maar dat zij naast het terugdringen van HIV ook nog aanvullende en waardevolle positieve effecten hebben, zoals het in contact brengen van een moeilijk te bereiken populatie drugsgebruikers met maatschappelijke instanties en de gezondheidszorg.
|
|
|
Vědecký výzkum účinnosti programů výměny jehel a stříkaček při minimalizaci HIV/AIDS mezi injekčními uživateli drog se datuje do 80. let 20. století (141). Přehled literatury, který publikovala Světová zdravotnická organizace v roce 2004, obsahuje závěr, že existuje přesvědčivý důkaz, že zvýšení dostupnosti a používání sterilního injekčního vybavení na straně injekčních uživatelů drog sníží podstatným způsobem infekci HIV, a že neexistuje žádný důkaz o významných nezáměrných negativních důsledcích (WHO, 2004). V uvedeném přehledu se však dospělo k závěru, že programy výměny jehel a stříkaček samy o sobě nepostačují k tomu, aby kontrolovaly infekci HIV mezi injekčními uživateli drog, a že je nutné, aby tyto programy byly podporovány řadou doplňkových opatření za účelem kontroly infekce mezi injekčními uživateli drog a jejího usměrňování ze strany samotných injekčních uživatelů drog. Při zkoumání nákladové efektivnosti programů výměny jehel a stříkaček de Wit a Bos (2004) bylo vyvozeno, že programy výměny jehel a stříkaček se zdají být nákladově efektivní při prevenci šíření HIV a mají kromě redukce HIV další cenné přínosy, např. že umožňují populaci uživatelů drog, která se obtížně kontaktuje, přístup k zdravotnickým a společenským službám.
|
|
|
Den videnskabelige forskning i effektiviteten af nåle- og sprøjteprogrammer (NSP'er) med hensyn til at begrænse hiv/aids blandt intravenøse stofbrugere går tilbage i 1980'erne (141). Ved en gennemgang af litteraturen, som blev offentliggjort af WHO i 2004, blev det konkluderet, at der er afgørende beviser for, at en øget adgang til og udnyttelse af sterilt sprøjteudstyr for intravenøse stofbrugere i vidt omfang begrænser hiv-smitte, og at der ikke foreligger beviser for nogen væsentlige utilsigtede negative konsekvenser (WHO, 2004). Det blev imidlertid også konkluderet, at NSP'er ikke alene er tilstrækkelig til at begrænse hiv-smitte blandt intravenøse stofbrugere, og at disse programmer skal støttes af en række supplerende foranstaltninger med henblik på at bekæmpe hiv-smitten blandt og fra intravenøse stofbrugere. Ved en gennemgang af omkostningseffektiviteten af NSP'er har de Wit og Bos (2004) konkluderet, at NSP'erne synes at være omkostningseffektive med hensyn til at forhindre spredning af hiv og er forbundet med yderligere fordele og nytte foruden at begrænse hiv, f.eks. ved at en gruppe af stofbrugere, som det ellers er vanskeligt at nå ud til, sættes i kontakt med sundhedstjenester og sociale tjenester.
|
|
|
Teaduslikke uuringuid nõela- ja süstlavahetusprogrammide efektiivsuse kohta HIV/AIDSi vähendamisel süstivate narkomaanide hulgas hakati läbi viima juba 1980ndatel aastatel (141). Asjakohase kirjanduse ülevaates, mille avaldas Maailma Tervishoiuorganisatsioon 2004. aastal, jõutakse järeldusele, et on olemas ülekaalukad tõendid selle kohta, et steriilsete süstimisvahendite kättesaadavuse parandamine ja kasutamise suurendamine süstivate narkomaanide hulgas vähendab oluliselt HIVi nakatumist ja puuduvad igasugused tõendid tõsiste soovimatute negatiivsete tagajärgede kohta (WHO, 2004). Siiski jõuti ülevaates ka sellisele järeldusele, et ainuüksi nõela- ja süstlavahetusprogrammidest ei piisa süstivate narkomaanide HIV‑sse nakatumise kontrolli all hoidmiseks ja et neid programme tuleb toetada erinevate täiendavate meetmetega, et hoida kontrolli all süstivate narkomaanide HIV‑sse nakatumist ja nakkuse edasikandmist. Nõela- ja süstlavahetusprogrammide tulemuslikkust uurides jõuavad de Wit ja Bos (2004) järeldusele, et need programmid tunduvad olevat tulemuslikud HIV leviku tõkestamisel ning et neil on lisaks HIV vähendamisele veel täiendavaid ja olulisi kasutegureid, näiteks see, et need aitavad luua kontakti narkomaanide raskesti ligipääsetavate kogukondade ning tervishoiu- ja sotsiaalteenistuste vahel.
|
|
|
Neulojen ja ruiskujen vaihto-ohjelmien tehokkuutta hiv:n ja aidsin vähentämisessä injektiokäyttäjien keskuudessa on tutkittu tieteellisesti 1980-luvulta lähtien (141). WHO:n vuonna 2004 julkaisemassa kirjallisuuskatsauksessa todetaan, että on olemassa vakuuttavia todisteita siitä, että steriilien injektiovälineiden saatavuuden ja käytön lisääminen huumeiden injektiokäyttäjien keskuudessa vähentää hiv-tartuntoja huomattavasti, eikä mistään merkittävästä tahattomasta seurauksesta ole mitään näyttöä (WHO, 2004). Katsauksessa kuitenkin todetaan myös, etteivät neulojen ja ruiskujen vaihto-ohjelmat yksinään riitä hiv-tartuntojen hillitsemiseen injektiokäyttäjien keskuudessa, vaan näitä ohjelmia on tuettava erilaisilla täydentävillä toimenpiteillä, jotta injektiokäyttäjien hiv-tartuntoja voitaisiin vähentää. Neulojen ja ruiskujen vaihto-ohjelmien kustannustehokkuutta tarkastelleet de Wit ja Bos (2004) toteavat, että nämä ohjelmat vaikuttavat olevan kustannustehokkaita hiv:n leviämisen ehkäisyssä ja niillä on hiv:n vähenemisen lisäksi muitakin huomattavia etuja, kuten huumeidenkäyttäjien vaikeasti tavoitettavan väestöryhmän saattaminen yhteyteen terveys- ja sosiaalipalvelujen kanssa.
|
|
|
A tű- és fecskendőprogramok hatékonyságát a HIV/AIDS előfordulásának csökkentésében az injekciós kábítószer-használók körében az 1980-as évek óta vizsgálják(141). A WHO által 2004-ben közreadott szakirodalmi áttekintés arra a következtetésre jutott, hogy meggyőző bizonyítékok vannak arra, hogy a steril injekciós felszerelések hozzáférhetőségének javítása és használatának gyakoribbá tétele az injekciós kábítószer-használók körében jelentősen csökkenti a HIV-fertőzést, ugyanakkor nagyobb arányú nem kívánt negatív következményre nincs bizonyíték (WHO, 2004). Az áttekintés azonban arra is rávilágított, hogy az injekciós kábítószer-használók HIV-fertőzésének ellenőrzése érdekében a tű- és fecskendőprogramokat kiegészítő intézkedésekkel kell támogatni. A tű- és fecskendőprogramok költséghatékonyságát megvizsgálva de Wit és Bos (2004) arra következtet, hogy a tű- és fecskendőprogramok költséghatékonynak bizonyultak a HIV terjedésének megelőzésében, és a HIV csökkentésén kívül további érdemleges előnyökkel járnak, így például kapcsolatot teremtenek a kábítószer-használók nehezen elérhető populációja és az egészségügyi és szociális szolgálatok között.
|
|
|
Allerede på 1980-tallet begynte forskerne å undersøke sprøytebytteprogrammenes effektivitet mht. å redusere HIV/AIDS blant sprøytebrukere (141). En litteraturgjennomgang utgitt av Verdens helseorganisasjon i 2004 konkluderte med at det er klart dokumentert at økt tilgjengelighet og bruk av sterilt injeksjonsutstyr for sprøytebrukere medfører en betydelig reduksjon i utbredelsen av HIV-smitte, og at det ikke finnes noen dokumentasjon på eventuelle vesentlige utilsiktede negative konsekvenser (WHO, 2004). Gjennomgangen fastslo imidlertid at sprøytebytteprogrammene i seg selv ikke er nok til å få kontroll med HIV-smitten blant sprøytebrukere, og at disse programmene må understøttes av en rekke supplerende tiltak for å kontrollere HIV-smitte blant og fra sprøytebrukere. En gjennomgang av kostnadseffektiviteten ved sprøytebytteprogrammer av de Wit og Bos (2004) konkluder med at sprøytebytteprogrammer synes å være kostnadseffektive når det gjelder å forebygge spredningen av HIV, og at de faktisk har andre verdifulle fordeler enn akkurat å redusere HIV, som f.eks. å få narkotikabrukere som er vanskelige å nå, til å komme i kontakt med helse- og sosialtjenesten.
|
|
|
Badania naukowe w sprawie efektywności działania programów wymiany igieł i strzykawek w redukowaniu występowania HIV/AIDS w grupie osób zażywających narkotyki dożylne rozpoczęły się w latach 80-tych (141). Przegląd literatury opublikowany przez WHO w 2004 roku stwierdza, że istnieją istotne dowody potwierdzające tezę, że zwiększenie dostępności i wykorzystania sterylnego sprzętu do iniekcji przez osoby wstrzykujące narkotyki wyraźnie ogranicza rozwój zakażeń wirusem HIV oraz że nie ma dowodów na istnienie jakichkolwiek większych niezamierzonych, negatywnych konsekwencji tego działania (WHO, 2004). Z przeglądu wynika jednak także, że same programy wymiany igieł i strzykawek nie są wystarczającym środkiem na powstrzymanie występowania zakażeń wirusem HIV wśród osób wstrzykujących narkotyki, i że muszą one być wspierane przez inne działania uzupełniające, by zwalczać zakażenia wirusem HIV w grupie osób przyjmujących narkotyki dożylnie i zakażenia spowodowane przez jej członków. Badając efektywność kosztową programów wymiany igieł i strzykawek, de Wit i Bos (2004) wskazują, że są one efektywne pod względem kosztów w dziedzinie zapobiegania rozprzestrzeniania wirusa HIV, dają także dodatkową i wartościową korzyść, gdyż doprowadzają do nawiązania kontaktu między trudno dostępną populacją narkomanów a służbami medycznymi i opieki społecznej.
|
|
|
Încă din anii 1980 s-a desfăşurat studii de cercetare ştiinţifică privind eficienţa PAS la reducerea HIV/SIDA în rândul CDI (141). Într-o sinteză a literaturii de specialitate, publicată de OMS în 2004, se arată că există dovezi incontestabile conform cărora creşterea disponibilităţii şi a utilizării echipamentului steril de injectare de către CDI reduce substanţial infectarea cu HIV şi că nu s-au înregistrat nici un fel de consecinţe negative semnificative neintenţionate (OMS, 2004). Cu toate acestea, studiul a concluzionat că PAS singure nu sunt suficiente pentru a ţine sub control infecţia cu HIV în rândul CDI şi că aceste programe trebuie susţinute de o serie de măsuri complementare pentru a ţine sub control infecţia cu HIV în rândul CDI şi determinată de aceştia. Analizând rentabilitatea PAS, de Wit şi Bos (2004) au tras concluzia că PAS par să fie rentabile la prevenirea răspândirii infecţiei cu HIV şi că prezintă beneficii suplimentare şi importante pe lângă reducerea nivelului de infectare cu HIV, cum ar fi stabilirea contactului dintre o populaţie de consumatori de droguri la care este dificil de ajuns şi serviciile de asistenţă medicală şi socială.
|
|
|
Vedecký výskum účinnosti NSP na obmedzovanie HIV/AIDS medzi IDU sa datuje od osemdesiatych rokov minulého storočia (141). Z prehľadu literatúry, ktorý uverejnila SZO v roku 2004, vyplýva, že existuje presvedčivý dôkaz o podstatnom ústupe infekcií HIV so zvyšujúcou sa dostupnosťou a využívaním sterilných injekčných pomôcok injekčnými užívateľmi drog a nejestvuje dôkaz o žiadnych veľkých nežiaducich negatívnych následkoch (SZO 2004). Prehľad však uzatvára, že samotné NSP nie sú dostatočné na kontrolovanie infekcie HIV medzi IDU a že tieto programy musí podporovať rad doplnkových opatrení na kontrolu šírenia infekcie HIV injekčnými užívateľmi drog a medzi nimi. Z kontroly efektívnosti nákladov NSP de Wit a Bos (2004) usudzujú, že z hľadiska nákladov sa NSP zdajú efektívne v prevencii šírenia HIV a okrem redukovania HIV prinášajú dodatočný a cenný prospech, napr. v nadväzovaní styku ťažko dosiahnuteľnej populácie užívateľov drog so zdravotníckymi a sociálnymi službami.
|
|
|
Znanstvene raziskave o učinkovitosti programov injekcijskih igel in brizg za enkratno uporabo pri zmanjševanju HIV/aidsa med injicirajočimi uživalci drog segajo v osemdeseta leta (141). Kot je ugotovljeno v pregledu literature, ki jo je objavila Svetovna zdravstvena organizacija leta 2004, obstajajo utemeljeni dokazi, da se s povečevanjem razpoložljivosti in uporabe sterilne opreme za vbrizgavanje za injicirajoče uživalce droge občutno zniža okužba z virusom HIV in da ni nobenih dokazov o kakšnih večjih nepričakovanih negativnih posledicah (WHO, 2004). Vendar je bilo v poročilu ugotovljeno, da sami programi injekcijskih igel in brizg za enkratno uporabo ne zadostujejo za nadzor nad okužbo z virusom HIV med injicirajočimi uživalci drog ter da je treba te programe dopolniti s številnimi dopolnilnimi ukrepi za nadzor nad okužbo z virusom HIV med injicirajočimi uživalci drog ter od njih. S pregledom stroškovne učinkovitosti programov injekcijskih igel in brizg za enkratno uporabo de Wit in Bos (2004) ugotavljata, da se zdijo ti programi stroškovno učinkoviti pri preprečevanju širjenja virusa HIV ter imajo poleg zmanjševanja okužbe s HIV dodatne in pomembne koristi, kot je možnost, da uživalci drog, ki jih je drugače težko doseči, stopijo v stik z zdravstvenimi in socialnimi službami.
|
