|
|
I suspect that if by some miracle Europeans ramped up their defence spending to levels allowing them to acquire the whole suite of command, control, communications, computing, intelligence, surveillance and reconnaissance (C4 ISR) capabilities required to conduct major force-projection operations on their own, the response would be to talk of "useless duplication".
|
|
|
La première nuance que je voudrais souligner réside dans le fait que le fossé des capacités entre les membres européens de l'OTAN est proportionnellement beaucoup plus important que celui entre l'Europe et les Etats-Unis. Quelle que soit la méthode d'évaluation, l'écart entre les meilleures pratiques européennes (le Royaume-Uni et la France en premier lieu) et les retardataires (qui se reconnaîtront sans nul doute) est plus important que la division transatlantique. Seconde nuance: certains commentaires américains concernant ledit fossé sont exagérés. Je suspecte que si, par quelque miracle, les Européens portaient leurs dépenses de défense à des niveaux leur permettant de faire l'acquisition de la série complète de capacités de commandement, contrôle, communication, calcul, renseignement, surveillance et reconnaissance (C4 ISR) exigées pour mener par eux-mêmes des opérations majeures de projection de forces, la réponse américaine consisterait à parler de "duplication inutile". C'est d'ailleurs déjà le cas avec le programme Galileo, l'équivalent européen à financement privé du Système de positionnement global des Etats-Unis.
|
|
|
Die erste Nuancierung, die ich hervorheben möchte, bezieht sich darauf, dass die Kluft bei den Fähigkeiten unter den europäischen NATO-Mitgliedern verhältnismäßig sehr viel größer ist als die Kluft zwischen Europa und den Vereinigten Staaten. Welchen Maßstab man auch anlegt, die Diskrepanz zwischen dem höchsten europäischen Standard (hier ist an erster Stelle das Vereinigte Königreich und an zweiter Stelle Frankreich zu nennen) und den Schlusslichtern (die wissen, wer gemeint ist) ist größer als die Kluft zwischen den beiden Seiten des Atlantiks. Der andere nuancierende Vorbehalt: Manche Amerikaner übertreiben, wenn sie von dieser Kluft sprechen. Ich nehme an, man würde mit dem Vorwurf "sinnlose Verdopplung von Fähigkeiten" reagieren, wenn die Europäer wie durch ein Wunder ihre Verteidigungsausgaben auf ein Niveau aufstocken würden, das ihnen den Erwerb der gesamten Palette der C4-ISR-Fähigkeiten (command, control, communications, computing, intelligence, surveillance, reconnaissance) erlauben würde, die für die eigenständige Durchführung umfangreicher Auslandsoperationen erforderlich ist. Im Fall des Galileo-Programms, des durch den zivilen Sektor finanzierten europäischen Gegenstücks zum GPS (Global Positioning System) der Vereinigten Staaten, hört man diesen Vorwurf sogar jetzt schon.
|
|
|
La primera matización que me gustaría hacer se refiere a que las diferencias de capacidades entre los Aliados europeos son proporcionalmente mucho mayores que las existentes entre europeos y norteamericanos. Sea cual sea el esfuerzo que queramos comparar, la distancia entre las mejores prácticas europeas (que son en primer lugar las del Reino Unido seguidas por las de Francia) y las del pelotón de cola (que todos sabemos quienes lo componen) supera la brecha trasatlántica actual. La segunda se refiere al discurso norteamericano sobre la diferencia en capacidades, que en ocasiones resulta bastante exagerado. Tengo la sospecha de que si por algún milagro los europeos aumentaran sus inversiones en defensa hasta niveles que les permitieran adquirir todas las capacidades de mando, control, comunicaciones, informática, inteligencia, vigilancia y reconocimiento (C4 ISR) necesarias para llevar a cabo por sí solos grandes operaciones con despliegue lejano de fuerzas, la respuesta consistiría en una repetición del discurso de la "inutilidad de la duplicación". Esto es precisamente lo que ha ocurrido con el programa Galileo, un proyecto con financiación civil que constituye un equivalente al GPS norteamericano.
|
|
|
La prima sfumatura che desidero sottolineare è che il divario di capacità tra membri europei della NATO è in proporzione assai più grande di quello tra Europa e Stati Uniti. Qualunque sia il grado dello sforzo, la differenza tra quelli con migliore stato di preparazione (in primo luogo Regno Unito e poi Francia) e i ritardatari (che sanno bene di esserlo) è più importante della differenza tra le due sponde dell'Atlantico. L'altro avvertimento: parte della retorica USA riguardo al divario è esagerata. Ho il sospetto che, se per qualche miracolo gli Europei portassero le loro spese per la difesa a livelli che consentano loro di acquisire l'intero insieme di capacità relative al Comando, controllo, comunicazioni, utilizzo del computer, intelligence, sorveglianza e ricognizione (C4 ISR) necessarie per condurre da soli importanti operazioni di invio di corpi di spedizione, il commento sarebbe che si tratta di un "inutile duplicato". Di fatti, questo accade già con Galileo, il programma europeo finanziato con fondi non militari equivalente al Sistema di posizionamento globale degli USA.
|
|
|
A primeira nuance que quero sublinhar é que a diferença de capacidades entre os membros europeus da OTAN é proporcionalmente muito maior do que entre a Europa e os Estados Unidos. Qualquer que seja o método de avaliação, a discrepância entre os melhores europeus (em primeiro lugar o Reino Unido e depois a França) e os atrasados (que sabem quem são) é maior do que a diferença transatlântica. A outra nuance: alguma retórica americana acerca da diferença é exagerada. Suspeito que, se por qualquer milagre, os europeus aumentassem as suas despesas com a defesa para níveis que lhes permitissem adquirir toda a gama de capacidades de comando, controlo, comunicações, informática, informações, vigilância e reconhecimento (C4 ISR) necessárias para conduzirem operações de projecção de força por si próprios, a reacção seria falar de "duplicação desnecessária". Na verdade, é já o que acontece com o programa Galileu, o equivalente europeu, de financiamento privado, do Sistema de Posicionamento Global (GPS) dos Estados Unidos.
|
|
|
Ο πρώτος εννοιολογικός διαχωρισμός που επιθυμώ να τονίσω είναι ότι το άνοιγμα στις δυνατότητες μεταξύ των ευρωπαϊκών μελών του ΝΑΤΟ είναι αναλογικά πολύ μεγαλύτερο από ό,τι μεταξύ της Ευρώπης και των Ηνωμένων Πολιτειών. Οποιοδήποτε και εάν είναι το μέτρο της προσπάθειας, η διαφορά μεταξύ της καλύτερης ευρωπαϊκής πρακτικής (της Βρετανίας εν πρώτοις και της Γαλλίας στη συνέχεια) και των «βραδυκίνητων» χωρών (που γνωρίζουν ποιοι είναι) είναι πολύ μεγαλύτερο από το διατλαντικό διαχωρισμό. Η άλλη προειδοποίηση: μέρος της αμερικανικής ρητορείας γύρω από το άνοιγμα των δυνατοτήτων είναι υπερβολικά έντονο. Υποπτεύομαι ότι αν γινόταν κάποιο θαύμα και ανέβαζαν κατακόρυφα οι Ευρωπαίοι τις αμυντικές τους δαπάνες σε επίπεδα που θα τους επέτρεπαν να αποκτήσουν το πλήρες πακέτο των δυνατοτήτων της διοίκησης, του ελέγχου, των επικοινωνιών, των υπολογιστών, της συλλογής πληροφοριών, της επιτήρησης και αναγνώρισης (C4 ISR) που απαιτείται για να πραγματοποιήσουν από μόνοι τους επιχειρήσεις με σημαντική προβολή δύναμης, η απάντηση θα ήταν ότι μιλάμε για «άχρηστη επανάληψη». Πράγματι, αυτό συμβαίνει με το πρόγραμμα Γαλιλαίος, το πολιτικά χρηματοδοτούμενο ευρωπαϊκό πρόγραμμα, που είναι αντίστοιχο του Παγκοσμίου Συστήματος Καθορισμού Στίγματος (GPS) των Ηνωμένων Πολιτειών.
|
|
|
První nuancí, kterou bych rád zdůraznil, je skutečnost, že rozdíl ve schopnostech mezi jednotlivými evropskými členskými státy NATO je mnohem větší než rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy americkými. Při veškerém úsilí v Evropě je rozdíl mezi nejlepší armádou (prvotřídní Velká Británie následovaná Francii) a zaostávajícími vojsky (každý ví o koho se jedná) daleko važnějším problémem než transatlantické rozdíly. Další námitka: některé americké komentáře co se týká rozdílu jsou silně přehnané. Domnívám se, že i kdyby Evropané nějakým zázrakem vyrovnali financování obrany na úroveň, která by jim umožnila dosáhnout celou řadu schopností v oblasti velení, řízení, komunikace, výpočetní techniky, zpravodajství, pozorování a průzkumu (C4 ISR), nezbytných pro vedení hlavních operací v rámci rozšiřování vojenské přítomnosti, odpovědí ze strany USA by jim byly výčitky "zbytečného překrývání". Podobně je tomu v případě evropského civilního programu Galileo, který je ekvivalentem amerického družicového systému určení polohy (Global Positioning System, GPS).
|
|
|
For det første vil jeg fremhæve den nuance, at kapacitetsskellet mellem de europæiske NATO-medlemmer indbyrdes er forholdsmæssigt større, end det er mellem Europa og USA. Uanset målestokken er forskellen mellem de bedste europæiske styrker (i første række Storbritannien og derefter Frankrig) og de europæiske lande, som er bagude (de ved selv, hvem jeg tænker på) større end forskellen på tværs af Atlanten. For det andet vil jeg gerne protestere mod den amerikanske retorik. Noget af den er simpelt hen overdreven. Jeg vil tro, at hvis europæerne på mirakuløs måde forøgede deres forsvarsudgifter til et niveau, som gjorde dem i stand til at tilvejebringe aktiver inden for hele spektret af kommando, kontrol kommunikation, IT, efterretninger, overvågning og rekognoscering (C4 ISR), så de på egen hånd kunne udføre større styrkeprojektionsoperationer, ville reaktionen være, at det var "nytteløs overlapning". Det er faktisk allerede tilfældet med Galileo-programmet, som er det civilt finansierede europæiske pendant til USA's globale positioneringssystem.
|
|
|
Az első apróság, amit szeretnék kiemelni az az, hogy a képességbeli szakadék az európai NATO tagok között arányaiban sokkal szélesebb, mint Európa és az USA között. Bármilyen mértékű is az erőfeszítés, a legjobb európai gyakorlat (elsősorban az Egyesült Királyság és Franciaország gyakorlata) és a lemaradók (akik tudják, hogy ők ilyenek) közötti különbség nagyobb, mint a transzatlanti megosztottság. Egy másik, óvatosan kezelendő dolog: az USA retorikája erről a szakadékról részben elcsépelt. Gyanítom, hogy ha valamilyen csodától vezérelve az európaiak feltornásznák védelmi kiadásaikat olyan szintre, amelyen megszerezhetnék a jelentősebb saját haderő kihelyezési műveletek lefolytatásához szükséges vezetési, irányítási, kommunikációs, számítástechnikai, hírszerzési, felügyeleti és felderítési (C4 ISR) képességek teljes tárházát, akkor erre válaszul „szükségtelen megkettőzésről” kezdenének beszélni. Valójában máris erről van szó a Galileo-program esetében, amely az Egyesült Államok GPS polgári finanszírozású európai megfelelője.
|
|
|
Fyrsta atriðið sem ég vil hnykkja á er að getumunurinn milli einstakra Evrópuríkja innan NATO er hlutfallslega miklu meiri en munurinn milli Evrópu og Bandaríkjanna. Hvaða mælistika sem notuð er, er munurinn milli þeirra sem beita bestu aðferðum í Evrópu (fyrst og fremst Bretar og því næst Frakkar) og silakeppanna (sem vita hverja við er átt) meiri en munurinn yfir Atlantshafið. Svo er það hitt atriðið. Sumt af því sem Bandaríkjamenn eru að segja um gjána er orðum aukið. Mig grunar að ef það gerðist fyrir eitthvert kraftaverk að Evrópumenn ykju útgjöld sín til varnarmála að því marki að þeir gætu fengið sér allan pakkann af stjórnar- og stýribúnaði, boðskiptabúnaði, tölvu-, eftirlits-, njósna- og könnunarbúnaði (C4 ISR) sem þörf er á til þess að ráðast í eigin meiri háttar herflutningaaðgerðir yrði því svarað með tali um "óþarfan tvíverknað". Við sjáum þetta nú þegar í sambandi við Galileo-áætlunina, sem er svar Evrópu, á borgaralegum fjárlögum, við GPS-staðsetningarkerfi Bandaríkjanna.
|
|
|
Den første nyansen som jeg ønsker å legge vekt på er at evnegapet mellom de europeiske NATO-medlemmene er proporsjonelt mye større enn det er mellom Europa og USA. Uansett målestokk for innsatsen, er forskjellen mellom den beste, europeiske praksis (i første tilfelle i Storbritannia og deretter i Frankrike) og de som henger etter (som vet hvem de er) større enn den transatlantiske forskjellen. Det andre forbeholdet: en del av den amerikanske retorikken om gapet er overdrevet. Jeg har en mistanke om at i tilfelle et mirakel fikk europeerne til å øke sine forsvarsutgifter til nivåer som ga dem mulighet til å få hele det omfanget av kommando, kontroll, kommunikasjoner, data, etterretning, overvåking og rekognosering (C4 ISR)-evner som er nødvendig for å gjennomføre omfattende styrkeprojeksjonsoperasjoner på egen hånd, ville svaret være å snakke om "unyttig duplisering". Dette er faktisk allerede tilfelle i forbindelse med Galileo-programmet, som er det sivilfinansierte, europeiske system som tilsvarer USAs globale posisjoneringssystem.
|
|
|
Pierwszy niuans, który chciałbym podkreślić to fakt, iż luka w zakresie zdolności pomiędzy poszczególnymi europejskimi członkami NATO jest proporcjonalnie znacznie większa niż ta pomiędzy Europą i Stanami Zjednoczonymi. Jakkolwiek mierzylibyśmy wysiłki, rozbieżność pomiędzy przestrzeganiem najlepszych wzorców europejskich (w pierwszym rzędzie przez Wielką Brytanię a w drugiej kolejności przez Francję) a zachowaniem maruderów (którzy sami wiedzą o kim mówię) jest większa niż przepaść transatlantycka. Kolejne ostrzeżenie: amerykańska retoryka odnośnie do tej luki jest w pewnej części sztucznie przesadzona. Podejrzewam, że gdyby jakimś cudem Europejczycy wyśrubowali swoje wydatki na obronę do poziomów umożliwiających pozyskanie pełnej gamy zdolności w zakresie dowodzenie, kontroli, łączności, wykorzystania technik komputerowych, wywiadu, obserwacji i rozpoznania (C4 ISR), umożliwiających samodzielne prowadzenie wielkich operacji wymagających rozwinięcia sił, w odpowiedzi usłyszeliby o "bezużytecznej duplikacji". Tak w istocie dzieje się już w przypadku programu Galileo - finansowanego ze środków cywilnych europejskiego odpowiednika amerykańskiego Globalnego Systemu Pozycjonowania (GPS).
|
|
|
Первый нюанс, который я хочу отметить, связан с тем, что разрыв в военном потенциале между европейскими членами НАТО в пропорциональном плане значительно больше, чем тот, что существует между Европой и США. Независимо от того, как определять этот разрыв, он больше между передовыми европейскими странами (во-первых, Великобритании, затем Франции) и другими отстающими государствами (они знают, о ком идет речь), чем на трансатлантическом уровне. Другой момент: некоторые назидания США о существующем разрыве порождены эмоциями. Я подозреваю, что если бы каким-то чудом европейцы смогли бы довести свои расходы на оборону до уровня, позволяющего им закупить весь комплекс средств боевого управления, связи, вычислительной техники, разведки, наблюдения и рекогносцировки (С4 ISR), необходимый для проведения собственных операций по проецированию силы, им сразу стали бы говорить о «бесполезном дублировании». Собственно это уже имеет место в случае программы «Галилей», европейского эквивалента американской «Системы глобального позиционирования», финансируемого из гражданских источников.
|
