|
|
Wprowadzenie ESW wiązało się z koniecznością korekty polityki pieniężnej i gospodarczej poszczególnych krajów w taki sposób, by stały się narzędziami stabilizacji kursów. Uczestnikom ESW udało się stworzyć obszar coraz większej stabilności pieniężnej i stopniowego rozluźniania kontroli nad przepływem kapitału.
|
|
|
To counter this instability and the resulting exchange rate volatility among the currencies, the nine members of the then EEC[1] relaunched the process of monetary cooperation in March 1979 with the creation of the European Monetary System (EMS). Its main feature was the exchange rate mechanism (ERM), which introduced fixed but adjustable exchange rates among the currencies of the EEC countries. Thus it required adjustments in monetary and economic policies as tools for exchange rate stability. Within the EMS framework, the participants succeeded in creating a zone of increasing monetary stability and gradually relaxing capital controls.
|
|
|
Pour remédier à cette instabilité et à la volatilité des cours de change qui en a résulté, les neuf membres de la CEE[1] de l’époque ont relancé le processus de coopération monétaire en mars 1979 avec la création du Système monétaire européen (SME). Le système consistait essentiellement en un mécanisme de change (MCE), qui prévoyait des taux de change fixes mais ajustables entre les monnaies des pays de la CEE. Des ajustements des politiques monétaires et économiques étaient donc nécessaires pour assurer la stabilité des taux de change. Les participants au SME sont parvenus à créer une zone de stabilité monétaire de plus en plus forte où les contrôles des capitaux ont pu être levés progressivement.
|
|
|
Um dieser Instabilität und der daraus resultierenden Wechselkursvolatilität zwischen den Währungen entgegenzuwirken, setzten die neun Mitgliedstaaten der damaligen EWG [1] im März 1979 den Prozess der währungspolitischen Zusammenarbeit mit der Gründung des Europäischen Währungssystems (EWS) erneut in Gang. Sein zentrales Element war der Wechselkursmechanismus (WKM), mit dem feste, aber anpassungsfähige Wechselkurse zwischen den Währungen der EWG-Mitgliedstaaten eingeführt wurden. Folglich waren Anpassungen der Geldpolitik und Wirtschaftspolitik als Mittel zur Erreichung von Wechselkursstabilität erforderlich. Im Rahmen des EWS gelang es den teilnehmenden Staaten, eine Region zu schaffen, in der zunehmend Geldwertstabilität herrschte und in der die Kapitalverkehrskontrollen nach und nach gelockert wurden.
|
|
|
Para contrarrestar esta inestabilidad y la consiguiente volatilidad de los tipos de cambio, los nueve miembros de la CEE[1] reactivaron el proceso de cooperación monetaria con la creación, en marzo de 1979, del Sistema Monetario Europeo (SME). Su principal característica era el mecanismo de tipos de cambio (MTC), mediante el que se definían paridades fijas, aunque ajustables, entre las monedas de los países de la CEE. Por tanto, resultó necesario ajustar las políticas monetarias y económicas, en cuanto que constituyen herramientas para la estabilidad del tipo de cambio. En el marco del SME, los participantes lograron crear una zona de creciente estabilidad monetaria y relajar progresivamente los controles de capital.
|
|
|
Per fronteggiare tale instabilità e la conseguente volatilità dei tassi di cambio, i nove Stati membri della CEE[1] rilanciarono il processo di cooperazione in campo valutario nel marzo 1979, con l’istituzione del Sistema monetario europeo (SME). La sua principale caratteristica consisteva nel meccanismo che introduceva tassi di cambio fissi ma aggiustabili fra le valute dei paesi della CEE, richiedendo adeguamenti delle politiche economiche e monetarie in quanto strumenti per il mantenimento della stabilità dei cambi. Nel contesto dello SME, i partecipanti riuscirono a realizzare un’area caratterizzata da crescente stabilità monetaria e ad allentare gradualmente i controlli sui movimenti dei capitali.
|
|
|
Para contrariar esta instabilidade e a resultante volatilidade das taxas de câmbio, os nove membros da então denominada CEE[1] relançaram o processo de cooperação monetária em março de 1979 com a criação do Sistema Monetário Europeu (SME). A sua principal característica era o mecanismo de taxas de câmbio (MTC), que introduziu taxas de câmbio fixas, mas ajustáveis, entre as moedas dos países da CEE, implicando ajustamentos nas políticas monetárias e económicas enquanto ferramentas para atingir a estabilidade cambial. No âmbito do SME, os participantes conseguiram criar uma zona de estabilidade monetária crescente, reduzindo gradualmente os controlos de capital.
|
|
|
Om deze instabiliteit en de resulterende volatiele wisselkoersen tegen te gaan, maakten de negen lidstaten van de EEG[1] in 1979, met de instelling van het Europees Monetair Stelsel (EMS), een nieuwe start met de monetaire samenwerking. Het belangrijkste onderdeel ervan was het wisselkoersmechanisme (ERM), waarmee vaste maar aanpasbare wisselkoersen tussen de valuta’s van de EEG-landen werden ingevoerd. Voor stabiele wisselkoersen waren aanpassingen van het monetaire en economische beleid nodig. Binnen het kader van het EMS slaagden de deelnemers erin de monetaire stabiliteit te verhogen en de controle op het kapitaalverkeer langzamerhand terug te schroeven.
|
|
|
За да се противопоставят на тази нестабилност и на колебанията на обменните курсове, деветте държави-членки на тогавашната ЕИО[1] слагат ново начало на процеса на парично сътрудничество и през март 1979 г. създават Европейската парична система (ЕПС). Нейна основна характеристика е механизмът на обменните курсове (exchange rate mechanism – ERМ), който въвежда фиксирани, но подлежащи на корекция обменни курсове между валутите на деветте държави от ЕИО. Настъпва необходимост от промени в паричната и икономическата политика за осигуряване на стабилност на обменните курсове. Участниците в ЕПС успяват да създадат зона на нарастваща парична стабилност и постепенно отслабващ контрол върху капитала.
|
|
|
Aby bylo možné čelit nestabilitě a následné volatilitě směnných kurzů mezi jednotlivými měnami, rozhodlo se v březnu 1979 devět tehdejších členů EHS[1] obnovit proces měnové spolupráce a vytvořit Evropský měnový systém (EMS). Jeho hlavním nástrojem byl mechanismus směnných kurzů označovaný jako ERM (tj. Exchange Rate Mechanism), jenž mezi měnami zemí EHS zavedl pevné směnné kurzy, které však bylo možné upravovat. To ale vyžadovalo úpravu měnové a hospodářské politiky jako nástroje pro zajištění stability směnných kurzů. V rámci EMS se tak členským zemím podařilo vytvořit zónu rostoucí měnové stability a postupně uvolňovat kontrolu kapitálu.
|
|
|
For at imødegå denne ustabilitet og den deraf følgende valutakursvolatilitet blandt de nu ni EØF-lande[1] blev ideen om et monetært samarbejde taget op igen i marts 1979, hvor Det Europæiske Monetære System (EMS) blev etableret. Det centrale element var valutakurssamarbejdet (ERM), hvormed der blev introduceret faste, men justerbare kurser mellem EØF-landenes valutaer. Det krævede naturligvis en tilpasning af landenes pengepolitik og økonomiske politik, så de kunne anvendes til at opnå valutakursstabilitet. Det lykkedes deltagerne i EMS'en at skabe et område, hvor den monetære stabilitet steg, og valutarestriktioner gradvist blev lempet.
|
|
|
Selle ebakindluse ja vahetuskursside kõikumisega toimetulekuks taaskäivitasid üheksa toonast EMÜ liikmesriiki[1] 1979. aasta märtsis rahapoliitilise koostöö ja asutasid Euroopa Rahasüsteemi (EMS). Selle peamiseks iseärasuseks oli vahetuskursimehhanism (ERM), mis tähendas, et EMÜ liikmesriikide vääringute vahetuskursid on kindlaks määratud, kuid kohandatavad. Seetõttu tuli kohandada ka raha- ja majanduspoliitikat, et tagada vahetuskursi stabiilsus. Osalevatel riikidel õnnestus luua üha stabiilsemaks muutuva rahapoliitikaga süsteem, mille raames kaotati järjest enam piiranguid kapitali liikumisele.
|
|
|
Tämän epävakauden ja siitä aiheutuvien valuuttakurssiheilahtelujen torjumiseksi ETY:n silloiset yhdeksän jäsenvaltiota[1] perustivat maaliskuussa 1979 Euroopan valuuttajärjestelmän (EMS) ja käynnistivät uudelleen rahapoliittisen yhteistyön. Valuuttajärjestelmän pääasiallinen tarkoitus oli ylläpitää valuuttakurssijärjestelmää (exchange rate mechanism, ERM), jonka myötä otettiin käyttöön kiinteät mutta sopeutettavissa olevat vaihtokurssit ETY:n jäsenvaltioiden valuuttojen välillä. Raha- ja talouspolitiikan käyttöä valuuttakurssien vakauttamisen välineenä oli siksi mukautettava. Valuuttajärjestelmän avulla jäsenvaltiot onnistuivat luomaan alueen, jossa rahataloutta voitiin vakauttaa ja pääomanliikkeiden sääntelyä hellittää asteittain.
|
|
|
Az akkor kilenctagú EGK[1], hogy úrrá legyen a bizonytalan helyzeten és az ezzel összefüggő árfolyam-ingadozáson, 1979 márciusában létrehozta az Európai Monetáris Rendszert (EMS), és ezzel újraindította a monetáris együttműködést. A rendszer legfontosabb eleme az árfolyam-mechanizmus (ERM) volt: az EGK-országok valutáinak egymás között rögzített, de kiigazítható árfolyamokkal jellemezhető rendszere. A rendszer a stabil árfolyamok fenntartása érdekében megkövetelte, hogy a monetáris és a gazdaságpolitikát időről-időre kiigazítsák. Az EMS-rendszerrel a résztvevőknek olyan övezetet sikerült létrehozniuk, ahol nőtt a monetáris stabilitás és fokozatosan lazítani lehetett a tőkekorlátozásokon.
|
|
|
Pentru a remedia această instabilitate şi volatilitatea cursului de schimb care a urmat, cele nouă state membre ale CEE[1] au relansat procesul de cooperare monetară în luna martie 1979 odată cu crearea Sistemului Monetar European (SME). Sistemul cuprindea în principal mecanismul cursului de schimb (MCS) care a introdus cursuri de schimb fixe, dar ajustabile între monedele statelor CEE. Astfel, au fost necesare modificări privind politicile economice şi monetare în vederea asigurării stabilităţii cursurilor de schimb. În cadrul SME, participanţii au reuşit să creeze o zonă caracterizată de stabilitate monetară din ce în ce mai puternică şi să relaxeze treptat controalele privind circulaţia capitalurilor.
|
|
|
V snahe vyrovnať sa s touto nestabilitou a výslednou kurzovou volatilitou sa v marci 1979 deväť vtedajších členských štátov EHS[1] rozhodlo obnoviť proces menovej spolupráce vytvorením Európskeho menového systému (EMS). Jeho hlavným prvkom bol mechanizmus výmenných kurzov (Exchange Rate Mechanism – ERM), ktorý zaviedol pevné, ale korigovateľné výmenné kurzy mien krajín EHS. To si vyžiadalo úpravu menovej politiky a hospodárskej politiky, ktoré sú nástrojom na udržiavanie kurzovej stability. V rámci systému EMS sa jeho účastníkom podarilo vytvoriť oblasť s rastúcou menovou stabilitou a postupne liberalizovaným pohybom kapitálu.
|
|
|
Da bi zmanjšali nestabilnost in posledično nihanje deviznih tečajev med valutami devetih članic takratne EGS[1], so države marca leta 1979 ponovno začele proces denarnega sodelovanja z ustanovitvijo evropskega monetarnega sistema (EMS). Njegova glavna značilnost je bil mehanizem deviznih tečajev (ERM), ki je uvedel fiksirane, vendar prilagodljive devizne tečaje med valutami držav članic EGS, kar je pomenilo, da je bila za stabilnost deviznih tečajev potrebna prilagoditev denarne in ekonomske politike. Udeleženkam je v okviru EMS uspelo ustvariti območje vse večje denarne stabilnosti in vse manjših omejitev pri pretoku kapitala.
|
|
|
För att motverka instabiliteten och den åtföljande växelkursvolatiliteten i de nio dåvarande EEG-länderna[1] lanserades processen för monetärt samarbete med skapandet av Europeiska monetära systemet (EMS) 1979. Dess viktigaste del var växelkursmekanismen (ERM) som introducerade fasta men justerbara växelkurser för EEG- ländernas valutor. Det krävde justeringar av monetär och ekonomisk politik som verktyg för växelkursstabilitet. Inom EMS lyckades deltagarna skapa ett område med ökande monetär stabilitet och successivt lättare kapitalkontroll.
|
