|
|
I enkelte andre land (Frankrike 2001-03, Portugal 1999-2000) tyder lokale og regionale data vedrørende nye og unge sprøytebrukere på en viss (økt) smitte, men prøveutvalgene er for små til at trendene kan ha statistisk signifikans (127).
|
|
|
Time trends in prevalence also differ between countries. Although there have been recent outbreaks in the Baltic region, HIV seroprevalence data from samples of IDUs suggest a decrease since the mid-1990s in some of the most affected countries (Spain, France and Italy), followed by a stabilisation in recent years (126). However, if seroprevalence is high and stable, transmission is likely to continue. Data for new IDUs strongly suggest ongoing, and even increased, transmission in Spain between 1999 and 2000. In some other countries (France 2001–03, Portugal 1999–2000) local and regional data on new and young IDUs suggested some (increased) transmission, but sample sizes are too small for the trends to be statistically significant (127). On the other hand, it should be noted that in several countries HIV prevalence among IDUs remained very low during 2002–03. HIV prevalence was less than 1 % in the Czech Republic, Greece (national data), Hungary, Slovenia, Slovakia, Finland, Romania (data for only 2001), Bulgaria and Norway (data for Oslo). In some of these countries (e.g. Hungary), both HIV prevalence and hepatitis C virus (HCV) prevalence are among the lowest in the EU, suggesting low levels of injecting risk (see section ‘Hepatitis B and C’ below).
|
|
|
L'évolution de la prévalence dans le temps diffère également selon les pays. Bien que des foyers se soient récemment déclarés dans la région balte, les données sur la séroprévalence du VIH dans les échantillons d'UDVI font apparaître une baisse depuis le milieu des années 1990 dans quelques-uns des pays les plus touchés (Espagne, France et Italie), suivie par une stabilisation au cours des dernières années (126). Toutefois, si la séroprévalence est élevée et stable, la transmission va probablement se poursuivre. Les données relatives aux nouveaux UDVI donnent à penser que la transmission s'est poursuivie et s'est même accrue en Espagne entre 1999 et 2000. Dans quelques autres pays (France en 2001-2003 et Portugal en 1999-2000), les données locales et régionales sur les nouveaux jeunes UDVI suggéraient une transmission (accrue), mais la taille des échantillons est trop réduite pour que les tendances soient statistiquement significatives (127). Par ailleurs, il est à noter que dans plusieurs pays, la prévalence du VIH chez les UDVI est restée très faible en 2002 et 2003. La prévalence du VIH était inférieure à 1 % en République tchèque, en Grèce (données nationales), en Hongrie, en Slovénie, en Slovaquie, en Finlande, en Roumanie (données ne concernant que 2001), en Bulgarie et en Norvège (données concernant Oslo). Dans certains de ces pays, comme la Hongrie, la prévalence du VIH et la prévalence du virus de l'hépatite C (VHC) sont parmi les plus faibles de l'UE, ce qui suggère que le risque lié à l'injection de drogue est faible (voir section «Hépatites B et C» ci-dessous).
|
|
|
Auch hinsichtlich der Tendenzen im Zeitverlauf gibt es bei der Prävalenz Unterschiede zwischen den Ländern. Zwar kam es im Baltikum in letzter Zeit zu HIV-Ausbrüchen, die HIV-Seroprävalenzdaten aus Stichproben von IDU lassen jedoch einen Rückgang seit Mitte der 90er Jahre in einigen der am meisten betroffenen Länder (Spanien, Frankreich, Italien) sowie eine Stabilisierung in den letzten Jahren (126) erkennen. Bei einer hohen und stabilen Seroprävalenz ist es jedoch wahrscheinlich, dass HIV weiterhin übertragen wird. In Spanien weisen die Daten für neue IDU eindeutig auf eine fortgesetzte und sogar verstärkte Übertragung im Zeitraum zwischen 1999 und 2000 hin. In einigen anderen Ländern (Frankreich 2001 bis 2003, Portugal 1999 bis 2000) deuten die lokalen und regionalen Daten über neue und junge IDU auf eine gewisse (erhöhte) Übertragung hin, die Strichproben sind jedoch zu klein, um statistisch signifikante Tendenzen feststellen zu können (127). Andererseits ist darauf hinzuweisen, dass in mehreren Ländern die HIV-Prävalenz unter IDU im Zeitraum 2002/2003 nach wie vor sehr niedrig war. Die Prävalenz von HIV lag in der Tschechischen Republik, Griechenland (nationale Daten), Ungarn, Slowenien, der Slowakei, Finnland, Rumänien (Daten nur für 2001), Bulgarien und Norwegen (Daten für Oslo) unter 1 %. Einige dieser Länder (z. B. Ungarn) wiesen sowohl bei der HIV-Prävalenz als auch bei der Prävalenz des Hepatitis-C-Virus (HCV) die EU-weit niedrigsten Raten auf, was auf ein niedriges Risiko für IDU hinweist (siehe Abschnitt „Hepatitis B und C“ unten).
|
|
|
Las tendencias temporales de prevalencia también presentan diferencias entre países. Aunque recientemente se han producido brotes en la región báltica, los datos de seroprevalencia del VIH en muestras de consumidores por vía parenteral presentan un descenso desde mediados de la década de 1990 en algunos de los países más afectados (España, Francia e Italia), seguido de una estabilización en los últimos años (126). No obstante, si la seroprevalencia es elevada y estable, es probable que continúe la transmisión. Los datos relativos a nuevos consumidores por vía parenteral indican que la transmisión en España se ha mantenido e incluso ha aumentado entre 1999 y 2000. En otros países (Francia 2001–03, Portugal 1999–2000) los datos locales y regionales de nuevos y jóvenes consumidores por vía parenteral indican un cierto (aumento del) nivel de transmisión, pero el tamaño de las muestras es demasiado pequeño para que las tendencias sean estadísticamente significativas (127). Por otro lado, hay que tener en cuenta que, en muchos países, la prevalencia del VIH entre consumidores por vía parenteral fue muy baja durante el período 2002–03. La prevalencia del VIH fue inferior al 1 % en la República Checa, Grecia (datos nacionales), Hungría, Eslovenia, Eslovaquia, Finlandia, Rumanía (datos sólo de 2001), Bulgaria y Noruega (datos de Oslo). En alguno de estos países (por ejemplo, Hungría), la prevalencia del VIH y del virus de la hepatitis C se encuentran entre las más bajas de la UE, lo que indica que los niveles de riesgo por inyección son bajos (véase el apartado «Hepatitis B y C» más adelante).
|
|
|
L’andamento nel tempo della prevalenza è diverso anche da paese a paese. Nonostante le recenti epidemie nella regione baltica, i dati sulla sieroprevalenza dell’HIV provenienti da campioni raccolti da consumatori di stupefacenti per via parenterale suggeriscono un calo a partire dalla metà degli anni Novanta in alcuni dei paesi più colpiti (Spagna, Francia e Italia), seguito da una stabilizzazione negli ultimi anni (126). Tuttavia, se la sieroprevalenza è elevata e stabile, la trasmissione probabilmente continuerà. In Spagna i dati riferiti ai nuovi consumatori di stupefacenti per via parenterale mostrano un livello di trasmissione in corso, persino in crescita, tra il 1999 e il 2000. In altri paesi (Francia 2001-2003, Portogallo 1999-2000) i dati locali e regionali sui nuovi consumatori di stupefacenti per via parenterale in giovane età fanno pensare a un (aumento della) trasmissione, sebbene questo andamento non sia statisticamente rilevante per via del numero troppo esiguo di campioni (127). Al tempo stesso va notato che in alcuni paesi la prevalenza dell’HIV tra i consumatori di stupefacenti per via parenterale è rimasta molto bassa nel periodo 2002-2003. Essa era cioè inferiore all’1% in Repubblica ceca, Grecia (dati nazionali), Ungheria, Slovenia, Slovacchia, Finlandia, Romania (dati disponibili solo per il 2001), Bulgaria e Norvegia (dati disponibili per la città di Oslo). In alcuni di questi paesi (per esempio, Ungheria), la prevalenza sia dell’HIV sia del virus dell’epatite C (HCV) è tra le più basse nell’UE, a suggerire un rischio di consumo di droga per via parenterale basso (cfr. la successiva sezione “Epatite B e C”).
|
|
|
As tendências da prevalência ao longo do tempo também diferem entre países. Embora se tenham verificado surtos recentes na região báltica, os dados sobre a prevalência da infecção pelo VIH proveniente de amostras de CDI sugerem uma diminuição, desde meados da década de 1990, em alguns dos países mais afectados (Espanha, França e Itália), seguida de uma estabilização nos últimos anos (126). Contudo, se a prevalência da infecção pelo VIH for elevada e estável, é provável que a transmissão continue. Os dados relativos aos novos CDI revelam fortes indícios de que a transmissão continuou, ou até aumentou, entre 1999 e 2000. Noutros países (França 2001–03, Portugal 1999–2000), os dados locais e regionais sobre os novos CDI e os CDI jovens sugerem alguma transmissão (acrescida), mas as dimensões das amostras são demasiado pequenas para que as tendências sejam estatisticamente significativas (127). Por outro lado, deve notar-se que em diversos países a prevalência de VIH entre os CDI permaneceu muito baixa, nos anos de 2002–2003. A prevalência do VIH foi inferior a 1% na República Checa, Grécia (dados nacionais), Hungria, Eslovénia, Eslováquia, Finlândia, Roménia (dados apenas referentes a 2001), Bulgária e Noruega (dados relativos a Oslo). Em alguns destes países (por exemplo, a Hungria), a prevalência do VIH e do vírus da hepatite C (VHC) figura entre as menores da UE, o que sugere a existência de baixos níveis de risco no consumo por via endovenosa (ver secção “Hepatite B e C” infra).
|
|
|
Οι διαχρονικές τάσεις επιπολασμού διαφέρουν επίσης από χώρα σε χώρα. Παρά τις πρόσφατες επιδημικές εκρήξεις στην περιοχή της Βαλτικής, τα στοιχεία επιπολασμού οροθετικότητας HIV από δείγματα ΧΕΝ υποδηλώνουν μείωση από τα μέσα της δεκαετίας του 1990 σε ορισμένες από τις περισσότερο πληγείσες χώρες (Ισπανία, Γαλλία και Ιταλία), την οποία ακολούθησε σταθεροποίηση τα τελευταία χρόνια (126). Ωστόσο, εάν η οροθετικότητα είναι υψηλή και σταθερή, η μετάδοση είναι πιθανό να συνεχισθεί. Τα στοιχεία για τους νέους ΧΕΝ υποδηλώνουν με έμφαση τη συνέχιση, ακόμη και την αύξηση, της μετάδοσης στην Ισπανία μεταξύ 1999 και 2000. Σε ορισμένες άλλες χώρες (Γαλλία 2001–03, Πορτογαλία 1999–2000), τα τοπικά και περιφερειακά στοιχεία σχετικά με τους νέους και νεαρούς ΧΕΝ υποδηλώνουν κάποια (αυξημένη) μετάδοση, αλλά το μέγεθος των δειγμάτων είναι πολύ μικρό ώστε οι τάσεις να είναι στατιστικά σημαντικές (127). Από την άλλη πλευρά, πρέπει να σημειωθεί ότι σε αρκετές χώρες ο επιπολασμός του ιού HIV στους ΧΕΝ παρέμεινε πολύ χαμηλός στο διάστημα 2002–03. Ο επιπολασμός του HIV ήταν χαμηλότερος του 1 % στην Τσεχική Δημοκρατία, την Ελλάδα (εθνικά στοιχεία), την Ουγγαρία, τη Σλοβενία, τη Σλοβακία, τη Φινλανδία, τη Ρουμανία (στοιχεία μόνον για το 2001), τη Βουλγαρία και τη Νορβηγία (στοιχεία για το Όσλο). Σε ορισμένες από τις χώρες αυτές (π.χ. Ουγγαρία), τόσο ο επιπολασμός του ιού HIV όσο και ο επιπολασμός του ιού της ηπατίτιδας C (HCV) είναι από τους χαμηλότερους στην ΕΕ, γεγονός που υποδηλώνει χαμηλά επίπεδα κινδύνου ενέσιμης χρήσης ναρκωτικών (βλέπε ενότητα «Ηπατίτιδα B και C» κατωτέρω).
|
|
|
Ook in de trendmatige ontwikkelingen in de prevalentie bestaan er verschillen tussen landen. Hoewel er in de Baltische regio onlangs HIV-epidemieën zijn geconstateerd, duiden andere seroprevalentiegegevens voor HIV in steekproeven onder ID’s erop dat de prevalentie sinds het midden van de jaren negentig in een aantal landen met de hoogste prevalentie (Spanje, Frankrijk en Italië) is gedaald, waarna de afgelopen jaren weer een stabilisatie is ingezet (126). Indien die seroprevalentie echter op een hoog niveau stabiel is, zullen er wel nieuwe besmettingen blijven plaatsvinden. Gegevens over nieuwe ID’s bevatten sterke aanwijzingen dat er in 1999 en 2000 in Spanje sprake is geweest van een doorlopende, en zelfs toenemende besmetting. In een aantal andere landen (Frankrijk 2001-2003, Portugal 1999-2000) wijzen lokale en regionale gegevens over nieuwe en jonge ID’s op een kleine (stijgende) besmetting, maar vanwege de geringe omvang van de steekproeven zijn deze trends niet statistisch significant (127). Aan de andere kant dient opgemerkt te worden dat de HIV-prevalentie onder ID’s in een aantal landen in 2002-2003 zeer laag is gebleven. Die prevalentie is bijvoorbeeld minder dan 1% in Tsjechië, Griekenland (nationale gegevens), Hongarije, Slovenië, Slowakije, Finland, Roemenië (gegevens uitsluitend over 2001), Bulgarije en Noorwegen (gegevens voor Oslo). In een aantal van deze landen (zoals Hongarije) behoren zowel de HIV-prevalentie als de prevalentie van het hepatitis-C-virus (HCV) tot de laagste prevalenties in de EU, wat op een laag risico voor injecterend drugsgebruik zou kunnen wijzen (zie het gedeelte hierna over “Hepatitis B and C”).
|
|
|
Časové trendy v prevalenci se mezi zeměmi také liší. Ačkoli v baltické oblasti došlo nedávno k propuknutí nemoci, údaje o seroprevalenci HIV ze vzorku injekčních uživatelů drog naznačují pokles od poloviny 90. let 20. století v některých z nejvíce zasažených zemí (Španělsko, Francie a Itálie), po kterém následovala v posledních letech stabilizace (126). Bude-li však seroprevalence vysoká a stabilní, přenos bude pravděpodobně pokračovat. Údaje pro nové injekční uživatele drog silně naznačují trvalý a dokonce zvýšený přenos ve Španělsku mezi rokem 1999 a rokem 2000. V některých dalších zemích (Francie 2001–2003, Portugalsko 1999–2000) místní a regionální údaje o nových a mladých injekčních uživatelích drog naznačují určitý (zvýšený) přenos, ale velikosti vzorků jsou příliš malé na to, aby byly trendy statisticky významné (127). Na druhé straně je třeba poznamenat, že v několika zemích zůstala během let 2002–2003 prevalence HIV u injekčních uživatelů drog velmi nízká. Prevalence HIV byla menší než 1 % v České republice, Řecku (národní údaje), Maďarsku, Slovinsku, Slovensku, Finsku, Rumunsku (údaje pouze pro rok 2001), Bulharsku a Norsku (údaje pro Oslo). V některých zemích (např. Maďarsku) patří jak prevalence HIV, tak prevalence virové hepatitidy typu C (HCV) k nejnižším v EU a naznačují nízké hladiny injekčního rizika (viz část „Hepatitida B a C“ níže).
|
|
|
Tidstendenserne med hensyn til udbredelsen er også forskellige fra land til land. Selv om der har været nylige udbrud i Østersøregionen, tyder hiv-seroprævalensdata fra stikprøver af intravenøse stofbrugere på et fald siden midten af 1990'erne i nogle af de lande, hvor udbredelsen er størst (Spanien, Frankrig og Italien), efterfulgt af en stabilisering i de senere år (126). Hvis seroprævalensen er høj og stabil, vil der formentlig fortsat ske smitteoverførsel. Data om nye intravenøse stofbrugere tyder stærkt på, at der har været tale om en fortsat og endog øget smittespredning i Spanien i perioden 1999–2000. I nogle lande (Frankrig 2001–2003, Portugal 1999–2000) tydede lokale og regionale data om nye og unge intravenøse stofbrugere på en vis (øget) smitteoverførsel, men stikprøvestørrelserne er for små til, at tendenserne kan være statistisk signifikante (127). På den anden side skal det bemærkes, at hiv-udbredelsen blandt intravenøse stofbrugere forblev meget lav i mange lande i perioden 2002–2003. Hiv-prævalensen var under 1 % i Tjekkiet, Grækenland (nationale data), Ungarn, Slovenien, Slovakiet, Finland, Rumænien (data kun for 2001), Bulgarien og Norge (data for Oslo). I nogle af disse lande (f.eks. Ungarn) er såvel prævalensen af hiv som af hepatitis C virus (HCV) blandt de laveste i EU, hvilket tyder på en lav intravenøs risiko (se afsnittet om 'Hepatitis B og C' nedenfor).
|
|
|
Ka ajalises plaanis on levimuse suundumused riigiti erinevad. Kuigi Balti regioonis on viimasel ajal toimunud haiguspuhanguid, näitavad andmed HIV-seropositiivsuse kohta süstivate narkomaanide valimites, et alates 1990ndate aastate keskpaigast on mõnedes kõige suurema levimusega riikides toimunud vastava määra vähenemine (Hispaanias, Prantsusmaal, Itaalias) ning viimastel aastatel stabiliseerumine (126). Siiski, kui seropositiivsus on kõrge ja stabiilne, siis on tõenäoline, et nakatumine jätkub. Andmed uute uimastisüstijate kohta osutavad jätkuvale ja isegi kasvavale nakatumisele Hispaanias aastatel 1999 ja 2000. Mõnedes teistes riikides (Prantsusmaa 2001–2003, Portugal 1999–2000) osutavad kohalikud ja piirkondlikud andmed uute ja noorte süstivate narkomaanide kohta teatavale (kasvavale) nakatumisele, kuid valimid on liiga väikesed statistiliselt märkimisväärsete suundumuste väljaselgitamiseks (127). Teisest küljest aga tuleb tähele panna, et mitmetes riikides oli HIV levimus uimastisüstijate hulgas väga madal aastatel 2002–2003. HIV levimus oli vähem kui 1% Tšehhi Vabariigis, Kreekas (siseriiklikud andmed), Ungaris, Sloveenias, Slovakkias, Soomes, Rumeenias (andmed üksnes 2001. aasta kohta), Bulgaarias ja Norras (andmed Oslo kohta). Mõnedes nendest riikidest (nt Ungaris) on nii HIV levimuse kui C-hepatiidi levimuse määr madalaimate hulgas ELis, mis näitab, et süstimisriskid on madalad (vt järgnevat lõiku „B- ja C-hepatiit”).
|
|
|
Myös levinneisyyden aikasuuntauksissa on eroja maiden välillä. Vaikka Baltiassa onkin ilmennyt hiljattain epidemioita, huumeiden injektiokäyttäjien otoksiin perustuvat hiv:n levinneisyystiedot viittaavat siihen, että levinneisyys on vähentynyt 1990-luvun puolivälistä lähtien joissakin maissa, joissa se on ollut kaikkein korkein (Espanja, Ranska ja Italia), ja se on viime vuosina vakiintunut (126). Jos levinneisyys on korkea ja vakiintunut, tartunnat todennäköisesti jatkuvat. Uusia huumeiden injektiokäyttäjiä koskevat tiedot viittaavat siihen, että tartunnat ovat jatkuneet ja jopa lisääntyneet Espanjassa vuosina 1999–2000. Joissakin muissa maissa (Ranska 2001–2003, Portugali 1999–2000) uusia ja nuoria injektiokäyttäjiä koskevat paikalliset ja alueelliset tiedot viittaavat siihen, että tartunnat ovat lisääntyneet jossakin määrin, mutta otokset ovat liian pieniä, jotta suuntaukset voisivat olla tilastollisesti merkittäviä (127). Toisaalta on syytä tuoda esiin, että hiv:n levinneisyys huumeiden injektiokäyttäjien keskuudessa on monissa maissa pysynyt hyvin alhaisena vuosina 2002–2003. Hiv:n levinneisyys oli alle prosentin Tšekissä, Kreikassa (kansalliset tiedot), Unkarissa, Sloveniassa, Slovakiassa, Suomessa, Romaniassa (tiedot vain vuodelta 2001), Bulgariassa ja Norjassa (tiedot Oslon osalta). Joissakin näistä maista (esim. Unkarissa), sekä hiv:n levinneisyys että C-hepatiitin levinneisyys ovat alhaisimpia EU:ssa, jolloin injektiotartunnan riski on pienempi (ks. jäljempänä kohta "B-hepatiitti ja C-hepatiitti").
|
|
|
Az előfordulás időbeli tendenciái szintén eltérnek országonként. Bár a balti régióban a közelmúltban megfigyeltek néhány kitörést, a HIV szérumbeli előfordulása az injekciós kábítószer-használóktól vett mintákban az 1990-es évek közepe óta csökkenést mutat néhány leginkább érintett országban (Spanyolország, Franciaország és Olaszország), amit az utóbbi években jellemző stabilizálódás követett(126). Ha azonban a szérumbeli előfordulás magas és stabil, a fertőzés valószínűleg folytatódik. Az új injekciós kábítószer-használókra vonatkozó adatok határozottan a fertőzés folytatódására, sőt fokozódására utalnak Spanyolországban 1999 és 2000 között. Néhány országban (Franciaország 2001–03, Portugália 1999–2000) az új fiatal injekciós kábítószer-használókra vonatkozó helyi és regionális adatok valamilyen mértékű (fokozott) fertőzésre utaltak, de a minták mérete túl kicsi ahhoz, hogy a tendenciákat statisztikailag jelentős legyen(127). Meg kell jegyezni viszont, hogy a HIV előfordulása az injekciós kábítószer-használók körében 2002–03 során számos országban nagyon alacsony maradt. A HIV előfordulása 1% alatt maradt Csehországban, Görögországban (országos adat), Magyarországon, Szlovéniában, Szlovákiában, Finnországban, Romániában (csak 2001-re vonatkozó adatok), Bulgáriában és Norvégiában (Oslóra vonatkozó adatok). Ezen országok némelyikében (pl. Magyarországon) a HIV és a hepatitis C vírus (HCV) előfordulása egyaránt az egyik legalacsonyabb az EU-n belül, ami kis injektálási kockázatszintre utal (ld. a „Hepatitis B és C” szakaszt alább).
|
|
|
Również trendy czasowe rozpowszechnienia różnią się między poszczególnymi państwami. Choć w regionie Morza Bałtyckiego zaobserwowano w ostatnim czasie wybuchy epidemii, dane seroepidemiologiczne dotyczące wirusa HIV zebrane z próbek osób zażywających narkotyki dożylnie sugerują, że od połowy lat 90-tych w kilku państwach poważnie dotkniętych problemem nastąpił spadek odnotowanych przypadków (Hiszpania, Francja i Włochy), a następnie stabilizacja utrzymująca się w ostatnich latach (126). Jednakże, jeśli dane seroepidemiologiczne przyjmują wartości wysokie i są stałe, istnieje duże prawdopodobieństwo trwania transmisji. Dane dotyczące nowych osób wstrzykujących narkotyki silnie sugerują utrzymywanie się, a nawet wzrost transmisji w Hiszpanii w latach 1999-2000. W przypadku kilku innych państw (Francja 2001-2003, Portugalia 1999-2000) dane lokalne i regionalne na temat nowych i młodych osób zażywających narkotyki dożylnie sugerują poziom (podwyższonej) transmisji, jednak rozmiary próbek są zbyt małe, by określić trendy istotne statystycznie (127). Z drugiej strony, należy zauważyć, że w przypadku kilku państw rozpowszechnienie wirusa HIV w grupie osób wstrzykujących narkotyki w latach 2002-2003 pozostało na bardzo niskim poziomie. Rozpowszechnienie wirusa HIV przyjęło poziom poniżej 1% w Republice Czeskiej, Grecji (dane krajowe), na Węgrzech, w Słowenii, na Słowacji, w Finlandii, Rumunii (dane jedynie za rok 2001), Bułgarii i Norwegii (dane z Oslo). W niektórych z tych państw (np. na Węgrzech) rozpowszechnienie zarówno wirusa HIV, jak i wirusowego zapalenia wątroby typu C (HCV) należy do najniższych w UE, sugerując niski poziom ryzyka iniekcji (patrz część „Wirusowe zapalenie wątroby typu B i C” poniżej).
|
|
|
Prevalenţa prezintă tendinţe diferite în timp de la o ţară la alta. Deşi au existat epidemii recente în regiunea Mării Baltice, datele privind seroprevalenţa HIV din eşantioanele de CDI sugerează o scădere de la jumătatea anilor 1990 în unele dintre ţările cel mai grav afectate (Spania, Franţa şi Italia), urmată de o stabilizare a situaţiei în ultimii ani (126). Cu toate acestea, dacă seroprevalenţa este înaltă şi stabilă, transmiterea poate continua. Datele privind noii CDI indică ferm transmiterea continuă şi chiar mai ridicată în Spania între 1999 şi 2000. În alte câteva ţări (Franţa 2001–2003, Portugalia 1999–2000), datele locale şi regionale privind CDI noi şi tineri au indicat un anumit nivel (mai ridicat) de transmitere, dar dimensiunile eşantioanelor sunt prea mici pentru ca aceste tendinţe să fie semnificative din punct de vedere statistic (127). Pe de altă parte, trebuie remarcat faptul că, în mai multe ţări, prevalenţa HIV în rândul CDI a rămas foarte scăzută în 2002–2003. Prevalenţa HIV a fost sub 1 % în Republica Cehă, Grecia (date de la nivel naţional), Ungaria, Slovenia, Slovacia, Finlanda, România (date numai pentru 2001), Bulgaria şi Norvegia (date pentru Oslo). În unele din aceste ţări (ex. Ungaria), atât prevalenţa infecţiei cu HIV cât şi prevalenţa infecţiei cu virusul hepatitic C (HCV) sunt printre cele mai scăzute din Uniunea Europeană, ceea ce sugerează un nivel scăzut al riscului de injectare (vezi în continuare secţiunea Hepatita B şi C).
|
|
|
Aj časové trendy prevalencie sa v rôznych krajinách líšia. Hoci v ostatných rokoch vypukli epidémie v pobaltskom regióne, údaje o séroprevalencii HIV zo vzoriek IDU svedčia o poklese od polovice uplynulých deväťdesiatych rokov v niektorých najviac postihnutých krajinách (Španielsko, Francúzsko a Taliansko) nasledovanom ustálením v ostatných rokoch (126). Ak je však séroprevalencia vysoká a ustálená, prenos bude pravdepodobne pokračovať. Údaje o nových IDU zjavne svedčia o pokračujúcom a dokonca stúpajúcom šírení v Španielsku v rokoch 1999 a 2000. V niektorých iných krajinách (vo Francúzsku 2001 – 2003, v Portugalsku 1999 – 2000) nasvedčovali miestne a regionálne údaje o nových mladých IDU určitému (zvýšenému) prenosu, ale veľkosti vzoriek sú príliš malé, aby trendy mohli byť štatisticky významné (127). Na druhej strane si treba všimnúť, že vo viacerých krajinách ostala v rokoch 2002 a 2003 prevalencia HIV medzi IDU veľmi nízka. Nižšia ako 1 % bola prevalencia HIV v Českej republike, Grécku (celoštátne údaje), Maďarsku, Slovinsku, na Slovensku, vo Fínsku, v Rumunsku (údaje len za rok 2001), Bulharsku a Nórsku (údaje za Oslo). V niektorých krajinách (napr. v Maďarsku) patrila tak prevalencia HIV, ako aj vírusu hepatitídy C (HCV) k najnižším v EÚ, svedčiac o nízkej úrovni rizika injekčného užívania (pozri ďalej odsek „Hepatitída typu B a C“).
|
|
|
Časovni trendi glede razširjenosti se prav tako razlikujejo med državami. Čeprav so se v zadnjem času pojavili izbruhi v baltski regiji, podatki o seroprevalenci HIV iz vzorcev injicirajočih uživalcev drog kažejo na zmanjšanje od sredine devetdesetih v nekaterih najbolj prizadetih državah (Španija, Francija in Italija), ki ji sledi stabilizacija v zadnjih letih (126). A če je seroprevalenca visoka in stabilna, se bo prenašanje verjetno nadaljevalo. Podatki za nove injicirajoče uživalce drog kažejo na stalno, ali celo povečano, prenašanje v Španiji med letoma 1999 in 2000. V nekaterih drugih državah (Francija 2001–03, Portugalska 1999–2000) so lokalni in regionalni podatki o novih in mladih injicirajočih uživalcih drog kazali na določeno (povečano) prenašanje, vendar so vzorci premajhni, da bi bili trendi lahko statistično pomembni (127). Na drugi strani je treba poudariti, da je razširjenost HIV med injicirajočimi uživalci drog v več državah med letoma 2002 in 2003 ostala zelo nizka. Razširjenost HIV je bila nižja od 1 % na Češkem, v Grčiji (nacionalni podatki), na Madžarskem, v Sloveniji, na Slovaškem, Finskem, v Romuniji (podatki samo za leto 2001), Bolgariji in na Norveškem (podatki za Oslo). V nekaterih od teh držav (npr. na Madžarskem) sta razširjenost okužbe z virusom HIV in virusom hepatitisa med najnižjimi v EU, kar kaže na nizke ravni tveganja za vbrizgavanje (glej razdelek "Hepatitisa B in C" spodaj).
|
|
|
Tidstrenderna när det gäller prevalens skiljer sig från land till land. Även om det har utbrutit nya epidemier i Östersjöregionen tyder uppgifterna om hiv-seroprevalens från urval av injektionsmissbrukare på att det i några av de mest drabbade länderna (Spanien, Frankrike och Italien) skett en minskning sedan mitten av 1990-talet som följts av en stabilisering på senare år(126). Om seroprevalensen är hög och stabil kommer dock smittan förmodligen fortsätta att spridas. Uppgifter om nya injektionsmissbrukare tyder på att smitta förekom och till och med ökade i Spanien mellan åren 1999 och 2000. I vissa andra länder (Frankrike 2001–2003, Portugal 1999–2000) tyder lokala och regionala uppgifter om nya och unga injektionsmissbrukare på viss (ökad) smitta, men urvalen är för små för att trenderna ska vara statistiskt signifikanta(127). Å andra sidan bör det noteras att hiv-prevalensen bland injektionsmissbrukare i flera länder fortsatte att vara mycket låg under 2002–2003. Hiv-prevalensen var mindre än 1 % i Tjeckien, Grekland (nationella uppgifter), Ungern, Slovenien, Slovakien, Finland, Rumänien (uppgifter endast för 2001), Bulgarien och Norge (uppgifter för Oslo). I vissa av dessa länder (exempelvis Ungern) är både hiv-prevalensen och hepatit C-virusprevalensen (HCV) bland de lägsta i hela EU, vilket tyder på låga risker med injektionsmissbruk (se avsnittet ”Hepatit B och C” nedan).
|
