cii – -Translation – Keybot Dictionary

Spacer TTN Translation Network TTN TTN Login Deutsch Français Spacer Help
Source Languages Target Languages
Keybot 56 Results  www.2wayradio.eu
  Доспешные воины на верб...  
Хоть верблюды и нелепы, но облачи их в броню - и они пойдут в атаку не хуже боевых коней.
C'est vrai que les chameaux sont bizarres et disgracieux, mais mettez-leur une armure et ils sauront charger.
Wielbłąd może i śmiesznie wygląda, ale pokryj go zbroją, a będzie szarżował jak każde zwierzę.
  Императорские дромедари...  
Этим воинам на верблюдах, отлично приспособленным к условиям родных краев, можно поручать самые разные задачи.
Vielseitige Auxiliartruppen auf Kamelen, die das Terrain vor Ort gut kennen.
  Доспешные воины на верб...  
Хоть верблюды и нелепы, но облачи их в броню - и они пойдут в атаку не хуже боевых коней.
C'est vrai que les chameaux sont bizarres et disgracieux, mais mettez-leur une armure et ils sauront charger.
  Наггаронд Фракция - Tot...  
Палачи Хар Ганета
Exécuteurs de Har Ganeth
Henker von Har Ganeth
하르 가네스 처형자
  Гунны Военачальник Домо...  
Шанс ранения в случае неудачи: +10% (character_to_character_own)
Chances d'être blessé après un échec : +10% (character_to_character_own)
Chance der Verwundung bei Misslingen: +10% (character_to_character_own)
Probabilità di restare ferito dopo aver fallito: +10% (character_to_character_own)
Szansa na odniesienie ran w razie porażki: +10% (character_to_character_own)
Mümessil nefsi müdafaası: Saldırganları %+10 yaralama şansı (character_to_character_own)
  Гунны Военачальник Домо...  
Шанс ранения в случае неудачи: +3% (character_to_character_own)
Chances d'être blessé après un échec : +3% (character_to_character_own)
Chance der Verwundung bei Misslingen: +3% (character_to_character_own)
Probabilità di restare ferito dopo aver fallito: +3% (character_to_character_own)
Szansa na odniesienie ran w razie porażki: +3% (character_to_character_own)
Mümessil nefsi müdafaası: Saldırganları %+3 yaralama şansı (character_to_character_own)
  Наггаронд Фракция - Tot...  
Клинки Кровавой королевы (палачи)
Lames de la Reine de Sang (Exécuteurs)
  Хар Ганет Фракция - Tot...  
Клинки Кровавой королевы (палачи)
Blades of the Blood Queen (Executioners)
Lames de la Reine de Sang (Exécuteurs)
Klingen der Blutkönigin (Henker)
Espadas de la Reina Sangrienta (Verdugos)
Lame della Regina del Sangue (Carnefici)
Ostří Krvavé královny (Popravčí)
Ostrza Krwawej Królowej (Egzekutorzy z Har Ganeth)
Kan Kraliçesi’nin Kılıçları (Cellatlar)
  Авелорн Military - Tota...  
Конные трубачи
Mounted Hornblowers
Berittene Hornbläser
Cornisti su cavalcatura
Jízdní hornisté
기수 나팔수
  Большой онагр - Сасанид...  
Онагр, получивший свое название от дикого азиатского осла, был одним из простейших видов катапульты. Он метал камни или снаряды за счет силы натяжения скрученных жил животных. Неточный, но мощный онагр был эффективным осадным орудием против зданий и укреплений, но на поле битвы толку от него было мало: он мог обстреливать только плотные ряды пехоты.
L'onagre, une des formes les plus simples de catapulte à un bras, était composé d'écheveaux tressés et de nerfs d'animaux qui permettaient de lancer avec puissance des pierres ou autres projectiles. Peu précis mais puissant, c'était un engin de siège efficace contre les bâtiments et les fortifications. Il était moins utile sur le champ de bataille à moins de tirer dans des rangs serrés d'infanterie. Mentionné pour la première fois par Philon de Byzance dans son Traité des Leviers, l'onagre utilisait une sorte de nacelle attachée à un bras de tir. Ce bras était courbé puis propulsait les pierres ou projectiles grâce à la force de la torsion. Quand le bras était relâché, la nacelle se décrochait et lançait le projectile. Un poteau molletonné était incorporé dans le cadre pour restreindre le bras. Les machines plus grandes demandaient des équipes de huit à dix hommes et le recul incroyable les rendait difficiles voire dangereuses à installer sur des murs ou des tours. Les onagres étaient rapidement construits quand du bois était disponible et ils devinrent vite des éléments de base de l'équipement de siège durant l'Antiquité.
Der Onager stellt die einfachste Form des einarmigen Katapults dar und basierte auf verdrehten Tiersehnen, die die Kraft für das Schleudern von Steinen oder Geschossen lieferten. Er war besonders effektiv als Belagerungsmaschine gegen Gebäude und Befestigungen, aufgrund der Ungenauigkeit wurde er jedoch auf dem Schlachtfeld nur gegen große Ansammlungen von Infanterie eingesetzt. Erstmals erwähnt wurde der Onager im Handbuch der Mechanik von Philon von Byzanz. An seinem Wurfarm war eine an Schlingen aufgehängte Schale angebracht. Dieser Arm wurde gespannt und katapultierte Steine und andere Geschosse durch Torsionskraft. Das Auslösen des Wurfarms öffnete die Schlinge und schleuderte das Geschoss. Ein gepolsterter Prellbock war in den Rahmen integriert und fing den Arm ab. Die Bedienung größerer Maschinen erforderte oft acht oder zehn Männer und aufgrund des enormen Rückstoßes konnten Onager nur schwer auf Mauern oder Türmen eingesetzt werden. Da sie sich jedoch schnell überall dort zusammenbauen ließen, wo man Holz fand, wurden sie bald zum festen Bestandteil antiker Belagerungen.
Onager byl nejjednodušším typem jednoramenného katapultu, který se natahoval zvířecími šlachami. Zařízení mělo dostatečnou sílu k vrhání kamenů nebo jiné munice. Střelba z onageru byla nepřesná, ale účinná, a zbraň tak sloužila především při obléhání k ostřelování budov a opevnění. K přímému boji se příliš nehodila, snad s výjimkou střelby proti početným shlukům pěchoty. Poprvé se o onageru ve svém spisu „Mechanika“ zmiňuje Filón z Byzantia, který popisuje praku podobné lože připevněné k ramenu zbraně. Rameno bylo zasunuto do konstrukce a po natažení vymršťovalo kameny či jiné střely. Po výstřelu se rameno zastavilo o polstrovaný příčný trám zasazený v rámu onageru. Větší katapulty obsluhovalo osm až deset mužů a vzhledem k ohromnému zpětnému rázu je nebylo možné bezpečně umísťovat na hradby nebo věže. Protože onager dokázalo vojsko rychle sestavit kdekoliv, kde byl dostatek dřeva, staly se brzy symbolem starověkého obléhání.
Onager, jedna z najprostszych form jednoramiennej katapulty, zbudowany był ze skręconych pasm zwierzęcych ścięgien, dzięki którym można było wypuszczać pociski. Ta mało celna, choć charakteryzująca się potężną siłą rażenia maszyna oblężnicza sprawdzała się doskonale w burzeniu budynków i fortyfikacji, choć zdecydowanie rzadziej była wykorzystywana na polu bitwy, chyba że do dziesiątkowania ciasno zbitych szyków piechoty nieprzyjaciela. Pierwsze wzmianki o onagrze pojawiły się u Filona z Bizancjum, w traktacie „Mechanike syntaksis”, który opisał ją jako machinę składającą się z pojemnika na pociski i ramienia. Siła strzału pochodziła ze skręconych ścięgien zwierzęcych, pomiędzy którymi umieszczone było ramię miotające. Po jego zwolnieniu pojemnik się odczepiał, posyłając pocisk w powietrze. Ramię miotające zaś zatrzymywało się na specjalnej belce. Większe konstrukcje wymagały do obsługi od ośmiu do dziesięciu ludzi, a dość spory odrzut sprawiał, że nie można było ich ustawiać na murach czy wieżach. Łatwy do złożenia przy dostępie do materiałów onager stał się wkrótce flagową machiną oblężniczą w czasach starożytnych.
En basit katapult şekillerinden biri olan onager, bükülüp yomak haline getirilen hayvan kas tellerini kullanarak kaya veya gülle atıyordu. İsabet ettirmesi zor olmasına rağmen güçlü bir silah olmasından dolayı binalara ve tahkimatlara karşı etkili bir kuşatma makinesiydi ama eğer sıkı yanaşık düzende piyadelere karşı kullanılmıyorsa savaş meydanlarıda kullanışlı sayılmazdı. İlk olarak Bizantiyonlu Filyon'un "Mekaniğin Esasları" isimli kitabında bahsedilen onager, atış koluna bağlı sapan benzeri bir yuvayla çalışıyordu. Atış kolu, yerleştiriliyor, bükülüyor ve bükülme sayesinde kayaları veya gülleleri itiyordu. Atış kolu çekildiği zaman, sapan benzeri yuva çözülüp cisimleri gönderiyordu. Dolgulu kirişler de makinenin iskeletine eklenerek kolu dizginliyordu. Büyük onagerleri çalıştırmak için sekiz ya da on kadar kişi gerekebilirdi ve cihazın inanılmaz geri tepmesi, onagerlerin kolayca veya güvenlice surlara veya kulelere kurulamamasına sebep oluyordu. Ne zaman ahşap hazırda bulunsa hızlıca inşa edilebildiğinden dolayı, onager çok geçmeden antik çağların kuşatma savaşlarının önemli unsurları arasında yerini aldı.
  Лангобарды Усталость от...  
Согласно легенде, они происходят от маленького, но гордого племени винилов, столкнувшегося с вандалами в ходе бегства от орды гуннов. Несмотря на численное превосходство врага, винилы предпочли плену и рабству смерть на свободе.
Leurs origines sont empreintes de légende : la petite et noble tribu des Winilli, qui se confronta d'abord aux Vandales hostiles pendant leur migration loin du carnage causé par les Huns en Europe orientale. Surpassés en nombre, les Winilli choisirent de mourir libres plutôt qu'une vie de servitude. Même leurs femmes se battaient, s'attachant les cheveux au milieu du visage afin de passer pour des hommes et ainsi gonfler leurs rangs sur le champ de bataille. Leur dieu, Godan, également nommé Odin, déclara qu'il donnerait la victoire à la tribu qu'il verrait en premier le jour de la bataille. À la vue des guerrières, il leur demanda « Qui sont ces longues barbes ? » et leur accorda la victoire. Les Winilli sont depuis lors connus comme les « Lombards ».
Ihre sagenumwobenen Ursprünge liegen im kleinen erhabenen Stamm der Winniler, die während ihrer durch hunnische Massaker in Osteuropa bedingte Migration erstmals auf die feindlichen Vandalen trafen. Obwohl sie in der Unterzahl waren, entschlossen sich die Winniler dazu, lieber frei zu sterben als in Knechtschaft zu leben. Selbst ihre Frauen kämpften. Sie banden sich ihr Haar vors Gesicht und gaben sich als Männer aus, um die Ränge zu füllen. Ihr Gott Godan - auch bekannt als Odin - versprach dem Stamm den Sieg, den er am Tag der Schlacht zuerst sehen würde, und als er die weiblichen Krieger der Winniler erspähte, fragte er: „Wer sind diese Langbärte?“ und verlieh ihnen den Sieg. Seitdem sind die Winniler als die „Langobarden“ bekannt.
Le loro origini sono ben radicate nella leggenda: erano la piccola e nobile tribù dei Winnili, che si scontrò per la prima volta con gli ostili Vandali che migravano per sfuggire alla carneficina che gli Unni stavano provocando nell’Europa orientale. Anche se in inferiorità numerica, i Winnili preferirono morire liberi piuttosto che vivere nella schiavitù; persino le loro donne combatterono, legandosi i capelli lungo il viso per avere l’aspetto di uomini e riempiendo i ranghi sul campo di battaglia. Il loro dio, Godan (anche noto come Odino), aveva dichiarato che avrebbe concesso la vittoria alla tribù che egli avrebbe visto per prima il giorno della battaglia e, osservando le donne guerriere, chiese: “Chi sono quelli con le lunghe barbe?”. Da allora, i Winnili divennero noti come i “Longobardi”.
Jejich původ je opředen legendou – pocházejí z malého, ale vznešeného kmene Winilů, kteří se jako první střetli s nepřátelskými Vandaly, prchajícími během stěhování národů před hunskou hrozbou ve východní Evropě. Winilové sice stáli proti přesile, ale rozhodli se, že raději zemřou jako svobodný lid, než aby žili v poddanství. Zbraní se chopily dokonce i ženy, které si sčesaly a svázaly vlasy kolem obličeje tak, aby vypadaly jako vousatí válečníci a posílily tím počet mužů na bojišti. Jejich bůh Godan – zvaný také Odin – vyhlásil, že dopřeje vítězství tomu kmeni, který toho dne, kdy se bitva konala, spatří jako první. Když viděl ženy – válečnice, tázal se: „co jsou zač ti s těmi dlouhými vousy?“ a daroval jim vítězství. Winilové byli od té doby známi jako „Langobardi“, „dlouhovousí“. Ačkoli není zcela jasné, kde přesně ležela jejich domovina, protože se v minulosti několikrát dramaticky stěhovali, nyní žijí Langobardi kolem řeky Labe.
Ich początki owiane są legendą; małe plemię Wannilów napotkało wrogo nastawionych Wandalów, uciekając przed Hunami z Europy Wschodniej. Chociaż wrogowie mieli przewagę liczebną, Wannilowie woleli walczyć, niż popaść w niewolę; do boju stanęły nawet kobiety, które udawały przed przeciwnikami mężczyzn, związując włosy pod brodą, by te przypominały brody. Ich bóg, Godan (zwany też Odynem), ogłosił, że zapewni zwycięstwo pierwszemu plemieniu, które zobaczy w dniu bitwy; widząc kobiety wojowników zapytał: „Kim są ci długobrodzi?” i przyznał im zwycięstwo; Wannilowie znani byli od tego dnia jako Longobardowie.
Kökenleri efsanelere konu olmuştur. Küçük ve soylu Winnili kabilesi, Avrupa’nın doğusundaki Hun katliamından uzaklara göç ettikleri sırada düşman Vandallar ile karşılaşmışlardır. Sayıları az olsa da Winiller esaret altında yaşamaktansa özgür şekilde ölmeyi tercih etmiş ve kabiledeki kadınlar bile erkek gibi görünmek ve savaş meydanında daha saygın bir konuma gelmek için saçlarını yüzlerine bağlayıp savaşa girmişlerdir. Ayrıca Odin olarak da bilinen tanrıları Godan, savaş zamanı ilk hangi kabileyi görürse zaferi ona bahşedeceğini söylemiş ve kadın savaşçıların da aralarında bulunduğu Winnili askerlerini görünce "Şu uzun sakallılar da kim?" diye sorup zaferi onlara vermiştir. Winnililer o günden sonra ‘Langobardlar’ adını almıştır.
  Весельный легкий дромон...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
The dromonarion was smaller and lighter than the dromon and was ideal for patrolling the mouths of rivers. Following the Battle of Actium, where Augustus defeated Marc Anthony and Cleopatra to become First Citizen and de facto Emperor, the Roman navy favoured lighter, more manoeuvrable ships over the larger warships used by the Greeks. This was because of the types of duties they were expected to perform; tasks such as escorting the grain ships from Egypt, suppression of piracy, and river patrols. By this time, large ships were no longer required as there were few naval powers who remained large enough to pose a threat to the new Roman Empire.
Le dromonarion était plus petit et plus léger que le dromon, ce qui en faisait un navire idéal pour patrouiller les embouchures des rivières. Suite à sa victoire sur Marc Antoine et Cléopâtre à la Bataille d'Actium, qui intronisa Auguste en tant que Premier citoyen et empereur de fait, la marine romaine préféra les navires plus légers et plus maniables au détriment des vaisseaux de guerre plus gros que les Grecs utilisaient. Ceci était dû aux types de tâches qu'on leur demandait : escorter les navires chargés de céréales jusqu'en Égypte, éliminer les pirates, ou même patrouiller les fleuves. À cette époque, de larges vaisseaux n'étaient plus requis car il n'existait plus de grandes puissances navales assez grandes pour vraiment constituer une menace pour le nouvel empire romain.
Das Dromonarion war kleiner und leichter als die Dromone und ideal für die Patrouille an Flussmündungen. Nach der Schlacht bei Actium, wo Augustus Marcus Antonius und Kleopatra besiegte und zum ersten Bürger und de facto Kaiser wurde, setzte die römische Flotte bevorzugt leichte und wendige Schiffe ein, im Gegensatz zu den großen Kriegsschiffen der Griechen. Dies basierte auf den Diensten, den diese Schiffe leisten sollten: die Eskorte der Kornschiffe von Ägypten, der Kampf gegen Piraten und die Bewachung von Flüssen. Zu diesem Zeitpunkt waren große Schiffe nicht mehr nötig, da es nur wenige Seemächte von einer Größe gab, die dem neuen römischen Reich gefährlich werden konnten.
Il dromonarion era più piccolo e più leggero del dromone ed era ideale per pattugliare la foce dei fiumi. In seguito alla Battaglia di Azio, in cui Augusto sconfisse Marco Antonio e Cleopatra e diventò “primo cittadino” e imperatore de facto, la marina romana cominciò a dare spazio a navi leggere e manovrabili, a discapito delle grandi navi da guerra usate dai Greci. Il motivo principale di questa scelta è legato ai compiti che esse dovevano eseguire: scortare le imbarcazioni con il grano dall’Egitto, sopprimere la pirateria, pattugliare i fiumi. Le grandi navi non erano più utili come in passato perché pochissime potenze navali erano ancora abbastanza grandi da costituire una minaccia per il nuovo Impero romano.
Dromonarion byl menší a lehčí než dromon a hodil se k hlídkování u ústí řek. Po bitvě u Aktia, kde Augustus porazil Marka Antonia a Kleopatru, stal se Prvním občanem a de facto císařem, dávalo římské námořnictvo před těžkými válečnými loděmi, jaké používali Řekové, přednost lehčím plavidlům s lepšími manévrovacími schopnostmi. Takové lodě byly vhodnější pro účely, k nimž měly sloužit, doprovázely například nákladní lodě s obilím z Egypta, potíraly piráty a hlídkovaly v ústí řek. Velké lodě už v té době nebyly zapotřebí, protože jen málo námořních velmocí bylo tak velkých a silných, aby pro novou Římskou říši představovaly hrozbu.
Dromonarion był mniejszy i lżejszy od dromona i idealnie nadawał się do patrolowania ujść rzek. Od czasów bitwy pod Akcjum, kiedy to August pokonał Marka Antoniusza oraz Kleopatrę i został pierwszym princepsem i cesarzem, rzymskie siły morskie wolały lżejsze, bardziej zwrotne okręty od większych jednostek, jakimi pływali Grecy. Było tak ze względu na różne zadania, jakie miały spełniać, takie jak eskortowanie statków ze zbożem z Egiptu, walka z piractwem i patrolowanie rzek. Do tego czasu duże statki nie były już konieczne, bo niewielu przeciwników dysponowało wystarczającymi siłami na morzu, by móc zagrozić nowemu Cesarstwu Rzymskiemu.
Dromonarion gemileri dromon gemilerinden daha küçük ve hafifti, böylece nehir ağızlarında devriye gezmek için idealdi. Augustus'un Marcus Antonius ile Kleopatra'yı mağlup edip İmparator olduğu Aktium Muharebesi ardından, Roma donanması Yunanların kullandığı büyük savaş gemilerindense daha hafif ve çevik gemileri tercih ediyordu. Bu, yapmaları gereken görevlerin türü sebebiyleydi. Bu görevler arasında Mısır'dan tahıl gemilerine eşlik etmek, korsanlıkla başa çıkmak ve nehir devriyeleri mevcuttu. Bu zamana gelindiğinde, yeni Roma İmparatorluğuna tehdit olacak kadar güçlü çok az donanma kaldığından büyük gemilere artık gerek duyulmuyordu.
  Онагр - Остготы - Total...  
Онагр, получивший свое название от дикого азиатского осла, был одним из простейших видов катапульты. Он метал камни или снаряды за счет силы натяжения скрученных жил животных. Неточный, но мощный онагр был эффективным осадным орудием против зданий и укреплений, но на поле битвы толку от него было мало: он мог обстреливать только плотные ряды пехоты.
L'onagre, une des formes les plus simples de catapulte à un bras, était composé d'écheveaux tressés et de nerfs d'animaux qui permettaient de lancer avec puissance des pierres ou autres projectiles. Peu précis mais puissant, c'était un engin de siège efficace contre les bâtiments et les fortifications. Il était moins utile sur le champ de bataille à moins de tirer dans des rangs serrés d'infanterie. Mentionné pour la première fois par Philon de Byzance dans son Traité des Leviers, l'onagre utilisait une sorte de nacelle attachée à un bras de tir. Ce bras était courbé puis propulsait les pierres ou projectiles grâce à la force de la torsion. Quand le bras était relâché, la nacelle se décrochait et lançait le projectile. Un poteau molletonné était incorporé dans le cadre pour restreindre le bras. Les machines plus grandes demandaient des équipes de huit à dix hommes et le recul incroyable les rendait difficiles voire dangereuses à installer sur des murs ou des tours. Les onagres étaient rapidement construits quand du bois était disponible et ils devinrent vite des éléments de base de l'équipement de siège durant l'Antiquité.
Der Onager stellt die einfachste Form des einarmigen Katapults dar und basierte auf verdrehten Tiersehnen, die die Kraft für das Schleudern von Steinen oder Geschossen lieferten. Er war besonders effektiv als Belagerungsmaschine gegen Gebäude und Befestigungen, aufgrund der Ungenauigkeit wurde er jedoch auf dem Schlachtfeld nur gegen große Ansammlungen von Infanterie eingesetzt. Erstmals erwähnt wurde der Onager im Handbuch der Mechanik von Philon von Byzanz. An seinem Wurfarm war eine an Schlingen aufgehängte Schale angebracht. Dieser Arm wurde gespannt und katapultierte Steine und andere Geschosse durch Torsionskraft. Das Auslösen des Wurfarms öffnete die Schlinge und schleuderte das Geschoss. Ein gepolsterter Prellbock war in den Rahmen integriert und fing den Arm ab. Die Bedienung größerer Maschinen erforderte oft acht oder zehn Männer und aufgrund des enormen Rückstoßes konnten Onager nur schwer auf Mauern oder Türmen eingesetzt werden. Da sie sich jedoch schnell überall dort zusammenbauen ließen, wo man Holz fand, wurden sie bald zum festen Bestandteil antiker Belagerungen.
L’onagro, una delle forme più semplici di catapulta a un braccio, si basava su matasse ritorte di tendini animali che offrivano la giusta potenza per lanciare pietre o proiettili. Impreciso ma potente, era una macchina d’assedio molto efficace contro edifici e forti, ma si rivelava di poca utilità sul campo di battaglia, a meno che non fosse lanciata sui ranghi ammassati della fanteria. L’onagro è nominato da Filone di Bisanzio nel suo trattato di meccanica, e faceva uso di una specie di frombolo attaccato al braccio, che veniva inserito e poi torto in modo da poter lanciare pietre o proiettili tramite la torsione. Quando il braccio veniva rilasciato, il frombolo si apriva e lanciava il proiettile. Per bloccare il braccio, veniva incorporata nella struttura portante una trave imbottita. Le macchine più grandi richiedevano anche otto o dieci uomini e, a causa del forte rinculo, non potevano essere facilmente montate su mura o torri. L’onagro poteva essere rapidamente costruito se vi era legna disponibile, e presto divenne la base dell’assedio di guerra dell’antichità.
En basit katapult şekillerinden biri olan onager, bükülüp yomak haline getirilen hayvan kas tellerini kullanarak kaya veya gülle atıyordu. İsabet ettirmesi zor olmasına rağmen güçlü bir silah olmasından dolayı binalara ve tahkimatlara karşı etkili bir kuşatma makinesiydi ama eğer sıkı yanaşık düzende piyadelere karşı kullanılmıyorsa savaş meydanlarıda kullanışlı sayılmazdı. İlk olarak Bizantiyonlu Filyon'un "Mekaniğin Esasları" isimli kitabında bahsedilen onager, atış koluna bağlı sapan benzeri bir yuvayla çalışıyordu. Atış kolu, yerleştiriliyor, bükülüyor ve bükülme sayesinde kayaları veya gülleleri itiyordu. Atış kolu çekildiği zaman, sapan benzeri yuva çözülüp cisimleri gönderiyordu. Dolgulu kirişler de makinenin iskeletine eklenerek kolu dizginliyordu. Büyük onagerleri çalıştırmak için sekiz ya da on kadar kişi gerekebilirdi ve cihazın inanılmaz geri tepmesi, onagerlerin kolayca veya güvenlice surlara veya kulelere kurulamamasına sebep oluyordu. Ne zaman ahşap hazırda bulunsa hızlıca inşa edilebildiğinden dolayı, onager çok geçmeden antik çağların kuşatma savaşlarının önemli unsurları arasında yerini aldı.
  Бастионный онагр - Свеб...  
Онагр, получивший свое название от дикого азиатского осла, был одним из простейших видов катапульты. Он метал камни или снаряды за счет силы натяжения скрученных жил животных. Неточный, но мощный онагр был эффективным осадным орудием против зданий и укреплений, но на поле битвы толку от него было мало: он мог обстреливать только плотные ряды пехоты.
One of the simplest forms of one-armed catapult, the onager relied on twisted skeins of animal sinew which provided the power to hurl either rocks or shot. Inaccurate but powerful, it was an effective siege machine against buildings and fortifications, but was of far less use on the battlefield unless firing into massed infantry ranks. First mentioned by Philon of Byzantium in his treatise on ‘Mechanics’, the onager made use of a sling-like cradle attached to a firing arm. This arm was inserted, twisted, and propelled rocks or shot through torsion. As the firing arm was released, the sling-like cradle would unhook, firing the projectile. A padded beam was incorporated into the housing frame to restrain the arm. Larger machines could require as many as eight or ten crewmen, and the incredible recoil meant that they could not be easily or safely mounted on walls or towers. Quickly constructed wherever wood was readily available, onagers soon became a staple of ancient siege warfare.
Der Onager stellt die einfachste Form des einarmigen Katapults dar und basierte auf verdrehten Tiersehnen, die die Kraft für das Schleudern von Steinen oder Geschossen lieferten. Er war besonders effektiv als Belagerungsmaschine gegen Gebäude und Befestigungen, aufgrund der Ungenauigkeit wurde er jedoch auf dem Schlachtfeld nur gegen große Ansammlungen von Infanterie eingesetzt. Erstmals erwähnt wurde der Onager im Handbuch der Mechanik von Philon von Byzanz. An seinem Wurfarm war eine an Schlingen aufgehängte Schale angebracht. Dieser Arm wurde gespannt und katapultierte Steine und andere Geschosse durch Torsionskraft. Das Auslösen des Wurfarms öffnete die Schlinge und schleuderte das Geschoss. Ein gepolsterter Prellbock war in den Rahmen integriert und fing den Arm ab. Die Bedienung größerer Maschinen erforderte oft acht oder zehn Männer und aufgrund des enormen Rückstoßes konnten Onager nur schwer auf Mauern oder Türmen eingesetzt werden. Da sie sich jedoch schnell überall dort zusammenbauen ließen, wo man Holz fand, wurden sie bald zum festen Bestandteil antiker Belagerungen.
Onager byl nejjednodušším typem jednoramenného katapultu, který se natahoval zvířecími šlachami. Zařízení mělo dostatečnou sílu k vrhání kamenů nebo jiné munice. Střelba z onageru byla nepřesná, ale účinná, a zbraň tak sloužila především při obléhání k ostřelování budov a opevnění. K přímému boji se příliš nehodila, snad s výjimkou střelby proti početným shlukům pěchoty. Poprvé se o onageru ve svém spisu „Mechanika“ zmiňuje Filón z Byzantia, který popisuje praku podobné lože připevněné k ramenu zbraně. Rameno bylo zasunuto do konstrukce a po natažení vymršťovalo kameny či jiné střely. Po výstřelu se rameno zastavilo o polstrovaný příčný trám zasazený v rámu onageru. Větší katapulty obsluhovalo osm až deset mužů a vzhledem k ohromnému zpětnému rázu je nebylo možné bezpečně umísťovat na hradby nebo věže. Protože onager dokázalo vojsko rychle sestavit kdekoliv, kde byl dostatek dřeva, staly se brzy symbolem starověkého obléhání.
Onager, jedna z najprostszych form jednoramiennej katapulty, zbudowany był ze skręconych pasm zwierzęcych ścięgien, dzięki którym można było wypuszczać pociski. Ta mało celna, choć charakteryzująca się potężną siłą rażenia maszyna oblężnicza sprawdzała się doskonale w burzeniu budynków i fortyfikacji, choć zdecydowanie rzadziej była wykorzystywana na polu bitwy, chyba że do dziesiątkowania ciasno zbitych szyków piechoty nieprzyjaciela. Pierwsze wzmianki o onagrze pojawiły się u Filona z Bizancjum, w traktacie „Mechanike syntaksis”, który opisał ją jako machinę składającą się z pojemnika na pociski i ramienia. Siła strzału pochodziła ze skręconych ścięgien zwierzęcych, pomiędzy którymi umieszczone było ramię miotające. Po jego zwolnieniu pojemnik się odczepiał, posyłając pocisk w powietrze. Ramię miotające zaś zatrzymywało się na specjalnej belce. Większe konstrukcje wymagały do obsługi od ośmiu do dziesięciu ludzi, a dość spory odrzut sprawiał, że nie można było ich ustawiać na murach czy wieżach. Łatwy do złożenia przy dostępie do materiałów onager stał się wkrótce flagową machiną oblężniczą w czasach starożytnych.
En basit katapult şekillerinden biri olan onager, bükülüp yomak haline getirilen hayvan kas tellerini kullanarak kaya veya gülle atıyordu. İsabet ettirmesi zor olmasına rağmen güçlü bir silah olmasından dolayı binalara ve tahkimatlara karşı etkili bir kuşatma makinesiydi ama eğer sıkı yanaşık düzende piyadelere karşı kullanılmıyorsa savaş meydanlarıda kullanışlı sayılmazdı. İlk olarak Bizantiyonlu Filyon'un "Mekaniğin Esasları" isimli kitabında bahsedilen onager, atış koluna bağlı sapan benzeri bir yuvayla çalışıyordu. Atış kolu, yerleştiriliyor, bükülüyor ve bükülme sayesinde kayaları veya gülleleri itiyordu. Atış kolu çekildiği zaman, sapan benzeri yuva çözülüp cisimleri gönderiyordu. Dolgulu kirişler de makinenin iskeletine eklenerek kolu dizginliyordu. Büyük onagerleri çalıştırmak için sekiz ya da on kadar kişi gerekebilirdi ve cihazın inanılmaz geri tepmesi, onagerlerin kolayca veya güvenlice surlara veya kulelere kurulamamasına sebep oluyordu. Ne zaman ahşap hazırda bulunsa hızlıca inşa edilebildiğinden dolayı, onager çok geçmeden antik çağların kuşatma savaşlarının önemli unsurları arasında yerini aldı.
  Легкий дромон со стрелк...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
Das Dromonarion war kleiner und leichter als die Dromone und ideal für die Patrouille an Flussmündungen. Nach der Schlacht bei Actium, wo Augustus Marcus Antonius und Kleopatra besiegte und zum ersten Bürger und de facto Kaiser wurde, setzte die römische Flotte bevorzugt leichte und wendige Schiffe ein, im Gegensatz zu den großen Kriegsschiffen der Griechen. Dies basierte auf den Diensten, den diese Schiffe leisten sollten: die Eskorte der Kornschiffe von Ägypten, der Kampf gegen Piraten und die Bewachung von Flüssen. Zu diesem Zeitpunkt waren große Schiffe nicht mehr nötig, da es nur wenige Seemächte von einer Größe gab, die dem neuen römischen Reich gefährlich werden konnten.
Il dromonarion era più piccolo e più leggero del dromone ed era ideale per pattugliare la foce dei fiumi. In seguito alla Battaglia di Azio, in cui Augusto sconfisse Marco Antonio e Cleopatra e diventò “primo cittadino” e imperatore de facto, la marina romana cominciò a dare spazio a navi leggere e manovrabili, a discapito delle grandi navi da guerra usate dai Greci. Il motivo principale di questa scelta è legato ai compiti che esse dovevano eseguire: scortare le imbarcazioni con il grano dall’Egitto, sopprimere la pirateria, pattugliare i fiumi. Le grandi navi non erano più utili come in passato perché pochissime potenze navali erano ancora abbastanza grandi da costituire una minaccia per il nuovo Impero romano.
Dromonarion byl menší a lehčí než dromon a hodil se k hlídkování u ústí řek. Po bitvě u Aktia, kde Augustus porazil Marka Antonia a Kleopatru, stal se Prvním občanem a de facto císařem, dávalo římské námořnictvo před těžkými válečnými loděmi, jaké používali Řekové, přednost lehčím plavidlům s lepšími manévrovacími schopnostmi. Takové lodě byly vhodnější pro účely, k nimž měly sloužit, doprovázely například nákladní lodě s obilím z Egypta, potíraly piráty a hlídkovaly v ústí řek. Velké lodě už v té době nebyly zapotřebí, protože jen málo námořních velmocí bylo tak velkých a silných, aby pro novou Římskou říši představovaly hrozbu.
Dromonarion był mniejszy i lżejszy od dromona i idealnie nadawał się do patrolowania ujść rzek. Od czasów bitwy pod Akcjum, kiedy to August pokonał Marka Antoniusza oraz Kleopatrę i został pierwszym princepsem i cesarzem, rzymskie siły morskie wolały lżejsze, bardziej zwrotne okręty od większych jednostek, jakimi pływali Grecy. Było tak ze względu na różne zadania, jakie miały spełniać, takie jak eskortowanie statków ze zbożem z Egiptu, walka z piractwem i patrolowanie rzek. Do tego czasu duże statki nie były już konieczne, bo niewielu przeciwników dysponowało wystarczającymi siłami na morzu, by móc zagrozić nowemu Cesarstwu Rzymskiemu.
Dromonarion gemileri dromon gemilerinden daha küçük ve hafifti, böylece nehir ağızlarında devriye gezmek için idealdi. Augustus'un Marcus Antonius ile Kleopatra'yı mağlup edip İmparator olduğu Aktium Muharebesi ardından, Roma donanması Yunanların kullandığı büyük savaş gemilerindense daha hafif ve çevik gemileri tercih ediyordu. Bu, yapmaları gereken görevlerin türü sebebiyleydi. Bu görevler arasında Mısır'dan tahıl gemilerine eşlik etmek, korsanlıkla başa çıkmak ve nehir devriyeleri mevcuttu. Bu zamana gelindiğinde, yeni Roma İmparatorluğuna tehdit olacak kadar güçlü çok az donanma kaldığından büyük gemilere artık gerek duyulmuyordu.
  Большой онагр - Остготы...  
Онагр, получивший свое название от дикого азиатского осла, был одним из простейших видов катапульты. Он метал камни или снаряды за счет силы натяжения скрученных жил животных. Неточный, но мощный онагр был эффективным осадным орудием против зданий и укреплений, но на поле битвы толку от него было мало: он мог обстреливать только плотные ряды пехоты.
Der Onager stellt die einfachste Form des einarmigen Katapults dar und basierte auf verdrehten Tiersehnen, die die Kraft für das Schleudern von Steinen oder Geschossen lieferten. Er war besonders effektiv als Belagerungsmaschine gegen Gebäude und Befestigungen, aufgrund der Ungenauigkeit wurde er jedoch auf dem Schlachtfeld nur gegen große Ansammlungen von Infanterie eingesetzt. Erstmals erwähnt wurde der Onager im Handbuch der Mechanik von Philon von Byzanz. An seinem Wurfarm war eine an Schlingen aufgehängte Schale angebracht. Dieser Arm wurde gespannt und katapultierte Steine und andere Geschosse durch Torsionskraft. Das Auslösen des Wurfarms öffnete die Schlinge und schleuderte das Geschoss. Ein gepolsterter Prellbock war in den Rahmen integriert und fing den Arm ab. Die Bedienung größerer Maschinen erforderte oft acht oder zehn Männer und aufgrund des enormen Rückstoßes konnten Onager nur schwer auf Mauern oder Türmen eingesetzt werden. Da sie sich jedoch schnell überall dort zusammenbauen ließen, wo man Holz fand, wurden sie bald zum festen Bestandteil antiker Belagerungen.
Onager byl nejjednodušším typem jednoramenného katapultu, který se natahoval zvířecími šlachami. Zařízení mělo dostatečnou sílu k vrhání kamenů nebo jiné munice. Střelba z onageru byla nepřesná, ale účinná, a zbraň tak sloužila především při obléhání k ostřelování budov a opevnění. K přímému boji se příliš nehodila, snad s výjimkou střelby proti početným shlukům pěchoty. Poprvé se o onageru ve svém spisu „Mechanika“ zmiňuje Filón z Byzantia, který popisuje praku podobné lože připevněné k ramenu zbraně. Rameno bylo zasunuto do konstrukce a po natažení vymršťovalo kameny či jiné střely. Po výstřelu se rameno zastavilo o polstrovaný příčný trám zasazený v rámu onageru. Větší katapulty obsluhovalo osm až deset mužů a vzhledem k ohromnému zpětnému rázu je nebylo možné bezpečně umísťovat na hradby nebo věže. Protože onager dokázalo vojsko rychle sestavit kdekoliv, kde byl dostatek dřeva, staly se brzy symbolem starověkého obléhání.
En basit katapult şekillerinden biri olan onager, bükülüp yomak haline getirilen hayvan kas tellerini kullanarak kaya veya gülle atıyordu. İsabet ettirmesi zor olmasına rağmen güçlü bir silah olmasından dolayı binalara ve tahkimatlara karşı etkili bir kuşatma makinesiydi ama eğer sıkı yanaşık düzende piyadelere karşı kullanılmıyorsa savaş meydanlarıda kullanışlı sayılmazdı. İlk olarak Bizantiyonlu Filyon'un "Mekaniğin Esasları" isimli kitabında bahsedilen onager, atış koluna bağlı sapan benzeri bir yuvayla çalışıyordu. Atış kolu, yerleştiriliyor, bükülüyor ve bükülme sayesinde kayaları veya gülleleri itiyordu. Atış kolu çekildiği zaman, sapan benzeri yuva çözülüp cisimleri gönderiyordu. Dolgulu kirişler de makinenin iskeletine eklenerek kolu dizginliyordu. Büyük onagerleri çalıştırmak için sekiz ya da on kadar kişi gerekebilirdi ve cihazın inanılmaz geri tepmesi, onagerlerin kolayca veya güvenlice surlara veya kulelere kurulamamasına sebep oluyordu. Ne zaman ahşap hazırda bulunsa hızlıca inşa edilebildiğinden dolayı, onager çok geçmeden antik çağların kuşatma savaşlarının önemli unsurları arasında yerini aldı.
  Весельный легкий дромон...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
Le dromonarion était plus petit et plus léger que le dromon, ce qui en faisait un navire idéal pour patrouiller les embouchures des rivières. Suite à sa victoire sur Marc Antoine et Cléopâtre à la Bataille d'Actium, qui intronisa Auguste en tant que Premier citoyen et empereur de fait, la marine romaine préféra les navires plus légers et plus maniables au détriment des vaisseaux de guerre plus gros que les Grecs utilisaient. Ceci était dû aux types de tâches qu'on leur demandait : escorter les navires chargés de céréales jusqu'en Égypte, éliminer les pirates, ou même patrouiller les fleuves. À cette époque, de larges vaisseaux n'étaient plus requis car il n'existait plus de grandes puissances navales assez grandes pour vraiment constituer une menace pour le nouvel empire romain.
Das Dromonarion war kleiner und leichter als die Dromone und ideal für die Patrouille an Flussmündungen. Nach der Schlacht bei Actium, wo Augustus Marcus Antonius und Kleopatra besiegte und zum ersten Bürger und de facto Kaiser wurde, setzte die römische Flotte bevorzugt leichte und wendige Schiffe ein, im Gegensatz zu den großen Kriegsschiffen der Griechen. Dies basierte auf den Diensten, den diese Schiffe leisten sollten: die Eskorte der Kornschiffe von Ägypten, der Kampf gegen Piraten und die Bewachung von Flüssen. Zu diesem Zeitpunkt waren große Schiffe nicht mehr nötig, da es nur wenige Seemächte von einer Größe gab, die dem neuen römischen Reich gefährlich werden konnten.
Il dromonarion era più piccolo e più leggero del dromone ed era ideale per pattugliare la foce dei fiumi. In seguito alla Battaglia di Azio, in cui Augusto sconfisse Marco Antonio e Cleopatra e diventò “primo cittadino” e imperatore de facto, la marina romana cominciò a dare spazio a navi leggere e manovrabili, a discapito delle grandi navi da guerra usate dai Greci. Il motivo principale di questa scelta è legato ai compiti che esse dovevano eseguire: scortare le imbarcazioni con il grano dall’Egitto, sopprimere la pirateria, pattugliare i fiumi. Le grandi navi non erano più utili come in passato perché pochissime potenze navali erano ancora abbastanza grandi da costituire una minaccia per il nuovo Impero romano.
Dromonarion byl menší a lehčí než dromon a hodil se k hlídkování u ústí řek. Po bitvě u Aktia, kde Augustus porazil Marka Antonia a Kleopatru, stal se Prvním občanem a de facto císařem, dávalo římské námořnictvo před těžkými válečnými loděmi, jaké používali Řekové, přednost lehčím plavidlům s lepšími manévrovacími schopnostmi. Takové lodě byly vhodnější pro účely, k nimž měly sloužit, doprovázely například nákladní lodě s obilím z Egypta, potíraly piráty a hlídkovaly v ústí řek. Velké lodě už v té době nebyly zapotřebí, protože jen málo námořních velmocí bylo tak velkých a silných, aby pro novou Římskou říši představovaly hrozbu.
Dromonarion był mniejszy i lżejszy od dromona i idealnie nadawał się do patrolowania ujść rzek. Od czasów bitwy pod Akcjum, kiedy to August pokonał Marka Antoniusza oraz Kleopatrę i został pierwszym princepsem i cesarzem, rzymskie siły morskie wolały lżejsze, bardziej zwrotne okręty od większych jednostek, jakimi pływali Grecy. Było tak ze względu na różne zadania, jakie miały spełniać, takie jak eskortowanie statków ze zbożem z Egiptu, walka z piractwem i patrolowanie rzek. Do tego czasu duże statki nie były już konieczne, bo niewielu przeciwników dysponowało wystarczającymi siłami na morzu, by móc zagrozić nowemu Cesarstwu Rzymskiemu.
  Весельный легкий дромон...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
Le dromonarion était plus petit et plus léger que le dromon, ce qui en faisait un navire idéal pour patrouiller les embouchures des rivières. Suite à sa victoire sur Marc Antoine et Cléopâtre à la Bataille d'Actium, qui intronisa Auguste en tant que Premier citoyen et empereur de fait, la marine romaine préféra les navires plus légers et plus maniables au détriment des vaisseaux de guerre plus gros que les Grecs utilisaient. Ceci était dû aux types de tâches qu'on leur demandait : escorter les navires chargés de céréales jusqu'en Égypte, éliminer les pirates, ou même patrouiller les fleuves. À cette époque, de larges vaisseaux n'étaient plus requis car il n'existait plus de grandes puissances navales assez grandes pour vraiment constituer une menace pour le nouvel empire romain.
Das Dromonarion war kleiner und leichter als die Dromone und ideal für die Patrouille an Flussmündungen. Nach der Schlacht bei Actium, wo Augustus Marcus Antonius und Kleopatra besiegte und zum ersten Bürger und de facto Kaiser wurde, setzte die römische Flotte bevorzugt leichte und wendige Schiffe ein, im Gegensatz zu den großen Kriegsschiffen der Griechen. Dies basierte auf den Diensten, den diese Schiffe leisten sollten: die Eskorte der Kornschiffe von Ägypten, der Kampf gegen Piraten und die Bewachung von Flüssen. Zu diesem Zeitpunkt waren große Schiffe nicht mehr nötig, da es nur wenige Seemächte von einer Größe gab, die dem neuen römischen Reich gefährlich werden konnten.
Il dromonarion era più piccolo e più leggero del dromone ed era ideale per pattugliare la foce dei fiumi. In seguito alla Battaglia di Azio, in cui Augusto sconfisse Marco Antonio e Cleopatra e diventò “primo cittadino” e imperatore de facto, la marina romana cominciò a dare spazio a navi leggere e manovrabili, a discapito delle grandi navi da guerra usate dai Greci. Il motivo principale di questa scelta è legato ai compiti che esse dovevano eseguire: scortare le imbarcazioni con il grano dall’Egitto, sopprimere la pirateria, pattugliare i fiumi. Le grandi navi non erano più utili come in passato perché pochissime potenze navali erano ancora abbastanza grandi da costituire una minaccia per il nuovo Impero romano.
Dromonarion byl menší a lehčí než dromon a hodil se k hlídkování u ústí řek. Po bitvě u Aktia, kde Augustus porazil Marka Antonia a Kleopatru, stal se Prvním občanem a de facto císařem, dávalo římské námořnictvo před těžkými válečnými loděmi, jaké používali Řekové, přednost lehčím plavidlům s lepšími manévrovacími schopnostmi. Takové lodě byly vhodnější pro účely, k nimž měly sloužit, doprovázely například nákladní lodě s obilím z Egypta, potíraly piráty a hlídkovaly v ústí řek. Velké lodě už v té době nebyly zapotřebí, protože jen málo námořních velmocí bylo tak velkých a silných, aby pro novou Římskou říši představovaly hrozbu.
Dromonarion był mniejszy i lżejszy od dromona i idealnie nadawał się do patrolowania ujść rzek. Od czasów bitwy pod Akcjum, kiedy to August pokonał Marka Antoniusza oraz Kleopatrę i został pierwszym princepsem i cesarzem, rzymskie siły morskie wolały lżejsze, bardziej zwrotne okręty od większych jednostek, jakimi pływali Grecy. Było tak ze względu na różne zadania, jakie miały spełniać, takie jak eskortowanie statków ze zbożem z Egiptu, walka z piractwem i patrolowanie rzek. Do tego czasu duże statki nie były już konieczne, bo niewielu przeciwników dysponowało wystarczającymi siłami na morzu, by móc zagrozić nowemu Cesarstwu Rzymskiemu.
Dromonarion gemileri dromon gemilerinden daha küçük ve hafifti, böylece nehir ağızlarında devriye gezmek için idealdi. Augustus'un Marcus Antonius ile Kleopatra'yı mağlup edip İmparator olduğu Aktium Muharebesi ardından, Roma donanması Yunanların kullandığı büyük savaş gemilerindense daha hafif ve çevik gemileri tercih ediyordu. Bu, yapmaları gereken görevlerin türü sebebiyleydi. Bu görevler arasında Mısır'dan tahıl gemilerine eşlik etmek, korsanlıkla başa çıkmak ve nehir devriyeleri mevcuttu. Bu zamana gelindiğinde, yeni Roma İmparatorluğuna tehdit olacak kadar güçlü çok az donanma kaldığından büyük gemilere artık gerek duyulmuyordu.
  Легкий дромон со стрелк...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
The dromonarion was smaller and lighter than the dromon and was ideal for patrolling the mouths of rivers. Following the Battle of Actium, where Augustus defeated Marc Anthony and Cleopatra to become First Citizen and de facto Emperor, the Roman navy favoured lighter, more manoeuvrable ships over the larger warships used by the Greeks. This was because of the types of duties they were expected to perform; tasks such as escorting the grain ships from Egypt, suppression of piracy, and river patrols. By this time, large ships were no longer required as there were few naval powers who remained large enough to pose a threat to the new Roman Empire.
Le dromonarion était plus petit et plus léger que le dromon, ce qui en faisait un navire idéal pour patrouiller les embouchures des rivières. Suite à sa victoire sur Marc Antoine et Cléopâtre à la Bataille d'Actium, qui intronisa Auguste en tant que Premier citoyen et empereur de fait, la marine romaine préféra les navires plus légers et plus maniables au détriment des vaisseaux de guerre plus gros que les Grecs utilisaient. Ceci était dû aux types de tâches qu'on leur demandait : escorter les navires chargés de céréales jusqu'en Égypte, éliminer les pirates, ou même patrouiller les fleuves. À cette époque, de larges vaisseaux n'étaient plus requis car il n'existait plus de grandes puissances navales assez grandes pour vraiment constituer une menace pour le nouvel empire romain.
Das Dromonarion war kleiner und leichter als die Dromone und ideal für die Patrouille an Flussmündungen. Nach der Schlacht bei Actium, wo Augustus Marcus Antonius und Kleopatra besiegte und zum ersten Bürger und de facto Kaiser wurde, setzte die römische Flotte bevorzugt leichte und wendige Schiffe ein, im Gegensatz zu den großen Kriegsschiffen der Griechen. Dies basierte auf den Diensten, den diese Schiffe leisten sollten: die Eskorte der Kornschiffe von Ägypten, der Kampf gegen Piraten und die Bewachung von Flüssen. Zu diesem Zeitpunkt waren große Schiffe nicht mehr nötig, da es nur wenige Seemächte von einer Größe gab, die dem neuen römischen Reich gefährlich werden konnten.
Dromonarion byl menší a lehčí než dromon a hodil se k hlídkování u ústí řek. Po bitvě u Aktia, kde Augustus porazil Marka Antonia a Kleopatru, stal se Prvním občanem a de facto císařem, dávalo římské námořnictvo před těžkými válečnými loděmi, jaké používali Řekové, přednost lehčím plavidlům s lepšími manévrovacími schopnostmi. Takové lodě byly vhodnější pro účely, k nimž měly sloužit, doprovázely například nákladní lodě s obilím z Egypta, potíraly piráty a hlídkovaly v ústí řek. Velké lodě už v té době nebyly zapotřebí, protože jen málo námořních velmocí bylo tak velkých a silných, aby pro novou Římskou říši představovaly hrozbu.
Dromonarion był mniejszy i lżejszy od dromona i idealnie nadawał się do patrolowania ujść rzek. Od czasów bitwy pod Akcjum, kiedy to August pokonał Marka Antoniusza oraz Kleopatrę i został pierwszym princepsem i cesarzem, rzymskie siły morskie wolały lżejsze, bardziej zwrotne okręty od większych jednostek, jakimi pływali Grecy. Było tak ze względu na różne zadania, jakie miały spełniać, takie jak eskortowanie statków ze zbożem z Egiptu, walka z piractwem i patrolowanie rzek. Do tego czasu duże statki nie były już konieczne, bo niewielu przeciwników dysponowało wystarczającymi siłami na morzu, by móc zagrozić nowemu Cesarstwu Rzymskiemu.
Dromonarion gemileri dromon gemilerinden daha küçük ve hafifti, böylece nehir ağızlarında devriye gezmek için idealdi. Augustus'un Marcus Antonius ile Kleopatra'yı mağlup edip İmparator olduğu Aktium Muharebesi ardından, Roma donanması Yunanların kullandığı büyük savaş gemilerindense daha hafif ve çevik gemileri tercih ediyordu. Bu, yapmaları gereken görevlerin türü sebebiyleydi. Bu görevler arasında Mısır'dan tahıl gemilerine eşlik etmek, korsanlıkla başa çıkmak ve nehir devriyeleri mevcuttu. Bu zamana gelindiğinde, yeni Roma İmparatorluğuna tehdit olacak kadar güçlü çok az donanma kaldığından büyük gemilere artık gerek duyulmuyordu.
  Весельный легкий дромон...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
Le dromonarion était plus petit et plus léger que le dromon, ce qui en faisait un navire idéal pour patrouiller les embouchures des rivières. Suite à sa victoire sur Marc Antoine et Cléopâtre à la Bataille d'Actium, qui intronisa Auguste en tant que Premier citoyen et empereur de fait, la marine romaine préféra les navires plus légers et plus maniables au détriment des vaisseaux de guerre plus gros que les Grecs utilisaient. Ceci était dû aux types de tâches qu'on leur demandait : escorter les navires chargés de céréales jusqu'en Égypte, éliminer les pirates, ou même patrouiller les fleuves. À cette époque, de larges vaisseaux n'étaient plus requis car il n'existait plus de grandes puissances navales assez grandes pour vraiment constituer une menace pour le nouvel empire romain.
Il dromonarion era più piccolo e più leggero del dromone ed era ideale per pattugliare la foce dei fiumi. In seguito alla Battaglia di Azio, in cui Augusto sconfisse Marco Antonio e Cleopatra e diventò “primo cittadino” e imperatore de facto, la marina romana cominciò a dare spazio a navi leggere e manovrabili, a discapito delle grandi navi da guerra usate dai Greci. Il motivo principale di questa scelta è legato ai compiti che esse dovevano eseguire: scortare le imbarcazioni con il grano dall’Egitto, sopprimere la pirateria, pattugliare i fiumi. Le grandi navi non erano più utili come in passato perché pochissime potenze navali erano ancora abbastanza grandi da costituire una minaccia per il nuovo Impero romano.
Dromonarion byl menší a lehčí než dromon a hodil se k hlídkování u ústí řek. Po bitvě u Aktia, kde Augustus porazil Marka Antonia a Kleopatru, stal se Prvním občanem a de facto císařem, dávalo římské námořnictvo před těžkými válečnými loděmi, jaké používali Řekové, přednost lehčím plavidlům s lepšími manévrovacími schopnostmi. Takové lodě byly vhodnější pro účely, k nimž měly sloužit, doprovázely například nákladní lodě s obilím z Egypta, potíraly piráty a hlídkovaly v ústí řek. Velké lodě už v té době nebyly zapotřebí, protože jen málo námořních velmocí bylo tak velkých a silných, aby pro novou Římskou říši představovaly hrozbu.
Dromonarion był mniejszy i lżejszy od dromona i idealnie nadawał się do patrolowania ujść rzek. Od czasów bitwy pod Akcjum, kiedy to August pokonał Marka Antoniusza oraz Kleopatrę i został pierwszym princepsem i cesarzem, rzymskie siły morskie wolały lżejsze, bardziej zwrotne okręty od większych jednostek, jakimi pływali Grecy. Było tak ze względu na różne zadania, jakie miały spełniać, takie jak eskortowanie statków ze zbożem z Egiptu, walka z piractwem i patrolowanie rzek. Do tego czasu duże statki nie były już konieczne, bo niewielu przeciwników dysponowało wystarczającymi siłami na morzu, by móc zagrozić nowemu Cesarstwu Rzymskiemu.
Dromonarion gemileri dromon gemilerinden daha küçük ve hafifti, böylece nehir ağızlarında devriye gezmek için idealdi. Augustus'un Marcus Antonius ile Kleopatra'yı mağlup edip İmparator olduğu Aktium Muharebesi ardından, Roma donanması Yunanların kullandığı büyük savaş gemilerindense daha hafif ve çevik gemileri tercih ediyordu. Bu, yapmaları gereken görevlerin türü sebebiyleydi. Bu görevler arasında Mısır'dan tahıl gemilerine eşlik etmek, korsanlıkla başa çıkmak ve nehir devriyeleri mevcuttu. Bu zamana gelindiğinde, yeni Roma İmparatorluğuna tehdit olacak kadar güçlü çok az donanma kaldığından büyük gemilere artık gerek duyulmuyordu.
  Весельный легкий дромон...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
Le dromonarion était plus petit et plus léger que le dromon, ce qui en faisait un navire idéal pour patrouiller les embouchures des rivières. Suite à sa victoire sur Marc Antoine et Cléopâtre à la Bataille d'Actium, qui intronisa Auguste en tant que Premier citoyen et empereur de fait, la marine romaine préféra les navires plus légers et plus maniables au détriment des vaisseaux de guerre plus gros que les Grecs utilisaient. Ceci était dû aux types de tâches qu'on leur demandait : escorter les navires chargés de céréales jusqu'en Égypte, éliminer les pirates, ou même patrouiller les fleuves. À cette époque, de larges vaisseaux n'étaient plus requis car il n'existait plus de grandes puissances navales assez grandes pour vraiment constituer une menace pour le nouvel empire romain.
Das Dromonarion war kleiner und leichter als die Dromone und ideal für die Patrouille an Flussmündungen. Nach der Schlacht bei Actium, wo Augustus Marcus Antonius und Kleopatra besiegte und zum ersten Bürger und de facto Kaiser wurde, setzte die römische Flotte bevorzugt leichte und wendige Schiffe ein, im Gegensatz zu den großen Kriegsschiffen der Griechen. Dies basierte auf den Diensten, den diese Schiffe leisten sollten: die Eskorte der Kornschiffe von Ägypten, der Kampf gegen Piraten und die Bewachung von Flüssen. Zu diesem Zeitpunkt waren große Schiffe nicht mehr nötig, da es nur wenige Seemächte von einer Größe gab, die dem neuen römischen Reich gefährlich werden konnten.
Il dromonarion era più piccolo e più leggero del dromone ed era ideale per pattugliare la foce dei fiumi. In seguito alla Battaglia di Azio, in cui Augusto sconfisse Marco Antonio e Cleopatra e diventò “primo cittadino” e imperatore de facto, la marina romana cominciò a dare spazio a navi leggere e manovrabili, a discapito delle grandi navi da guerra usate dai Greci. Il motivo principale di questa scelta è legato ai compiti che esse dovevano eseguire: scortare le imbarcazioni con il grano dall’Egitto, sopprimere la pirateria, pattugliare i fiumi. Le grandi navi non erano più utili come in passato perché pochissime potenze navali erano ancora abbastanza grandi da costituire una minaccia per il nuovo Impero romano.
Dromonarion był mniejszy i lżejszy od dromona i idealnie nadawał się do patrolowania ujść rzek. Od czasów bitwy pod Akcjum, kiedy to August pokonał Marka Antoniusza oraz Kleopatrę i został pierwszym princepsem i cesarzem, rzymskie siły morskie wolały lżejsze, bardziej zwrotne okręty od większych jednostek, jakimi pływali Grecy. Było tak ze względu na różne zadania, jakie miały spełniać, takie jak eskortowanie statków ze zbożem z Egiptu, walka z piractwem i patrolowanie rzek. Do tego czasu duże statki nie były już konieczne, bo niewielu przeciwników dysponowało wystarczającymi siłami na morzu, by móc zagrozić nowemu Cesarstwu Rzymskiemu.
Dromonarion gemileri dromon gemilerinden daha küçük ve hafifti, böylece nehir ağızlarında devriye gezmek için idealdi. Augustus'un Marcus Antonius ile Kleopatra'yı mağlup edip İmparator olduğu Aktium Muharebesi ardından, Roma donanması Yunanların kullandığı büyük savaş gemilerindense daha hafif ve çevik gemileri tercih ediyordu. Bu, yapmaları gereken görevlerin türü sebebiyleydi. Bu görevler arasında Mısır'dan tahıl gemilerine eşlik etmek, korsanlıkla başa çıkmak ve nehir devriyeleri mevcuttu. Bu zamana gelindiğinde, yeni Roma İmparatorluğuna tehdit olacak kadar güçlü çok az donanma kaldığından büyük gemilere artık gerek duyulmuyordu.
  Весельный легкий дромон...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
Le dromonarion était plus petit et plus léger que le dromon, ce qui en faisait un navire idéal pour patrouiller les embouchures des rivières. Suite à sa victoire sur Marc Antoine et Cléopâtre à la Bataille d'Actium, qui intronisa Auguste en tant que Premier citoyen et empereur de fait, la marine romaine préféra les navires plus légers et plus maniables au détriment des vaisseaux de guerre plus gros que les Grecs utilisaient. Ceci était dû aux types de tâches qu'on leur demandait : escorter les navires chargés de céréales jusqu'en Égypte, éliminer les pirates, ou même patrouiller les fleuves. À cette époque, de larges vaisseaux n'étaient plus requis car il n'existait plus de grandes puissances navales assez grandes pour vraiment constituer une menace pour le nouvel empire romain.
Das Dromonarion war kleiner und leichter als die Dromone und ideal für die Patrouille an Flussmündungen. Nach der Schlacht bei Actium, wo Augustus Marcus Antonius und Kleopatra besiegte und zum ersten Bürger und de facto Kaiser wurde, setzte die römische Flotte bevorzugt leichte und wendige Schiffe ein, im Gegensatz zu den großen Kriegsschiffen der Griechen. Dies basierte auf den Diensten, den diese Schiffe leisten sollten: die Eskorte der Kornschiffe von Ägypten, der Kampf gegen Piraten und die Bewachung von Flüssen. Zu diesem Zeitpunkt waren große Schiffe nicht mehr nötig, da es nur wenige Seemächte von einer Größe gab, die dem neuen römischen Reich gefährlich werden konnten.
Il dromonarion era più piccolo e più leggero del dromone ed era ideale per pattugliare la foce dei fiumi. In seguito alla Battaglia di Azio, in cui Augusto sconfisse Marco Antonio e Cleopatra e diventò “primo cittadino” e imperatore de facto, la marina romana cominciò a dare spazio a navi leggere e manovrabili, a discapito delle grandi navi da guerra usate dai Greci. Il motivo principale di questa scelta è legato ai compiti che esse dovevano eseguire: scortare le imbarcazioni con il grano dall’Egitto, sopprimere la pirateria, pattugliare i fiumi. Le grandi navi non erano più utili come in passato perché pochissime potenze navali erano ancora abbastanza grandi da costituire una minaccia per il nuovo Impero romano.
Dromonarion gemileri dromon gemilerinden daha küçük ve hafifti, böylece nehir ağızlarında devriye gezmek için idealdi. Augustus'un Marcus Antonius ile Kleopatra'yı mağlup edip İmparator olduğu Aktium Muharebesi ardından, Roma donanması Yunanların kullandığı büyük savaş gemilerindense daha hafif ve çevik gemileri tercih ediyordu. Bu, yapmaları gereken görevlerin türü sebebiyleydi. Bu görevler arasında Mısır'dan tahıl gemilerine eşlik etmek, korsanlıkla başa çıkmak ve nehir devriyeleri mevcuttu. Bu zamana gelindiğinde, yeni Roma İmparatorluğuna tehdit olacak kadar güçlü çok az donanma kaldığından büyük gemilere artık gerek duyulmuyordu.
  Легкий дромон со стрелк...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
Le dromonarion était plus petit et plus léger que le dromon, ce qui en faisait un navire idéal pour patrouiller les embouchures des rivières. Suite à sa victoire sur Marc Antoine et Cléopâtre à la Bataille d'Actium, qui intronisa Auguste en tant que Premier citoyen et empereur de fait, la marine romaine préféra les navires plus légers et plus maniables au détriment des vaisseaux de guerre plus gros que les Grecs utilisaient. Ceci était dû aux types de tâches qu'on leur demandait : escorter les navires chargés de céréales jusqu'en Égypte, éliminer les pirates, ou même patrouiller les fleuves. À cette époque, de larges vaisseaux n'étaient plus requis car il n'existait plus de grandes puissances navales assez grandes pour vraiment constituer une menace pour le nouvel empire romain.
Das Dromonarion war kleiner und leichter als die Dromone und ideal für die Patrouille an Flussmündungen. Nach der Schlacht bei Actium, wo Augustus Marcus Antonius und Kleopatra besiegte und zum ersten Bürger und de facto Kaiser wurde, setzte die römische Flotte bevorzugt leichte und wendige Schiffe ein, im Gegensatz zu den großen Kriegsschiffen der Griechen. Dies basierte auf den Diensten, den diese Schiffe leisten sollten: die Eskorte der Kornschiffe von Ägypten, der Kampf gegen Piraten und die Bewachung von Flüssen. Zu diesem Zeitpunkt waren große Schiffe nicht mehr nötig, da es nur wenige Seemächte von einer Größe gab, die dem neuen römischen Reich gefährlich werden konnten.
Dromonarion byl menší a lehčí než dromon a hodil se k hlídkování u ústí řek. Po bitvě u Aktia, kde Augustus porazil Marka Antonia a Kleopatru, stal se Prvním občanem a de facto císařem, dávalo římské námořnictvo před těžkými válečnými loděmi, jaké používali Řekové, přednost lehčím plavidlům s lepšími manévrovacími schopnostmi. Takové lodě byly vhodnější pro účely, k nimž měly sloužit, doprovázely například nákladní lodě s obilím z Egypta, potíraly piráty a hlídkovaly v ústí řek. Velké lodě už v té době nebyly zapotřebí, protože jen málo námořních velmocí bylo tak velkých a silných, aby pro novou Římskou říši představovaly hrozbu.
Dromonarion był mniejszy i lżejszy od dromona i idealnie nadawał się do patrolowania ujść rzek. Od czasów bitwy pod Akcjum, kiedy to August pokonał Marka Antoniusza oraz Kleopatrę i został pierwszym princepsem i cesarzem, rzymskie siły morskie wolały lżejsze, bardziej zwrotne okręty od większych jednostek, jakimi pływali Grecy. Było tak ze względu na różne zadania, jakie miały spełniać, takie jak eskortowanie statków ze zbożem z Egiptu, walka z piractwem i patrolowanie rzek. Do tego czasu duże statki nie były już konieczne, bo niewielu przeciwników dysponowało wystarczającymi siłami na morzu, by móc zagrozić nowemu Cesarstwu Rzymskiemu.
Dromonarion gemileri dromon gemilerinden daha küçük ve hafifti, böylece nehir ağızlarında devriye gezmek için idealdi. Augustus'un Marcus Antonius ile Kleopatra'yı mağlup edip İmparator olduğu Aktium Muharebesi ardından, Roma donanması Yunanların kullandığı büyük savaş gemilerindense daha hafif ve çevik gemileri tercih ediyordu. Bu, yapmaları gereken görevlerin türü sebebiyleydi. Bu görevler arasında Mısır'dan tahıl gemilerine eşlik etmek, korsanlıkla başa çıkmak ve nehir devriyeleri mevcuttu. Bu zamana gelindiğinde, yeni Roma İmparatorluğuna tehdit olacak kadar güçlü çok az donanma kaldığından büyük gemilere artık gerek duyulmuyordu.
  Легкий дромон со стрелк...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
Le dromonarion était plus petit et plus léger que le dromon, ce qui en faisait un navire idéal pour patrouiller les embouchures des rivières. Suite à sa victoire sur Marc Antoine et Cléopâtre à la Bataille d'Actium, qui intronisa Auguste en tant que Premier citoyen et empereur de fait, la marine romaine préféra les navires plus légers et plus maniables au détriment des vaisseaux de guerre plus gros que les Grecs utilisaient. Ceci était dû aux types de tâches qu'on leur demandait : escorter les navires chargés de céréales jusqu'en Égypte, éliminer les pirates, ou même patrouiller les fleuves. À cette époque, de larges vaisseaux n'étaient plus requis car il n'existait plus de grandes puissances navales assez grandes pour vraiment constituer une menace pour le nouvel empire romain.
Il dromonarion era più piccolo e più leggero del dromone ed era ideale per pattugliare la foce dei fiumi. In seguito alla Battaglia di Azio, in cui Augusto sconfisse Marco Antonio e Cleopatra e diventò “primo cittadino” e imperatore de facto, la marina romana cominciò a dare spazio a navi leggere e manovrabili, a discapito delle grandi navi da guerra usate dai Greci. Il motivo principale di questa scelta è legato ai compiti che esse dovevano eseguire: scortare le imbarcazioni con il grano dall’Egitto, sopprimere la pirateria, pattugliare i fiumi. Le grandi navi non erano più utili come in passato perché pochissime potenze navali erano ancora abbastanza grandi da costituire una minaccia per il nuovo Impero romano.
Dromonarion byl menší a lehčí než dromon a hodil se k hlídkování u ústí řek. Po bitvě u Aktia, kde Augustus porazil Marka Antonia a Kleopatru, stal se Prvním občanem a de facto císařem, dávalo římské námořnictvo před těžkými válečnými loděmi, jaké používali Řekové, přednost lehčím plavidlům s lepšími manévrovacími schopnostmi. Takové lodě byly vhodnější pro účely, k nimž měly sloužit, doprovázely například nákladní lodě s obilím z Egypta, potíraly piráty a hlídkovaly v ústí řek. Velké lodě už v té době nebyly zapotřebí, protože jen málo námořních velmocí bylo tak velkých a silných, aby pro novou Římskou říši představovaly hrozbu.
  Онагр - Саксы - Total W...  
Онагр, получивший свое название от дикого азиатского осла, был одним из простейших видов катапульты. Он метал камни или снаряды за счет силы натяжения скрученных жил животных. Неточный, но мощный онагр был эффективным осадным орудием против зданий и укреплений, но на поле битвы толку от него было мало: он мог обстреливать только плотные ряды пехоты.
L'onagre, une des formes les plus simples de catapulte à un bras, était composé d'écheveaux tressés et de nerfs d'animaux qui permettaient de lancer avec puissance des pierres ou autres projectiles. Peu précis mais puissant, c'était un engin de siège efficace contre les bâtiments et les fortifications. Il était moins utile sur le champ de bataille à moins de tirer dans des rangs serrés d'infanterie. Mentionné pour la première fois par Philon de Byzance dans son Traité des Leviers, l'onagre utilisait une sorte de nacelle attachée à un bras de tir. Ce bras était courbé puis propulsait les pierres ou projectiles grâce à la force de la torsion. Quand le bras était relâché, la nacelle se décrochait et lançait le projectile. Un poteau molletonné était incorporé dans le cadre pour restreindre le bras. Les machines plus grandes demandaient des équipes de huit à dix hommes et le recul incroyable les rendait difficiles voire dangereuses à installer sur des murs ou des tours. Les onagres étaient rapidement construits quand du bois était disponible et ils devinrent vite des éléments de base de l'équipement de siège durant l'Antiquité.
L’onagro, una delle forme più semplici di catapulta a un braccio, si basava su matasse ritorte di tendini animali che offrivano la giusta potenza per lanciare pietre o proiettili. Impreciso ma potente, era una macchina d’assedio molto efficace contro edifici e forti, ma si rivelava di poca utilità sul campo di battaglia, a meno che non fosse lanciata sui ranghi ammassati della fanteria. L’onagro è nominato da Filone di Bisanzio nel suo trattato di meccanica, e faceva uso di una specie di frombolo attaccato al braccio, che veniva inserito e poi torto in modo da poter lanciare pietre o proiettili tramite la torsione. Quando il braccio veniva rilasciato, il frombolo si apriva e lanciava il proiettile. Per bloccare il braccio, veniva incorporata nella struttura portante una trave imbottita. Le macchine più grandi richiedevano anche otto o dieci uomini e, a causa del forte rinculo, non potevano essere facilmente montate su mura o torri. L’onagro poteva essere rapidamente costruito se vi era legna disponibile, e presto divenne la base dell’assedio di guerra dell’antichità.
Onager byl nejjednodušším typem jednoramenného katapultu, který se natahoval zvířecími šlachami. Zařízení mělo dostatečnou sílu k vrhání kamenů nebo jiné munice. Střelba z onageru byla nepřesná, ale účinná, a zbraň tak sloužila především při obléhání k ostřelování budov a opevnění. K přímému boji se příliš nehodila, snad s výjimkou střelby proti početným shlukům pěchoty. Poprvé se o onageru ve svém spisu „Mechanika“ zmiňuje Filón z Byzantia, který popisuje praku podobné lože připevněné k ramenu zbraně. Rameno bylo zasunuto do konstrukce a po natažení vymršťovalo kameny či jiné střely. Po výstřelu se rameno zastavilo o polstrovaný příčný trám zasazený v rámu onageru. Větší katapulty obsluhovalo osm až deset mužů a vzhledem k ohromnému zpětnému rázu je nebylo možné bezpečně umísťovat na hradby nebo věže. Protože onager dokázalo vojsko rychle sestavit kdekoliv, kde byl dostatek dřeva, staly se brzy symbolem starověkého obléhání.
  Хар Ганет Фракция - Tot...  
Палачи Хар Ганета
Har Ganeth Executioners
Exécuteurs de Har Ganeth
Henker von Har Ganeth
Verdugos de Har Ganeth
Carnefici di Har Ganeth
Harganethští popravčí
하르 가네스 처형자
Egzekutorzy z Har Ganeth
Har Ganeth Cellatları
  Нагарит Military - Tota...  
Конные трубачи
Cornisti su cavalcatura
Jízdní hornisté
기수 나팔수
  Нагарит Military - Tota...  
Трубачи
Trompeteros
Trombettieri
Trubači
트럼펫 주자
Trębacze
Trompetçiler
  Легкий дромон со стрелк...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
Dromonarion był mniejszy i lżejszy od dromona i idealnie nadawał się do patrolowania ujść rzek. Od czasów bitwy pod Akcjum, kiedy to August pokonał Marka Antoniusza oraz Kleopatrę i został pierwszym princepsem i cesarzem, rzymskie siły morskie wolały lżejsze, bardziej zwrotne okręty od większych jednostek, jakimi pływali Grecy. Było tak ze względu na różne zadania, jakie miały spełniać, takie jak eskortowanie statków ze zbożem z Egiptu, walka z piractwem i patrolowanie rzek. Do tego czasu duże statki nie były już konieczne, bo niewielu przeciwników dysponowało wystarczającymi siłami na morzu, by móc zagrozić nowemu Cesarstwu Rzymskiemu.
Dromonarion gemileri dromon gemilerinden daha küçük ve hafifti, böylece nehir ağızlarında devriye gezmek için idealdi. Augustus'un Marcus Antonius ile Kleopatra'yı mağlup edip İmparator olduğu Aktium Muharebesi ardından, Roma donanması Yunanların kullandığı büyük savaş gemilerindense daha hafif ve çevik gemileri tercih ediyordu. Bu, yapmaları gereken görevlerin türü sebebiyleydi. Bu görevler arasında Mısır'dan tahıl gemilerine eşlik etmek, korsanlıkla başa çıkmak ve nehir devriyeleri mevcuttu. Bu zamana gelindiğinde, yeni Roma İmparatorluğuna tehdit olacak kadar güçlü çok az donanma kaldığından büyük gemilere artık gerek duyulmuyordu.
  Легкий дромон со стрелк...  
После того, как Октавиан победил Марка Антония в битве при Акции и стал Первым гражданином, римляне оценили преимущества этих маневренных кораблей. Они могли выполнять самые разные задачи: сопровождать суда с зерном из Египта, бороться с пиратами или охранять реки.
Le dromonarion était plus petit et plus léger que le dromon, ce qui en faisait un navire idéal pour patrouiller les embouchures des rivières. Suite à sa victoire sur Marc Antoine et Cléopâtre à la Bataille d'Actium, qui intronisa Auguste en tant que Premier citoyen et empereur de fait, la marine romaine préféra les navires plus légers et plus maniables au détriment des vaisseaux de guerre plus gros que les Grecs utilisaient. Ceci était dû aux types de tâches qu'on leur demandait : escorter les navires chargés de céréales jusqu'en Égypte, éliminer les pirates, ou même patrouiller les fleuves. À cette époque, de larges vaisseaux n'étaient plus requis car il n'existait plus de grandes puissances navales assez grandes pour vraiment constituer une menace pour le nouvel empire romain.
Dromonarion był mniejszy i lżejszy od dromona i idealnie nadawał się do patrolowania ujść rzek. Od czasów bitwy pod Akcjum, kiedy to August pokonał Marka Antoniusza oraz Kleopatrę i został pierwszym princepsem i cesarzem, rzymskie siły morskie wolały lżejsze, bardziej zwrotne okręty od większych jednostek, jakimi pływali Grecy. Było tak ze względu na różne zadania, jakie miały spełniać, takie jak eskortowanie statków ze zbożem z Egiptu, walka z piractwem i patrolowanie rzek. Do tego czasu duże statki nie były już konieczne, bo niewielu przeciwników dysponowało wystarczającymi siłami na morzu, by móc zagrozić nowemu Cesarstwu Rzymskiemu.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Arrow