|
|
The feminine soul is captured in its finest nuances, from viciousness, egoism, and extreme vanity to brokenness and real tears – as if [seen] through a terribly realistic mirror, which reflects all visible and invisible wrinkles. (…)Cries and whispers, the search for God, contrasts with the silence behind the absolute control of this “making of” of theatre and film in theatre, which is a terribly cruel x-ray of life.
|
|
|
Ženská duše je zachycena s nejjemnějšími nuancemi, od krutosti, sobectví a děsivé marnivosti až ke zlomenosti a skutečným slzám – jako bychom ji sledovali v přízračně realistickém zrcadle, které odráží všechny viditelné i neviditelné vrásky. (...) Šepoty a výkřiky, hledání Boha, kontrastuje s tichem, skrytým za absolutní kontrolou nad tímto „natáčením" divadla a filmu na divadle, které je děsivě krutým rentgenovým snímkem života. Režisér zde vlastně měří svou vlastní osamělost.
|
