|
|
Un vairāk uz intervenci vērsto ASV pieeju Tuvajiem Austrumiem pavada mēģinājumi mainīt vērtību sistēmu reģionā, lai saskaņotu to ar Rietumu, demokrātiskiem modeļiem. Vidusjūras dialogs ir veicis garu attīstības ceļu iepriekšējās desmitgades laikā un, kā plānots, ir devis gan NATO, gan arī Dialoga valstīm iespēju iepazīt vienam otru labāk.
|
|
|
In the decade since NATO launched its Mediterranean Dialogue, the strategic environment in the Euro-Atlantic area, the Middle East and beyond has changed almost beyond recognition. Today, the geographic space for security cooperation between NATO and Dialogue countries has expanded eastward all the way to Afghanistan and possibly beyond. The "Clintonian" approach to the Southern and Eastern Mediterranean with its emphasis on dialogue, treaties, confidence building and economic incentives has been superseded by intrusive, pre-emptive and interventionist policies. And the more interventionist US approach to the Middle East is accompanied by an attempt to change the value system in the region to bring it more in line with Western, democratic models. The Mediterranean Dialogue has come a long way in the past decade and, as intended, has provided both NATO and Dialogue countries an opportunity to start to get to know each other. While there is potential for upgrading NATO's engagement in this part of the world, the Alliance must seek to develop a two-way relationship with Arab countries and also to address their security concerns.
|
|
|
Au cours de la décennie qui a suivi le lancement par l'OTAN de son Dialogue méditerranéen, l'environnement stratégique dans la zone euro-atlantique, au Moyen-Orient et au-delà s'est modifié de manière radicale. Aujourd'hui, l'espace géographique pour la coopération en matière de sécurité entre l'OTAN et les pays du Dialogue s'est étendu vers l'Est, jusqu'à l'Afghanistan, voire même au-delà. L'approche « clintonienne » du Sud et de l'Est de la région méditerranéenne, qui mettait l'accent sur le dialogue, les traités, le renforcement de la confiance et les incitants économiques, est supplantée par des politiques intrusives, préemptives et interventionnistes. Et l'approche plus interventionniste des Etats-Unis au Moyen-Orient s'accompagne d'une tentative de modifier le système des valeurs dans la région, afin d'aligner davantage celle-ci sur les modèles démocratiques occidentaux. Le Dialogue méditerranéen a considérablement évolué au cours de la décennie écoulée et fournit désormais tant à l'OTAN qu'aux pays du Dialogue l'opportunité de commencer à se connaître. Il existe, certes, un potentiel de renforcement de l'engagement de l'OTAN dans cette partie du monde, mais l'Alliance doit chercher à développer des relations bilatérales avec les pays arabes et à répondre à leurs préoccupations en matière de sécurité.
|
|
|
In den zehn Jahren seit der Einleitung des Mittelmeerdialogs der NATO hat sich das strategische Umfeld im euro-atlantischen Raum, im Nahen und Mittleren Osten wie auch darüber hinaus fast bis zur Unkenntlichkeit verändert. Der geographische Bereich für die Sicherheitszusammenarbeit zwischen der NATO und den Dialogstaaten ist nun in Richtung Osten bis nach Afghanistan und möglicherweise auch noch darüber hinaus erweitert worden. Der von Bill Clinton verfolgte Ansatz für den südlichen und den östlichen Mittelmeerraum mit seiner Betonung der Aspekte Dialog, Verträge, vertrauensbildende Maßnahmen und wirtschaftliche Anreize ist bereits durch eine Politik des Durchgreifens, der Prävention und der Intervention ersetzt worden. Der eher interventionistische Ansatz der Vereinigten Staaten gegenüber dem Nahen und Mittleren Osten ist zudem mit dem Versuch verbunden, das Wertesystem der Region zu ändern und es näher an westliche, demokratische Modelle heranzuführen. Der Mittelmeerdialog hat in den letzten zehn Jahren große Fortschritte gemacht und sowohl den NATO-Mitgliedern als auch den Dialogstaaten - wie beabsichtigt - die Möglichkeit gegeben, einander allmählich besser kennen zu lernen. Es gibt zwar ein eindeutiges Potential für eine Verstärkung des Engagements der NATO in diesem Teil der Welt, aber das Bündnis darf seine Beziehungen zu arabischen Staaten nicht als Einbahnstraße begreifen und muss auch deren Sicherheitsanliegen Rechnung tragen.
|
|
|
En los diez años transcurridos desde que la OTAN lanzó su Diálogo Mediterráneo tanto el entorno estratégico de la zona euroatlántica como Oriente Medio y el resto del mundo han cambiado hasta el punto de resultar irreconocibles. El espacio de cooperación potencial entre la OTAN y los países del Diálogo se ha ampliado hacia el este hasta Afganistán e incluso todavía más allá. El "enfoque Clinton" respecto al Mediterráneo Meridional y Oriental, que ponía el énfasis en el diálogo, los tratados, el fomento de la confianza y los incentivos económicos, se ha visto reemplazado por políticas intrusivas, anticipatorias e intervencionistas. El planteamiento intervencionista estadounidense respecto a Oriente Medio se ha visto acompañado por un intento de cambiar el sistema regional de valores para alinearlo con los modelos democráticos de Occidente. El Diálogo Mediterráneo ha recorrido un largo camino durante los últimos diez años y, tal y como se pretendía, les ha dado a la OTAN y los países del Diálogo una oportunidad para empezar a conocerse mutuamente. Dado que existe un evidente potencial para aumentar la implicación de la OTAN en esta parte del mundo, la Alianza debe desarrollar una relación bidireccional con los países árabes e interesarse por sus problemas de seguridad.
|
|
|
Nel decennio successivo all'avvio del Dialogo Mediterraneo della NATO, il contesto strategico nell'area euro-atlantica, in Medio Oriente e altrove è mutato tanto da essere pressoché irriconoscibile. Oggi, lo spazio geografico per la cooperazione nel campo della sicurezza tra la NATO e i paesi del Dialogo si è esteso verso Est fino all'Afghanistan e probabilmente oltre. L'approccio "clintoniano" nei confronti del Mediterraneo meridionale ed orientale con l'accento posto sul dialogo, sui trattati, sull'accrescere la fiducia e sugli incentivi economici è già stato superato da politiche di intromissione, preventive ed interventiste. E l'approccio più interventista degli Stati Uniti in Medio Oriente si accompagna ad un tentativo di cambiare il sistema di valori nella regione per renderlo più simile ai modelli democratici occidentali. Il Dialogo Mediterraneo ha compiuto un lungo cammino nello scorso decennio e, come nelle intenzioni, ha dato tanto alla NATO che ai paesi del Dialogo un'opportunità per cominciare a conoscersi reciprocamente. Se vi è la possibilità di aumentare l'impegno della NATO in questa parte del mondo, l'Alleanza deve cercare di sviluppare delle relazioni in entrambi i sensi con i paesi arabi ed anche affrontare le loro preoccupazioni nel campo della sicurezza.
|
|
|
Na década seguinte ao lançamento pela OTAN do seu Diálogo do Mediterrâneo, o ambiente estratégico na área euro-atlântica, no Médio Oriente e para além dele mudou de forma quase irreconhecível. Actualmente, o espaço geográfico para a cooperação em matéria de segurança entre a OTAN e os países do Diálogo expandiu-se para Leste até ao Afeganistão e possivelmente para mais longe. A abordagem "Clintoniana" do Mediterrâneo Meridional e Oriental com a sua ênfase no diálogo, tratados, estabelecimento de confiança e incentivos económicos foi suplantada por políticas intrusivas, preventivas e intervencionistas. E a abordagem mais intervencionista dos EUA no Médio Oriente é acompanhada por uma tentativa de mudar o sistema de valores na região, para o aproximar mais dos modelos democráticos do Ocidente. O Diálogo do Mediterrâneo evoluiu muito na última década e, como se pretendia, proporcionou à OTAN e aos países do Diálogo uma oportunidade para começarem a conhecer-se. Embora haja potencial para aumentar o envolvimento da OTAN nesta parte do mundo, a Aliança deve procurar desenvolver um relacionamento bilateral com os países árabes e também responder às suas preocupações em matéria de segurança.
|
|
|
Στη δεκαετία που ακολούθησε την εγκαινίαση του Μεσογειακού Διαλόγου του ΝΑΤΟ, το στρατηγικό περιβάλλον στον Ευρω-ατλαντικό χώρο, στην Μέση Ανατολή, καθώς και πέρα από αυτήν άλλαξε, σε σημείο που δεν αναγνωρίζεται. Σήμερα, ο γεωγραφικός χώρος για συνεργασία για ασφάλεια μεταξύ του ΝΑΤΟ και των κρατών του Διαλόγου επεκτάθηκε προς τα Ανατολικά μέχρι το Αφγανιστάν και πιθανά και πιο πέρα από αυτό. Η κατά «Clinton» προσέγγιση για την Νότια και Ανατολική Μεσόγειο με την έμφασή της στον διάλογο, τις συνθήκες, την οικοδόμηση εμπιστοσύνης και τα οικονομικά κίνητρα, έχει ήδη αντικατασταθεί από τις ενοχλητικές, προειδοποιητικές και παρεμβατικές πολιτικές. Και η πιο παρεμβατική προσέγγιση των ΗΠΑ για την Μέση Ανατολή συνοδεύεται από μια προσπάθεια για αλλαγή του συστήματος αξιών στην περιοχή, για να ευθυγραμμιστεί αυτή περισσότερο με τα δυτικά, δημοκρατικά μοντέλα. Ο Μεσογειακός Διάλογος προόδευσε πολύ κατά την τελευταία δεκαετία και, όπως επιδιωκόταν, παρείχε τόσο στο ΝΑΤΟ όσο και στα κράτη του Διαλόγου μια ευκαιρία για να αρχίσουν να γνωρίζουν το ένα το άλλο. Και ενώ υπάρχει το ενδεχόμενο για την αναβάθμιση της εμπλοκής του ΝΑΤΟ σε αυτό το μέρος του κόσμου, η Συμμαχία πρέπει να επιδιώξει να αναπτύξει μια διπλής κατεύθυνσης σχέση με τα αραβικά κράτη και να αντιμετωπίσει παράλληλα τις ανησυχίες τους αναφορικά με την ασφάλεια.
|
|
|
In de tien jaar sinds de NAVO is gestart met de Mediterrane Dialoog, is de strategische omgeving in het Euro-Atlantisch gebied, in het Midden-Oosten en daarbuiten bijna onherkenbaar veranderd. Tegenwoordig strekt het geografisch gebied voor veiligheidssamenwerking tussen de NAVO en de Dialooglanden zich in oostelijke richting uit, helemaal tot aan Afghanistan en misschien zelfs nog verder. De "Clintoniaanse" benadering van het Zuidelijk en Oostelijk Middellandse Zeegebied, met zijn klemtoon op dialoog, verdragen, vertrouwenversterking en economische prikkels, heeft plaats gemaakt voor een beleid van ingrijpen, preëmptieve actie en interventies. De grotere bereidheid van de VS om in Midden-Oosten te interveniëren, gaat gepaard met een poging om het waardensysteem in dit gebied te veranderen en meer op een lijn te brengen met Westerse, meer democratische systemen. De Mediterrane Dialoog is de afgelopen tien jaar al heel ver gekomen, en heeft, zoals ook de bedoeling was, de NAVO- en de Dialooglanden in de gelegenheid gesteld elkaar beter te leren kennen. De NAVO-betrokkenheid bij dit deel van de wereld kan nu mogelijk worden vergroot, en daarom moet het Bondgenootschap trachten een tweezijdige relatie met de Arabische landen aan te gaan en ook aandacht besteden aan hun veiligheidsbelangen.
|
|
|
През десетилетието, което измина от началото на Средиземноморския диалог, стратегическият контекст в евроатлантическата зона, Близкия изток и извън тези региони се измени до неузнаваемост. Днес географското пространство за сътрудничество в областта на сигурността между НАТО и страните от Диалога се разшири на изток най-малкото до Афганистан, а може би и отвъд тази страна. Клинтъновия подход към държавите от южната и източната част на средиземноморския регион, който наблягаше на диалога, споразуменията, укрепването на доверието и икономическите инициативи, бе заменен от натраплива, превантивна и интервенционистка политика. По-интервенционисткият подход на САЩ към Близкия изток се придружава от опита да бъде променена ценностната система в региона, за да бъде приближена до западните демократични модели. Средиземноморският диалог извървя дълъг път през изминалото десетилетие и както се очакваше, предостави на НАТО и страните-участнички възможност да започнат да се опознават. Въпреки очевидния потенциал за усъвършенстване на участието на НАТО в тази част на света, Алиансът трябва да се стреми да развива двупосочни отношения с арабските страни и да отчита проблемите им в областта на сигурността.
|
|
|
Za deset let od doby, kdy NATO zahájilo program Středozemního dialogu, se strategické prostředí v euroatlantické oblasti, na Středním východě a ve vzdálenějších oblastech světa změnilo téměř k nepoznání. V současné době se zeměpisný prostor bezpečnostní spolupráce mezi NATO a zeměmi Dialogu rozšířil směrem na východ až k Afghánistánu a možná ještě dál. "Clintonova" koncepce jižního a východního Středozemí a její důraz na dialog, dohody, budování důvěry a ekonomické stimuly byla nahrazena metodami vměšování, prevence a intervence. Silně intervenční přístup USA ke Střednímu východu je doprovázen snahou změnit systém hodnot v regionu takovým způsobem, aby se přiblížil západním demokratickým kritériím. Středozemní dialog učinil za posledních deset let velký pokrok a podle původního záměru poskytl NATO i zemím Dialogu příležitost se navzájem seznámit. Existuje-li potencíal pro zvýšení angažovanosti NATO v této části světa, musí se Aliance nejdříve snažit o zlepšení oboustranných vztahů s arabskými zeměmi a zaměřit se na jejich bezpečnostní problémy.
|
|
|
I de ti år, der er gået, siden NATO lancerede sin Middelhavsdialog, har det strategiske miljø i det euro-atlantiske område, Mellemøsten og andre steder ændret sig til næsten ukendelighed. I dag er det geografiske rum for samarbejde mellem NATO og Dialog-landene udvidet mod øst hele vejen til Afghanistan og muligvis andre steder endnu længere væk. Den "Clintonske" tilgang til det sydlige og østlige Middelhavsområde med vægt på dialog, traktater, tillidsskabelse og økonomiske incitamenter er allerede blevet overhalet af indgribende, foregribende (på engelsk: "pre-emptive") og interventionistiske politikker. Og den mere interventionistiske amerikanske tilgang i Mellemøsten følges op af et forsøg på at ændre regionens værdisystem, så det er mere på linie med vestlige, demokratiske modeller. Middelhavsdialogen er kommet langt i det forgangne årti og har givet både NATO- og Dialog-landene mulighed for at lære hinanden at kende. Eftersom der er mulighed for at øge NATO's engagement i denne del af verden, må Alliancen forsøge at skabe en tovejsdialog med de arabiske lande og tage deres sikkerhedsbehov alvorligt
|
|
|
Kümne aasta jooksul pärast seda, kui NATO algatas oma Vahemere dialoogi, on strateegiline keskkond Euro-Atlandi piirkonnas, Lähis-Idas ja kaugemalgi tundmatuseni muutunud. Tänaseks on NATO ja dialoogis osalevate riikide vahelise julgeolekukoostöö geograafiline ulatus laienenud ida suunas kuni Afganistanini ja sealt edasigi. Clintonlik lähenemine Vahemere lõuna- ja idaosa riikidele, mille puhul rõhuasetus on dialoogil, lepingutel, usalduse suurendamisel ja majanduslikel stiimulitel, on nüüdseks asendunud jõulise, ennetava ja sekkumist soosiva poliitikaga. Ühendriikide sekkumisalti lähenemisega Lähis-Idale kaasneb püüd muuta regioonis valitsevate väärtuste süsteemi, et lähendada seda Lääne demokraatlikule mudelile. Vahemere dialoog on viimase kümnendi jooksul palju edasi arenenud ning andnud NATO-le ja dialoogis osalevatele riikidele võimaluse üksteist tundma õppida. Olgugi, et NATO veelgi ulatuslikumaks kaasamiseks selles maailmaosas toimuvasse on olemas head eeldused, peab allianss püüdma arendada Araabia riikidega kahepoolseid suhteid ja lahendada nende julgeolekuprobleeme.
|
