|
|
Ich konnte nicht länger als eine Stunde von zu Hause fortbleiben, da ich Angst hatte, nicht zurückkehren zu können. Meine Haut verlor ihre ganze Elastizität und wurde gelblich-grau. Dann verlor ich das Augenlicht und konnte nicht mehr lesen.
|
|
|
Now, due to the trauma to my back, my liver began to fail rapidly. Soon I could no longer eat solid food because I could not metabolize it or digest it. I was very weak and had great difficulty breathing. I could not leave my house for more than an hour or so because I was afraid I would not make it back again. My skin lost all its elasticity and was grayish yellow in color. Then I began to lose my eyesight and could no longer read. The doctors did many tests. After obtaining the results, they told my husband and me that there was nothing more they could do. So I went home. All I could do at this point was watch TV. This was near Easter time of 1994. A show about Medjugorje came on the television. I really didn't pay much attention because it was about religion, of which I knew nothing. All I retained was that it was about the Catholic Church, the former Yugoslavia and a place called 'Medjugorje'. I felt an urge to find out about it. After searching my son's maps with no luck, I found a National Geographic with a picture of a hill covered with crosses, labeled 'Medjugorje.' I was SO happy!! I had found it! When my husband came home - I told him I must go to this place! He thought I was crazy!
|
|
|
Or mon foie se mit à dépérir en raison du traumatisme subi au dos. Je ne pus bientôt plus prendre aucune nourriture solide, ne pouvant la digérer. J'étais très faible et respirais à grand peine. Je ne pouvais sortir de chez moi plus d'une heure, craignant de ne pas pouvoir rentrer. Ma peau perdit toute son élasticité et prit une couleur jaune-grisâtre. Puis je perdis la vue et la lecture me devint impossible. Les médecins me firent passer beaucoup d'examens. Au vu des résultats, ils dirent qu'ils ne pouvaient plus rien. Je rentrai alors à la maison et ne pouvais guère que regarder la télévision. Un jour, un peu avant Pâques 1994, il y eut une émission TV sur Medjugorje. Au début je n'y prêtais guère attention car il s'agissait de religion et je n'y connaissais rien. Cela parlait de l'Eglise Catholique, de l'ex-Yougoslavie et d'un lieu appelé "Medjugorje". Je sentis le besoin urgent d'en savoir plus. Après avoir étudié sans succès les cartes géographiques de mon fils, je trouvai dans un numéro du "National Geographic" la photo d'une colline couverte de croix et la légende indiquait "Medjugorje". J'étais ravie ! J'avais trouvé ! Quand mon mari rentra à la maison, je lui annonçai qu'il me fallait y aller. Il me prit pour une folle !
|
|
|
A causa del trauma ricevuto alla schiena, il fegato cominciò a peggiorare rapidamente. Presto non fui più in grado di mangiare cibi solidi perché non riuscivo a digerirli e a metabolizzarli. Ero molto debole e respiravo con molta difficoltà. Non potevo lasciare casa per più di un’ora perché temevo che non ce l’avrei fatta a tornare indietro. La mia pelle perse tutta la sua elasticità e divenne di un colore giallo grigiastro. Cominciai poi a perdere la vista, non riuscivo più a leggere. I medici fecero molti esami, ma sulla base dei risultati dissero a me e mio marito che non potevano fare più niente per me. Così tornai a casa. Tutto quello che potevo fare a questo punto era guardare la TV. Un giorno, poco prima della Pasqua del 1994, in televisione trasmisero un documentario su Medjugorje. Non vi prestai molta attenzione, in realtà, perché parlava di religione, un tema del quale non sapevo niente. Tutto ciò che mi rimase in mente fu che si trattava di qualcosa riguardante la Chiesa Cattolica, la ex-Jugoslavia e un luogo chiamato Medjugorje. Sentii l’urgente bisogno di saperne di più. Dopo aver cercato senza fortuna sulle carte geografiche di mio figlio, trovai un numero del ‘National Geographic’ in cui vi era la foto di una collina piena di croci, con la scritta ‘Medjugorje’. Ne fui incredibilmente felice!! L’avevo trovata! Quando mio marito tornò a casa, gli dissi che dovevo andare in quel posto: pensò che fossi diventata pazza!
|
|
|
Má játra začala /ještě víc/ chřadnout v důsledku poranění zad. Brzy jsem nemohla přijímat žádnou pevnou stravu, nemohla jsem ji strávit. Byla jsem velmi slabá a těžko se mi dýchalo. Netroufala jsem si vyjít ven víc než hodinu z obavy, že bych se nemohla vrátit. Má pokožka ztratila všechnu svou pružnost a byla žluto-šedavé barvy. Pak se mi zeslabil zrak a nemohla jsem už číst . Lékaři mě podrobili mnoha vyšetřením. Nakonec řekli, že už nic nemohou. Vrátila jsem se tedy domů a nemohla málem nic, než dívat se na televizi. Jednoho dne, krátce před velikonocemi 94 bylo vysílání o Medžugorje. Zprvu jsem tomu nevěnovala pozornost, vždyť se jednalo o náboženství a v tom jsem se vůbec nevyznala. Byla tam řeč o katol.církvi, o ex-Jugoslávii a o nějakém místě zvaném „Medžugorje“. Pocítila jsem naléhavou potřebu vědět o tom víc. Když jsem bez úspěchu prostudovala geografické mapy svého syna, našla jsem v jednom čísle „National Geographic“ fotografii kopce pokrytého kříži, s údajem „Medžugorje“. Byla jsem nadšená! Našla jsem! Když se můj muž vrátil domů, zvěstovala jsem mu, že tam musím jít. Vzal mě za blázna!
|
|
|
Otóż moja wątroba zaczęła zanikać z powodu urazu pleców. Wkrótce nie mogłam już przyjmować żadnych stałych pokarmów, nie mogąc ich strawić. Byłam bardzo osłabiona i oddychałam z wielkim trudem. Nie mogłam wychodzić z domu na więcej niż godzinę, bo obawiałam się, że nie będę mogła wrócić. Moja skóra straciła elastyczność i przyjęła barwę szarożółtą. Potem zaczęłam tracić wzrok i czytanie stało się dla mnie niemożliwe. Lekarze kazali mi wykonać wiele badań. Na widok rezultatów powiedzieli, że nic więcej już nie mogą uczynić. Wobec tego wróciłam do domu i wszystko, co mogłam robić, to tylko oglądać telewizję. Pewnego dnia, trochę przed Wielkanocą 1994 r., w telewizji był program o Medjugorju. Na początku nie zwracałam większej uwagi, ponieważ chodziło o religię, a ja nic się na tym nie znałam. Mówiono o Kościele Katolickim, o byłej Jugosławii i miejscowości zwanej “Medjugorje”. Odczułam pilną potrzebę, żeby dowiedzieć się o tym więcej. Po bezskutecznym przestudiowaniu map geograficznych mojego syna, znalazłam w jakimś numerze “National Geographic” zdjęcie wzgórza, na którym stał krzyż, a podpis mówił, że to jest Medjugorje. Byłam zachwycona! Znalazłam! Gdy mój mąż wrócił do domu, powiadomiłam go, że muszę tam jechać. Wziął mnie za wariatkę!
|
