owie – Traduction – Dictionnaire Keybot

Spacer TTN Translation Network TTN TTN Login Deutsch English Spacer Help
Langues sources Langues cibles
Keybot 3 Résultats  antigacasasala.es
  Pisanie wielkich liter ...  
W nazwach wielowyrazowych wielką literę stosuje się wyłącznie w pierwszym słowie: Orlické hory, Severní ledový oceán, Blízký východ, Spojené státy americké, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, České vysoké učení technické, Komerční banka, Listina základních práv a svobod, Prodaná nevěsta.
In multi-word phrases, only the first word is usually capitalized: Orlické hory, Severní ledový oceán, Blízký východ, Spojené státy americké, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, České vysoké učení technické, Komerční banka, Listina základních práv a svobod, Prodaná nevěsta. There has to be a reason to capitalize other (all or some) words of multi-word name, for example Julské Alpy, Severní Amerika, Nové Město, Kostelec u Křížků, Divadlo Komedie.
In Mehrwortnamen wird der Großbuchstabe in der Regel nur bei dem ersten Wort geschrieben: Orlické hory, Severní ledový oceán, Blízký východ, Spojené státy americké, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, České vysoké učení technické, Komerční banka, Listina základních práv a svobod, Prodaná nevěsta. Für das Schreiben von Großbuchstaben bei anderen (allen oder nur einigen) Wörtern der Mehrwortnamen muss es irgendeinen Grund geben, z. B. Julské Alpy, Severní Amerika, Nové Město, Kostelec u Křížků, Divadlo Komedie.
En los nombres formados por más de una palabra la mayúscula se escribe solamente en la primera palabra: Orlické hory, Severní ledový oceán, Blízký východ, Spojené státy americké, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, České vysoké učení technické, Komerční banka, Listina základních práv a svobod, Prodaná nevěsta. Para escribir mayúscula en las otras (o en todas) palabras del nombre tiene que haber una razón, p.ej. Julské Alpy, Severní Amerika, Nové Město, Kostelec u Křížků, Divadlo Komedie.
بالنسبة للأسماء المتعددة الكلمات، يتم كتابة أول حرف في الكلمة الأولي بحرف كبير وباقي الكلمات بحرف صغير: Orlické hory, Severní ledový oceán, Blízký východ, Spojené státy americké, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, České vysoké učení technické, Komerční banka, Listina základních práv a svobod, Prodaná nevěsta . بينما عند الحاجة لكتابة كل الكلمات أو بعضها، يجب أن يكون هناك سبب ما، علي سبيل المثال: Julské Alpy, Severní Amerika, Nové Město, Kostelec u Křížků, Divadlo Komedie.
În numele cu mai multe cuvinte litera mare se scrie de regulă numai la primul cuvânt: Orlické hory, Severní ledový oceán, Blízký východ, Spojené státy americké, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, České vysoké učení technické, Komerční banka, Listina základních práv a svobod, Prodaná nevěsta. Pentru scrierea de litere mari la alte cuvinte (toate sau doar unele) ale numelor cu mai multe cuvinte trebuie să existe un motiv, de ex. Julské Alpy, Severní Amerika, Nové Město, Kostelec u Křížků, Divadlo Komedie.
Vo viacslovných názvoch sa píše veľké písmeno väčšinou iba u prvého slova: Orlické hory, Severní ledový oceán, Blízký východ, Spojené státy americké, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, České vysoké učení technické, Komerční banka, Listina základních práv a slobod, Prodaná nevěsta. Na písanie veľkých písmen u ďalších (všetkých alebo len niektorých) slov viacslovných názvov musí byť nejaký dôvod, napr. Julské Alpy, Severní Amerika, Nové Město, Kostelec u Křížků, Divadlo Komedie.
  Czesi za granicą / Pańs...  
Z historycznego punktu widzenia rozróżniamy powody religijne (typowe dla okresu po porażce powstania czeskiego w 1620 roku i po wprowadzeniu Odnowionego Rozporządzenia Ziemskiego w roku 1627, kiedy to kraj opuściło 150 000-200 000 czeskich protestantów), ekonomiczne (emigracja "za chlebem" miała miejsce szczególnie w XIX wieku, w pierwszej połowie XX wieku, zwłaszcza podczas wielkiego kryzysu gospodarczego aż do 1938 roku) oraz polityczne (w szczególności w trakcie drugiej wojny światowej i w okresie reżimu komunistycznego, kiedy to za granicę w latach 1948-1987 uciekło 170 938 obywateli).
The reasons why people choose to leave their country and start a new life in another country may be different. From a historical perspective, we distinguish religious reasons (typically after the Estates uprising in 1620 and after the introduction of Renewed Land Ordinance in 1627, when 150,000-200,000 Czech Protestants left the country), economic (emigration "for the better" took place especially in the 19th century and the first half of the 20th century, especially during the Great Depression until 1938) and political (especially during World War II and the period of the communist regime (1948-1987) when 170,938 citizens fled abroad).
Die Gründe, warum sich die Menschen entscheiden, ihr Land zu verlassen und ein neues Leben in einem anderen Land zu beginnen, können unterschiedlich sein. Aus einer historischen Perspektive unterscheiden wir zum Beispiel zwischen den religiösen Gründen (typisch nach dem Ständeaufstand im Jahre 1620 und nach der Einführung der Erneuerten Landesordnung im Jahr 1627, als 150 000 bis 200 000 tschechische Protestanten das Land verließen), den wirtschaftlichen (Auswanderung "zum Besseren" fand vor allem im 19. Jahrhundert in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts statt, vor allem während der Weltwirtschaftskrise bis zum Jahr 1938) und den politischen (vor allem während des Zweiten Weltkrieges und der Zeit des kommunistischen Regimes, wo zum Beispiel in den Jahren 1948 bis 1987 170.938 Einwohner ins Ausland geflohen sind).
Las razones por las que la gente elige salir de su país y empezar una nueva vida en otro país pueden ser diferentes. Desde el punto de vista histórico, podemos distinguir razones religiosas (típicas después de la derrota del levantamiento estamental de 1620 y después de la introducción de la Renovación de la Tierra de 1627, cuando el país dejó marchar entre 150.000 y 200.000 protestantes checos), económicas (la emigración "para mejor" ocurrió, especialmente, en el siglo XIX y en la primera mitad del siglo XX, sobre todo durante la gran crisis económica hasta 1938) y políticas (especialmente, durante la Segunda Guerra Mundial y el período del régimen comunista, cuando, por ejemplo, en los años 1948-1987, 170.938 ciudadanos huyeron al extranjero).
والأسباب التي تجعل الناس ان يختاروا مغادرة بلدهم وبدء حياة جديدة في بلد آخر قد تكون مختلفة. من وجهة النظر التاريخية، نميز الأسباب الدينية (عادة بعد هزيمة التمرد الاستافوفي في سنة 1620 وإدخال تجديد أرض سنة 1627، عندما ترك البلاد 150،000-200،000 البروتستانت التشيك)، الاقتصادية (الهجرة "للأفضل" وقعت خصوصا في القرن ال 19؛ في النصف الأول من القرن العشرين، وخاصة في الأزمة الاقتصادية العظيمة حتى عام 1938) والسياسية (وخاصة خلال الحرب العالمية الثانية وفترة النظام الشيوعي، عندما، على سبيل المثال، في السنوات 1948-1987، هرب 170،938 مواطن إلى الخارج).
Motivele pentru care oamenii se decid să-și părăsească țara și să înceapă o nouă viață într-o altă țară, pot fi diferite. Dintr-o perspectivă istorică deosebim de exemplu între motivele religioase (tipice după răscoala în anul 1620 și după introducerea Reînnoirii pământului în anul 1627, când 150 000 până la 200 000 de catolici protestanți au părăsit țara), economice (emigrarea ,,spre mai bine" a avut loc mai ales în secolul 19, în prima jumătate a secolului 20, înainte de toate în timpul crizei economice mondiale până în anul 1938) și politice (mai ales în timpul celui de-al doilea război mondial și perioadei regimului comunist, unde de exemplu în anii 1948 până în 1987 au fugit în străinătate 170.938).
Dôvody, prečo sa ľudia rozhodnú opustiť svoju krajinu a začať nový život v inej krajine, môžu byť rôzne. Z historického hľadiska rozlišujeme napríklad dôvody náboženské (typicky po porážke stavovského povstania roku 1620 a po zavedení Obnoveného zriadenia krajinského roku 1627, keď krajinu opustilo 150 000 - 200 000 českých protestantov), ​​ekonomické (emigrácia "za lepším" prebiehala najmä v 19. storočí a v prvej polovici 20. storočia, hlavne za veľkej hospodárskej krízy až do roku 1938) a politické (najmä v priebehu druhej svetovej vojny a v období komunistického režimu, kedy napr. v rokoch 1948-1987 utieklo do zahraničia 170 938 občanov).
  Historia języka czeskie...  
Na terenach czeskich istniało już w tym czasie piśmiennictwo, ponieważ apostołowie Cyryl (Konstantyn) i Metody, którzy w 863 roku przybyli na Wielkie Morawy z misją, przynieśli ze sobą pismo (głagolicę) i przetłumaczyli na język starosłowiański wiele tekstów chrześcijańskich.
Czech is a Slavic language and so it has developed from the old Slavic language, Proto-Slavic, at the end of the first millennium. At that time, literature already existed in the Czech territory thanks to Slavic apostles Cyril (Constantine) and Methodius, who brought the new script (Glagolitic script) to Great Moravia in 863 on a mission and translated several Christian texts into Old Church Slavonic. The Old Church Slavonic language was probably based on a south-Slavic dialect (Cyril and Methodius came to Great Moravia from Thessaloniki), while Proto-Czech was a western dialect of Proto-Slavic language. In this period, however, the Slavic languages (more precisely the dialects of Proto-Slavic) were still mutually intelligible. Old Church Slavonic is still used under the name "Church Slavonic Language", but only as a liturgical language of the Orthodox and Greek-Catholic Church. The use of Old Church Slavonic as a religious language lasted only until 1097 on the Czech territory, when count Břetislav II ordered Slavic monks to be expelled from the Sázava Monastery. From that time on, Latin was used as a religious and a literary language, along with Latin script.
Das Tschechische ist eine slawische Sprache, und als solche hat sie sich am Ende des ersten Jahrtausends aus der alten slawischen Sprache, genannt Urslawisch/Protoslawisch, entwickelt. Zu diesem Zeitpunkt bestand bereits auf dem tschechischen Gebiet das Schrifttum dank den Glaubensaposteln Kyrill (Konstantin) und Method, die im Jahr 863 auf ihrer Mission die Schrift in das Großmährische Reich (Glagolitische Schrift) gebracht haben und die eine Reihe von christlichen Texten in das Altkirchenslawische übersetzt haben. Das Altkirchenslawische basierte wahrscheinlich auf dem südslawischen Dialekt (Kyrill und Method kamen in das Großmährische Reich aus Thessaloniki), während das Urtschechische der westliche Dialekt der urslawischen Sprache war. Zu diesem Zeitpunkt jedoch waren die slawischen Sprachen (resp. urslawische Dialekte) noch gegenseitig verständlich. Das Altkirchenslawische wird bis heute unter der Bezeichnung "das kirchliche Slawische" noch verwendet, aber nur als liturgische Sprache der orthodoxen und griechisch-katholischen Kirche. Die Verwendung des Altkirchenslawischen auf dem tschechischen Hoheitsgebiet dauerte nur bis 1097, als durch die Entscheidung von Fürst Břetislav II. die slawischen Mönche aus dem Kloster Sasau vertrieben wurden. Seitdem wurde als Kirchen- und Literatursprache das Lateinische zusammen mit der lateinischen Schrift verwendet.
El checo es una lengua eslava y como tal se desarrolló a finales del primer milenio a partir de una lengua eslava antigua llamada protoeslavo. En ese momento en la República Checa la escritura ya existía gracias a los misioneros Cirilo (Constantino) y Metodio, que en el año 863 la trajeron en su misión a Gran Moravia (alfabeto glagolítico) y tradujeron una variedad de textos cristianos al llamado eslavo antiguo. El eslavo antiguo probablemente surgió de un dialecto eslavo del sur (Cirilo y Metodio llegaron a Gran Moravia desde Tesalónica), mientras que el checo antiguo era un dialecto occidental del protoeslavo. En este período las lenguas eslavas (o sea, los dialectos del protoeslavo) seguían siendo comprensibles mutuamente. El eslavo antiguo todavía se utiliza hasta hoy bajo el nombre de "eslavo eclesiástico", pero solo como lengua litúrgica de los ortodoxos y la Iglesia greco-católica. El uso del eslavo antiguo como lengua eclesiástica duró solo hasta 1097 en territorio checo, cuando el príncipe Bretislav II decidió que los monjes eslavos fueran expulsados ​​del monasterio de Sázava. Desde entonces el latín fue utilizado como lengua religiosa y literaria junto con el alfabeto latino.
ان اللغة التشيكية هي اللغة السلافية و التي تطورت في نهاية الألفية الأولى من اللغة السلافية القديمة، ما يسمى براسلوفانية. في ذلك الوقت كانت موجودة في الاراضي التشيكية كتابات سيريل (قسنطينة) وميتودي ، الذين جلبوا في عام 863 في مهمتهم إلى مورافيا العظمى الكتابة (هلاهوليتسه) وترجموا إلى ما يسمى اللغة السلافية القديمة عدد من النصوص المسيحية. الأصل السلافي القديم ربما نشأ من اللهجة السلافية الجنوبية (جاء سيريل وميثودي إلى المورافيا العظمى من مدينة ثيسالونيكي)، في حين كانت اللغة التشيكية القديمة ما يسمى ببراتشيشتينا لهجة الغربية للغة البراسلوفانية. خلال تلك الفترة، ومع ذلك، كانت اللغات السلافية (أو لهجات اللغة البراسلوفانية) مفهومة للطرفين. اللغة السلافية القديمة تستخدم اليوم باسم "سلافية الكنيسة "، ولكن فقط كلغة العبادة من الكنائس الأرثوذكسية واليونانية الكاثوليكية.استخدام اللغة السلافية القديمة كلغة دينية دامت على الأراضي التشيكية فقط حتى عام 1097 عندما قرر من قبل الأمير بريتيسلاف الثاني طرد الرهبان من دير سازافا. ومنذ ذلك الحين استخدمت اللغة اللاتينية كلغة دينية وأدبية جنبا إلى جنب مع الحروف اللاتينية.
Limba cehă este o limbă slavă și, astfel a evoluat la sfârșitul primului mileniu din limba slavă veche, numită paleoslavă/protoslavă. În acest moment exista deja pe teritoriul ceh literatură mulțumită apostolilor Chiril și Metodiu, care au adus in misiunea lor, în anul 863, scrisul în Marea Moravie (scrisul glagolitic) și au tradus mai multe texte creștine în vechea slavonă bisericească. Vechea slavonă bisericească se baza, probabil, pe un dialect slav sudic (Chiril și Metodiu au venit în Marea Moravie din Salonic), în timp ce ceha veche era dialectul vestic al limbii protoslave. În această perioadă limbile slave(respectiv dialectele protoslave) erau totuși reciproc inteligibile. Vechea slavonă bisericească se folosește până astăzi sub denumirea de "slavonă bisericească", dar numai ca limbă liturgică a bisericilor ortodoxă și greco-catolică. Folosirea vechii slavone bisericești pe teritoriul ceh a durat până în 1097 când prin decizia principelui Břetislav al II-lea călugării slavi au fost izgoniți/excomunicați din Mănăstirea Sázava. De atunci limba latină a fost folosită ca limbă bisericească/religioasă și literară împreună cu alfabetul latin/scrierea latină.
Čeština je slovanský jazyk a ako taká sa vyvinula koncom prvého tisícročia zo starého slovanského jazyka, tzv. praslovančiny. V tom čase už existovalo na českom území písomníctvo zásluhou vierozvestcov Cyrila (Konštantína) a Metoda, ktorí roku 863 priniesli na svojej misii na Veľkú Moravu písmo (hlaholiku) a preložili do tzv. staroslovienčiny množstvo kresťanských textov. Staroslovienčina vychádzala pravdepodobne z juhoslovanského dialektu (Cyril a Metod prišli na Veľkú Moravu zo Solúna), zatiaľ čo pračeština bola západným dialektom praslovanského jazyka. V tomto období však boli slovanské jazyky (resp. dialekty praslovančiny) stále vzájomne zrozumiteľné. Staroslovienčina sa pod označením "cirkevná slovančina" používa dodnes, avšak iba ako bohoslužobný jazyk pravoslávnej a gréckokatolíckej cirkvi. Staroslovienčina sa ako cirkevný jazyk používala na českom území len do roku 1097, kedy boli z rozhodnutia kniežaťa Břetislava II. vyhnaní slovanskí mnísi zo Sázavského kláštora. Od tej doby sa ako cirkevný a spisovný jazyk používala latinčina spolu s písmom latinkou.