stali – Übersetzung – Keybot-Wörterbuch

Spacer TTN Translation Network TTN TTN Login Français English Spacer Help
Ausgangssprachen Zielsprachen
Keybot 51 Ergebnisse  www.2wayradio.eu
  Wybrzeże Wampirów Milit...  
Pocisk z kutej stali
Forged-Steel Shot
Décharge d'acier
Schrot aus Schmiedestahl
Disparo de acero forjado
Proiettili di acciaio forgiato
Projektil z kované oceli
Заряд из кованой стали
Çelikten Yapılma Mermi
  Bordeleaux (Imperia śmi...  
Zaginanie i sklepywanie stali warstwa po warstwie wymaga nie lada kunsztu. Im więcej warstw, tym mocniejsze i ostrzejsze będzie ostrze.
Plegar acero requiere una gran habilidad; cuanto más se pliegue, más fuerte y afilado será el filo.
Per lavorare l'acciaio in pieghe serve grande abilità. Maggiore è il numero di pieghe, più forte e affilata è la spada.
Přehýbání oceli vyžaduje obrovskou zručnost. Čím více přehybů se udělá, tím je pak čepel houževnatější a ostřejší.
Многослойной ковкой занимаются только искусные мастера; чем больше слоев, тем прочнее и острее клинок.
Çeliği katlamak büyük maharet gerektirir; ne kadar çok katlanırsa, nihai kılıç o kadar güçlü ve keskin olur.
  Biali Hunowie Rzemieśln...  
Nomad staje się niezłomny dzięki hartowanej stali i hartowi ducha.
Un acier et un caractère bien trempés, voilà de quoi rendre un nomade redoutable.
Gehärteter Stahl und eine gehärtete Seele machen einen Nomaden stark.
Kalené železo a kalená duše jsou příčinou nomádovy zuřivosti.
Закаленная сталь и закаленный дух - вот сила кочевника.
Tavlanmış çelik ve tavlanmış ruh bir göçebeyi güçlendiren şeydir.
  Bretonnia (Imperia śmie...  
Zaginanie i sklepywanie stali warstwa po warstwie wymaga nie lada kunsztu. Im więcej warstw, tym mocniejsze i ostrzejsze będzie ostrze.
Folding steel takes great skill; the more folds, the stronger and sharper the blade.
Courber l'acier est un art délicat, plus il possède de plis, plus la lame sera résistante et tranchante.
Das Falten von Stahl erfordert großes Können. Je öfter es gefaltet wird, umso stärker und schärfer wird die Klinge.
Plegar acero requiere una gran habilidad; cuanto más se pliegue, más fuerte y afilado será el filo.
Per lavorare l'acciaio in pieghe serve grande abilità. Maggiore è il numero di pieghe, più forte e affilata è la spada.
Přehýbání oceli vyžaduje obrovskou zručnost. Čím více přehybů se udělá, tím je pak čepel houževnatější a ostřejší.
Многослойной ковкой занимаются только искусные мастера; чем больше слоев, тем прочнее и острее клинок.
Çeliği katlamak büyük maharet gerektirir; ne kadar çok katlanırsa, nihai kılıç o kadar güçlü ve keskin olur.
  Bretonnia (Imperia śmie...  
Huty stali
Steel Furnaces
Fourneaux d'acier
Stahlschmelzöfen
Hornos de acero
제강 용광로
Çelik Fırınları
  Germańscy rozbójnicy - ...  
Kuźnia stali
Atelier d'acier
Stahlschmiede
Kovárna na ocel
Çelik Ocağı
  Grupa Germanów - Franko...  
Kuźnia stali
Atelier d'acier
Stahlschmiede
Acciaieria
Kovárna na ocel
Сталеплавильня
  Bordeleaux (Imperia śmi...  
Huty stali
Hornos de acero
제강 용광로
Çelik Fırınları
  Nordyccy topornicy - Ju...  
Kuźnia stali
Stahlschmiede
Acciaieria
Сталеплавильня
Çelik Ocağı
  Grupa Germanów - Swebow...  
Kuźnia stali
Stahlschmiede
Acciaieria
Сталеплавильня
  Nordycka brygada toporn...  
Kuźnia stali
Stahlschmiede
Acciaieria
Kovárna na ocel
Çelik Ocağı
  Hunowie Rzemieślnicy Bu...  
Nomad staje się niezłomny dzięki hartowanej stali i hartowi ducha.
Un acier et un caractère bien trempés, voilà de quoi rendre un nomade redoutable.
Gehärteter Stahl und eine gehärtete Seele machen einen Nomaden stark.
L’acciaio temperato e gli spiriti temprati rendono i nomadi feroci.
Kalené železo a kalená duše jsou příčinou nomádovy zuřivosti.
Закаленная сталь и закаленный дух - вот сила кочевника.
Tavlanmış çelik ve tavlanmış ruh bir göçebeyi güçlendiren şeydir.
  Grupa Germanów - Longob...  
Kuźnia stali
Acciaieria
Kovárna na ocel
Сталеплавильня
Çelik Ocağı
  Grupa Germanów - Wizygo...  
Kuźnia stali
Atelier d'acier
Stahlschmiede
Acciaieria
Kovárna na ocel
Сталеплавильня
Çelik Ocağı
  Germańscy rozbójnicy - ...  
Kuźnia stali
Steel Forge
Atelier d'acier
Stahlschmiede
Acciaieria
Kovárna na ocel
Сталеплавильня
Çelik Ocağı
  Frankowie Przemysł Budy...  
Kuźnia stali
Steel Forge
Atelier d'acier
Kovárna na ocel
Сталеплавильня
Çelik Ocağı
  Topielcy Military - Tot...  
Nawet pancerze krasnoludów wyginają się i pękają pod naciskiem stali wykutej w Nulnie.
Selbst zwergische Rüstungen verbiegen und zerschellen unter einem Hagel aus in Nuln geschmiedetem Stahl.
Incluso las armaduras enanas se hunden y agrietan bajo una andanada de acero forjado en Nuln.
Anche le armature dei Nani si piegano e si spezzano sotto le raffiche di colpi dell'acciaio forgiato a Nuln.
Dokonce i zbroj trpaslíků se zkroutí a popraská pod salvou kované oceli z Nulnu.
누른제 강철로 제작한 탄환의 포격을 받으면 드워프 갑옷조차도 박살이 나 버립니다.
Даже доспехи гномской работы трещат под ударами нульнской стали.
Nüln yapımı çelik karşısında Cüce zırhları bile dayanamaz.
  Flota Grozy Military - ...  
Nawet pancerze krasnoludów wyginają się i pękają pod naciskiem stali wykutej w Nulnie.
Selbst zwergische Rüstungen verbiegen und zerschellen unter einem Hagel aus in Nuln geschmiedetem Stahl.
Nüln yapımı çelik karşısında Cüce zırhları bile dayanamaz.
  Avelorn Jednostki - To...  
Szczęk stali ukutej w ogniu Hoetha niesie się echem po polu bitwy, gdy ci dzielni wojownicy rozcinają na dwoje kolejnych wrogów swymi wielkimi mieczami.
L'acier forgé de Hœth siffle tandis que ses porteurs se précipitent dans la bataille, lacérant ennemi après ennemi avec leurs épées à deux mains.
Von Hoeth geschmiedeter Stahl schreit gellend, während die Träger jener Waffen in die Schlacht stürzen und mit ihren Bihandschwertern einen Feind nach dem anderen niedermähen.
El acero forjado en Hoeth emite un alarido cuando quienes lo portan se lanzan a la batalla para cercenar a sus enemigos con sus espadas a dos manos.
Hoethem skutá ocel křičí, když se její nositelé vrhnou do bitvy a začnou svými velkými meči kosit jednoho nepřítele za druhým.
Когда эти воины обрушивают на врагов удары своих двуручных мечей, сталь Хоэта поет победный гимн.
Hoeth’ta dövülmüş çelik büyük kılıçlar, sahipleri muharebeye dalıp düşmanlarını keserken feryat eder.
  Wybrzeże Wampirów Milit...  
Nawet pancerze krasnoludów wyginają się i pękają pod naciskiem stali wykutej w Nulnie.
Even Dwarfen armour twists and cracks under a barrage of Nuln-forged steel.
Les armures naines elles-mêmes se tordent et cèdent sous les coups répétés de l'acier de Nuln.
Selbst zwergische Rüstungen verbiegen und zerschellen unter einem Hagel aus in Nuln geschmiedetem Stahl.
Incluso las armaduras enanas se hunden y agrietan bajo una andanada de acero forjado en Nuln.
Anche le armature dei Nani si piegano e si spezzano sotto le raffiche di colpi dell'acciaio forgiato a Nuln.
Dokonce i zbroj trpaslíků se zkroutí a popraská pod salvou kované oceli z Nulnu.
누른제 강철로 제작한 탄환의 포격을 받으면 드워프 갑옷조차도 박살이 나 버립니다.
Даже доспехи гномской работы трещат под ударами нульнской стали.
Nüln yapımı çelik karşısında Cüce zırhları bile dayanamaz.
  Topielcy Military - Tot...  
Pocisk z kutej stali
Schrot aus Schmiedestahl
Disparo de acero forjado
Proiettili di acciaio forgiato
Projektil z kované oceli
Заряд из кованой стали
Çelikten Yapılma Mermi
  Szlacheccy wandalscy sz...  
Nie ma nic bardziej przerażającego niż błysk zimnej stali.
There is no terror greater than the glint of cold steel.
Il y a pas de terreur plus grande que des éclairs d'acier.
Nichts bringt Feinde mehr zum Zittern als das Gleißen kalten Stahls.
Non vi è terrore maggiore del luccichio dell’acciaio freddo.
Нет ничего ужаснее блеска холодной стали.
Soğuk çeliğin parıltısından büyük bir dehşet yoktur.
  Germańscy rozbójnicy - ...  
Kuźnia stali
Steel Forge
Atelier d'acier
Stahlschmiede
Acciaieria
Kovárna na ocel
  Norska (Imperia śmierte...  
Sekrety stali i magii
Secretos del acero y la magia
Segreti dell'acciaio e della magia
Tajemství oceli a magie
강철과 마법의 비밀
Тайны стали и магии
Çelik ve Büyü’nün Sırları
  Wenedowie Zmęczenie woj...  
Z typową dla Rzymian arogancją Ptolemeusz pisał o nędznych warunkach życia Wenedów, dodając opisy ich „odpychającego” wyglądu będącego rzekomo wynikiem mieszanych małżeństw z takimi ludami jak Sarmaci. Pomimo tak zjadliwych uwag Wenedowie przetrwali, a pod koniec epoki antyku stali się tak liczni, że podzielili się na dwie grupy.
Les véritables origines de la tribu sont enveloppées d'un voile de confusion. L'historien romain Strabon fut le premier à les mentionner, il parla alors des « Vennones », une tribu des Alpes du nord, autour du lac de Constance, vers le premier siècle. Pline l'Ancien les mentionna lui aussi, mais les plaça sur les cotes de la Baltique. Plusieurs décennies plus tard, Ptolémée parla des Wendes d'Europe de l'Est, et les classifia à tort comme peuple germanique. Toutes ces suggestions sont en réalité bien loin de la vérité. Avec une arrogance et un snobisme tout à fait romain, Ptolémée décrivit leurs conditions de vie comme sordides et leur apparence comme « répugnante », notamment à cause de leurs mariages avec les Sarmates. Malgré ces remarques offensantes, les Wendes continuèrent d'exister. À la fin de l'antiquité, ils étaient si nombreux qu'ils se séparèrent en deux groupes ; les érudits de l'Empire romain d'Orient décrivirent les Wendes comme les ancêtres des autres peuples slaves.
Die Ursprünge des Stammes liegen im Dunkeln - der römische Historiker Strabon erwähnt ihn erstmals in seinen Schriften im 1. Jahrhundert n. Chr., als Stamm der „Vennones“ in den nördlichen Alpen und verortet diesen im Gebiet des Bodensees. Auch Plinius der Ältere erwähnt diese Gruppe, beschreibt sie jedoch als Bewohner baltischer Küstenregionen. Einige Jahrzehnte später schreibt Ptolemäus, die Veneter stammten aus dem Osten Europas, klassifiziert sie jedoch fälschlicherweise als germanisches Volk. Sämtliche erwähnten Ursprungsgebiete liegen jedenfalls weit von den späteren Siedlungsgebieten der Veneter entfernt. Mit typisch römischer Arroganz führt Ptolemäus die armseligen Lebensbedingungen und das „abstoßende“ Erscheinungsbild der Veneter auf Mischehen mit anderen Völkern zurück, wie beispielsweise den Sarmaten. Doch trotz aller Widerstände überlebten die Veneter und wurden in der Spätantike schließlich so zahlreich, dass sie sich in zwei separate Gruppen aufteilten. Oströmische Gelehrte bezeichnen die Veneter als Vorväter vieler anderer slawischer Völker.
Le vere origini della tribù sono avvolte nel mistero - intorno al I secolo lo storico greco Strabone li nomina per la prima volta chiamandoli "Vennoneti" e descrivendoli come una tribù insediata vicino al lago di Costanza sulle Alpi settentrionali. Anche Plinio il Vecchio ne parla, ma come di abitanti delle regioni costali del Baltico. Tolomeo, che scrisse diversi decenni dopo, parla dei Venedi dell'Europa orientale considerandoli erroneamente una popolazione Germanica. Tutti questi luoghi sono molto distanti da dove si insediarono definitivamente. Con la tipica altezzosa arroganza romana Tolomeo descrisse le loro squallide condizioni di vita e definì "repellente" il loro aspetto, a causa delle unioni miste con popoli come i Sarmati. Nonostante questi feroci commenti i Venedi prosperarono e nella tarda antichità diventarono così numerosi da dividersi in due gruppi; gli studiosi romani d'Oriente descrivono in modo specifico i Venedi come progenitori di molte delle altre popolazioni slave.
Skutečný původ kmene je zahalen mlhou nejasností. Poprvé se o nich zmiňuje římský historik Strabón jako o kmeni „Vennonů“ ze severních Alp, kteří žili kolem Bodamského jezera. Plinius starší se o nich také zmiňuje, ale podle něj obývají oblasti na pobřeží Baltského moře. Ptolemaios, jehož spisy jsou o několik desetiletí novější, už mluví o Venedech z východní Evropy, které však mylně považoval za germánský národ. Všechna tato místa se nacházejí daleko od území, kde se Venedi nakonec usadili. Ptolemaios s typickou římskou snobskou arogancí popsal jejich nuzné životní podmínky a jejich „odpudivý“ vzhled, který přičítal křížení se Sarmaty a jim podobnými národy. Navzdory těmto uštěpačným poznámkám přežili Venedi jako národ až do konce starověku a byli tak početní, že se dokonce rozdělili na dvě samostatné skupiny. Východořímští učenci se o Venedech specificky zmiňují jako o předcích jiných slovanských národů.
Истинные корни этого народа теряются во тьме веков. Впервые его упоминает римский историк Страбон в начале I в.: согласно его трудам, племя под названием Vennones обитало в северных Альпах возле Боденского озера. Упоминаются они и у Плиния Старшего, но уже как жители балтийского побережья. Спустя несколько десятилетий о венедах с востока Европы пишет Птолемей, который, впрочем, ошибочно относит их к германским народам. С типично римским высокомерием Птолемей повествует об их примитивном быте и "отталкивающей" внешности, обусловленной браками с сарматами и другими кочевниками. Впрочем, ни одно из вышеупомянутых мест не имеет ничего общего с настоящей прародиной венедов. Ко времени поздней античности они стали столь многочисленны, что разделились на две независимые группы. Византийские ученые особо отмечали, что считают венедов предками всех остальных славян.
Bu kabilenin gerçek kökeni belirsizlikle perdelenmiştir, Roma tarihçisi Strabo onlardan ilk kez kuzey Alpler'den, Constance Gölü çevresinden gelen 'Vennones' kabilesi olarak MS 1. yüzyılın sonunda bahseder. Yaşlı Pliny de onlardan bahseder ancak Baltık kıyı bölgelerinin sakinleri olarak. Onyıllar sonra yazan Batlamyus Venedialılardan doğu Avrupa'dan geldiklerini söyleyerek bahseder ki onları yanlış bir şekilde bir Cermen halkı olarak sınıflandırır. Tüm bu konumlar nihayetinde yerleştikleri yerden çok çok uzaktadır. Tipik Romalı kibri olan Batlamyus, Venedlerin sefil yaşam koşullarının ve “itici” görünüşlerinin Sarmatyalılar gibi diğer etnik gruplarla gerçekleşen evliliklerden kaynakladığını söylemişti. Bu ağır görüşlere rağmen, Venedler varlıklarını sürdürdü ve nüfusları o kadar arttı ki iki ayrı topluluğa bölündüler. Doğu Roma bilginleri, Venedlerin diğer pek çok Slav halkının öncülleri olduğunu özellikle belirtir.
  Najemni grasanci z Maas...  
W dużej części wywodzi się to z niepodległości zachowanej przez królestwo Sabejczyków, którą udało im się zachować od VIII wieku p.n.e. do roku 275 n.e. Sukces ten zawdzięczają nie tylko potędze militarnej, ale także dyplomacji i powodzeniu w handlu, zwłaszcza kadzidłem i mirrą. Nigdy nie zostali podbici przez Rzymian, jednak Sabejczycy z czasem stali się najemnikami i auxilia w służbie Rzymowi.
The warriors of the Sabaean region were light infantry, cavalry and archers, and fought as mercenaries and auxiliaries for the Roman Empire. Dressed desert-fashion, they were entirely familiar with and comfortable in arid places. This was secondary however, to their reputation as mostly-reliable fighters, of far more worth than ordinary citizens or levies. This was due to the independence that the Sabaean kingdom maintained from the 8th century BC to AD275. This record was based on military might as well as diplomacy and the spice trade including frankincense and myrrh. Never conquered by Rome, Sabaean warriors still found work as mercenaries and auxiliaries in Roman service.
Les guerriers de la région sabéenne formaient une infanterie légère, une cavalerie et des archers qui servaient en tant que mercenaires ou unités auxiliaires pour l'Empire romain. Vêtus pour supporter les conditions désertiques, les endroits arides leur étaient familiers, et ils s'y sentaient à l'aise. Cependant, leur réputation était surtout celle de combattants fiables, pour la plupart, que des citoyens d'unités enrôlées n'auraient pu égaler. L'origine d'une telle situation est à chercher dans l'indépendance que les dirigeants du royaume sabéen avaient parvinrent à maintenir dès le VIIIe siècle av. J.-C., et jusqu'en 275. Ceci fut rendu possible par leur puissance militaire, leurs pratiques diplomatiques et le commerce d'épices, incluant l'encens et la myrrhe. Jamais conquis par Rome, les guerriers sabéens trouvaient tout de même des places de mercenaires et d'auxiliaires dans l'armée romaine.
Die Krieger aus der sabäischen Region waren leichte Infanterie, Kavallerie und Bogenschützen, und kämpften als Söldner oder Auxiliartruppen für das Römische Reich. In ihrer Wüstenkleidung fühlten sie sich in trockenen Klimazonen heimisch und waren sehr vertraut mit den dortigen Gegebenheiten. Doch wichtiger als dies war ihr Ruf als recht zuverlässige Krieger, die von weit größerem Wert waren als gewöhnliche Bürger oder Heerbanne. Dies rührte von der Unabhängigkeit her, die das sabäische Königreich vom 8. Jahrhundert v. Chr. bis 275 n. Chr. aufrechterhielt. Dieser Erfolg basierte nicht nur auf Militärmacht, sondern auch auf Diplomatie und Gewürzhandel – besonders mit Weihrauch und Myrrhe. Obgleich die Römer sie nie erobert hatten, wurden sabäische Krieger dennoch zu Söldnern und Auxiliartruppen im Dienst der Römer.
Los guerreros de la región sabea, tanto mercenarios como tropas auxiliares del Imperio romano, hacían de infantería ligera, caballería o arqueros. Vestían a la manera del desierto y estaban muy familiarizados con los lugares áridos, por los que se movían con comodidad. Sin embargo, su cualidad más importante no era esta, sino la de ser buenos luchadores, por no mencionar su gran valía, muy por encima de los ciudadanos ordinarios o los soldados de leva. Buena causa de ello es la independencia de que gozaron los gobernantes sabeos, desde el siglo VIII a. C. hasta el 275 d. C. Esta singularidad tenía su origen tanto en su poder militar, como en la diplomacia y el comercio de especias, entre las que se incluían la mirra y el francoincienso. A pesar de que Roma no los había conquistado nunca, los guerreros sabeos sí que desempeñaban trabajos como mercenarios o tropas auxiliares a su servicio.
Mercenari o successivi ausiliari dell'Impero romano, i guerrieri della regione dei Sabei erano soldati di fanteria e cavalleria e arcieri. Vestiti alla araba, erano totalmente a proprio agio nei climi aridi. Tuttavia, ciò era secondario alla loro reputazione di soldati affidabili, che li collocava al di sopra dei cittadini o dei lancieri di leva ordinari. Ciò dipendeva dall'indipendenza che i sovrani sabei mantennero dall'VIII secolo a.C. al 275 d.C. Questo enorme successo si basava non solo sulla potenza militare, ma anche sulla diplomazia e il commercio di spezie, soprattutto di franchincenso e mirra. Nonostante non furono mai conquistati dai Romani, i Sabei si ritrovarono comunque a essere mercenari e ausiliari al servizio di Roma.
Sabejští válečníci bojovali v římském vojsku nejprve jako žoldnéři, později jako pomocné sbory. Tvořili silné oddíly pěchoty, jízdy i lučištníků. Odívali se po způsobu obyvatel pouště a vynikali schopnostmi operovat v nepříznivých klimatických podmínkách. Především však měli pověst spolehlivých vojáků, kteří měli daleko větší hodnotu než běžní odvedenci. Především díky tomu si sabejské království udrželo nezávislost od 8. století př. n. l. až do roku 275 n. l. Vděčilo za to nejen své vojenské síle, ale i diplomacii a prosperujícímu obchodu s kořením, kadidlem a myrhou. Římané ho nikdy nedobyli, ale sabejští válečníci často vstupovali do jejich řad jako žoldnéři či pomocníci.
Воины-сабеи служили наемниками, а позднее союзными войсками римлян. Они поставляли легкую пехоту, конницу и лучников. Одевались они в аравийском стиле и компенсировали недостаток снаряжения способностью вести военные действия в пустыне. Они славились как надежные и опытные бойцы, поэтому их ценили выше, чем копьеносцев многих других государств. Эта высокая оценка подкреплялась тем фактом, что Сабейское царство сохраняло независимость с VIII века до н. э. до 275 г. н. э. Причиной такого успеха была не только военная мощь, но и дипломатия, а также процветающая торговля ароматическими смолами, в частности ладаном и миррой.
Saba bölgesinin savaşçıları, Roma İmparatorluğu için paralı askerler ve de oksilyerler olarak savaşmış hafif piyade, süvari ve de okçulardı. Çöl tarzında giyimli olarak, çorak yerlere tamamıyla alışık ve rahattılar. Ne var ki bu onların ikincil özelliğiydi, ünleri en çok, sıradan yurttaşlardan ve toplama askerlerden çok daha fazla değerli, güvenilir savaşçılar olmalarından geliyordu. Bu, Saba Krallığı'nın MÖ 8. yüzyıldan MS 275'e kadar koruduğu bağımsızlıktan kaynaklanıyordu. Bu sicil, diplomaside olduğu gibi askeri güce ve de tütsü ve kokulu reçineler de içeren baharat ticaretine dayanıyordu. Roma tarafından hiç fethedilmemiş olan Saba savaşçıları, hâlâ Roma hizmetinde paralı askerler ve oksilyerler olarak iş bulurlardı.
  Kuszyckie łuczniczki - ...  
Lud ten może się poszczycić imponującą historią: od czasów plemiennych aż po czasy, gdy stali się częścią królestwa Egiptu, a później stworzyli własne imperium, kiedy to Kusz rozciągał się na ogromnych połaciach południowego Egiptu.
From their position on the Nile, the Kushite Nubians profoundly influenced the world around them. They have an impressive history from their tribal beginnings, through their time as part of the New Kingdom of Egypt to the rise of their own empire, when the kingdom – or Kush – extended across large tracts of southern Egypt. They repelled multiple Roman advances, and even survived the sacking of their capital during the 1st century BC. Though their kingdom declined in late antiquity, the Kushites remained a geopolitical and military force to be reckoned with and were never absorbed into the Roman Empire. They were famed for their formidable archers, with man and bow working as one.
De leur position sur le Nil, les Nubiens koushites influencèrent profondément le monde qui les entourait. Depuis leurs débuts tribaux, leur impressionnant parcours passe par l'époque où ils faisaient partie du Nouvel Empire d'Égypte, jusqu'à l'essor de leur propre empire, lorsque le royaume (ou Koush) s'étendait sur de vastes régions du sud de l'Égypte. Ils rejetèrent de nombreuses avances de Rome, et survécurent même à la mise à sac de leur capitale au Ier siècle av. J.-C. Malgré le déclin de leur royaume vers la fin de l'Antiquité, les Koushites restèrent une puissance militaire et politique non négligeable, et ne furent jamais intégrés dans l'empire romain. Chevauchant en osmose avec leur destrier, leurs talentueux archers montés faisaient leur renommée.
Von ihrer Position am Nil aus beeinflussten die kuschitischen Nubier die Welt um sich herum. Ihre Stammesgeschichte ist beeindruckend, angefangen von der Zeit als Teil des Neuen Reiches Ägypten bis zum Aufstieg ihres eigenen Reiches, als das Königreich Kusch sich über große Teile des südlichen Ägyptens erstreckte. Sie schlugen die Römer mehrfach zurück und überlebten sogar die Eroberung ihrer Hauptstadt im 1. Jahrhundert v. Chr. Auch wenn ihr Königreich in der Spätantike zurückging, blieben die Kuschiten eine ernstzunehmende geopolitische Militärmacht und wurden nie in das Römische Reich eingegliedert. Ihre eindrucksvollen Bogenschützen waren berühmt; Mann und Bogen agierten als Einheit.
Desde su posición en el Nilo, los kushitas nubios ejercieron una profunda influencia sobre el mundo que los rodeaba. Su historia es impresionante: desde sus orígenes tribales, pasando por su época como parte del Imperio Nuevo de Egipto, hasta la creación de su propio imperio, cuando el reino —o Kush— se extendió por amplias zonas del Egipto meridional. Repelieron múltiples avances de Roma e incluso sobrevivieron al saqueo de su capital durante el siglo I a. C. Aunque el reino decayó en la Antigüedad tardía, los kushitas no dejaron de ser una fuerza geopolítica y militar digna de tener en cuenta y el Imperio romano jamás los conquistó. Eran conocidos por sus formidables arqueros a caballo, que demostraban una perfecta compenetración con su montura.
Dalla loro posizione sul Nilo, i Nubiani di Kush ebbero una grande influenza sul mondo circostante. La loro storia è notevole: le origini sono legate a un passato tribale, come parte del Nuovo Regno d'Egitto. In seguito diedero vita al proprio impero, quando il loro regno, il Kush, si estese lungo larghi tratti dell'Egitto meridionale. Respinsero diverse avanzate dei Romani e sopravvissero perfino al saccheggio della propria capitale durante il I secolo a.C. Sebbene il regno sia poi andato in declino, il Kush rimase una potenza militare e geopolitica da non poter ignorare e non fu mai assorbito nell'Impero romano. In particolare, era famoso per i suoi formidabili arcieri, i cui archi sembravano una naturale estensione delle loro braccia.
Ze své pozice na Nilu měli kúšitští Núbijci velký vliv na okolní svět. Mají působivou historii od svých kmenových počátků přes období, kdy představovali součást Nového království v Egyptě, až po rozkvět jejich říše, kdy se království Kúš rozšířilo na rozsáhlá území jižního Egypta. Odrazili hned několik římských útoků a přežili dokonce vyplenění svého hlavního města v 1. století př. n. l. Ačkoliv jejich království v pozdější fázi antiky upadalo, zůstali Kúšité geopolitickou i vojenskou mocností, se kterou bylo nutno počítat a nikdy ne nenechali pohltit Římskou říší. Prosluli díky svým impozantním lučištníkům, kteří byli dokonalým spojením člověka a luku.
Нубийцы жили на берегах Нила, с ними считались все окрестные страны. Их история насчитывает немало славных страниц — от первого племени до служения правителям Египта, после чего они создали собственную империю, когда их царство, под названием Куш, объединило под собой земли Южного Египта. Жители часто отбивали нападения римлян, и даже выстояли после того, как в 1 г. до н. э. была захвачена их столица. И пусть в поздние века античности Куш сошел с позиции крупного игрока, это царство сохранило независимость, так и не войдя в состав Римской империи. Нубийцы были известны как непревзойденные лучники и демонстрировали единство оружия и его владельца.
Nil'deki konumları üzerinden Kuşit Nübyeliler kendi çevrelerindeki dünyayı çok derinden etkilediler. Kabile başlangıçlarından Mısır'ın Yeni Krallıklarının bir parçası olarak kendi krallıklarını kurmalarıyla güney Mısır'ın geniş bölgelerine yayılmışlardır. Birden çok kez yapılan Romalı hücumlarını geri püskürtmüşlerdir ve milattan önce 1. yüzyıl sırasında başkentlerinin yağmalanmasından da kurtulmuşlardır. Her ne kadar Krallıkları antik çağın sonlarına doğru kurulsa da Kuşitler, jeopolitik ve askeri güçleri ile hafife alınmamaları gerektiklerini kanıtladılar ve asla Roma İmparatorluğunun içine çekilmediler. Hem adamın hem de yayının tek bir varlık olarak çalıştığı yetenekli okçularıyla tanınırlar.
  Pentera z wieżą - Sabej...  
W dużej części wywodzi się to z niepodległości zachowanej przez królestwo Sabejczyków, którą udało im się zachować od VIII wieku p.n.e. do roku 275 n.e. Sukces ten zawdzięczają nie tylko potędze militarnej, ale także dyplomacji i powodzeniu w handlu, zwłaszcza kadzidłem i mirrą. Nigdy nie zostali podbici przez Rzymian, jednak Sabejczycy z czasem stali się najemnikami i auxilia w służbie Rzymowi.
The warriors of the Sabaean region were light infantry, cavalry and archers, and fought as mercenaries and auxiliaries for the Roman Empire. Dressed desert-fashion, they were entirely familiar with and comfortable in arid places. This was secondary however, to their reputation as mostly-reliable fighters, of far more worth than ordinary citizens or levies. This was due to the independence that the Sabaean kingdom maintained from the 8th century BC to AD275. This record was based on military might as well as diplomacy and the spice trade including frankincense and myrrh. Never conquered by Rome, Sabaean warriors still found work as mercenaries and auxiliaries in Roman service.
Die Krieger aus der sabäischen Region waren leichte Infanterie, Kavallerie und Bogenschützen, und kämpften als Söldner oder Auxiliartruppen für das Römische Reich. In ihrer Wüstenkleidung fühlten sie sich in trockenen Klimazonen heimisch und waren sehr vertraut mit den dortigen Gegebenheiten. Doch wichtiger als dies war ihr Ruf als recht zuverlässige Krieger, die von weit größerem Wert waren als gewöhnliche Bürger oder Heerbanne. Dies rührte von der Unabhängigkeit her, die das sabäische Königreich vom 8. Jahrhundert v. Chr. bis 275 n. Chr. aufrechterhielt. Dieser Erfolg basierte nicht nur auf Militärmacht, sondern auch auf Diplomatie und Gewürzhandel – besonders mit Weihrauch und Myrrhe. Obgleich die Römer sie nie erobert hatten, wurden sabäische Krieger dennoch zu Söldnern und Auxiliartruppen im Dienst der Römer.
Los guerreros de la región sabea, tanto mercenarios como tropas auxiliares del Imperio romano, hacían de infantería ligera, caballería o arqueros. Vestían a la manera del desierto y estaban muy familiarizados con los lugares áridos, por los que se movían con comodidad. Sin embargo, su cualidad más importante no era esta, sino la de ser buenos luchadores, por no mencionar su gran valía, muy por encima de los ciudadanos ordinarios o los soldados de leva. Buena causa de ello es la independencia de que gozaron los gobernantes sabeos, desde el siglo VIII a. C. hasta el 275 d. C. Esta singularidad tenía su origen tanto en su poder militar, como en la diplomacia y el comercio de especias, entre las que se incluían la mirra y el francoincienso. A pesar de que Roma no los había conquistado nunca, los guerreros sabeos sí que desempeñaban trabajos como mercenarios o tropas auxiliares a su servicio.
Mercenari o successivi ausiliari dell'Impero romano, i guerrieri della regione dei Sabei erano soldati di fanteria e cavalleria e arcieri. Vestiti alla araba, erano totalmente a proprio agio nei climi aridi. Tuttavia, ciò era secondario alla loro reputazione di soldati affidabili, che li collocava al di sopra dei cittadini o dei lancieri di leva ordinari. Ciò dipendeva dall'indipendenza che i sovrani sabei mantennero dall'VIII secolo a.C. al 275 d.C. Questo enorme successo si basava non solo sulla potenza militare, ma anche sulla diplomazia e il commercio di spezie, soprattutto di franchincenso e mirra. Nonostante non furono mai conquistati dai Romani, i Sabei si ritrovarono comunque a essere mercenari e ausiliari al servizio di Roma.
Saba bölgesinin savaşçıları, Roma İmparatorluğu için paralı askerler ve de oksilyerler olarak savaşmış hafif piyade, süvari ve de okçulardı. Çöl tarzında giyimli olarak, çorak yerlere tamamıyla alışık ve rahattılar. Ne var ki bu onların ikincil özelliğiydi, ünleri en çok, sıradan yurttaşlardan ve toplama askerlerden çok daha fazla değerli, güvenilir savaşçılar olmalarından geliyordu. Bu, Saba Krallığı'nın MÖ 8. yüzyıldan MS 275'e kadar koruduğu bağımsızlıktan kaynaklanıyordu. Bu sicil, diplomaside olduğu gibi askeri güce ve de tütsü ve kokulu reçineler de içeren baharat ticaretine dayanıyordu. Roma tarafından hiç fethedilmemiş olan Saba savaşçıları, hâlâ Roma hizmetinde paralı askerler ve oksilyerler olarak iş bulurlardı.
  Diera szturmowa - Karta...  
Chociaż początkowo wszyscy hoplici byli żołnierzami-obywatelami, wkrótce zastąpili ich zawodowi najemnicy; którzy stali się podstawową jednostką bojową świata greckiego. Później, za czasów Filipa II i Aleksandra Wielkiego, średnica tarczy została zmniejszona, a włócznię zastąpiła sarisa – pika o maksymalnej długości ok. pięciu metrów.
Ursprünglich waren alle Hopliten Bürger, doch mit der Zeit übernahmen Vollzeitsöldner und wurden zur Standardeinheit der griechischen Welt. Unter Philipp II. und Alexander dem Großen wurde der Durchmesser des Schildes reduziert, während der Speer sich in die fünf Meter lange Sarissa entwickelte. Viele Armeen übernahmen die Hopliten-Phalanx als taktische Einheit, weil sie sehr wirkungsvoll war.
Aunque los hoplitas fueron originalmente ciudadanos soldado, pronto fueron reemplazados por mercenarios profesionales, y los hoplitas se convirtieron en la unidad regular de combate en el mundo griego. Más adelante, con Filipo II de Macedonia y Alejandro Magno, el escudo se hizo más pequeño y la lanza se transformó en una sarissa, o pica, de cinco metros. Muchos ejércitos adoptaron la falange de hoplitas como una unidad táctica sencillamente porque funcionaba muy bien en combate.
Mentre tutti gli opliti erano originariamente cittadini soldati, i mercenari a tempo pieno li rimpiazzarono e diventarono i combattenti standard nel mondo greco. Più tardi, sotto Filippo II di Macedonia e Alessandro Magno, lo scudo divenne più piccolo, mentre la lancia si evolse fino a diventare la picca chiamata “sarissa”, lunga circa cinque metri. Molti eserciti adottarono la falange di opliti come unità tattica, estremamente vincente in battaglia.
Původně se hoplíti rekrutovali z řad občanů, ale časem se vyvinuli v profesionální žoldáky a standardní bojovou jednotku helénského světa. Později, za Filipa II. a Alexandra Velikého se štít zmenšil, zato kopí nahradila větší pět metrů dlouhá sarísa. V mnoha armádách se falangy hoplítů využívaly jako taktická jednotka prostě proto, že byly v bitvách tak úspěšné.
Esasında tüm hoplitler yurttaş askerlerken, tam zamanlı paralı askerler onların yerlerini aldılar ve Yunan dünyasının standart savaşan birimi haline geldiler. Sonradan, Makedon II. Phillip'in ve Büyük İskender'in altında, mızrak beş metre uzunluğunda sarissa kargısına doğru gelişim gösterirken, kalkanlar daha küçük oldu. Savaşlarda çok başarılı olduklarından dolayı birçok ordu hoplit falanksını taktiksel bir birim olararak benimsedi.
  Sabejscy włócznicy - Sa...  
W dużej części wywodzi się to z niepodległości zachowanej przez królestwo Sabejczyków, którą udało im się zachować od VIII wieku p.n.e. do roku 275 n.e. Sukces ten zawdzięczają nie tylko potędze militarnej, ale także dyplomacji i powodzeniu w handlu, zwłaszcza kadzidłem i mirrą. Nigdy nie zostali podbici przez Rzymian, jednak Sabejczycy z czasem stali się najemnikami i auxilia w służbie Rzymowi.
Les guerriers de la région sabéenne formaient une infanterie légère, une cavalerie et des archers qui servaient en tant que mercenaires ou unités auxiliaires pour l'Empire romain. Vêtus pour supporter les conditions désertiques, les endroits arides leur étaient familiers, et ils s'y sentaient à l'aise. Cependant, leur réputation était surtout celle de combattants fiables, pour la plupart, que des citoyens d'unités enrôlées n'auraient pu égaler. L'origine d'une telle situation est à chercher dans l'indépendance que les dirigeants du royaume sabéen avaient parvinrent à maintenir dès le VIIIe siècle av. J.-C., et jusqu'en 275. Ceci fut rendu possible par leur puissance militaire, leurs pratiques diplomatiques et le commerce d'épices, incluant l'encens et la myrrhe. Jamais conquis par Rome, les guerriers sabéens trouvaient tout de même des places de mercenaires et d'auxiliaires dans l'armée romaine.
Die Krieger aus der sabäischen Region waren leichte Infanterie, Kavallerie und Bogenschützen, und kämpften als Söldner oder Auxiliartruppen für das Römische Reich. In ihrer Wüstenkleidung fühlten sie sich in trockenen Klimazonen heimisch und waren sehr vertraut mit den dortigen Gegebenheiten. Doch wichtiger als dies war ihr Ruf als recht zuverlässige Krieger, die von weit größerem Wert waren als gewöhnliche Bürger oder Heerbanne. Dies rührte von der Unabhängigkeit her, die das sabäische Königreich vom 8. Jahrhundert v. Chr. bis 275 n. Chr. aufrechterhielt. Dieser Erfolg basierte nicht nur auf Militärmacht, sondern auch auf Diplomatie und Gewürzhandel – besonders mit Weihrauch und Myrrhe. Obgleich die Römer sie nie erobert hatten, wurden sabäische Krieger dennoch zu Söldnern und Auxiliartruppen im Dienst der Römer.
Los guerreros de la región sabea, tanto mercenarios como tropas auxiliares del Imperio romano, hacían de infantería ligera, caballería o arqueros. Vestían a la manera del desierto y estaban muy familiarizados con los lugares áridos, por los que se movían con comodidad. Sin embargo, su cualidad más importante no era esta, sino la de ser buenos luchadores, por no mencionar su gran valía, muy por encima de los ciudadanos ordinarios o los soldados de leva. Buena causa de ello es la independencia de que gozaron los gobernantes sabeos, desde el siglo VIII a. C. hasta el 275 d. C. Esta singularidad tenía su origen tanto en su poder militar, como en la diplomacia y el comercio de especias, entre las que se incluían la mirra y el francoincienso. A pesar de que Roma no los había conquistado nunca, los guerreros sabeos sí que desempeñaban trabajos como mercenarios o tropas auxiliares a su servicio.
Mercenari o successivi ausiliari dell'Impero romano, i guerrieri della regione dei Sabei erano soldati di fanteria e cavalleria e arcieri. Vestiti alla araba, erano totalmente a proprio agio nei climi aridi. Tuttavia, ciò era secondario alla loro reputazione di soldati affidabili, che li collocava al di sopra dei cittadini o dei lancieri di leva ordinari. Ciò dipendeva dall'indipendenza che i sovrani sabei mantennero dall'VIII secolo a.C. al 275 d.C. Questo enorme successo si basava non solo sulla potenza militare, ma anche sulla diplomazia e il commercio di spezie, soprattutto di franchincenso e mirra. Nonostante non furono mai conquistati dai Romani, i Sabei si ritrovarono comunque a essere mercenari e ausiliari al servizio di Roma.
Sabejští válečníci bojovali v římském vojsku nejprve jako žoldnéři, později jako pomocné sbory. Tvořili silné oddíly pěchoty, jízdy i lučištníků. Odívali se po způsobu obyvatel pouště a vynikali schopnostmi operovat v nepříznivých klimatických podmínkách. Především však měli pověst spolehlivých vojáků, kteří měli daleko větší hodnotu než běžní odvedenci. Především díky tomu si sabejské království udrželo nezávislost od 8. století př. n. l. až do roku 275 n. l. Vděčilo za to nejen své vojenské síle, ale i diplomacii a prosperujícímu obchodu s kořením, kadidlem a myrhou. Římané ho nikdy nedobyli, ale sabejští válečníci často vstupovali do jejich řad jako žoldnéři či pomocníci.
Воины-сабеи служили наемниками, а позднее союзными войсками римлян. Они поставляли легкую пехоту, конницу и лучников. Одевались они в аравийском стиле и компенсировали недостаток снаряжения способностью вести военные действия в пустыне. Они славились как надежные и опытные бойцы, поэтому их ценили выше, чем копьеносцев многих других государств. Эта высокая оценка подкреплялась тем фактом, что Сабейское царство сохраняло независимость с VIII века до н. э. до 275 г. н. э. Причиной такого успеха была не только военная мощь, но и дипломатия, а также процветающая торговля ароматическими смолами, в частности ладаном и миррой.
Saba bölgesinin savaşçıları, Roma İmparatorluğu için paralı askerler ve de oksilyerler olarak savaşmış hafif piyade, süvari ve de okçulardı. Çöl tarzında giyimli olarak, çorak yerlere tamamıyla alışık ve rahattılar. Ne var ki bu onların ikincil özelliğiydi, ünleri en çok, sıradan yurttaşlardan ve toplama askerlerden çok daha fazla değerli, güvenilir savaşçılar olmalarından geliyordu. Bu, Saba Krallığı'nın MÖ 8. yüzyıldan MS 275'e kadar koruduğu bağımsızlıktan kaynaklanıyordu. Bu sicil, diplomaside olduğu gibi askeri güce ve de tütsü ve kokulu reçineler de içeren baharat ticaretine dayanıyordu. Roma tarafından hiç fethedilmemiş olan Saba savaşçıları, hâlâ Roma hizmetinde paralı askerler ve oksilyerler olarak iş bulurlardı.
1 2 3 4 5 Arrow