|
|
Първото заведение, в което се сервира чай е в Англия през 1657. 357 години след първата чаша и до днес, той се консумира по няколко пъти на ден: на закуска, в пет следобед или като действително ястие, заместващо вечерята.
|
|
|
Les premiers textes qui font référence à la consommation du thé en Chine remontent au IIIe siècle. Pour les moines bouddhistes, le thé représente une boisson rituelle. Durant l'époque Tang, il se répand dans tout le pays et atteint un raffinement extrême au cours des dynasties suivantes. Puis il arrive au Japon où la fameuse Cérémonie du thé est ritualisée au XVIe siècle. Les Portugais sont présumés être les premiers à avoir introduit la boisson en Europe. La première trace concrète laisse néanmoins supposer que la Compagnie néerlandaise des Indes orientales les a devancés. En Europe, le thé devient populaire en France d'abord, puis aux Pays-Bas. C’est en Angleterre, en 1657, que le premier établissement à servir du thé ouvre ses portes. Trois-cent-cinquante-sept ans après la première tasse, il est, aujourd'hui encore, consommé plusieurs fois par jour : au petit déjeuner, à cinq heures de l'après-midi ou comme un véritable repas, à la place du dîner. Aujourd'hui, le thé, dans toutes ses qualités et ses différents mélanges, est la boisson la plus consommée au monde. Les principaux pays producteurs sont la Chine, Taiwan, le Japon, l'Inde, le Sri Lanka, le Bangladesh, le Pakistan, le Kenya, la Malaisie, l'Indonésie, le Vietnam, l'Argentine et certaines régions d'Amérique du Sud. En Inde, il est enrichi de cardamome, poivre, clous de girofle ou noix de muscade. Selon la tradition, le thé chaï se prépare en mettant dans l'eau chaude un peu de gingembre frais, le thé et le sucre puis en ajoutant du lait. Dans d'autres régions de l'Inde, il est aromatisé avec des zestes d'orange ou de citron ou, à plus haute altitude, avec du rhum. Au Tibet, la préparation est immuable depuis de siècles : on met à bouillir les feuilles de thé noir dans de l'eau bouillante avec la cardamome puis on ajoute du beurre rance et du lait de dri.
|
|
|
Die ersten sicheren schriftlichen Zeugnisse über den Konsum von Tee in China stammen aus dem III. Jahrhundert. Für die buddhistischen Mönche war das Trinken des Tees ein Ritual. Er verbreitete sich während der Tang-Epoche im ganzen Land und erreichte in den darauf folgenden Dynastien die höchste Vollendung. Später erreichte der Tee Japan, wo er im XVI. Jahrhundert mit der berühmten Tee-Zeremonie ritualisiert wurde. Es waren wahrscheinlich die Portugiesen, die das Getränk in Europa einführten, auch wenn die erste Spur glauben lässt, dass es die Niederländische Ostindien-Kompanie war. In Europa wurde der Tee zuerst in Frankreich und dann in den Niederlanden populär. Das erste Lokal, in dem Tee serviert wurde, befand sich in England und man schrieb das Jahr 1657. 357 Jahre nach der ersten Tasse wird er noch heute mehrmals am Tag genossen: zum Frühstück, um fünf Uhr nachmittags oder als wahre Mahlzeit als Ersatz des Abendessens. Bis heute ist der Tee in seinen verschiedenen Qualitäten und Mischungen das am meisten konsumierte Getränk der Welt. Die wichtigsten Tee-Produzenten sind China, Taiwan, Japan, Indien, Sri Lanka, Bangladesch, Pakistan, Kenia, Malaysia, Indonesien, Vietnam, Argentinien und einige Gebiete Südamerikas. In Indien wird er mit Kardamom, Pfeffer, Gewürznelken und Muskatnuss angereichert. Für eine traditionsgemäße Zubereitung des Chai wird heißem Wasser ein wenig frischer Ingwer, der Tee, Zucker und schließlich Milch hinzugefügt. In anderen Gebieten Indiens wird er mit Orangen- oder Zitronenschalen aromatisiert und in höheren Lagen sogar mit Rum. Im Tibet wird Tee noch genauso wie vor Jahrhunderten zubereitet: Die Blätter des schwarzen Tees werden zusammen mit Kardamom im Wasser gekocht, dem dann ranzige Butter und Yak-Milch hinzugefügt werden.
|
|
|
Las primeras referencias textuales ciertas sobre el consumo de té en China pertenecen al siglo III. Para los monjes budistas el té era una bebida ritual. Durante la época Tang se difundió en todo el país y en las dinastías sucesivas alcanzó su auge. Luego se difundió en Japón, donde en el siglo XVI se ritualizó la famosa Ceremonia del té. Se presume que los portugueses fueron los primeros en introducir la bebida en Europa, aunque el primer indicio concreto sugiere que pudo haber sido la Compañía Holandesa de las Indias Orientales. En Europa el té se volvió popular primero en Francia y luego en los Países Bajos. El primer local en servir el té fue un local de Inglaterra en 1657. A 357 años de la primera taza, aún hoy se consume varias veces al día: en el desayuno, a las cinco de la tarde, o como una verdadera comida en sustitución de la cena. Hoy en día, el té en sus diversas calidades y mezclas es la bebida más consumida en el mundo. Los mayores productores son China, Taiwán, Japón, India, Sri Lanka, Bangladesh, Pakistán, Kenia, Malasia, Indonesia, Vietnam, Argentina y algunas zonas de América del Sur. En India se enriquece con cardamomo, pimienta, clavo de olor, nuez moscada. Según la tradición, el té chai se prepara poniendo en agua caliente un poco de jengibre fresco, el té y el azúcar, añadiendo por último la leche. En otras zonas de India se aromatiza con cáscara de naranja o limón, y a alturas elevadas con ron. En el Tíbet todavía se prepara como hace siglos, es decir, haciendo hervir las hojas de té negro en agua hirviendo con cardamomo y añadiendo mantequilla rancia y leche de yak.
|
|
|
Gli arabi insaporiscono il tè con foglie di menta fresca e lo servono in particolari bicchieri anziché nelle tazze. E’ molto complesso anche il rituale degli uomini blu del Sahara, i Tuareg. Come vuole la tradizione vengono consumati tre tè alla menta diversi, uno di seguito all’altro. Si passa dal primo tè forte e amaro, simbolo della morte, servito alzando la teiera così che si formi un po’ di schiuma nella tazza, al secondo tè per il quale viene aggiunta altra acqua bollente nella teiera e altre foglie di menta per un risultato più dolce simbolo della vita. Si finisce con un tè molto più zuccherato e leggero simbolo dell’amore. Questa complessa cerimonia richiede circa 2-3 ore. In Inghilterra il suo consumo è molto elevato il consumo di tè diversi in diversi momenti della giornata: i tè aromatizzati vengono consumati da soli, mentre le varietà Assam, Ceylon e Darjeeling con l’aggiunta di zucchero e latte.
|
|
|
Prvi zapisi o konzumiranju čaja u Kini datiraju iz III stoljeća. Za budističke svještenike, čaj je bio ritualni napitak. U vrijeme dinastije Tang njegova se upotreba proširila po cijeloj Kini, da bi u daljem periodu postigla svoje savršenstvo. Potom se počeo koristiti u Japanu gdje je u XVI stoljeću uspostavljena poznata Ceremonija čaja. Pretpostavlja se da su Portugalci prvi uveli ovaj napitak u Europu, iako njegovi prvi konkretni tragovi navode na činjenicu da je to bila Holandska kompanija za Istočnu Indiju. U Europi je čaj isprva postao popularan u Francuskoj a potom u Holandiji. Prvi javni lokal u kome se služio čaj 1657. godine, bio je otvoren u Engleskoj. Poslije 357 godina od prve popijene šoljice i danas se konzumira više puta na dan: za doručak, u pet poslijepodne, ili kao potpuna zamjena za večeru. U današnje vrijeme čaj u svim svojim raznovrsnim varijantama i mješavinama, je napitak koji se najviše pije širom svijeta. Njegovi najveći proizvođači su Kina, Tajvan, Japan, Indija, Sri Lanka, Bangladeš, Pakistan, Kenija, Malezija, Indonezija, Vijetnam, Argentina i pojedine zemlje u Južnoj Americi. U Indiji ga obogaćuju kardamomom, biberom, karanfilićem i oraščićem. Tradicionalno se čaj (chai) priprema tako što se u vrelu vodu doda malo đumbira, čaja i šećera, i na kraju mlijeka. U ostalim dijelovima Indije, aromatizira se koricama narandže ili limuna, ili pak rumom na većim nadmorskim visinama.
|
|
|
První potvrzené zmínky o konzumaci čaje v Číně sahají do 3. století. Pro budhistické mnichy byl čaj rituálním nápojem. V období dynastie Tang se pití čaje rozšířilo po celé zemi a za následujících dynastií dosáhl své nejvyšší rafinovanosti. Následně pronikl do Japonska, kde v 16. století došlo k ritualizaci slavného čajového obřadu. Předpokládá se, že v Evropě zavedli čaj Portugalci, i když první konkrétní důkazy o dovozu čaje poukazují na Holandskou východoindickou společnost. V Evropě se čaj získal příznivce nejprve ve Francii a pak v Nizozemí. První pohostinský podnik, ve kterém se podával čaj. byl v Anglii, a to v roce 1657. Ještě 357 let od prvního šálku se čaj popíjí několikrát denně: ke snídani, tradiční čaj o páté nebo jako plnohodnotná náhrada večeře. V naší době je čaj ve svých různých formách a směsích nejvíce konzumovaným nápojem na světě. Nevětšími výrobci jsou Čína, Taiwan, Japonsko, Indie, Srí Lanka, Bangladéš, Pákistán, Keňa, Malajsie, Indonésie, Vietnam, Argentina a některé oblasti jižní Ameriky. V Indi čaj obohacují kardamonem, pepřem, hřebíčky, muškátovými oříšky. Tradičně se “chai” připravuje tak, že se do horké vody vloží trochu čerstvého zázvoru, čaj a cukr, nakonec se dodá trochu mléka. V některých oblastech Indie se čaj aromatizuje pomerančovou nebo citronovou kůrkou nebo, v horských oblastech, rumem. Tibeťané připravují čaj již celá staletí stejným způsobem: listy černého čaje nechají vařit ve vroucí vodě s kardamonem, k němuž dodají žluklé máslo a mléko jaka.
|
|
|
Pierwszy lokal, w którym podawano herbatę w 1657 roku, znajdował się w Anglii. Począwszy od 357 lat, które minęły od zaserwowania pierwszej filiżanki, jeszcze do dzisiaj herbata jest spożywana kilka razy dziennie: na śniadanie, o piątej po południu, lub jako konkretny posiłek zastępujący kolację. Do chwili obecnej herbata w różnych odmianach i mieszankach jest najczęściej konsumowanym napojem na świecie. Głównymi producentami są Chiny, Tajwan, Japonia, Indie, Sri Lanka, Bangladesz, Pakistan, Kenia, Malezja, Indonezja, Wietnam, Argentyna i niektóre rejony Ameryki Południowej. W Indiach jest wzbogacana kardamonem, pieprzem, goździkami, gałką muszkatołową. Zgodnie z tradycją herbata chai jest przyrządzana zalewając gorącą wodą kawałek świeżego imbiru, herbatę i cukier, a na koniec dolewając mleka. W innych strefach Indii aromatyzuje się herbatę skórkami pomarańczy lub cytryny, a na większych wysokościach - rumem. W Tybecie jeszcze do tej pory przyrządza się herbatę jak przed wiekami, czyli gotując liście czarnej herbaty we wrzącej wodzie z kardamonem, a następnie dodając zjełczałe masło i mleko jaka.Pierwsze udokumentowane wzmianki na temat spożycia herbaty w Chinach pochodzą z III wieku. Dla mnichów buddyjskich herbata stanowiła napój rytualny. W epoce Tang zdobyła popularność w całym kraju, a w czasach kolejnych dynastii osiągnęła maksymalny stopień wyrafinowania. Następnie rozpowszechniła się w Japonii, gdzie w XVI wieku nastąpiło zrytualizowanie sławnej Ceremonii herbaty. Przyjmuje się, że Portugalczycy byli pierwszymi, którzy wprowadzili napój do Europy, chociaż pierwszy konkretny ślad pozwala przypuszczać, iż była to zasługa Towarzystwa Holenderskiego Wschodnich Indii. W Europie herbata uzyskała popularność najpierw we Francji, a potem w Holandii.
|
|
|
Primele referințe scrise sigure privind consumul de ceai în China datează din secolul al III-lea. Pentru călugării budiști ceaiul constituia o băutură rituală. În timpul epocii Tang s-a răspândit în toată țara, iar în dinastiile următoare a atins gradul cel mai înalt de rafinament. Apoi s-a răspândit în Japonia unde, în secolul al XVI-lea, a devenit un ritual faimoasa Cerimonie a ceaiului. Se presupune că au fost portughezii cei care au introdus pentru prima dată această băutură în Europa, chiar dacă prima dovadă concretă ne face să credem că a fost Compania Olandeză a Indiilor Orientale. În Europa ceaiul a devenit popular mai întâi în Franța, apoi în Țările de Jos. Primul local care a servit ceaiul a fost în Anglia în 1657. La 357 de ani de la prima ceașcă, și în ziua de astăzi este consumat de mai multe ori pe zi: la micul dejun, la ora cinci după-amiaza sau chiar pentru a înlocui cina. Astăzi ceaiul, cu diferitele sale calități și amestecuri, este băutura cea mai consumată în lume. Cei mai mari producători sunt China, Taiwan, Japonia, India, Sri Lanka, Bangladesh, Pakistan, Kenya, Malaezia, Indonezia, Vietnam, Argentina și unele zone din America de Sud. În India este îmbogățit cu cardamom, piper, cuișoare, nucșoară. Potrivit tradiției, ceaiul chai se prepară punând în apă caldă puțin ghimbir proaspăt, ceaiul, zahărul și adăugând la sfârșit laptele. În alte zone din India se aromatizează cu coajă de portocală sau de lămâie sau, la înălțimi mai mari, cu rom. În Tibet se prepară la fel ca acum câteva secole, adică fierbând frunzele de ceai negru în apă fiartă cu cardamom și adăugând apoi unt rânced și lapte de yak.
|
