|
|
Wenn ich reise, laufen die Bilder, es scheint, sie erzählen immer die gleiche Geschichte: ruinierte Städte, zerstörte Dörfer, verlassene Bauernhöfe – aber das ergreifende Bild ist nie das gleiche, es ist jedes Mal anders, so wie ich nie gelangweilt bin, wenn ich in die Flamme eines Lagerfeuers oder die Wellen des Meeres sehe.
|
|
|
Non mi sono mai annoiata guardando le città e i villaggi abbandonati di Chernobyl. Per quanto io ci abbia viaggiato attraverso, sembra sempre che raccontino la stessa storia: città cadute in rovina, villaggi distrutti, fattorie abbandonate…ma il panorama commovente non è mai lo stesso, è sempre differente e non mi stancherò mai di guardarlo, come non mi stancherò mai di guardare la fiamma di un falò o le onde del mare.
|
|
|
Nikdy se nenudím pohledem na mrtvá Cernobylská mesta a vesnice. Jak cestuji, obrázek se mení, vypadá to jako by pokaždé povedel stejný príbeh: zrujnovaná mesta, znicená vesnice, opuštené farmy.... ale hýbající se panorama není nikdy stejné. Nikdy mne to nenudí, stejne jako hledet do plamenu táborového ohne, nebo do morských vln.
|
|
|
En koskaan kyllästy katsomaan Tsernobylin kuolleita kaupunkeja ja kyliä. Matkustan kuin liikkuvassa elokuvassa, näkymä kertoo koko ajan samaa tarinaa: rauniokaupungeista, tuhotuista kylistä, hylätyistä maatiloista... mutta liikkuva panoraama ei ole koskaan samanlainen, se on jatkuvassa muutoksessa.. Minä en koskaan voi kyllästyä siihen, kuten en koskaan kyllästy katsomaan liekkejä leirinuotiolla tai katsomaan meren aaltoja.
|
|
|
Sosem unom meg a Csernobili falvak látványát, és ezek szemlélését. Ahogy a falvek közt barangolok, mindíg úgy tűnik hogy ugyan azt a történetet mesélik el: romos falvak, elpusztult házak, elhagyott farmok... de a panoráma sosem ugyanaz, mindíg különböző.. Sosem unatkozom, vagy unom meg a látványukat, éppen úgy mint ahogy nem unom meg a tábortűz vagy a hullámzó tenger szemlélését.
|
|
|
Nigdy nie jestem zmeczona patrzeniem na martwe miasteczka i wioski Czarnobyla. Podczas podrózy obrazy przesuwaja sie i zdaje sie, ze opowiadaja zawsze ta sama historie: zrujnowane miasteczka, zniszczone wioski, opuszczone farmy… ale poruszajaca panorama nigdy nie jest taka sama, zawsze jest inna. Nigdy sie nia nie nudze, tak jak nigdy nie nudze sie patrzac na plomienie obozowego ogniska czy obserwowanie fal morskich.
|
