|
|
Tačiau derėtų prisiminti, kad abu veikėjai tada daug laiko skyrė tam, kad išaiškintų Azijos saugumo situaciją, įskaitant ir Kinijos bei Šiaurės Korėjos klausimus. Abe netgi tiesiogiai „paprašė“ Aljanso valstybių narių paraginti Šiaurės Korėją imtis veiksmų, kad būtų sąžiningai išspręstas Šiaurės Korėjos pareigūnų pagrobtų Japonijos piliečių klausimas.
|
|
|
To begin with, each country has a different set of motivations regarding its relationship with the Alliance. When Japan made an overture to NATO in 2006 and 2007, it was predominantly a diplomatic move. It is true that both Foreign Minister Taro Aso and Prime Minister Shinzo Abe mentioned the possibility of operational cooperation between Japan and NATO during their respective addresses to the NAC (North Atlantic Council). It should be remembered, however, that both men spent much time there explaining the Asian security situation, including China and North Korea. Abe even directly “requested” the Allies “to urge North Korea to take sincere steps towards the resolution” of the issue of abduction of Japanese citizens by the North Korean authorities.
|
|
|
Pour commencer, chaque pays a un ensemble de motivations différentes concernant sa relation avec l’Alliance. Lorsque le Japon a fait des ouvertures à l’OTAN en 2006 et 2007, il s’agissait surtout d’une initiative diplomatique. Il est vrai que tant le ministre des Affaires étrangères, Taro Aso, que le premier ministre, Shinzo Abe, avaient évoqué la possibilité d’une coopération opérationnelle entre le Japon et l’OTAN dans leurs discours respectifs devant le Conseil de l’Atlantique Nord. Mais il faut se rappeler que les deux hommes s’étaient longuement attardés sur la situation sécuritaire en Asie, y compris en ce qui concerne la Chine et la Corée du Nord. M. Abe avait même directement demandé aux Alliés de prier instamment cette dernière de prendre des mesures sincères en vue du règlement de la question des enlèvements de ressortissants japonais par les autorités nord-coréennes.
|
|
|
Zunächst einmal hat jedes Land ganz unterschiedliche Gründe für seine Beziehungen zum Bündnis. Als Japan der NATO 2006 und 2007 Unterstützung anbot, war dies vor allem ein diplomatischer Schachzug. Es stimmt, dass sowohl Außenminister Taro Aso als auch Premierminister Shinzo Abe die Möglichkeit einer operativen Zusammenarbeit zwischen Japan und der NATO bei ihren jeweiligen Ansprachen vor dem NAR (Nordatlantikrat) ins Gespräch gebracht haben. Dabei sollte man jedoch nicht vergessen, dass beide Männer viel Zeit darauf verwendeten, die asiatische Sicherheitslage einschließlich China und Nordkorea zu erläutern. Abe „ersuchte“ sogar die Bündnispartner direkt, „Nordkorea zu drängen, ernsthafte Schritte hin zu einer Lösung“ des Problems der Entführung japanischer Bürger durch nordkoreanische Behörden zu unternehmen.
|
|
|
Para empezar, cada país tiene sus propias motivaciones en sus relaciones con la Alianza. La apertura de Japón hacia la OTAN en 2006 y 2007 constituyó principalmente un movimiento diplomático. Es verdad que el Ministro de Asuntos Exteriores Taro Aso y el Primer Ministro Shinzo Abe mencionaron la posibilidad de una cooperación operativa entre Japón y la OTAN en sus discursos ante el NAC (Consejo del Atlántico Norte), pero debe recordarse que ambos emplearon mucho más tiempo explicando la situación de seguridad en Asia, incluyendo a China y Corea del Norte. Abe llegó a “solicitar” directamente a los Aliados que “insten a Corea del Norte a dar pasos sinceros para la resolución” de la cuestión de los ciudadanos japoneses secuestrados por las autoridades de ese país.
|
|
|
Innanzitutto, ciascun paese ha un differente insieme di motivazioni riguardo al suo rapporto con l'Alleanza. Allorché il Giappone attuò un’apertura verso la NATO nel 2006 e 2007, si trattò prevalentemente di una mossa diplomatica. In effetti, sia il Ministro degli esteri Taro Aso che il Primo Ministro Shinzo Abe fecero riferimento alla possibilità di una cooperazione operativa tra il Giappone e la NATO nei loro rispettivi discorsi davanti al NAC (Consiglio Nord Atlantico). Si dovrebbe ricordare, comunque, che entrambi dedicarono molto tempo in quell’occasione per spiegare la situazione di sicurezza in Asia, inclusa Cina e Corea del Nord. Abe “richiese” anche in modo diretto agli alleati di "sollecitare la Corea del Nord a compiere dei passi sinceri verso la soluzione" della questione del rapimento di cittadini giapponesi da parte delle autorità nord-coreane.
|
|
|
Para começar, cada país tem um conjunto diferente de motivações relativamente à sua relação com a Aliança. Quando o Japão abordou a NATO, em 2006 e 2007, tratava-se fundamentalmente de uma jogada diplomática. É verdade que tanto o Ministro dos Negócios Estrangeiros, Taro Aso, como o Primeiro Ministro, Shinzo Abe, mencionaram a possibilidade de uma cooperação operacional entre o Japão e a NATO nos seus respectivos discursos no NAC (Conselho do Atlântico Norte). Porém, não nos devemos esquecer que ambos passaram grande parte do tempo a explicar a situação de segurança na Ásia, incluindo a China e a Coreia do Norte. Abe até “pediu” directamente aos Aliados que “instigassem a Coreia do Norte a tomar medidas sinceras com vista à resolução” da questão do sequestro de cidadãos japoneses por parte das autoridades norte-coreanas.
|
|
|
لا بدّ من التأكيد أولاً على أنّ كلّ دولة لديها مجموعة مختلفة من الدوافع التي تشجّعها على بناء علاقات مع حلف الناتو. فعندما بدأت اليابان علاقاتها مع حلف الناتو في عامي 2006 و2007، مثّلت هذه الخطوة تحرّكاً دبلوماسياً، بالدرجة الأولى. صحيحٌ أنّ وزير الخارجية، تار أوْسو Tar Aoso، ورئيس الوزراء، شينزو آبي Shinzo Abe، أشارا في الكلمتيْن اللتيْن ألقاهما أمام مجلس شمالي الأطلسي إلى إمكانية التعاون العملاني بين اليابان وحلف الناتو؛ إلا أنه ينبغي التذكير بأنّ كلا الرجليْن ركّزا في تلك الكلمتيْن على الوضع الأمني في آسيا، بما في ذلك الصين وكوريا الشمالية. فقد "طلب" شينزو آبي بشكل مباشر من دول الحلف أنْْ "تحثّ كوريا الشمالية على اتّخاذ خطوات ملموسة لحلّ قضية المواطنين اليابانيين"، الذين كانت تحتجزهم السلطات الكورية الشمالية.
|
|
|
Om te beginnen, heeft ieder land zijn eigen motivatie voor zijn relatie met het Bondgenootschap. Toen Japan toenadering zocht tot de NAVO in 2006 en 2007, was dat in de eerste plaats een diplomatieke stap. Het is waar, dat zowel de minister van buitenlandse zaken Taro Aso als de premier Shinzo Abe in hun respectieve toespraken tot de NAR (Noord-Atlantische Raad) de mogelijkheid noemden, dat er opera-tionele samenwerking zou plaatsvinden tussen Japan en de NAVO. Men dient echter te bedenken dat beide mannen veel tijd besteedden aan een uitleg van de Aziatische veiligheids-situatie, inclusief China en Noord Korea. Abe “verzocht” de Bondgenoten zelfs direct “Noord-Korea aan te sporen om oprechte stappen te ondernemen om tot een oplossing te komen” van het probleem inzake de ontvoering van Japanse staatsburgers door de Noord-Koreaanse autoriteiten.
|
|
|
Всяка страна се движи от различни мотиви в отношенията си с НАТО. Когато през 2006 и 2007 г. Япония се отвори към НАТО, ходът беше предимно дипломатически. Вярно е, че в изказванията си пред Северноатлантическия съвет (САС) външният министър Таро Азо и премиерът Шиндзо Абе споменаха възможността за оперативно сътрудничество между Япония и НАТО. Не трябва да се забравя обаче, че и двамата дълго обясняваха положението в Азия от гледна точка на сигурността, включително проблемите с Китай и Северна Корея. Абе дори пряко призова съюзниците да "настоят Северна Корея да предприеме искрени стъпки за решаване" на проблема с отвличането на японски граждани от севернокорейските власти.
|
|
|
V úvodu je třeba poznamenat, že každá země má své specifické důvody k navázání vztahů s Aliancí. Japonsko zahájilo předběžná jednání s NATO v letech 2006 a 2007; jednalo se převážně o diplomatický tah. Ve skutečnosti ministr zahraničních věci, Taro Aso, i tehdejší předseda vlády, Shinzo Abe, zmínili možnost operativní spolupráce mezi Japonskem a NATO ve svých projevech na zasedání Severoatlantické rady (NAC). Nicméně nelze opomenout, že oba politikové věnovali většinu času vysvětlování bezpečnostní situace v Asii, včetně ČLR a KLDR. Premiér Abe dokonce přímo „žádal“ spojence o „nátlak na představitele KLDR, aby podnikli skutečné kroky k vyřešení“ problému únosů japonských občanů orgány KLDR.
|
|
|
Kõigepealt on igal riigil suhete loomiseks alliansiga oma motiivid. Kui Jaapan hakkas NATO-le 2006. ja 2007. aastal lähenema, oli tegu peaasjalikult diplomaatiliste sammudega. Välisminister Taro Aso ja peaminister Shinzo Abe mainisid oma pöördumises Põhja-Atlandi Nõukogu poole ka operatsioonidega seotud koostöö võimalust Jaapani ja NATO vahel. Tuleb siiski meeles pidada, et mõlemad kulutasid seal palju aega, et selgitada Aasia, sealhulgas ka Hiina ja Põhja-Korea julgeolekuolukorda. Abe isegi „palus” liitlastelt otsesõnu, et need sunniksid Põhja-Koread astuma tõelisi samme, et leida lahendus Jaapani kodanike röövimise küsimusele Põhja-Korea võimude poolt.
|
|
|
Kiindulópontként azt kell tudni, hogy minden országokat más-más motivál a Szövetséghez fűződő kapcsolatokat illetően. Amikor Japán 2006-ban és 2007-ben a NATO felé nyitott nyitott, az elsősorban egy diplomáciai lépés volt. Az is igaz, hogy Taro Aszo külügyminiszter és Sinzo Abe miniszterelnök a NAC (Észak-atlanti Tanács) előtt tartott beszédeikben megemlítették a műveleti együttműködés lehetőségét. Emlékezni kell azonban arra, hogy idejük zömében mindketten az ázsiai biztonsági helyzet magyarázatával foglalkoztak, ideértve Kínát és Észak-Koreát. Abe még „kérte” is a szövetségeseket, hogy „ösztönözzék Észak-Koreát, hogy tegyen hiteles lépéseket, megoldandó” az észak-koreai hatóságok által elrabolt japán állampolgárok ügyét.
|
|
|
Til að byrja með má segja að í sérhverju ríki liggi mismunandi ástæður að baki matinu á tengslunum við bandalagið. Þegar Japan hóf þreifingar við NATO á árunum 2006 og 2007 var fyrst og fremst um diplómatískar þreifingar að ræða. Það er rétt að bæði Taro Aso utanríkisráðherra og Shinzo Abe forsætisráðherra nefndu möguleikann á alþjóðlegu samstarfi milli Japan og NATO í ræðum sínum á fundi Atlantshafsráðsins. Rétt er þó að minnast þess að báðir mennirnir eyddu miklum tíma þar í að skýra stöðu öryggismála í Asíu, þar með talið í Kína og Norður-Kóreu. Abe forsætisráðherra beinlínis „óskaði eftir því“ við bandalagsþjóðirnar að „hvetja Norður-Kóreu til að taka raunhæf skref í átt að lausn“ í máli er varðaði brottnám japanskra borgara af hálfu norður-kóreskra yfirvalda.
|
|
|
Innledningsvis har hvert land forskjellige sett motivasjoner med hensyn til sitt forhold til Alliansen. Da Japan gjorde tilnærmelser til NATO i 2006 og 2007, var det hovedsakelig et diplomatisk skritt. Det er sant at både utenriksminister Taro Aso og statsminister Shinzo Abe nevnte muligheten for et operativt samarbeid mellom Japan og NATO i sine respektive taler til NAC (Det nord-atlantiske råd). Det bør imidlertid huskes at begge mennene brukte mye tid der på å forklare den asiatiske sikkerhetssituasjonen, inkludert China og Nord-Korea. Abe ”anmodet” til og med direkte de allierte om ”å be Nord-Korea innstendig om å ta oppriktige skritt mot løsningen” av spørsmålet om bortførelse av japanske borgere av de nord-koreanske myndighetene.
|
|
|
Przede wszystkim, każde z państw ma inny zestaw motywacji odnośnie do stosunków z Sojuszem. Gdy Japonia wysłała do NATO sygnał zainteresowania rozpoczęciem rozmów w latach 2006 i 2007, było to przede wszystkim posunięcie o charakterze dyplomatycznym. Prawdą jest, że zarówno Minister Spraw Zagranicznych Taro Aso, jak i Premier Shinzo Abe wspominali o możliwości współpracy operacyjnej pomiędzy Japonią i NATO w swoich wystąpieniach na forum Rady Północnoatlantyckiej NATO. Należy jednak pamiętać, że obaj oni poświecili sporo czasu na wyjaśnianie sytuacji bezpieczeństwa w Azji, z uwzględnieniem Chin i Korei Północnej. Abe nawet bezpośrednio „poprosił” Sojusz o „ponaglanie Korei Północnej do podjęcia szczerych posunięć w celu rozwiązania” kwestii uprowadzenia obywateli japońskich przez władze Korei Północnej.
|
|
|
Trebuie spus, încă de la început, că fiecare ţară are un set diferit de motivaţii privind relaţiile sale cu NATO. Când Japonia a făcut o ofertă Alianţei în 2006 şi 2007, aceasta a fost, în primul rând, o mişcare de natură diplomatică. Este adevărat că ministrul de externe Taro Aso şi premierul Shinzo Abe au menţionat posibilitatea unei cooperări operaţionale între Japonia şi NATO, în discursurile pe care le-au susţinut la NAC (Consiliul Nord Atlantic). Trebuie să ne amintim, totuşi, că ambii oameni politici au petrecut mult timp acolo explicând situaţia securităţii din Asia, inclusiv în privinţa Chinei şi Coreei de Nord. Abe a „solicitat”, chiar, direct, ca aliaţii „să recomande Coreei de Nord să facă paşi sinceri spre rezolvarea” problemei răpirii unor cetăţeni japonezi de către autorităţile nord-coreene.
|
|
|
Стоит начать с того, что каждая страна налаживает отношения с НАТО, исходя из своих собственных соображений. Когда в 2006 и 2007 году Япония сделала шаг навстречу НАТО, он был скорее дипломатическим. Действительно, в своих выступлениях перед Североатлантическим советом министр иностранных дел Таро Асо и премьер-министр Шинзо Абе упомянули возможность оперативного сотрудничества между Японией и НАТО. Однако необходимо напомнить, что оба они потратили немало времени, разъясняя Совету условия безопасности, складывающиеся в Азии, говоря, в частности, о Китае и Северной Корее. Абе даже напрямую «попросил» страны-союзницы по НАТО «настоятельно призвать Северную Корею сделать искренние шаги на пути к решению» вопроса о похищении японских граждан северокорейскими властями.
|
|
|
V úvode je potrebné poznamenať, že každá krajina má svoje špecifické dôvody k nadviazaniu vzťahov s Alianciou. Japonsko zahájilo predbežné jednania s NATO v rokoch 2006 a 2007; jednalo sa prevažne o diplomatický ťah. V skutočnosti, minister zahraničných vecí, Taro Aso, ako aj vtedajší predseda vlády, Shinzo Abe, sa vo svojich prejavoch na zasadaní Severoatlantickej rady (NAC) zmienili o možnosti operatívnej spolupráce medzi Japonskom a NATO. Avšak nie je možné zabudnúť, že obaja politici venovali väčšinu času vysvetľovaniu bezpečnostnej situácie v Ázii, vrátane ČĽR a KĽDR. Premiér Abe dokonca priamo „žiadal“ spojencov o „nátlak na predstaviteľov KĽDR, aby podnikli skutočné kroky k vyriešeniu“ problému únosov japonských občanov orgánmi KĽDR.
|
|
|
Za začetek je treba povedati, da ima vsaka država drugačne motive za svoj odnos z zavezništvom. Ko je Japonska leta 2006 in 2007 navezala stike z Natoom, je šlo predvsem za diplomatsko potezo. Res je, da sta tako zunanji minister Taro Aso kot predsednik vlade Šinzo Abe v svojih govorih pred Evroatlantskim svetom (EAS) omenjala možnost operativnega sodelovanja med Japonsko in Natom. Vendar pa je treba spomniti, da sta oba precej časa namenila razlagi azijske varnostne situacije, vključno s Kitajsko in Severno Korejo. Abe je celo neposredno »zaprosil« zaveznice, naj »pozovejo Severno Korejo k iskrenim korakom za razrešitev« vprašanja japonskih državljanov, ki so jih ugrabile severnokorejske oblasti.
|
|
|
Öncelikle, her ülke NATO ile ilişkileri konusunda farklı amaçlar gütmektedir. Japonya’nın 2006 ve 2007’de NATO ile yakınlaşması aslında diplomatik bir davranıştı. Gerek Dışişleri Bakanı Taro Aso gerekse Başbakan Shinzo Abe Kuzey Atlantik Konseyi’nde yaptıkları konuşmalarında Japonya ve NATO arasında bir operasyonel işbirliği olasılığına değindikleri doğrudur. Ancak, her ikisinin de Konsey’de Asya’daki güvenlik durumu ve Çin ve Kuzey Kore konularını açıklamaya bir hayli zaman ayırdıkları da unutulmamalıdır. Hatta Abe Müttefik ülkelerden Japon vatandaşlarının Kuzey Kore makamları tarafından kaçırılmaları konusunda Kuzey Kore’yi “sorunun çözülmesine yönelik adımlar atmaya zorlamalarını” rica etmiştir.
|
|
|
Iesākumā jāatzīst, ka katrai valstij ir citādāka motivācija sakariem ar aliansi. Kad Japāna sāka savu sadarbību ar NATO 2006. un 2007.gadā, tas bija, galvenokārt, diplomātisks solis. Tā ir taisnība, ka gan ārlietu ministrs Taro Aso, gan premjerministrs Šinzo Abe savās runās NAC (Ziemeļatlantijas padomē) ir minējuši iespēju realizēt operatīvu sadarbību starp Japānu un NATO. Tomēr ir jāpatur prātā, ka abi vīri ir pavadījuši daudz laika, padomē skaidrojot drošības situāciju Āzijā, ieskaitot Ķīnu un Ziemeļkoreju. Abe pat ir tiešā veidā “prasījis”, lai sabiedrotie “mudina Ziemeļkoreju spert patiesus soļus atrisinājuma virzienā”, runājot par Japānas pilsoņu nolaupīšanu, ko veikušas Ziemeļkorejas iestādes.
|
