|
|
Pred tem se je maja 1998 sestal Svet EU v sestavi voditeljev držav ali vlad in potrdil, da je 11 od takratnih petnajstih držav članic EU – Belgija, Nemčija, Irska, Španija, Francija, Italija, Luksemburg, Nizozemska, Avstrija, Portugalska in Finska – izpolnilo kriterije za uvedbo enotne valute.
|
|
|
On 1 January 1999 Stage Three, the final stage of EMU, started with the irrevocable fixing of the conversion rates of the currencies of the 11 Member States initially participating, and with the introduction of the euro as the single currency. It is also since this date that the Governing Council of the ECB has been responsible for conducting the single monetary policy for the euro area. This was preceded by the EU Council meeting, in the composition of the Heads of State or Government, which in May 1998 confirmed that 11 of the 15 EU Member States at that time - Belgium, Germany, Ireland, Spain, France, Italy, Luxembourg, the Netherlands, Austria, Portugal and Finland - had fulfilled the criteria for the adoption of the single currency. On 1 January 2001 Greece joined the euro area.
|
|
|
Le 1er janvier 1999, la troisième phase, la dernière étape de l’UEM, a démarré par la fixation irrévocable des taux de change des monnaies des onze États membres participants dans un premier temps et l’introduction de l’euro comme monnaie unique. C’est également depuis cette date que le Conseil des gouverneurs de la BCE est responsable de la conduite de la politique monétaire unique de la zone euro. Préalablement, le Conseil de l’Union européenne, réuni en mai 1998 au niveau des chefs d’État ou de gouvernement, avait confirmé que onze des quinze États membres de l’époque – Belgique, Allemagne, Irlande, Espagne, France, Italie, Luxembourg, Pays-bas, Autriche, Portugal et Finlande – avaient satisfait aux critères définis en vue de l’adoption de la monnaie unique. Le 1er janvier 2001, la Grèce a rejoint la zone euro à son tour.
|
|
|
Am 1. Januar 1999 begann die dritte und letzte Stufe der WWU mit der unwiderruflichen Festlegung der Wechselkurse der Währungen der elf von Anfang an teilnehmenden Mitgliedstaaten sowie der Einführung des Euro als einheitliche Währung. Seit diesem Zeitpunkt ist der EZB-Rat für die Durchführung der einheitlichen Geldpolitik für das Euro-Währungsgebiet verantwortlich. Zuvor hatte der EU-Rat in der Zusammensetzung der Staats- und Regierungschefs im Mai 1998 bestätigt, dass insgesamt elf der 15 EU-Mitgliedstaaten – zum damaligen Zeitpunkt Belgien, Deutschland, Irland, Spanien, Frankreich, Italien, Luxemburg, die Niederlande, Österreich, Portugal und Finnland – die Kriterien für die Einführung der einheitlichen Währung erfüllten. Griechenland trat dem Euro-Währungsgebiet am 1. Januar 2001 bei.
|
|
|
La tercera fase comenzó el 1 de enero de 1999 con la fijación irrevocable de los tipos de cambio entre las monedas de los once Estados miembros que participaban inicialmente en la UEM, y la adopción del euro como moneda única. A partir de esa fecha, el Consejo de Gobierno del BCE asumió la tarea de dirigir la política monetaria única de la zona del euro. Anteriormente, en mayo de 1998, el Consejo de la UE, reunido en su composición de Jefes de Estado o de Gobierno, confirmó que once de los quince Estados miembros de la UE (Bélgica, Alemania, Irlanda, España, Francia, Italia, Luxemburgo, Países Bajos, Austria, Portugal y Finlandia) cumplían los criterios necesarios para la adopción de la moneda única. El 1 de enero de 2001, Grecia se incorporó a la zona del euro.
|
|
|
La Terza e ultima fase dell’UEM fu avviata il 1º gennaio 1999: i tassi di conversione fra le valute degli 11 Stati membri inizialmente partecipanti furono fissati in modo irrevocabile, l’euro venne introdotto quale moneta comune e il Consiglio direttivo della BCE assunse la competenza per la politica monetaria unica nell’area dell’euro. Nel maggio 1998 il Consiglio dell’UE, riunito nella composizione dei capi di Stato o di governo, aveva confermato che 11 degli allora 15 Stati membri dell’UE (Belgio, Germania, Irlanda, Spagna, Francia, Italia, Lussemburgo, Paesi Bassi, Austria, Portogallo e Finlandia) soddisfacevano i criteri per l’adozione della moneta unica. La Grecia entrò, invece, a far parte dell’area dell’euro il 1° gennaio 2001.
|
|
|
Em 1 de janeiro de 1999, a Terceira Fase da UEM, a última, teve início com a fixação irrevogável das taxas de câmbio das moedas dos iniciais 11 Estados-Membros participantes e com a introdução do euro como moeda única. O Conselho do BCE assumiu, desde essa data, a responsabilidade pela condução da política monetária única da área do euro. Tal foi precedido por uma reunião do Conselho Europeu, a nível de Chefes de Estado ou de Governo, em maio de 1998, que confirmou que, dos então 15 Estados-Membros, 11 (Bélgica, Alemanha, Irlanda, Espanha, França, Itália, Luxemburgo, Países Baixos, Áustria, Portugal e Finlândia) tinham cumprido os critérios para a adoção da moeda única. A adesão da Grécia à área do euro verificou-se em 1 de janeiro de 2001.
|
|
|
Op 1 januari 1999 ging de derde en laatste fase van de EMU van start met de onherroepelijke vaststelling van de wisselkoersen van de valuta’s van de elf lidstaten die aanvankelijk aan de Monetaire Unie deelnamen en met de invoering van de euro als gemeenschappelijke munt. Sinds die dag is de Raad van Bestuur van de ECB verantwoordelijk voor het gemeenschappelijke monetaire beleid voor het eurogebied. Daarvoor, in mei 1998, had de Raad van de Europese Unie, in de samenstelling van de staatshoofden en regeringsleiders, bevestigd dat elf van de destijds vijftien lidstaten (België, Duitsland, Spanje, Frankrijk, Ierland, Italië, Luxemburg, Nederland, Oostenrijk, Portugal en Finland) aan de vereisten voor invoering van de gemeenschappelijke munt hadden voldaan. Op 1 januari 2001 trad ook Griekenland toe tot het eurogebied.
|
|
|
Третият и последен етап на ИПС започва на 1 януари 1999 г. с неотменимото фиксиране на обменните курсове на валутите на първоначално участващите 11 държави-членки и с въвеждането на еврото като единна валута. Също от тази дата Управителният съвет на ЕЦБ поема отговорността за провеждане на единната парична политика на еврозоната. Горните събития са предшествани от среща на Съвета на ЕС в състав държавни или правителствени ръководители, на която през май 1998 г. се потвърждава, че 11 от 15-те тогавашни държави-членки на ЕС – Белгия, Германия, Ирландия, Испания, Франция, Италия, Люксембург, Нидерландия, Австрия, Португалия и Финландия – са изпълнили критериите за приемане на единната валута. Гърция се присъединява към еврозоната на 1 януари 2001 г.
|
|
|
Závěrečná, třetí etapa HMU byla zahájena 1. ledna 1999 stanovením neodvolatelných směnných kurzů mezi měnami těch jedenácti členských států EU, které se od počátku celého procesu účastnily, a zavedením eura jako jednotné měny. Od tohoto data je rovněž Rada guvernérů ECB odpovědná za provádění jednotné měnové politiky v eurozóně. Těmto krokům předcházelo v květnu 1998 zasedání Rady EU složené z hlav států nebo předsedů vlád, na kterém bylo potvrzeno, že 11 z 15 členských států EU (Belgie, Německo, Irsko, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko) splnilo kritéria pro přijetí jednotné měny. Řecko přistoupilo k eurozóně 1. ledna 2001.
|
|
|
Den 1. januar 1999 begyndte tredje og sidste fase af ØMU. De 11 medlemslande, der deltog fra begyndelsen, låste deres valutakurser uigenkaldeligt fast og indførte euroen. ECB's styrelsesråd har siden da haft ansvaret for at føre fælles pengepolitik for euroområdet. Forinden havde Rådet i dets sammensætning af stats- og regeringscheferne i maj 1998 vedtaget, at 11 af de daværende 15 EU-lande – Belgien, Tyskland, Irland, Spanien, Frankrig, Italien, Luxembourg, Holland, Østrig, Portugal og Finland – opfyldte kriterierne for at kunne indføre den fælles valuta. Den 1. januar 2001 kom Grækenland med i euroområdet.
|
|
|
1. jaanuaril 1999 algas viimane, kolmas etapp, milles määrati lõplikult kindlaks algselt rahaliidus osaleva 11 liikmesriigi vääringute vahetuskursid ja võeti kasutusele ühisraha euro. Alates sellest kuupäevast vastutab EKP nõukogu ühtse rahapoliitika elluviimise eest euroalal. Sellele eelnes riigipeade ja valitsusjuhtide tasandil kokku tulnud ELi nõukogu tippkohtumine 1998. aasta mais, kus kinnitati, et 15st ELi liikmesriigist on ühisraha kasutuselevõtu kriteeriumid täitnud 11 riiki – Belgia, Saksamaa, Iirimaa, Hispaania, Prantsusmaa, Itaalia, Luksemburg, Madalmaad, Austria, Portugal ja Soome. 1. jaanuaril 2001 liitus euroalaga Kreeka.
|
|
|
EMUn kolmas ja viimeinen vaihe alkoi 1.1.1999, kun alun perin yhdentoista talous- ja rahaliittoon osallistuvan maan valuuttakurssit kiinnitettiin peruuttamattomasti toisiinsa ja kun eurosta tuli yhteinen raha. EKP:n neuvosto sai tuolloin vastuulleen euroalueen yhteisen rahapolitiikan harjoittamisen. Jäsenvaltioiden valtion- tai hallitusten päämiesten kokoonpanossa kokoontunut EU:n neuvosto oli sitä ennen vahvistanut toukokuussa 1998, että EU:n silloisista viidestätoista jäsenvaltiosta yksitoista – Belgia, Saksa, Irlanti, Espanja, Ranska, Italia, Luxemburg, Alankomaat, Itävalta, Portugali ja Suomi – täytti vaatimukset yhteisen rahan käyttöönottamiseksi. Kreikka liittyi euroalueeseen 1.1.2001.
|
|
|
A GMU utolsó, harmadik szakasza 1999. január 1-jén a résztvevő 11 tagállam valutaárfolyamainak végleges rögzítésével, az euro mint közös fizetőeszköz bevezetésével kezdődött. Az EKB Kormányzótanácsa ugyanebben az időpontban átvette az euroövezet egységes monetáris politikájának irányítását. Ezt megelőzően az EU Tanácsa az állam-, illetve kormányfőkből álló ülésén 1998. májusban megerősítette, hogy a 15 tagállam közül 11 – Belgium, Németország, Írország, Spanyolország, Franciaország, Olaszország, Luxemburg, Hollandia, Ausztria, Portugália és Finnország – megfelel a közös valuta bevezetési feltételeinek. Görögország 2001. január 1-jén csatlakozott az euroövezethez.
|
|
|
Etap trzeci i ostatni rozpoczął się 1 stycznia 1999 r. Ustalono wtedy nieodwołalne kursy wymiany na euro walut jedenastu państw członkowskich przystępujących do UGW oraz wprowadzono euro jako wspólną walutę. Od tego momentu Rada Prezesów EBC przejęła odpowiedzialność za prowadzenie wspólnej polityki pieniężnej strefy euro. Wcześniej, w maju 1998 r., Rada UE obradująca w składzie szefów państw i rządów potwierdziła, że 11 z 15 ówczesnych państw członkowskich Unii – Belgia, Niemcy, Irlandia, Hiszpania, Francja, Włochy, Luksemburg, Holandia, Austria, Portugalia i Finlandia – spełnia kryteria przyjęcia wspólnej waluty. 1 stycznia 2001 r. do strefy euro weszła Grecja.
|
|
|
La data de 1 ianuarie 1999, a început cea de-a treia, şi ultima, etapă a UEM, prin fixarea irevocabilă a cursurilor de schimb pentru monedele provenind din cele 11 state membre participante şi prin introducerea monedei unice - euro. De asemenea, începând cu această dată, Consiliul guvernatorilor BCE este responsabil cu aplicarea politicii monetare unice pentru zona euro. În prealabil, în luna mai 1998, Consiliul Uniunii Europene, reunit la nivel de şefi de stat sau de guvern, a confirmat respectarea criteriilor pentru adoptarea monedei unice de către 11 dintre cele 15 state membre ale UE de la acea dată - Belgia, Germania, Irlanda, Spania, Franţa, Italia, Luxemburg, Ţările de Jos, Austria, Portugalia şi Finlanda. Grecia a aderat la zona euro la data de 1 ianuarie 2001.
|
|
|
1. januára 1999 sa začala posledná, tretia etapa HMÚ, a to stanovením neodvolateľných pevných výmenných kurzov mien 11 členských štátov, ktoré boli do HMÚ zapojené pri jeho vzniku, a zavedením eura ako spoločnej meny. V ten istý deň prevzala zodpovednosť za výkon jednotnej menovej politiky v eurozóne Rada guvernérov ECB. Tomuto kroku predchádzalo zasadanie Rady EÚ v zložení hláv štátov a vlád, ktoré v máji 1998 potvrdilo, že 11 z vtedajších 15 členských štátov EÚ – Belgicko, Nemecko, Írsko, Španielsko, Francúzsko, Taliansko, Luxembursko, Holandsko, Rakúsko, Portugalsko a Fínsko – splnilo podmienky na prijatie jednotnej meny. Dňa 1. januára 2001 do eurozóny vstúpilo Grécko.
|
|
|
Den 1 januari 1999 startade etapp tre, EMU:s sista etapp, med att växelkurserna i de elva länder som deltog från början låstes oåterkalleligt och den gemensamma valutan, euron, infördes. Det är också sedan den dagen som ECB-rådet har ansvarat för penningpolitiken i euroområdet. Detta föregicks av att EU-rådet, i sammansättning av medlemsstaternas stats- eller regeringschefer, möttes i maj 1998 och bekräftade att elva av de femton medlemsstaterna i EU, Belgien, Tyskland, Irland, Spanien, Frankrike, Italien, Luxemburg, Nederländerna, Österrike, Portugal, och Finland, uppfyllde villkoren för att införa den gemensamma valutan. Den 1 januari 2001 blev Grekland medlem av euroområdet.
|
|
|
1999. gada 1. janvārī sākās EMS trešais – pēdējais – posms, kad tika neatceļami fiksēti pirmo 11 iesaistīto dalībvalstu valūtu kursi un ieviesta vienotā valūta euro. Kopš šīs dienas ECB Padome ir atbildīga par vienotās monetārās politikas īstenošanu euro zonā. Pirms tam ES Padome, tiekoties valstu vai valdību vadītāju sastāvā, 1998. gada maijā apstiprināja, ka 11 no toreizējām 15 ES dalībvalstīm – Beļģija, Vācija, Īrija, Spānija, Francija, Itālija, Luksemburga, Nīderlande, Austrija, Portugāle un Somija – izpildījušas vienotās valūtas ieviešanas kritērijus. 2001. gada 1. janvārī euro zonai pievienojās Grieķija.
|
|
|
Fl-1 ta’ Jannar 1999 beda t-Tielet Stadju, l-aħħar wieħed tal-UEM, bl-iffissar irrevokabbli tar-rati tal-kambju tal-muniti tal-ħdax-il Stat Membru li bdew jipparteċipaw mill-ewwel, u bl-introduzzjoni tal-euro bħala l-munita unika. Kien minn din id-data li l-Kunsill Governattiv tal-BĊE assuma r-responsabbiltà għat-tmexxija tal-politika monetarja unika għaż-żona tal-euro. Qabel dan, iltaqa’ l-Kunsill tal-UE, fil-kompożizzjoni tal-Kapijiet ta’ Stat jew Gvern, li f’Mejju 1998 ikkonferma li 11 mill-15-il Stat Membru tal-UE ta’ dak iż-żmien – il-Belġju, il-Ġermanja, l-Irlanda, Spanja, Franza, l-Italja, il-Lussemburgu, l-Olanda, l-Awstrija, il-Portugall u l-Finlandja – kienu ssodisfaw il-kriterji għall-adozzjoni tal-munita unika. Fl-1 ta’ Jannar 2001 il-Ġreċja ingħaqdet maż-żona tal-euro.
|
