|
|
În deceniul care a urmat lansării Dialogului Mediteranean de către NATO, mediul strategic din spaţiul euro-atlantic, Orientul Mijlociu şi vecinătatea acestora s-a schimbat fundamental. Astăzi, spaţiul în care se desfăşoară cooperarea în domeniul securităţii dintre NATO şi ţările Dialogului s-a extins spre est până în Afganistan şi posibil chiar mai departe.
|
|
|
In the decade since NATO launched its Mediterranean Dialogue, the strategic environment in the Euro-Atlantic area, the Middle East and beyond has changed almost beyond recognition. Today, the geographic space for security cooperation between NATO and Dialogue countries has expanded eastward all the way to Afghanistan and possibly beyond. The "Clintonian" approach to the Southern and Eastern Mediterranean with its emphasis on dialogue, treaties, confidence building and economic incentives has been superseded by intrusive, pre-emptive and interventionist policies. And the more interventionist US approach to the Middle East is accompanied by an attempt to change the value system in the region to bring it more in line with Western, democratic models. The Mediterranean Dialogue has come a long way in the past decade and, as intended, has provided both NATO and Dialogue countries an opportunity to start to get to know each other. While there is potential for upgrading NATO's engagement in this part of the world, the Alliance must seek to develop a two-way relationship with Arab countries and also to address their security concerns.
|
|
|
Au cours de la décennie qui a suivi le lancement par l'OTAN de son Dialogue méditerranéen, l'environnement stratégique dans la zone euro-atlantique, au Moyen-Orient et au-delà s'est modifié de manière radicale. Aujourd'hui, l'espace géographique pour la coopération en matière de sécurité entre l'OTAN et les pays du Dialogue s'est étendu vers l'Est, jusqu'à l'Afghanistan, voire même au-delà. L'approche « clintonienne » du Sud et de l'Est de la région méditerranéenne, qui mettait l'accent sur le dialogue, les traités, le renforcement de la confiance et les incitants économiques, est supplantée par des politiques intrusives, préemptives et interventionnistes. Et l'approche plus interventionniste des Etats-Unis au Moyen-Orient s'accompagne d'une tentative de modifier le système des valeurs dans la région, afin d'aligner davantage celle-ci sur les modèles démocratiques occidentaux. Le Dialogue méditerranéen a considérablement évolué au cours de la décennie écoulée et fournit désormais tant à l'OTAN qu'aux pays du Dialogue l'opportunité de commencer à se connaître. Il existe, certes, un potentiel de renforcement de l'engagement de l'OTAN dans cette partie du monde, mais l'Alliance doit chercher à développer des relations bilatérales avec les pays arabes et à répondre à leurs préoccupations en matière de sécurité.
|
|
|
In den zehn Jahren seit der Einleitung des Mittelmeerdialogs der NATO hat sich das strategische Umfeld im euro-atlantischen Raum, im Nahen und Mittleren Osten wie auch darüber hinaus fast bis zur Unkenntlichkeit verändert. Der geographische Bereich für die Sicherheitszusammenarbeit zwischen der NATO und den Dialogstaaten ist nun in Richtung Osten bis nach Afghanistan und möglicherweise auch noch darüber hinaus erweitert worden. Der von Bill Clinton verfolgte Ansatz für den südlichen und den östlichen Mittelmeerraum mit seiner Betonung der Aspekte Dialog, Verträge, vertrauensbildende Maßnahmen und wirtschaftliche Anreize ist bereits durch eine Politik des Durchgreifens, der Prävention und der Intervention ersetzt worden. Der eher interventionistische Ansatz der Vereinigten Staaten gegenüber dem Nahen und Mittleren Osten ist zudem mit dem Versuch verbunden, das Wertesystem der Region zu ändern und es näher an westliche, demokratische Modelle heranzuführen. Der Mittelmeerdialog hat in den letzten zehn Jahren große Fortschritte gemacht und sowohl den NATO-Mitgliedern als auch den Dialogstaaten - wie beabsichtigt - die Möglichkeit gegeben, einander allmählich besser kennen zu lernen. Es gibt zwar ein eindeutiges Potential für eine Verstärkung des Engagements der NATO in diesem Teil der Welt, aber das Bündnis darf seine Beziehungen zu arabischen Staaten nicht als Einbahnstraße begreifen und muss auch deren Sicherheitsanliegen Rechnung tragen.
|
|
|
En los diez años transcurridos desde que la OTAN lanzó su Diálogo Mediterráneo tanto el entorno estratégico de la zona euroatlántica como Oriente Medio y el resto del mundo han cambiado hasta el punto de resultar irreconocibles. El espacio de cooperación potencial entre la OTAN y los países del Diálogo se ha ampliado hacia el este hasta Afganistán e incluso todavía más allá. El "enfoque Clinton" respecto al Mediterráneo Meridional y Oriental, que ponía el énfasis en el diálogo, los tratados, el fomento de la confianza y los incentivos económicos, se ha visto reemplazado por políticas intrusivas, anticipatorias e intervencionistas. El planteamiento intervencionista estadounidense respecto a Oriente Medio se ha visto acompañado por un intento de cambiar el sistema regional de valores para alinearlo con los modelos democráticos de Occidente. El Diálogo Mediterráneo ha recorrido un largo camino durante los últimos diez años y, tal y como se pretendía, les ha dado a la OTAN y los países del Diálogo una oportunidad para empezar a conocerse mutuamente. Dado que existe un evidente potencial para aumentar la implicación de la OTAN en esta parte del mundo, la Alianza debe desarrollar una relación bidireccional con los países árabes e interesarse por sus problemas de seguridad.
|
|
|
Nel decennio successivo all'avvio del Dialogo Mediterraneo della NATO, il contesto strategico nell'area euro-atlantica, in Medio Oriente e altrove è mutato tanto da essere pressoché irriconoscibile. Oggi, lo spazio geografico per la cooperazione nel campo della sicurezza tra la NATO e i paesi del Dialogo si è esteso verso Est fino all'Afghanistan e probabilmente oltre. L'approccio "clintoniano" nei confronti del Mediterraneo meridionale ed orientale con l'accento posto sul dialogo, sui trattati, sull'accrescere la fiducia e sugli incentivi economici è già stato superato da politiche di intromissione, preventive ed interventiste. E l'approccio più interventista degli Stati Uniti in Medio Oriente si accompagna ad un tentativo di cambiare il sistema di valori nella regione per renderlo più simile ai modelli democratici occidentali. Il Dialogo Mediterraneo ha compiuto un lungo cammino nello scorso decennio e, come nelle intenzioni, ha dato tanto alla NATO che ai paesi del Dialogo un'opportunità per cominciare a conoscersi reciprocamente. Se vi è la possibilità di aumentare l'impegno della NATO in questa parte del mondo, l'Alleanza deve cercare di sviluppare delle relazioni in entrambi i sensi con i paesi arabi ed anche affrontare le loro preoccupazioni nel campo della sicurezza.
|
|
|
Na década seguinte ao lançamento pela OTAN do seu Diálogo do Mediterrâneo, o ambiente estratégico na área euro-atlântica, no Médio Oriente e para além dele mudou de forma quase irreconhecível. Actualmente, o espaço geográfico para a cooperação em matéria de segurança entre a OTAN e os países do Diálogo expandiu-se para Leste até ao Afeganistão e possivelmente para mais longe. A abordagem "Clintoniana" do Mediterrâneo Meridional e Oriental com a sua ênfase no diálogo, tratados, estabelecimento de confiança e incentivos económicos foi suplantada por políticas intrusivas, preventivas e intervencionistas. E a abordagem mais intervencionista dos EUA no Médio Oriente é acompanhada por uma tentativa de mudar o sistema de valores na região, para o aproximar mais dos modelos democráticos do Ocidente. O Diálogo do Mediterrâneo evoluiu muito na última década e, como se pretendia, proporcionou à OTAN e aos países do Diálogo uma oportunidade para começarem a conhecer-se. Embora haja potencial para aumentar o envolvimento da OTAN nesta parte do mundo, a Aliança deve procurar desenvolver um relacionamento bilateral com os países árabes e também responder às suas preocupações em matéria de segurança.
|
|
|
Στη δεκαετία που ακολούθησε την εγκαινίαση του Μεσογειακού Διαλόγου του ΝΑΤΟ, το στρατηγικό περιβάλλον στον Ευρω-ατλαντικό χώρο, στην Μέση Ανατολή, καθώς και πέρα από αυτήν άλλαξε, σε σημείο που δεν αναγνωρίζεται. Σήμερα, ο γεωγραφικός χώρος για συνεργασία για ασφάλεια μεταξύ του ΝΑΤΟ και των κρατών του Διαλόγου επεκτάθηκε προς τα Ανατολικά μέχρι το Αφγανιστάν και πιθανά και πιο πέρα από αυτό. Η κατά «Clinton» προσέγγιση για την Νότια και Ανατολική Μεσόγειο με την έμφασή της στον διάλογο, τις συνθήκες, την οικοδόμηση εμπιστοσύνης και τα οικονομικά κίνητρα, έχει ήδη αντικατασταθεί από τις ενοχλητικές, προειδοποιητικές και παρεμβατικές πολιτικές. Και η πιο παρεμβατική προσέγγιση των ΗΠΑ για την Μέση Ανατολή συνοδεύεται από μια προσπάθεια για αλλαγή του συστήματος αξιών στην περιοχή, για να ευθυγραμμιστεί αυτή περισσότερο με τα δυτικά, δημοκρατικά μοντέλα. Ο Μεσογειακός Διάλογος προόδευσε πολύ κατά την τελευταία δεκαετία και, όπως επιδιωκόταν, παρείχε τόσο στο ΝΑΤΟ όσο και στα κράτη του Διαλόγου μια ευκαιρία για να αρχίσουν να γνωρίζουν το ένα το άλλο. Και ενώ υπάρχει το ενδεχόμενο για την αναβάθμιση της εμπλοκής του ΝΑΤΟ σε αυτό το μέρος του κόσμου, η Συμμαχία πρέπει να επιδιώξει να αναπτύξει μια διπλής κατεύθυνσης σχέση με τα αραβικά κράτη και να αντιμετωπίσει παράλληλα τις ανησυχίες τους αναφορικά με την ασφάλεια.
|
|
|
In de tien jaar sinds de NAVO is gestart met de Mediterrane Dialoog, is de strategische omgeving in het Euro-Atlantisch gebied, in het Midden-Oosten en daarbuiten bijna onherkenbaar veranderd. Tegenwoordig strekt het geografisch gebied voor veiligheidssamenwerking tussen de NAVO en de Dialooglanden zich in oostelijke richting uit, helemaal tot aan Afghanistan en misschien zelfs nog verder. De "Clintoniaanse" benadering van het Zuidelijk en Oostelijk Middellandse Zeegebied, met zijn klemtoon op dialoog, verdragen, vertrouwenversterking en economische prikkels, heeft plaats gemaakt voor een beleid van ingrijpen, preëmptieve actie en interventies. De grotere bereidheid van de VS om in Midden-Oosten te interveniëren, gaat gepaard met een poging om het waardensysteem in dit gebied te veranderen en meer op een lijn te brengen met Westerse, meer democratische systemen. De Mediterrane Dialoog is de afgelopen tien jaar al heel ver gekomen, en heeft, zoals ook de bedoeling was, de NAVO- en de Dialooglanden in de gelegenheid gesteld elkaar beter te leren kennen. De NAVO-betrokkenheid bij dit deel van de wereld kan nu mogelijk worden vergroot, en daarom moet het Bondgenootschap trachten een tweezijdige relatie met de Arabische landen aan te gaan en ook aandacht besteden aan hun veiligheidsbelangen.
|
|
|
През десетилетието, което измина от началото на Средиземноморския диалог, стратегическият контекст в евроатлантическата зона, Близкия изток и извън тези региони се измени до неузнаваемост. Днес географското пространство за сътрудничество в областта на сигурността между НАТО и страните от Диалога се разшири на изток най-малкото до Афганистан, а може би и отвъд тази страна. Клинтъновия подход към държавите от южната и източната част на средиземноморския регион, който наблягаше на диалога, споразуменията, укрепването на доверието и икономическите инициативи, бе заменен от натраплива, превантивна и интервенционистка политика. По-интервенционисткият подход на САЩ към Близкия изток се придружава от опита да бъде променена ценностната система в региона, за да бъде приближена до западните демократични модели. Средиземноморският диалог извървя дълъг път през изминалото десетилетие и както се очакваше, предостави на НАТО и страните-участнички възможност да започнат да се опознават. Въпреки очевидния потенциал за усъвършенстване на участието на НАТО в тази част на света, Алиансът трябва да се стреми да развива двупосочни отношения с арабските страни и да отчита проблемите им в областта на сигурността.
|
|
|
Za deset let od doby, kdy NATO zahájilo program Středozemního dialogu, se strategické prostředí v euroatlantické oblasti, na Středním východě a ve vzdálenějších oblastech světa změnilo téměř k nepoznání. V současné době se zeměpisný prostor bezpečnostní spolupráce mezi NATO a zeměmi Dialogu rozšířil směrem na východ až k Afghánistánu a možná ještě dál. "Clintonova" koncepce jižního a východního Středozemí a její důraz na dialog, dohody, budování důvěry a ekonomické stimuly byla nahrazena metodami vměšování, prevence a intervence. Silně intervenční přístup USA ke Střednímu východu je doprovázen snahou změnit systém hodnot v regionu takovým způsobem, aby se přiblížil západním demokratickým kritériím. Středozemní dialog učinil za posledních deset let velký pokrok a podle původního záměru poskytl NATO i zemím Dialogu příležitost se navzájem seznámit. Existuje-li potencíal pro zvýšení angažovanosti NATO v této části světa, musí se Aliance nejdříve snažit o zlepšení oboustranných vztahů s arabskými zeměmi a zaměřit se na jejich bezpečnostní problémy.
|
|
|
I de ti år, der er gået, siden NATO lancerede sin Middelhavsdialog, har det strategiske miljø i det euro-atlantiske område, Mellemøsten og andre steder ændret sig til næsten ukendelighed. I dag er det geografiske rum for samarbejde mellem NATO og Dialog-landene udvidet mod øst hele vejen til Afghanistan og muligvis andre steder endnu længere væk. Den "Clintonske" tilgang til det sydlige og østlige Middelhavsområde med vægt på dialog, traktater, tillidsskabelse og økonomiske incitamenter er allerede blevet overhalet af indgribende, foregribende (på engelsk: "pre-emptive") og interventionistiske politikker. Og den mere interventionistiske amerikanske tilgang i Mellemøsten følges op af et forsøg på at ændre regionens værdisystem, så det er mere på linie med vestlige, demokratiske modeller. Middelhavsdialogen er kommet langt i det forgangne årti og har givet både NATO- og Dialog-landene mulighed for at lære hinanden at kende. Eftersom der er mulighed for at øge NATO's engagement i denne del af verden, må Alliancen forsøge at skabe en tovejsdialog med de arabiske lande og tage deres sikkerhedsbehov alvorligt
|
|
|
Kümne aasta jooksul pärast seda, kui NATO algatas oma Vahemere dialoogi, on strateegiline keskkond Euro-Atlandi piirkonnas, Lähis-Idas ja kaugemalgi tundmatuseni muutunud. Tänaseks on NATO ja dialoogis osalevate riikide vahelise julgeolekukoostöö geograafiline ulatus laienenud ida suunas kuni Afganistanini ja sealt edasigi. Clintonlik lähenemine Vahemere lõuna- ja idaosa riikidele, mille puhul rõhuasetus on dialoogil, lepingutel, usalduse suurendamisel ja majanduslikel stiimulitel, on nüüdseks asendunud jõulise, ennetava ja sekkumist soosiva poliitikaga. Ühendriikide sekkumisalti lähenemisega Lähis-Idale kaasneb püüd muuta regioonis valitsevate väärtuste süsteemi, et lähendada seda Lääne demokraatlikule mudelile. Vahemere dialoog on viimase kümnendi jooksul palju edasi arenenud ning andnud NATO-le ja dialoogis osalevatele riikidele võimaluse üksteist tundma õppida. Olgugi, et NATO veelgi ulatuslikumaks kaasamiseks selles maailmaosas toimuvasse on olemas head eeldused, peab allianss püüdma arendada Araabia riikidega kahepoolseid suhteid ja lahendada nende julgeolekuprobleeme.
|
|
|
Az azóta eltelt évtized során, hogy a NATO elindította a Mediterrán Párbeszédet a stratégiai környezet az euró-atlanti területen, a Közel-Keleten és azon túl csaknem felismerhetetlenségig megváltozott. Mára a NATO és a Párbeszéd országai közötti biztonsági együttműködés potenciális földrajzi színtere kelet felé egészen Afganisztánig terjed ki, sőt talán azon is túl. A dél- és kelet-mediterrán térség “clintoni” megközelítését, amely a párbeszédre, szerződésekre, bizalomépítésre és gazdasági ösztönzőkre helyezte a hangsúlyt, már túlhaladták a betolakodó, megelőző és beavatkozó politikát. Az intervencionistább USA megközelítésével a Közel-Kelettel kapcsolatban együtt jár a régió értékrendszerének megváltoztatására irányuló kísérlet, hogy az jobban igazodjon a nyugati, demokratikus modellekhez. A Mediterrán Párbeszéd hosszú utat tett meg az elmúlt évtizedben, és a szándéknak megfelelően mind a NATO, mind a Párbeszéd országai részére lehetőséget adott arra, hogy kezdjék jobban megismerni egymást. Miközben lehetőség nyílik arra, hogy a NATO növelje szerepvállalását a térségben, a Szövetségnek kétoldalú kapcsolatok kiépítésére kell törekednie az arab országokkal és foglalkoznia kell biztonsági problémáikkal is.
|
|
|
Á þeim tíu árum sem liðin eru frá því að NATO hleypti Miðjarðarhafssamráði sínu af stokkunum hefur varnar- og öryggisumhverfið á Evró-Atlantshafssvæðinu, í Miðausturlöndum og víðar um heiminn gerbreyst. Í dag hefur landfræðilegt umfang öryggissamstarfs NATO og samráðsríkjanna stækkað til austurs, allt til Afganistan og jafnvel lengra. Hinni svonefndu „Clinton-nálgun” gagnvart suður- og austur-Miðjarðarhafssvæðinu, þar sem áhersla var lögð á viðræður, samninga, byggingu trausts og efnahagslega hvatningu, hefur verið varpað fyrir róða og í staðinn tekin upp stefna sem felst í meðal annars í hindrunaraðgerðum og íhlutun. Íhlutunarstefnu Bandaríkjanna í Miðausturlöndum fylgir viðleitni til þess að breyta gildismati í þessum heimshluta og færa það nær lýðræðishugsun Vesturlanda. Miklar framfarir hafa orðið í Miðjarðarhafssamráðinu á undanförnum áratug og eins og ráð var fyrir gert hefur það veitt bæði NATO og ríkjum samráðsins tækifæri til þess að kynnast. Þótt sóknarfæri séu fyrir NATO til þess að láta í auknum mæli til sín taka í þessum heimshluta verður bandalagið að leitast við að koma á tvíhliða samskiptum við Arabalönd og beina sjónum einnig að öryggisvandamálum þeirra.
|
|
|
Per dešimt metų nuo to laiko, kai NATO pradėjo Viduržemio jūros dialogą, strateginė aplinka euroatlantinėje erdvėje, Vidurio Rytuose ir už jų beveik neatpažįstamai pasikeitė. Šiandien geografinė saugumo bendradarbiavimo tarp NATO ir Dialogo šalių erdvė išsiplėtė į rytus iki pat Afganistano ir gal net toliau. „Klintonišką“ požiūrį į Pietų ir Rytų Viduržemio jūros regioną, kai buvo akcentuojamas dialogas, sutartys, pasitikėjimo stiprinimas ir ekonominės paskatos, jau išstūmė kitokia politika – paremta kišimusi, prevenciniais ir intervenciniais veiksmais. Kartu su labiau intervenciniu JAV požiūriu į Artimuosius Rytus pasireiškia ir pastangos keisti vertybių sistemą regione, priartinti ją prie vakarietiško, demokratinio modelio. Viduržemio jūros dialogas per pastarąjį dešimtmetį nužengė ilgą kelią ir, kaip buvo planuota, suteikė galimybę NATO ir Dialogo šalims geriau pažinti viena kitą. Turėdamas potencialą stiprinti NATO įsitraukimą į šios pasaulio dalies reikalus, Aljansas privalo plėtoti abipusius santykius su arabų šalimis ir spręsti jų saugumo problemas.
|
|
|
I tiåret etter at NATO lanserte sin Middelhavsdialog har det strategiske miljøet i det euro-atlantiske området, Midtøsten og utenfor endret seg til nesten det ugjenkjennelige. I dag har det geografiske området for sikkerhetssamarbeid mellom NATO og dialoglandene utvidet seg østover helt til Afghanistan og muligens enda lenger. "Clinton"-tilnærmingen til det sørlige og østlige Middelhav med dens vektlegging på dialog, traktater, tillitskaping og økonomiske insentiver har blitt erstattet av påtrengende, forkjøps- og intervensjonistisk politikk. Den mer intervensjonistiske, amerikanske tilnærmingen til Midtøsten blir fulgt av et forsøk på å endre verdisystemet i regionen for å bringe det mer i tråd med vestlige, demokratiske modeller. Middelhavsdialogen har kommet langt i det siste tiår, og i tråd med hensikten, har den gitt både NATO og dialoglandene en mulighet til å begynne å bli kjent med hverandre. Mens det er potensiale for å oppgradere NATOs engasjement i denne delen av verden, må Alliansen søke å utvikle et toveis forhold til araberlandene og også ta opp deres sikkerhetsbehov.
|
|
|
W ciągu 10 lat, jakie upłynęły od utworzenia Dialogu Śródziemnomorskiego nie do poznania zmieniło się środowisko strategiczne w obszarze euroatlantyckim, na Bliskim Wschodzie i poza nimi. Potencjalne geograficzne ramy współpracy w dziedzinie bezpieczeństwa pomiędzy NATO i państwami Dialogu rozszerzyły się obecnie na wschód, aż do Afganistanu, a być może dalej. „Clintonowskie” podejście do południowego i wschodniego regionu Morza Śródziemnego, z naciskiem na dialog, traktaty, budowę zaufania i zachęty ekonomiczne zostało już przesłonięte przez politykę aktywnego ingerowania, działań wyprzedzających i interwencjonizmu. Bardziej interwencjonistycznemu nastawieniu USA do Bliskiego Wschodu towarzyszy próba zmienienia systemu wartości w tym regionie, tak aby w większym stopniu upodobnił się on do zachodnich, demokratycznych modeli. Dialog Śródziemnomorski przebył w minionej dekadzie daleką drogę i – zgodnie z oczekiwaniami – stworzył szansę zarówno dla państw NATO, jak i Dialogu, aby rozpocząć wzajemne poznawanie się. Istnieje potencjalna szansa i warunki do pełniejszego zaangażowanie się Sojuszu w tej części świata; musi on jednak szukać sposobów rozwijania dwustronnych stosunków z państwami arabskimi i odpowiadać na ich problemy w dziedzinie bezpieczeństwa.
|
|
|
За десятилетие, прошедшее со времени начала Средиземноморского диалога НАТО, стратегическая обстановка в Евроатлантическом регионе, на Ближнем Востоке и за его пределами изменилась почти до неузнаваемости. Сегодня географическое пространство для сотрудничества в области безопасности между НАТО и странами Диалога расширилось в восточном направлении до Афганистана и, возможно, за его пределы. «Клинтоновский» подход к Южному и Восточному Средиземноморью с его акцентом на диалоге, договорах, укреплении доверия и экономических стимулах, уступил место политике активного вмешательства, опережающих действий и интервенций. Усиление интервенционистского подхода США к Ближнему Востоку сопровождается попыткой изменить систему ценностей в регионе, чтобы добиться ее большего соответствии западным демократическим моделям. За прошлое десятилетие Средиземноморский диалог прошел большой путь и, как это и предполагалось, создал возможность для НАТО и стран Диалога начать процесс знакомства друг с другом. В то время, когда существует потенциал для обновления обязательств НАТО в этой части мира, Североатлантический союз должен стремиться развивать двухсторонние отношения с арабскими странами, а также заняться решением беспокоящих их вопросов обеспечения безопасности.
|
|
|
Za desať rokov odkedy NATO vytvorilo Stredomorský dialóg (SD), strategické prostredie v euroatlantickom priestore, na Strednom východe i vo vzdialenejších častiach sveta sa zmenilo temer na nepoznanie. V súčasnosti sa potenciálny geografický priestor pre bezpečnostnú spoluprácu medzi NATO a krajinami Dialógu rozšíril smerom na východ až po Afganistan a možno aj ďalej. „Clintonovský“ prístup k južnému a východnému Stredomoriu s dôrazom na dialóg, zmluvy, posilňovanie dôvery a hospodárske stimuly, je už prekonaný. Nahradila ho politika zasahovania, prevencie a intervencie. Viac intervenčne orientovaný prístup USA k Strednému východu je sprevádzaný pokusom o zmenu hodnotového systému v tomto regióne a priblížiť ho viac k západným, demokratickým modelom. Stredomorský dialóg urobil v uplynulom desaťročí iste veľký pokrok a v súlade so zámerom programu poskytol krajinám NATO aj Dialógu príležitosť na to, aby sa začali navzájom spoznávať. Aj keď zrejme existuje potenciál na zvýšenie angažovanosti NATO v tejto časti sveta, Aliancia sa musí usilovať o zlepšenie vzájomných vzťahov s arabskými krajinami a zaoberať sa aj ich bezpečnostnými problémami.
|
|
|
V desetih letih delovanja Natovega Sredozemskega dialoga se je strateško okolje na evroatlantskem območju, Bližnjem vzhodu in tudi širše spremenilo skoraj do nerazpoznavnosti. Do danes se je geografsko območje varnostnega sodelovanja med Natom in državami dialoga razširilo na vzhod, vse do Afganistana in morda še dlje. “Clintonski” pristop k južnemu in vzhodnemu Sredozemlju, s poudarkom na dialogu, pogodbah, graditvi zaupanja in gospodarskih spodbudah, je že izpodrinila vsiljena, preventivna in intervencijska politika. Poleg tega pa bolj intervencionističen pristop ZDA do Bližnjega vzhoda spremlja poskus spreminjanja sistema vrednot v regiji in njegovega približevanja zahodnim, demokratičnim modelom. Sredozemski dialog je v minulem desetletju precej napredoval in je – kar je bil tudi njegov namen – ponudil Natu in državam dialoga priložnost, da se začnejo spoznavati. Resda obstaja potencial za nadgradnjo Natovega delovanja v tem delu sveta, toda zavezništvo si mora prizadevati za razvoj dvosmernega odnosa z arabskimi državami in za upoštevanje njihovih varnostnih vprašanj.
|
|
|
NATO, Akdeniz Diyaloğu’nu başlattığından beri Avrupa-Atlantik sahası, Orta Doğu ve ötesinde stratejik ortam tanınmayacak kadar değişmiştir. Bugün NATO ve Diyalog ülkeleri arasındaki güvenlik işbirliği için var olan coğrafi alan doğuya doğru, Afganistan ve ötesini de içine alacak şekilde genişlemiştir. Güney ve Doğu Akdeniz için diyalog, anlaşmalar, güven arttırıcı önlemler, ve ekonomik teşvikleri vurgulayan “Clinton” yaklaşımının yerini müdaheleci ve önceden davranmaya yönelik politikalar almıştır. ABD’nin Orta Doğu’ya olan bu daha müdaheleci yaklaşımına bölgeyi Batı’daki demokratik sistemlere yaklaştırmak için bölgenin değerler sistemini değiştirme girişimi eşlik etmektedir. Geçtiğimiz on yılda Akdeniz Diyaloğu çok yol katetmiş ve beklenildiği üzere NATO ve Diyalog ülkelerine birbirlerini daha iyi tanıma fırsatını vermiştir. NATO’nun dünyanın bu bölgesindeki ilişkilerini geliştirme potansiyeli mevcuttur ancak İttifak Arap ülkeleriyle iki yönlü ilişkiler geliştirme yolları aramalı ve onların güvenlik endişelerini dikkate almalıdır.
|
|
|
Desmit gadu laikā, kopš NATO ir sākusi Vidusjūras dialogu, stratēģiskā vide Eiroatlantiskajā reģionā, Tuvajos Austrumos un tālāk ir mainījusies gandrīz līdz nepazīšanai. Šodien ģeogrāfiskā NATO un Dialoga valstu drošības teritorija ir izpletusies uz austrumiem līdz pat Afganistānai un, iespējams, pat tālāk. "Klintona" pieeju Dienvidu un Austrumu Vidusjūras jautājumam ar akcentu uz dialogu, līgumiem, uzticības veidošanu un ekonomiskiem stimuliem ir nomainījušas agresīvākas, straujākas un pat intervences politikas. Un vairāk uz intervenci vērsto ASV pieeju Tuvajiem Austrumiem pavada mēģinājumi mainīt vērtību sistēmu reģionā, lai saskaņotu to ar Rietumu, demokrātiskiem modeļiem. Vidusjūras dialogs ir veicis garu attīstības ceļu iepriekšējās desmitgades laikā un, kā plānots, ir devis gan NATO, gan arī Dialoga valstīm iespēju iepazīt vienam otru labāk. Lai arī vēl ir iespējas uzlabot NATO darbību šajā pasaules, Aliansei ir jācenšas meklēt un veidot divvirzienu attiecības ar arābu valstīm un arī risināt šo valstu problēmas drošības jomā.
|
|
|
За десятиріччя, що минуло від початку Середземноморського діалогу НАТО, стратегічна ситуація в євроатлантичному регіоні, на Близькому Сході та за його межами змінилася майже до невпізнання. Сьогодні географічний простір співробітництва у галузі безпеки між НАТО та країнами-учасницями Діалогу розширився на схід аж до Афганістану, а можливо й далі. На зміну "клінтонівському" підходу до Південного та Східного Середземномор’я, що зосереджувався на діалозі, договорах, зміцненні довіри та економічних стимулах, прийшла інтервенційна політика превентивних дій. Інтервенційний підхід Сполучених Штатів до Близького Сходу супроводжується спробами змінити систему цінностей у регіоні для наближення її до західних моделей демократії. За останнє десятиріччя Середземноморський діалог пройшов чималий шлях і, як це і передбачалося, надав можливість НАТО та країнам-учасницям краще пізнати одна одну. Маючи безперечний потенціал для подальшої активізації ролі НАТО в цій частині світу, Альянс повинен передусім розвивати взаємовигідні відносини з арабськими країнами і приділяти увагу проблемам безпеки, що викликають їхнє занепокоєння.
|
