|
|
Aj my sme totiž takmer celkom podobní tomu, čo 44 o svojich slovinských rodákoch hovoril Slavoj Žižek, keď pred rokmi 45 odpovedal na otázku, čo osobitného prinesie Slovinsko svojím vstupom 46 do Európskej únie: nič, pretože oni svojím nacionalizmom a kultúrnou 47 sebazahľadenosťou už dávno do Európy patria.
|
|
|
13 Les risques sont désormais concentrés au nord, la stabilité tend à 14 s'ancrer au sud. Le renversement du rapport de forces ne se limite pas 15 à l'économie, mais touche également la cohésion sociale et la solidité 16 des institutions politiques. Les pays développés sont confrontés à une 17 décennie d'activité faible, de chômage élevé et d'austérité pour 18 rembourser les quelque 30 000 milliards de dettes publiques accumulées 19 par les pays du G7. D'où la montée des risques souverains, illustrée 20 par la crise de la dette grecque et de l'euro. Mais les risques sont 21 aussi sociaux et politiques, avec l'opposition croissante aux réformes 22 nécessaires ainsi que la poussée des populismes et des revendications 23 protectionnistes. À l'inverse, nombre de pays du Sud, à l'image de la 24 Chine, disposent d'une forte stabilité en raison de la faiblesse de la 25 dette publique (37 % du PIB contre 82 % au nord), de l'abondance de 26 l'épargne, de la détention des trois quarts des réserves de change 27 mondiales (dont 2 400 milliards de dollars pour la seule Chine), de la 28 dynamique de plus en plus autonome des flux commerciaux entre 29 émergents, telle la zone de libre-échange qui se constitue dans le 30 Pacifique sud. Face aux turbulences durables des démocraties 31 occidentales, prises en étau entre le surendettement des États et des 32 ménages, la stagnation économique et le déclassement de leur 33 population, la cohésion des nations du Sud se renforce. e
|
|
|
17 Deutschland profitiert mit der gemeinsamen Währung unproportional 18 stark vom gemeinsamen Markt: es dominiert mit niedrigeren Löhnen, 19 größerer Leistung und besserer Qualität die europäischen Exporte und 20 schafft so Abhängigkeiten, die kleinere Volkswirtschaften nicht 21 ausgleichen können. Deutschland lebt gut als Dealer, und die Süchtigen 22 kaufen Mercedes und BMW. Staatsanleihen - griechische zum Beispiel - 23 wurden in der Vergangenheit bevorzugt auch von deutschen Banken 24 gezeichnet. Griechenland ist nun der erste Dominostein, der unter der 25 Doppellast von Weltwirtschaftskrise und innerer Schwäche, begünstigt 26 durch Mauscheleien und Betrug, zu kippen droht. Portugal und Spanien 27 sind sturzgefährdet. Aber Deutschland zeigte sich zuletzt hartherzig. 28 Hilfe sei keine zu erwarten, ließ die eiserne Kanzlerin ausrichten. 29 Einen europäischen Finanzausgleich, Hartz IV für Staaten, könne es 30 nicht geben, weil das die Regeln nicht erlaubten. 31 Die Regeln: Wer das europäische Desaster in der Währungspolitik 32 verstehen will, der muss die Regeln anschauen. Diese Regeln waren 33 nicht gemacht für den Mehrfachschlag aus Weltwirtschaftskrise, 34 Megadefizit und Betrug. Die Regeln waren nicht gedacht für den 35 Staatsbankrott. Die Regeln waren aber sehr wohl entworfen, um den 36 Wirtschaftshegemon Deutschland zum Diener aller europäischen 37 Volkswirtschaften zu machen. Die Regelschreiber ignorierten dabei 38 indes, dass eine gemeinsame Währung auch eine gemeinsame Haushalts- 39 und Wirtschaftspolitik braucht. Der Binnenmarkt kann alleine für die 40 Balance nicht sorgen, weil Tarifvereinbarungen, Besteuerungsformen, 41 Sozialkosten und am Ende auch kulturelle Eigenarten den Markt in 42 Ketten legen. Sollte dieser Markt nun kollabieren, sollte gar die 43 Währung nicht mehr funktionieren, dann wäre das politische Werk ganzer 44 Generationen gefährdet: die EU.
|
|
|
12 Ese fue, por ejemplo, el cambio de mentalidad francesa que permitió la 13 firma del tratado de adhesión de España y Portugal a la UE. Dejó de 14 prevalecer la imagen de España como competidora indeseada de la 15 agricultura francesa y se impuso la idea de que otros productos 16 franceses iban a encontrar mayores facilidades para ser ofrecidos a 35 17 millones de consumidores disponibles al otro lado de los Pirineos. Y 18 lo que se dice de Francia puede decirse de Alemania y de los demás. 19 Los fondos estructurales y de cohesión, de los que España se 20 beneficiaba, incrementaban la renta per cápita de los españoles y 21 multiplicaban la capacidad de absorción del mercado español. Que los 22 nuevos europeos fueran más prósperos se convertía en una condición 23 aceleradora de la prosperidad de franceses, alemanes, holandeses o 24 británicos. Así hemos andado casi los 25 años que ahora se cumplen de 25 nuestra incorporación, cuya conmemoración está prevista en Lisboa el 26 próximo 12 de junio, con los tapices de Pastrana -verdaderos 27 reportajes a todo color de las hazañas bélicas de Alfonso V- como 28 telón de fondo en el Museo de Arte Antiga.
|
|
|
1 Sia nei paesi sottosviluppati sia in quelli avanzati c'è un settore 2 informale, dove troviamo piccole imprese e lavoratori irregolari. 3 Definire il settore informale non è facile: spesso le unità che 4 operano in tale settore sono fuori dalla legge e perfino contro la 5 legge. In effetti, sono tollerate dalle autorità in mancanza di meglio, 6 per favorire l'occupazione, anche se di carattere precario. Le unità 7 che operano nel settore informale non pagano le tasse e i contributi 8 sociali e non rispettano le regole per la sicurezza del lavoro. Spesso 9 occupano bambini e pagano ai loro genitori salari molto bassi; il 10 lavoro infantile è diffuso nei paesi asiatici sottosviluppati ed è 11 frequente nei paesi africani. Osservazioni analoghe valgono per le 12 donne che lavorano e che in tutti i paesi sono pagate meno degli 13 uomini; il divario è particolarmente accentuato nel settore informale. 14 In tempi recenti la comparsa di un settore informale è spesso la 15 conseguenza di leggi che tendono a garantire coloro che lavorano nel 16 settore formale. In qualche misura ciò vale anche per i paesi 17 sottosviluppati, dove le imprese moderne, che spesso rappresentano una 18 piccola minoranza, sono regolate da leggi simili a quelle vigenti in 19 paesi avanzati. Certi accordi internazionali in questo senso sono 20 stati firmati non solo dai governi di paesi avanzati, ma anche da 21 diversi governi di paesi sottosviluppati. Ma una cosa è approvare una 22 legge e firmare un accordo, un'altra cosa è applicare l'una o l'altro. 23 Tuttavia, nei paesi sottosviluppati, e specialmente nei paesi più 24 poveri tra questi,il significato stesso del settore informale è 25 diverso dal significato riferibile ai paesi industrializzati. In paesi 26 sottosviluppati le garanzie per tutti i lavoratori, compresi quelli 27 del settore formale, sono assai più deboli che nei paesi 28 industrializzati e la stessa distinzione fra i due settori è incerta. 29 Dal momento che per molte persone lavorare nel settore informale è 30 l'unico modo per sopravvivere, le autorità non possono non tollerarlo. 31 Ciò nonostante, una politica volta ad aiutare i lavoratori nel settore 32 informale a entrare nel settore formale è da raccomandare perfino nei 33 paesi sottosviluppati; ma tale politica deve essere graduale e 34 studiata con cura.
|
|
|
8 E por que não o somos? Porque continua vivo, no fundo de nós, o 9 pequeno mas insistente, permanente e obsessivo temor e tremor que nos 10 impede de ser um povo alegre? Será que não vencemos ainda o antigo 11 mal-estar em que vivia o povo português? Que mal-estar? 12 A "normalização" a que vem sendo submetida a sociedade portuguesa não 13 incide apenas – nem principalmente – no processo de regularização da 14 vida política democrática, após os sobressaltos que se seguiram ao 25 15 de Abril. A normalização de que aqui se trata é um movimento muito 16 mais geral e profundo. Caracteriza-se negativamente pela 17 homogeneização dos comportamentos, pela supressão de possibilidades de 18 vida, e positivamente, pela aceitação universal deste estado de 19 coisas. Um traço essencial da normalização é a ausência de 20 alternativas, a afirmação de uma única norma em todos os domínios 21 (desde a governação à vida privada). Ausência de alternativas que, por 22 sua vez, são acompanhadas pelo desaparecimento da norma. A sociedade 23 portuguesa está normalizada por uma regra invisível. Onde está ela? 24 Ela, que prescreve uma só política? Uma só moral? Uma só maneira de 25 agir, de sentir, reagir, pensar? Mas como definir a norma, se o 26 pensamento e a acção, a política e a moralidade vigentes se vivem com 27 a naturalidade e a crença das evidências indiscutíveis? Que outra 28 política económica seria possível para o nosso país? Como não aderir à 29 moeda única? Como recusar a Constituição Europeia? Aliás, as 30 evidências estendem-se aos problemas de toda a Humanidade – quem não 31 condena a clonagem de seres humanos (a não ser um ou dois cientistas 32 excêntricos)? Quem não adere aos princípios da tolerância e da 33 solidariedade entre os povos? Quem não é pela liberdade? Ou pela 34 justiça social?
|
|
|
22 Τώρα, πάνω στα συντρίμμια της άπληστης αγοράς, πάνω στα φρέσκα ερείπια 23 μιας πολιτικής που επί δεκαετίες αποθέωνε τις αλόγιστες 24 ιδιωτικοποιήσεις, τον υπερδανεισμό, τη συγκεντροποίηση, τη συρρίκνωση 25 της δημόσιας παρέμβασης, διοικητές κεντρικών τραπεζών και πρωθυπουργοί 26 αναγκάζονται να δηλώσουν ότι εγγυώνται τις μικροκαταθέσεις των 27 πολιτών... Δηλαδή, αναγκάζονται να αναλάβουν τον πολιτικό, 28 συνταγματικό εντέλει, ρόλο για τον οποίο πάντα προορίζονταν: να 29 εγγυώνται την ισοπολιτεία και την ευημερία, να ελέγχουν τις 30 εξωπολιτικές δυνάμεις, να υπερασπίζονται τον δημόσιο χώρο. Και οι 31 μικροκαταθέσεις αποτελούν δημόσιο χώρο· είναι το τελευταίο καταφύγιο 32 του μικρομεσαίου πλήθους· είναι προϊόν μόχθου μιας ζωής· αυτά τα πολλά 33 μικροπροϊόντα σχηματίζουν την κεφαλαιακή βάση των τραπεζών. Μαζί με το 34 χρήμα των ασφαλιστικών Ταμείων, χρήμα από εργασία κι αυτό. 35 Η αναδίπλωση άρα στα χαρακώματα υπεράσπισης των μικροκαταθέσεων είναι 36 εν πολλοίς επαναφορά σε πολιτική υπό «παλαιούς» όρους· στην, ας πούμε, 37 προ παγκοσμιοποίησης πολιτική, τουλάχιστον σε ό,τι αφορά τις σχέσεις 38 άυλης οικονομίας και δημόσιας σφαίρας. Όταν η άυλη φούσκα σπάσει, η 39 δημόσια σφαίρα, κατεξοχήν υλική και ασυμπίεστη, διεκδικεί όρους 40 βιώσιμης λειτουργίας της. Οι όροι αυτοί είναι ό,τι ξεχάστηκε μέσα σε 41 δυόμιση δεκαετίες απορρύθμισης: είναι ο δημοκρατικός έλεγχος, είναι η 42 απρόσκοπτη εκδήλωση υγιούς κοινωνικού ανταγωνισμού, είναι η διαρκής 43 επανεφεύρεση του πολιτικού διακυβεύματος. 44
|
|
|
10 De laatste twee decennia is de samenleving van aanbodgericht naar 11 vraaggestuurd gegaan. Iedere onderneming, winkel en dienstverlener 12 heeft met name oog voor de consument. Het individu bepaalt en heeft 13 verschillende drijfveren zoals eigenbelang, betrokkenheid met de 14 maatschappij, genot en de wil zichzelf te ontplooien. Consumenten zijn 15 grillig. Enerzijds willen ze meer keuzemogelijkheden, hetgeen leidt 16 tot keuzestress (ofwel de angst het verkeerde te kiezen), anderzijds 17 willen ze overzicht, waarbij veel keuzes verwarrend zijn. Natuurlijk 18 zijn consumenten belangrijk, maar de consument is niet heilig. De 19 aanbieders moeten in de belangenafweging, naast de groep klanten, ook 20 de aandeelhouders, de medewerkers en de maatschappelijke organisaties 21 in allerlei vormen, aandacht geven. Het risico is dat in een 22 concurrentiestrijd die puur op de prijs gevoerd wordt, andere belangen 23 worden weggedrukt. Consumenten kijken sterk naar de korte termijn en 24 naar hun eigen belangen, die niet altijd stroken met het algemeen 25 belang. (…)
|
|
|
1 „Řecko nechce ani cent. Prosíme však o politickou podporu“, ujišťoval 2 ještě počátkem března 2010 řecký premiér Georgios Papandreou. Přestože 3 ho nadšeně citoval kdejaký evropský politik, byla jeho slova asi tak 4 věrohodná, jako tvrzení malého dítěte, že nenávidí hračkářství. 5 Řecko zoufale potřebuje především peníze; jenom do konce května 2010 6 musely Atény refinancovat dvacet miliard eur dluhů. Papandreouvy sliby 7 také vydržely sotva čtrnáct dní. V Bruselu se 24. března téhož roku 8 jednalo pouze o penězích a přitom se stalo něco nevídaného: Německo 9 odmítlo výlučně evropskou záchranou akci a prosadilo zapojení 10 Mezinárodního měnového fondu. Peníze od MMF vsak nebudou stačit a 11 mezeru vyplní „dobrovolné“ půjčky členských zemí eurozóny. Německo 12 samozřejmě zaplatí lví podíl, ale přesto stojí Berlín na pranýři. Šok, 13 který v evropských hlavních městech vyvolalo německé „ne“, svědčí o 14 nepochopení podstaty problému a závažnosti situace. 15 Proces evropského sjednocení je od svého počátku pojímán především 16 politicky. Společným jmenovatelem každého politického jednání je 17 kompromis, zatímco v ekonomickém rozhodování jsou to čísla. Při 18 hledání politické dohody lze pozice změnit, zamlžit nebo opustit. 19 Čísla však oddiskutovat nelze. Současná krize evropské integrace je 20 způsobena tím, že se po desetiletí čísla přehlížela a manipulovala. 21 Zpočátku byla nadřazenost politického částečně pochopitelná. 22 Sjednocení Evropanů ve společném státě slibovalo smíření včerejších 23 nepřátel, obranu proti hrozbě z Východu a trvalé pacifikování 24 notoricky neklidného Německa. Fascinace projektem evropské státnosti 25 zatlačila do pozadí skutečnost, že sjednocení kontinentu je možné 26 pouze na základě jeho ekonomické sourodosti. 27 Evropští vůdci tento problém posléze rozeznali a pokusili se od 60. 28 let minulého století vyrovnávat hospodářské rozdíly uvnitř 29 Společenství. V průběhu let byly v tzv. kohezních a 30 infrastrukturálních programech vydány obrovské sumy, chyběla však 31 promyšlená modernizační strategie a zejména důsledná kontrola toho, 32 jak účelně se s penězi zachází.
|
