|
|
Months prior to embarking on a military campaign the Franks mustered a heerbann, allowing time for them to equip, assemble and train for the conflict ahead. Ignoring a call to join could lead to harsh penalties, although heeding it also had its downsides, as many minor landowners struggled to afford their own armour and weapons.
|
|
|
Le terme « heerbann » était utilisé chez les Francs pour désigner des hommes libres appelés à prendre les armes pour leur pays et engagés sur contrat, comme le « fyrd » anglo-saxon qui apparut plus tard. Les mois précédant une campagne militaire, les Francs incorporaient une heerbann, leur laissant ainsi le temps de se regrouper, de s'équiper et de s'entraîner en vue de la bataille. Ignorer un appel à se battre pouvait avoir de lourdes répercussions, mais y répondre avait aussi ses inconvénients, étant donné que de nombreux petits propriétaires n'avaient pas les moyens de s'équiper. Même si cette tradition changea après l'arrivée du système féodal, l'incorporation d'une heerbann perdura jusqu'au temps des Croisades, et évolua pour désigner dans la France médiévale « l'arrière-ban ».
|
|
|
Bei den Franken bedeutete der Begriff „Heerbann“ das Aufgebot aller waffenfähigen freien Grundbesitzer zum Kriegseinsatz. Dies entsprach in etwa der Fyrd, der späteren angelsächsischen Miliz. Bereits Monate vor einer militärischen Kampagne wurde bei den Franken ein Heerbann angeheuert. So konnten die Männer bewaffnet, ausgebildet und zusammengeführt werden, um für den bevorstehenden Kampf bereit zu sein. Wer den Aufruf ignorierte, konnte hart bestraft werden, aber auch diejenigen, die ihm folgten, erfuhren Nachteile, denn viele kleine Landbesitzer konnten sich nur mit Mühe und Not leisten, aus eigener Tasche die erforderlichen Rüstungen und Waffen zu kaufen. Die Tradition des Heerbannaufgebots endete zwar mit dem Aufkommen des Feudalsystems, war aber bis in die Zeit der Kreuzzüge verbreitet und wurde im Frankreich des Mittelalters „Arrière-ban“ genannt.
|
|
|
I Franchi usavano il termine “heerbann” per descrivere gli uomini liberi chiamati alle armi per il loro Paese su base contrattuale, ed era simile all’anglosassone “fyrs” che arrivò più tardi. Mesi prima dell’inizio di una campagna militare, i Franchi indicevano un heerbann e davano agli uomini interessati il tempo di equipaggiarsi, riunirsi con gli altri e fare addestramento per l’imminente conflitto. Ignorare una chiamata poteva portare ad aspre punizioni, ma anche rispondere poteva avere i suoi lati negativi, dal momento che non tutti i piccoli proprietari terrieri potevano permettersi armi e armatura. Sebbene sia cambiata con l’avvento del sistema feudale, la tradizione di indire un heerbann rimase in vita fino al tempo delle crociate e si evolvette gradualmente nella parola del francese medievale “arrière-ban”.
|
|
|
Francký výraz „heerbann“ označoval svobodné muže povolané do služby vlasti, podobně jako termín „fyrd“, užívaný později Anglosasy. Frankové svolali heerbann vždy několik měsíců před válečným tažením, aby měli lidé dostatek času opatřit si výzbroj, shromáždit se na stanoveném místě a uchystat se k boji. Neuposlechnutí povolávacího rozkazu se přísně trestalo, ani vyslyšení výzvy se však neobešlo bez komplikací, neboť řada drobných rolníků neměla dostatek prostředků na koupi vlastního brnění a zbraní. Tuto praxi změnil až přechod k feudálnímu zřízení, zvyk povolávat heerbann nicméně zcela nevymizel a přetrval až do doby křížových výprav. Tehdy tento termín nahradilo starofrancouzské slovo „arriere-ban“.
|
|
|
W mowie Franków, słowo "heerbann" oznaczało wolnych ludzi tymczasowo powołanych do zbrojnej obrony ojczyzny, podobnie jak później anglosaski "fyrd". Na kilka miesięcy przed wyprawą, Frankowie mobilizowali heerbann, dając im odpowiednią ilość czasu na zaopatrzenie, zgrupowanie i szkolenie. Niestawienie się na wezwanie do walki niosło ze sobą surowe kary, choć z wypełnianiem tego obowiązku także wiązały się pewne trudności - wielu posiadaczy ziem nie było stać na własny oręż lub zbroję. Choć system feudalny zmienił strukturę społeczną, zwyczaj zwoływania heerbann utrzymał się aż do czasów wypraw krzyżowych. Słowo z czasem przeszło do języka francuskiego, w formie "arriere-ban".
|
|
|
Подобно англосаксам более поздних времен, свободные франки при необходимости сражались за свою страну на договорной основе. Подготовка к войне занимала несколько месяцев, в течение которых надо было собрать, вооружить и обучить воинские отряды. Отказ от службы мог повлечь за собой тяжелые штрафы, хотя и согласие не всегда было выгодным - многие мелкие землевладельцы с трудом могли позволить себе покупку оружия и доспехов. Такая система сохранялась на территории нынешней Франции вплоть до начала эпохи крестовых походов.
|
|
|
Frenkler arasında kullanılan "heerbann" kelimesi, ülkelerini korumak adına sözleşmeyle savaşa çağrılan özgür kişileri tanımlamak amacıyla kullanılırdı. Bu, Frenklerden sonra gelen Anglo-Sakson'ların "fyrd" kavramına benzeyen bir durumdu. Askeri sefere çıkmadan aylar önce, Frenkler heerbann toplayıp onlara gerçekleşecek savaş için teçhizatlarını hazırlama, eşyalarını toplama ve idman yapma süresi sunardı. Sefere katılma çağrısını reddetmek çok sert cezalara sebep olabilirdi, ama çağrıya uymanın da kötü yanları vardı çünkü pek çok küçük çaplı toprak sahipleri kendi zırh ve silahlarına yetecek kadar paraya sahip değildi. Derebeylik sisteminin gelişiyle değişmesine rağmen, heerbann çağrısı geleneği Haçlı Seferleri zamanına dek devam ederek zaman içinde Ortaçağ Fransızcası kelimesi "arriere-ban" halini aldı.
|
