|
|
En europeisk studie gjennomført i flere byer fant at sosialt integrerte kokainbrukere hovedsakelig sniffet (95 %) stoffet, mens bare en liten del hadde røykt eller injisert det. Kombinert bruk med cannabis og alkohol var svært vanlig (Prinzleve et al., 2004).
|
|
|
Patterns of cocaine use are very different in different groups of users. In a European multi-city study, it was found that socially integrated cocaine users mainly snorted (95 %) the substance, while only a small fraction had smoked or injected it, but combined use of cannabis and alcohol was very common (Prinzleve et al., 2004). Among users in addiction treatment settings or in socially marginalised groups, injection was frequent, and crack use was usual in Hamburg, London and Paris, and to a lesser extent in Barcelona and Dublin. Crack use among the European general population seems to be low. For instance, lifetime prevalence of crack use was reported to be 0.5 % in Spain (2003) and 0.8 % in the United Kingdom (Chivite-Matthews et al., 2005). In three countries, lifetime prevalence of crack use was surveyed in club settings and found to be even lower than heroin use (Czech Republic 2 %, the United Kingdom 13 % and France 21 %). However, use of crack among marginalised groups or opioid users is a cause for concern in some cities. For example, among a targeted group of 94 female street prostitutes in Amsterdam, the prevalence estimate for lifetime use of crack cocaine was extremely high at 91 % (Korf, 2005, cited in the Dutch national report).
|
|
|
Les modes de consommation de la cocaïne varient considérablement selon les groupes d'usagers. Une étude menée dans différentes villes européennes a conclu que les usagers de cocaïne socialement intégrés sniffent pour la plupart (95 %), tandis que seule une petite fraction fume ou s'injecte la cocaïne, mais que l'usage combiné de cannabis et d'alcool est très courant (Prinzleve et al., 2004). Parmi les usagers se trouvant dans des centres de traitement de la toxicomanie ou dans des groupes socialement marginalisés, l'injection est fréquente et la consommation de crack est courante à Hambourg, Londres et Paris et, dans une moindre mesure, à Barcelone et à Dublin. L'usage de crack dans la population européenne en général semble faible. À titre d'exemple, la prévalence de la consommation de crack était de 0,5 % en Espagne (2003) et de 0,8 % au Royaume-Uni (Chivite-Matthews et al., 2005). Dans trois pays, la prévalence de l'usage de crack au cours de la vie a fait l'objet d'une enquête dans les boîtes de nuit et elle était encore inférieure à celle de l'héroïne (2 % en République tchèque, 13 % au Royaume-Uni et 21 % en France). Toutefois, l'usage de crack au sein des groupes marginalisés ou des usagers d'opiacés suscite des inquiétudes dans certaines villes. Ainsi, au sein d'un groupe particulier de 94 travailleurs sexuels à Amsterdam, l'estimation de la prévalence au cours de la vie de la consommation de crack atteignait le chiffre extrêmement élevé de 91 % (Korf, 2005, cité dans le rapport national néerlandais).
|
|
|
Hinsichtlich der Muster des Kokainkonsums gibt es beträchtliche Unterschiede zwischen den einzelnen Gruppen von Konsumenten. In einer in mehreren europäischen Städten durchgeführten Studie wurde festgestellt, dass sozial integrierte Kokainkonsumenten die Droge vorwiegend geschnupft haben (95 %), während nur ein geringer Bruchteil Kokain geraucht oder injiziert hat. Jedoch wurde festgestellt, dass die Droge häufig in Kombination mit Cannabis und Alkohol konsumiert wird (Prinzleve et al., 2004). Die Konsumenten in Behandlungseinrichtungen für Suchtkranke oder aus sozialen Randgruppen gaben häufig an, Kokain zu injizieren. Hohe Raten für den Konsum von Crack wurden in Hamburg, London und Paris und in geringerem Maße auch in Barcelona und Dublin festgestellt. Der Crack-Konsum ist in der europäischen Allgemeinbevölkerung offenbar gering. Beispielsweise liegt die Lebenszeitprävalenz des Crack-Konsums den Berichten zufolge in Spanien bei 0,5 % (2003) und im Vereinigten Königreich bei 0,8 % (Chivite-Matthews et al., 2005). In drei Ländern wurde bei Erhebungen in Klubs für den Crack-Konsum eine niedrigere Lebenszeitprävalenz festgestellt als für den Heroinkonsum (2 % in der Tschechischen Republik, 13 % im Vereinigten Königreich und 21 % in Frankreich). Jedoch gibt der Crack-Konsum in Randgruppen oder unter Opioidkonsumenten in einigen Städten Anlass zu Besorgnis. Beispielsweise war in einer Zielgruppe von 94 weiblichen Straßen-Sexarbeitern in Amsterdam die Lebenszeitprävalenzschätzung für den Konsum von Crack mit 91 % extrem hoch (Korf, 2005, zitiert im nationalen Bericht der Niederlande).
|
|
|
Las pautas de consumo de cocaína difieren enormemente entre los distintos grupos de consumidores. De acuerdo con un estudio europeo realizado en varias ciudades, la gran mayoría (95 %) de consumidores definidos como socialmente integrados esnifan cocaína, mientras que solamente una pequeña parte ha fumado o se ha inyectado esta droga en alguna ocasión; sin embargo, el consumo combinado con cannabis o alcohol es muy frecuente (Prinzleve et al., 2004). Entre las personas en centros de tratamiento por drogadicción o los grupos socialmente marginados es frecuente el consumo por vía parenteral. Asimismo, en Hamburgo, Londres y París y, en menor medida, Barcelona y Dublín, es habitual el consumo de crack, aunque es bastante bajo entre la población general europea. Por ejemplo, según los informes la prevalencia de vida del consumo de crack representa sólo un 0,5 % en España (2003) y un 0,8 % en el Reino Unido (Chivite-Matthews et al., 2005). En tres países se han realizado encuestas sobre la prevalencia de vida del consumo de crack en clubes, que han puesto de manifiesto que los porcentajes son incluso menores que los de consumo de heroína (República Checa 2 %, Reino Unido 13 % y Francia 21 %). No obstante, el consumo de crack entre la población marginada o los consumidores de opiáceos es un asunto preocupante en algunas ciudades. Por ejemplo, en un grupo objetivo de 94 trabajadoras del sexo en las calles de Amsterdam, la prevalencia estimada de consumo de crack durante la vida era extremadamente elevada, situándose en un 91 % (Korf, 2005, citado en el informe nacional de los Países Bajos).
|
|
|
I modelli del consumo di cocaina variano a seconda dei gruppi di consumatori. Da uno studio condotto in più città europee è emerso che la stragrande maggioranza (95%) dei consumatori socialmente integrati è solito sniffare la droga, mentre soltanto una piccola percentuale ha dichiarato di aver fumato o di essersi iniettato la sostanza; al contrario, l’uso combinato di cannabis e alcol è risultato molto frequente (Prinzleve e altri, 2004). Tra i consumatori in cura per tossicodipendenza o appartenenti ai gruppi socialmente emarginati, l’iniezione è frequente. Il consumo di crack è diffuso ad Amburgo, Londra e Parigi nonché, in misura minore, a Barcellona e a Dublino. Il consumo di crack nella popolazione europea generale sembra poco radicato. La prevalenza una tantum del consumo di crack, per esempio, è dello 0,5% in Spagna (2003) e dello 0,8% nel Regno Unito (Chivite-Matthews e altri, 2005). In tre paesi la prevalenza una tantum del consumo di crack è stata analizzata in ambienti quali i club, dove è risultata inferiore al consumo di eroina (Repubblica ceca: 2%; Regno Unito : 13%; Francia: 21%). Ciò nonostante, l’uso del crack tra i gruppi emarginati o i consumatori di oppiacei desta apprensione in alcune città. Per esempio, in un gruppo mirato di 94 lavoratrici del sesso di strada ad Amsterdam, la prevalenza del consumo una tantum di cocaina crack era estremamente alta (91%, Korf, 2005, citato nella relazione nazionale olandese).
|
|
|
Os padrões de consumo de cocaína diferem muito consoante os grupos de consumidores. Num estudo realizado em várias cidades europeias, constatou-se que a maioria dos consumidores de cocaína bem integrados socialmente inalavam a substância (95%) e que só uma ínfima parte a tinha fumado ou injectado; porém, o seu consumo associado à cannabis e ao álcool era muito comum (Prinzleve et al., 2004). Entre os utentes de tratamento da toxicodependência ou pertencentes a grupos socialmente marginalizados, o consumo por via endovenosa era frequente, e o consumo de cocaína crack era habitual em Hamburgo, Londres e Paris, bem como, em menor grau, nas cidades de Barcelona e Dublim. O consumo de cocaína crack entre a população europeia em geral parece ser baixo: por exemplo, segundo os dados fornecidos, a prevalência do seu consumo ao longo da vida era de 0,5% em Espanha (2003) e 0,8% no Reino Unido (Chivite-Matthews et al., 2005). Em três países, realizaram-se inquéritos em clubes sobre a prevalência do consumo de cocaína crack ao longo da vida, tendo sido concluído que era inferior ao próprio consumo de heroína (República Checa 2%, Reino Unido 13% e França 21%). No entanto, o consumo de cocaína crack entre os grupos marginalizados ou os consumidores de opiáceos é motivo de preocupação em algumas cidades. Por exemplo, num grupo-alvo de 94 trabalhadoras do sexo, de rua, em Amesterdão, a estimativa da prevalência do consumo de cocaína crack ao longo da vida era extremamente elevada: 91% (Korf, 2005, citado no relatório nacional neerlandês).
|
|
|
Τα πρότυπα χρήσης της κοκαΐνης διαφέρουν σημαντικά μεταξύ των διαφόρων ομάδων χρηστών. Σε μια μελέτη που πραγματοποιήθηκε σε πολλές ευρωπαϊκές πόλεις διαπιστώθηκε ότι οι ενταγμένοι στην κοινωνία χρήστες κοκαΐνης έκαναν χρήση κυρίως με εισπνοή από τη μύτη (95 %)· μόνον ένα μικρό ποσοστό κάπνιζε ή έκανε ενέσιμη χρήση της ουσίας, αλλά η συνδυασμένη χρήση κάνναβης και αλκοόλ ήταν πολύ συχνή (Prinzleve κ.ά., 2004). Στους χρήστες σε περιβάλλοντα θεραπείας απεξάρτησης ή που ανήκουν σε κοινωνικά περιθωριοποιημένες ομάδες, η ενέσιμη χρήση ήταν συχνή και η χρήση κρακ διαδεδομένη στο Αμβούργο, το Λονδίνο και το Παρίσι, και σε μικρότερο βαθμό στη Βαρκελώνη και το Δουβλίνο. Η χρήση κρακ στον γενικό πληθυσμό της Ευρώπης φαίνεται να είναι χαμηλή. Για παράδειγμα, η αναφερόμενη επικράτηση της χρήσης κρακ σε όλη τη ζωή στην Ισπανία ήταν 0,5 % (2003) και στο Ηνωμένο Βασίλειο 0,8 % (Chivite-Matthews κ.ά., 2005). Σε τρεις χώρες ερευνήθηκε η επικράτηση της χρήσης κρακ σε όλη τη ζωή σε κλαμπ και διαπιστώθηκε ότι ήταν ακόμη χαμηλότερη από τη χρήση ηρωίνης (Τσεχική Δημοκρατία 2 %, Ηνωμένο Βασίλειο 13 % και Γαλλία 21 %). Ωστόσο, η χρήση κρακ στις περιθωριοποιημένες ομάδες ή στους χρήστες οπιοειδών αποτελεί αιτία προβληματισμού σε ορισμένες πόλεις. Για παράδειγμα, σε μια στοχοθετημένη ομάδα 94 γυναικών που εκδίδονται στον δρόμο στο Άμστερνταμ, η εκτίμηση για την επικράτηση της χρήση κρακ σε όλη τη ζωή ήταν εξαιρετικά υψηλή, φτάνοντας το 91 % (Korf, 2005, αναφέρεται στην εθνική έκθεση των Κάτω Χωρών).
|
|
|
Patronen van cocaïnegebruik lopen sterk uiteen in de verschillende gebruikersgroepen. Uit een recent Europees onderzoek in meerdere steden is naar voren gekomen dat de overgrote meerderheid (95%) van de sociaal geïntegreerde gebruikers cocaïne snuift, terwijl slechts een klein percentage ooit cocaïne heeft gerookt of gespoten. De drug wordt echter zeer vaak in combinatie met cannabis en alcohol gebruikt (Prinzleve et al., 2004). Onder gebruikers in de verslavingszorg of in sociaal gemarginaliseerde groepen komt injectie van cocaïne veel voor en het roken van crack is gebruikelijk in Hamburg, Londen en Parijs, en in mindere mate in Barcelona en Dublin. Onder de algemene Europese bevolking lijkt weinig crack te worden gebruikt. Zo werd in Spanje een prevalentie van het “ooit”-gebruik van crack gerapporteerd van 0,5% (2003) en in het Verenigd Koninkrijk van 0,8 % (Chivite-Matthews et al., 2005). In drie landen is het “ooit”-gebruik van crack in clubs onderzocht; het bleek nog lager dan het gebruik van heroïne (Tsjechië 2%, Verenigd Koninkrijk 13% en Frankrijk 21%). In sommige steden is het crackgebruik onder gemarginaliseerde groepen en opioïdengebruikers echter zorgwekkend. Zo was de geschatte prevalentie van het “ooit”-gebruik onder een doelgroep van 94 Amsterdamse straat-sexwerkers met 91% uitzonderlijk hoog (Korf, 2005, geciteerd in het Nederlandse nationale verslag).
|
|
|
Vzorce užívání kokainu se mezi různými skupinami uživatelů značně liší. Prostřednictvím studie provedené v řadě evropských měst bylo zjištěno, že sociálně integrovaní uživatelé kokainu látku především šňupají (95 %), kdežto pouze zlomek uživatelů drogu kouří či užívá nitrožilně. Velmi časté však bylo užití v kombinaci s konopím a alkoholem (Prinzleve a kol., 2004). Mezi uživateli podstupujícími léčbu závislosti nebo v sociálně marginalizovaných skupinách byla častá nitrožilní aplikace a v Hamburku, Londýně a Paříži a v menší míře také v Barceloně a Dublinu bylo časté užívání cracku. Míra užívání cracku se v běžné evropské populaci jeví jako nízká. Celoživotní prevalence užívání cracku byla hlášena např. ve Španělsku na úrovni 0,5 % (2003) a ve Spojeném království 0,8 % (Chivite-Matthews a kol., 2005). Ve třech zemích byla zkoumána celoživotní prevalence užívání cracku v prostředí klubů a bylo zjištěno, že je ještě nižší než v případě heroinu (Česká republika 2 %, Spojené království 13 % a Francie 21 %). Užívání cracku v marginalizovaných skupinách a konzumenty opiátů je však příčinou obav v řadě měst. Například v cíleně zvolené skupině 94 žen poskytujících pouliční sexuální služby v Amsterodamu je odhadovaná celoživotní prevalence užívání cracku extrémně vysoká a dosahuje až 91 % (Korf, 2005, citováno v národní zprávě Nizozemska).
|
|
|
Mønstrene i brugen af kokain er meget forskellige i de forskellige grupper af brugere. Det fremgik af en undersøgelse af en række europæiske byer, at socialt integrerede kokainbrugere hovedsagelig sniffede stoffet (95 %), mens kun en meget lille del havde røget eller injiceret stoffet, men at kombineret brug af cannabis og alkohol var meget almindeligt (Prinzleve m.fl., 2004). Blandt brugere i behandlingsmiljøer eller i socialt marginaliserede grupper forekom injektion hyppigt, og crackbrug var gængs i Hamburg, London og Paris og i mindre grad i Barcelona og Dublin. Brugen af crack synes at være lav i den almindelige befolkning i Europa. F.eks. blev langtidsprævalsen for crackbrug angivet til 0,5 % i Spanien (2003) og 0,8 % i Det Forenede Kongerige (Chivite-Matthews m.fl., 2005). I tre lande blev langtidsprævalensen for crackbrug undersøgt i klubmiljøer og fundet til at være endnu lavere end for heroinbrug (Tjekkiet 2 %, Det Forenede Kongerige 13 % og Frankrig 21 %). Brugen af crack blandt marginaliserede grupper eller opioidbrugere giver imidlertid anledning til bekymring i nogle byer. F.eks. var skønnet over langtidsprævalensen for brugen af crackkokain blandt en målgruppe på 94 kvindelige gadesexarbejdere i Amsterdam ekstremt højt, idet det lå på 91 % (Korf, 2005, omtalt i Nederlandenes nationale rapport).
|
|
|
Kokaiini tarbimise harjumused on eri tarbijarühmades väga erinevad. Mitmeid Euroopa linnu hõlmanud uuring näitas, et suurem osa sotsiaalselt integreeritud tarbijatest tõmbas kõnealust ainet ninna (95%), vaid väike osa tarbijatest oli seda kunagi suitsetanud või süstinud; kuid kokaiini tarbimine koos kanepi ja alkoholiga oli väga levinud (Prinzleve et al., 2004). Sõltuvusravi saavate tarbijate ja sotsiaalselt marginaalsete elanikkonnarühmade hulgas oli süstimine sagedane ning cracki tarbimine oli tavaline Hamburgis, Londonis ja Pariisis, vähemal määral ka Barcelonas ja Dublinis. Euroopa elanikkonna hulgas üldiselt on cracki tarbimise levimus madal. Näiteks elu jooksul cracki tarbimise levimus oli 0,5% Hispaanias (2003) ja 0,8% Ühendkuningriigis (Chivite-Matthews et al., 2005). Kolmes riigis uuriti elu jooksul cracki tarbimise levimust ööklubides ning selgus, et see on isegi madalam kui heroiini tarbimise levimus (Tšehhi Vabariigis 2%, Ühendkuningriigis 13% ja Prantsusmaal 21%). Kuid mõnedes linnades tekitab muret cracki tarbimine marginaalsete elanikkonnarühmade ja opioidide tarbijate hulgas. Näiteks ühes uuringurühmas, mis koosnes 94 Amsterdami tänavail töötavaist naisseksitöötajaist, oli elu jooksul crack-kokaiini tarbimise levimus äärmiselt kõrge, 91% (Korf, 2005, tsiteeritud Madalmaade riiklikus aruandes).
|
|
|
Kokaiinin käyttötavat ovat eri käyttäjäryhmissä hyvin erilaisia. Useassa Euroopan kaupungissa hiljattain tehdyssä tutkimuksessa ilmeni, että valtaenemmistö (95 %) yhteiskuntaan sopeutuneiksi määritellyistä käyttäjistä nuuskasi kokaiinia, ja vain murto-osa oli joskus polttanut sitä tai käyttänyt sitä suonensisäisesti, mutta sitä käytettiin yleisesti yhdessä kannabiksen ja alkoholin kanssa (Prinzleve et al., 2004). Injektiokäyttö oli yleistä vieroitushoidossa olevissa tai yhteiskunnasta syrjäytyneissä käyttäjäryhmissä, ja crack-kokaiinin käyttö oli tavallista Hampurissa, Lontoossa ja Pariisissa ja vähemmässä määrin myös Barcelonassa ja Dublinissa. Muun väestön keskuudessa crack-kokaiinin käyttö on Euroopassa harvinaista. Esimerkiksi crack-kokaiinia ainakin kerran käyttäneiden osuudeksi ilmoitettiin Espanjasta 0,5 prosenttia (vuonna 2003) ja Yhdistyneestä kuningaskunnasta 8 prosenttia (Chivite-Matthews et al., 2005). Kolmessa maassa tehdyissä yökerhokyselyissä ilmeni, että crack-kokaiinia ainakin kerran käyttäneitä oli vielä vähemmän kuin heroiinia käyttäneitä (Tšekki 2 %, Yhdistynyt kuningaskunta 13 % ja Ranska 21 %). Crack-kokaiinin käyttö syrjäytyneissä ryhmissä tai opioidien käyttäjien keskuudessa on kuitenkin joissakin kaupungeissa kasvanut huolestuttavasti. Esimerkiksi Amsterdamissa 94 naispuolisen katuprostituoidun kohderyhmälle tehdyssä kyselyssä ainakin kerran crack-kokaiinia käyttäneiden arvioitu osuus oli erittäin korkea, noin 91 prosenttia (Korf, 2005, Alankomaiden kansallinen raportti).
|
|
|
A kokainhasználati minták a különböző használói csoportokban igen eltérőek. Egy több városra kiterjedő európai tanulmányban azt állapították meg, hogy a társadalmilag integrált kokainhasználók többsége (95%) szippantja az anyagot, és csak kis részük szívja el vagy használja injekció formájában, ugyanakkor nagyon gyakori a kannabisz és az alkohol kombinált használata (Prinzleve és mások, 2004). A függőség miatt kezelésen részt vevők körében, illetve a társadalom peremére szorult csoportokban az injekciózás gyakori volt, és a krekk használata általános volt Hamburgban, Londonban és Párizsban, valamint kisebb mértékben Barcelonában és Dublinban is. Az európai népességben a krekkhasználat általában véve alacsonynak tűnik. A krekk használatának életprevalenciáját Spanyolországból például 0,5%-nak (2003), az Egyesült Királyságból pedig 0,8%-nak jelentették (Chivite-Matthews és mások, 2005). A krekkhasználat életprevalenciáját három országban mérték fel „klub” körülmények között, és még a heroin használatánál is alacsonyabbnak találták (Csehországban 2%, az Egyesült Királyságban 13% és Franciaországban 21%). Mindazonáltal néhány városban a krekk használata is aggodalomra ad okot a marginalizált csoportok, illetve az opiáthasználók körében. Amszterdamban például egy 94 utcai szexmunkásból álló célcsoportban a krekk kokain használatának becsült életprevalenciája rendkívül magas, 91% volt (Korf, 2005, a holland országjelentés idézi).
|
|
|
Schematy zażywania kokainy w poszczególnych grupach użytkowników są bardzo zróżnicowane. W badaniu przeprowadzonym w wielu miastach europejskich stwierdzono, że zażywające kokainę osoby o wysokim stopniu integracji społecznej przede wszystkim wciągają ją przez nos (95%), a jedynie niewielka ich część pali lub wstrzykuje narkotyk. Bardzo częstym zjawiskiem jest łączne zażywanie go z konopiami indyjskimi i alkoholem (Prinzleve et al., 2004). Wśród osób zażywających kokainę, poddanych leczeniu uzależnienia lub należących do marginalizowanych grup społecznych, częstym sposobem zażywania było przyjmowanie dożylne, a zażywanie kraku było powszechne w Hamburgu, Londynie i Paryżu, a w mniejszym stopniu w Barcelonie i Dublinie. Wśród ogółu ludności europejskiej spożycie kraku jest raczej niskie. Odnotowano na przykład, że odsetek osób, które przynajmniej raz zażywały krak, wynosił 0,5% w Hiszpanii (2003 r.) i 0,8% w Wielkiej Brytanii (Chivite-Matthews et al., 2005). W trzech krajach badanie odsetka osób, które przynajmniej raz zażywały krak, przeprowadzono w klubach i stwierdzono, że był on niższy nawet niż w przypadku heroiny (Czechy 2%, Wielka Brytania 13% i Francja 21%). Jednakże w niektórych miastach zażywanie kraku przez osoby z marginalizowanych grup społecznych lub zażywające opiaty stanowi powód do niepokoju. Na przykład, w badanej grupie 94 kobiet — pracowników płci żeńskiej świadczących usługi seksualne na ulicach Amsterdamu — szacowany odsetek osób, które przynajmniej raz zażywały krak, okazał się wyjątkowo wysoki i wynosił 91% (Korf, 2005, cytowany w holenderskim sprawozdaniu krajowym).
|
|
|
Modelele consumului de droguri sunt foarte diferite în diferite grupuri de utilizatori. În cadrul unui studiu realizat în mai multe oraşe din Europa, s-a arătat că vasta majoritate (95 %) a persoanelor definite ca fiind consumatori integraţi social prizau substanţa şi numai o mică parte fumau sau îşi injectau substanţa, însă consumul combinat de canabis şi alcool era foarte obişnuit (Prinzleve et al., 2004). Printre utilizatorii din locurile de tratament al dependenţei sau în cadrul grupurilor marginalizate social, injectarea era frecventă, iar consumul cocainei crack era obişnuit la Hamburg, Londra şi Paris şi într-o măsură mai mică la Barcelona şi Dublin. Consumul de cocaină crack pare să fie scăzut la nivelul întregii populaţii a Europei. De exemplu, rapoartele arată că prevalenţa consumului de cocaină crack pe parcursul vieţii este de 0,5 % în Spania (2003) şi 0,8 % în Regatul Unit (Chivite-Matthews et al., 2005). În trei ţări, prevalenţa consumului de cocaină crack a fost inclusă în sondajul cluburilor şi s-a dovedit a fi chiar mai scăzută decât consumul de heroină (Republica Cehă 2 %, Regatul Unit 13 % şi Franţa 21 %). Totuşi, consumul de cocaină crack în rândul grupurilor marginalizate social sau al consumatorilor de opiacee constituie un motiv de îngrijorare în unele oraşe. De exemplu, în cadrul unui grup ţintă format din 94 de femei lucrătoare sexuale de stradă din Amsterdam, estimarea prevalenţei pentru consumul de cocaină crack pe parcursul vieţii a fost extrem de ridicată, de 91 % (Korf, 2005, citat în raportul naţional olandez).
|
|
|
Formy užívania kokaínu sú veľmi odlišné v rôznych skupinách užívateľov. V európskej štúdii o viacerých mestách sa zistilo, že sociálne integrovaní užívatelia kokaínu (95 %) obvykle šnupú túto látku, zatiaľ čo iba malý zlomok ju fajčí alebo si ju vstrekuje, ale kombinované užívanie kanabisu a alkoholu je veľmi bežné (Prinzleve a kol., 2004). Medzi užívateľmi v zariadeniach na liečbu závislostí alebo v sociálne marginalizovaných skupinách bolo injekčné užívanie časté a krak sa bežne užíval v Hamburgu, Londýne a Paríži, v menšej miere v Barcelone a Dubline. Zdá sa, že užívanie kraku medzi všeobecnou európskou populáciou je nízke. Napríklad celoživotná prevalencia užívania kraku sa uvádzala ako 0,5 % v Španielsku (2003) a 0,8 % v Spojenom kráľovstve (Chivite-Matthews a kol., 2005). Celoživotná prevalencia užívania kraku sa skúmala v klubových zariadeniach v troch krajinách a zistilo sa, že je dokonca nižšia ako užívanie heroínu (Česká republika 2 %, Spojené kráľovstvo 13 % a Francúzsko 21 %). Avšak užívanie kraku marginalizovanými skupinami alebo užívateľmi opiátov je v niektorých mestách dôvodom pre obavy. Napríklad u cieľovej skupiny 94 pouličných sexuálnych pracovníčok v Amsterdame bol odhad prevalencie pre celoživotné užívanie kraku mimoriadne vysoký, až 91 % (Korf, 2005, citované v holandskej národnej správe).
|
|
|
Vzorci uživanja kokaina se zelo razlikujejo med različnimi skupinami uživalcev. V evropski raziskavi, ki je vključevala več mest, je bilo ugotovljeno, da uživalci kokaina, vključeni v družbo, to snov v glavnem njuhajo (95 %), le majhen delež pa jo kadi ali si jo vbrizgava, zelo pogosto pa je uživanje s konopljo in alkoholom (Prinzleve et al., 2004). Med uživalci na zdravljenju ali v socialno marginaliziranih skupinah je bilo vbrizgavanje pogosto, uživanje crack kokaina pa je bilo običajno v Hamburgu, Londonu in Parizu, manj pa v Barceloni in Dublinu. Videti je, da je uživanje crack kokaina med evropskim prebivalstvom redko. Poročila na primer kažejo, da je razširjenost uživanja crack kokaina kadar koli življenju v Španiji 0,5 % (2003), v Združenem kraljestvu pa 0,8 % (Chivite-Matthews et al., 2005). V treh državah je bila razširjenost uživanja crack kokaina kadar koli v življenju raziskana v klubskem okolju. Ugotovljeno je bilo, da je celo manjša od uživanja heroina (2 % v Češki republiki, 13 % v Združenem kraljestvu in 21 % v Franciji). Vendar pa je zaskrbljujoče uživanje crack kokaina v marginaliziranih skupinah ali med uživalci opiatov v nekaterih mestih. V ciljni skupini štiriindevetdesetih uličnih spolnih delavk v Amsterdamu je bila na primer ocena razširjenosti uživanja crack kokaina kadar koli v življenju zelo visoka, in sicer kar 91 % (Korf, 2005, citirano v nizozemskem nacionalnem poročilu).
|
|
|
Mönstren för kokainanvändning ser mycket olika ut i olika användargrupper. I en nyare undersökning av flera städer sniffade majoriteten (95 %) av dem som definierades som socialt integrerade användare kokain. Bara en bråkdel av dem hade någonsin rökt eller injicerat drogen men kombinerad användning av cannabis och alkohol var mycket vanlig (Prinzleve et al., 2004). Bland användare i missbruksbehandling eller i socialt marginaliserade grupper, förekom injicering ofta och användning av crack var vanlig i Hamburg, London och Paris och i mindre utsträckning i Barcelona och Dublin. I den allmänna befolkningen i Europa förefaller användning av crack vara låg. Livstidsprevalensen för crackanvändning rapporterades exempelvis vara 0,5 % i Spanien (2003) och 0,8 % i Storbritannien (Chivite-Matthews et al., 2005). Livstidsprevalensen för crackanvändning i klubbmiljöer undersöktes i tre länder och befanns till och med vara lägre än heroinanvändning (Tjeckien 2 %, Storbritannien 13 % och Frankrike 21 %). Användning av crack i marginaliserade grupper eller bland opiatanvändare är emellertid en källa till oro i många städer. I en grupp om 94 sexarbetare som arbetar på gatorna i Amsterdam var livstidsprevalensen beträffande crack-kokain extremt hög och låg på 91 % (Korf, 2005, citerad i den holländska nationella rapporten).
|
|
|
Kokain kullanma şekilleri farklı kullanıcı gruplarında son derece farklılık göstermektedir. Çok şehirli bir Avrupa araştırmasında, sosyal olarak entegre olmuş kokain kullanıcıları çoğunlukla maddeyi burundan çekerken (% 95), yalnızca küçük bir kesimin bunu içtiği veya enjekte ettiği ama esrar ve alkolle birlikte kullanımının son derece yaygın olduğu görülmüştür (Prinzleve vd., 2004). Bağımlılık tedavi merkezlerinde veya sosyal olarak marjinalleşmiş gruplarda bulunan kullanıcılar arasında enjeksiyon sıklıkla görülmekte olup crack kullanımı da Hamburg, Londra ve Paris’te ve daha az ölçüde Barselona ve Dublin’de sıradan sayılıyordu. Avrupa’nın genel halkı arasında kokain kullanımı düşük görünmektedir. Örneğin, yaşam boyu crack kullanımı yaygınlığının İspanya’da % 0,5 (2003) ve Birleşik Krallık'ta % 0,8 olduğu rapor edilmiştir (Chivite-Matthews vd., 2005). Üç ülkede, klüp ortamlarında yaşam boyu crack kullanımı araştırılmış ve eroin kullanımından bile daha düşük olduğu görülmüştür (Çek Cumhuriyeti % 2, Birleşik Krallık % 13 ve Fransa % 21). Bununla birlikte, marjinal gruplar veya opioid kullanıcıları arasında crack kullanımı bazı şehirlerde endişe sebebidir. Örneğin, Amsterdam’da 94 kadın sokak seks çalışanından oluşan bir hedef grup arasında crack kokain için yaşam boyu yaygınlık tahmini % 91 olup bu oran son derece yüksektir (Korf, 2005, Hollanda ulusal raporundan alınmıştır).
|
|
|
Kokaīna lietošanas ievirzes dažādās lietotāju grupās ievērojami atšķiras. Eiropā veiktā daudzpilsētu pētījumā ir konstatēts, ka sociāli integrēti kokaīna lietotāji kokaīnu galvenokārt šņauc (95 %), tikai neliela daļa no viņiem ir šo vielu smēķējuši vai injicējuši, bet kombinēta lietošana kopā ar kaņepēm un alkoholu ir ļoti izplatīta (Prinzleve u.c., 2004. g.). Lietotāji, kas ārstējas no atkarības vai pieder pie sociāli atstumtām grupām, kokaīnu bieži injicē, bet kreka lietošana ir izplatīta Hamburgā, Londonā un Parīzē un mazākā mērā Barselonā un Dublinā. Kreka lietošana Eiropas iedzīvotāju vidū kopumā šķiet maz izplatīta. Piemēram, kreka ilgtermiņa lietošanas līmenis saskaņā ar ziņojumiem Spānijā (2003. g.) ir 0,5 %, bet Apvienotajā Karalistē 0,8 % (Chivite-Matthews u. c., 2005. g.). Trijās valstīs ir pētīta kreka ilgtermiņa lietošanas izplatība klubos un izrādās, ka šajā vidē kreku lieto vēl mazāk nekā heroīnu (izplatības līmenis Čehijā ir 2 %, Apvienotajā Karalistē 13 % un Francijā 21 %). Tomēr kreka lietošana sociāli atstumtās grupās un opioīdu lietotāju vidū dažās pilsētās rada bažas. Piemēram, izpētot konkrētu mērķgrupu, t.i., 94 sievietes, kas Amsterdamā nodarbojas ar seksa pakalpojumu sniegšanu ielās, ir atklājies ārkārtīgi augsts – 94 % – kreka ilgtermiņa lietošanas līmenis (Korf, 2005. g., atsauce Nīderlandes valsts ziņojumā).
|
