|
|
Der von zwei oder vier Pferden gezogene Streitwagen war eher auf Geschwindigkeit und Wendigkeit konzipiert als auf Trefferkraft und Abwehr. Er bestand aus kaum mehr als den Rädern und der Achse, die sich hinten befanden, einer Plattform mit hüfthohem Aufbau und einem Joch.
|
|
|
Tiré par deux ou quatre chevaux, ce type de char était conçu pour la vitesse et la manœuvrabilité plus que pour l'impact et la défense. Ils ne se composaient guère que d'un joug et d'une plateforme montés sur un axe et des roues à l'arrière, ainsi que d'un écran montant jusqu'à la taille. Le conducteur et les passagers portaient une armure de tissu et utilisaient des javelots ou parfois des arcs. Cette importance donnée à la vitesse venait sûrement du rôle que les chars jouaient lors de la chasse, et qui fut étendu au champ de bataille, surtout lors de la capture d’esclaves. En dépit de leur poids, lorsqu'on rassemblait plusieurs chars, leur impact contre une infanterie ou une cavalerie légère ; ou peu entraînée ; pouvait être dévastateur !
|
|
|
Este tipo de carro, tirado por dos o cuatro caballos, había sido diseñado para moverse con velocidad y maniobrabilidad, más que pensando en su potencia de choque o su protección. Era poco más que un yugo y una plataforma, sobre un eje con ruedas y una mampara protectora que llegaba a la cintura. El conductor y los pasajeros llevaban armadura de tela y usaban jabalinas y, en algunos casos, arcos. Este énfasis en la velocidad quizás resulte de que su origen estuvo en la caza, y luego se llevaron al campo de batalla, especialmente, para la "caza" de esclavos. Pese a su escaso peso, cuando se reunían varios carros, su fuerza de choque contra la infantería o la caballería ligeras, o sin instrucción, podía ser devastadora.
|
|
|
Che fosse trainato da due o quattro cavalli, questo tipo di carro era costruito per essere veloce e manovrabile, piuttosto che per l’attacco e la difesa. Era costituito da un semplice giogo e da una piattaforma con assi e ruote sul retro e una protezione che arrivava all’altezza del girovita. L’auriga e i passeggeri indossavano armature di stoffa e preferivano i giavellotti o, in alcuni casi, gli archi. Quest’enfasi sulla velocità deriva dal fatto che i carri erano utilizzati in origine nella caccia; poi si cominciò a usarli in battaglia, specie quando si andava alla ricerca di schiavi. A dispetto della loro leggerezza, quando molti carri attaccavano insieme, il loro impatto su reparti leggeri e non addestrati di cavalleria e fanteria poteva essere devastante!
|
|
|
Ať už vůz táhli dva nebo čtyři koně, kladl se vždy důraz především na jeho ovladatelnost, obrana či případná útočná účinnost stály až na druhém místě. Proto se vozy skládaly v podstatě jen z oje, plošiny s podvozkem a dozadu umístěnými koly a předního krytu do výše pasu. Vozataj i cestující nosili jen lehkou plátěnou zbroj bez štítů a používali oštěpy, případně luky. Upřednostňování rychlosti před zbrojí nejspíš vychází z toho, že vozy byly původně lovecké, než se dostaly na bojiště, používaly se hlavně při honech na otroky. Vozy byly sice lehké, ale když se jich do bitvy zapojilo více najednou, byly v boji proti lehké či nedostatečně vycvičené pěchotě a jízdě velice účinné.
|
|
|
Rydwany, czasem powożone przez dwa konie, a czasem przez cztery, miały nie tyle zapewniać ochronę czy możliwość uderzenia we wroga, co sterowność. Składały się jedynie z platformy, osi, dwóch kół, dyszla i przesłony na wysokości pasa. Powożący i pasażer byli odziani w płócienne zbroje i najczęściej walczyli za pomocą oszczepów, które czasami zamieniali na łuki. Rydwany pierwotnie służyły do polowań, stąd nacisk na ich prędkość, która doskonale sprawdzała się również na polu bitwy – szczególnie, w czasie najazdów, które miały służyć wzięciu niewolników. Choć pojedynczy rydwan ważył niewiele, gdy dużo pojazdów ruszało przeciwko lekkiej, kiepsko wyszkolonej piechocie czy kawalerii, efekt potrafił być druzgocący!
|
|
|
Главными преимуществами запряженных парами или четверками колесниц была скорость и маневренность, а не ударная мощь и защита. Колесницы представляли собой одноосные повозки с высокими бортами. Возница и воины были облечены в легкие доспехи, из вооружения у них были только дротики, иногда луки. В мирное время колесницы использовали для охоты, а также в набегах за рабами. Возможно, это было одной из причин, по которым их защитой обычно пренебрегали. Тем не менее множество колесниц, собранных вместе, могли наносить сокрушительные удары по легкой пехоте и коннице.
|
|
|
İster iki, isterse de dört atla sürülsün, bu tür savaş arabaları çarpışma ve savunma yapacak şekilde değil, hızlı olup manevra yapabilecekleri şekilde üretilmişlerdi. Arka tarafta konumlandırılmış tekerler ve dingilden, orta kısmı yüksek bir platformdan ve boyunduruktan fazlasından oluşmazdı. Sürücü ve yolcular bez zırhlar giyip cirit ve bazı durumlarda yay kullanırlardı. Koruma yerine hıza önem verilmesinin nedeni muhtemelen bu arabaların savaş meydanındaki kovalamalarda ve özellikle de köleler için yapılan baskınlarda oynadıkları roldü. Ağırlıklarına rağmen, birçok savaş arabası bir araya geldiği zaman hafif veya eğitim görmemiş piyadelere ve süvarilere karşı çarpma şiddetleri yine de yok edici olabilirdi!
|
