|
|
I felt as though a blanket of peace had been dropped over me. I found myself totally immersed in a tremendous peace which I had never experienced before... and it was too beautiful. A few days later, we went to Fr. Jozo's. Watching Fr.
|
|
|
Fait étonnant, le 28 mai 1994 je partais pour Medjugorje. Le lendemain nous étions dans l'église St Jacques de Medjugorje, la toute première église dans laquelle j'entrais. Je ne connaissais rien des habitudes religieuses, alors je fis comme tout le monde. Je vis les gens se lever pour aller recevoir la communion, et j'expérimentai une grande consolation en présence du Saint Sacrement, sans toutefois savoir de quoi il s'agissait. J'eus l'impression d'être enveloppée d'un manteau de paix et je me sentis complètement immergée dans cette paix merveilleuse, que je n'avais jamais ressentie auparavant. C'était tellement beau ! Quelques jours plus tard, nous sommes allés chez le père Jozo. L'écouter parler de la Vierge avec tant d'amour et de ferveur était la chose la plus belle du monde. Il donna à chacun un chapelet et une magnifique image de Marie. Puis tout le monde se dirigea vers l'avant de l'église. A cause de la paix qui m'avait enveloppée pendant la messe à St Jacques, je suivis le mouvement. Je vis que les prêtres priaient sur les gens et que certains tombaient par terre. Puis le père Jozo pria sur moi et je tombai moi aussi. C'était si doux, si bon, je ressentais une telle sécurité, c'était comme si j'étais tombée dans les bras d'une mère extrêmement aimante. Je ne me souviens guère du reste de la journée, mais le lendemain, dès mon réveil, je remarquai que la grosseur de mon foie (masse de graisse et de tissus cicatrisés) avait disparu ! Ma peau était normale ! Je ne ressentais plus aucune faiblesse, aucune douleur : j'allais bien.
|
|
|
Erstaunliche Sache, am 28. Mai 1994 fuhr ich nach Medjugorje. Am nächsten Tag waren wir in der Kirche zum Heiligen Jakobus in Medjugorje, die allererste Kirche, die ich betrat. Ich wußte nichts von den religiösen Praktiken, und so machte ich es wie die anderen. Ich sah, wie die Leute aufstanden, um die Heilige Kommunion zu empfangen, und ich verspürte einen großen Trost vor dem Allerheiligsten, ohne jedoch zu wissen, worum es sich handelte. Ich hatte den Eindruck, in einen Friedensmantel eingehüllt zu sein und fühlte mich vollkommen eingetaucht in diesen wunderbaren Frieden, den ich niemals zuvor verspürt hatte. Das war so schön! Einige Tage später gingen wir zu Pater Jozo. Ihn mit so viel Liebe und Inbrunst von der Muttergottes sprechen zu hören, war die schönste Sache auf der Welt. Er gab jedem einen Rosenkranz und ein prachtvolles Marienbild. Dann gingen alle in der Kirche nach vorne. Wegen des Friedens, der mich während der Messe eingehüllt hatte, ging ich mit. Ich sah, dass die Priester über die Menschen beteten und dass einige umfielen. Dann betete Pater Jozo über mich und auch ich fiel um. Es war so sanft, so gut, ich empfand eine solche Sicherheit, es war, wie wenn ich in die Arme einer äußerst liebenden Mutter gefallen wäre. Ich erinnere mich nicht mehr an den Rest des Tages, aber am nächsten Tag bemerkte ich schon beim Erwachen, dass die Vergrößerung meiner Leber (Fettgewebe und vernarbte Gewebe) verschwunden war! Meine Haut war normal! Ich spürte keinerlei Schwäche mehr, keinen Schmerz: ich war wohlauf.
|
|
|
Incredibilmente, il 28 maggio 1994, partii per Medjugorje. Il giorno seguente entrammo in chiesa. La chiesa di San Giacomo a Medjugorje era in assoluto la prima chiesa in cui mettevo piede in tutta la mia vita! Non sapevo niente delle cerimonie che si fanno in chiesa e così feci ciò che facevano gli altri. Vidi che tutti andavano a ricevere la Comunione ed io provai una grande consolazione nella presenza dell’Eucarestia benché non avessi idea di che cosa fosse. Sentii come se un manto di pace venisse posato su di me. Mi ritrovai completamente immersa in una pace straordinaria che non avevo mai provato prima… fu una sensazione così bella! Pochi giorni dopo, ci recammo da Padre Jozo. Osservare Fra Jozo mentre parlava della Madonna con così tanto amore e devozione fu la cosa più bella che io avessi mai visto. Padre Jozo diede a tutti un rosario ed una bellissima immagine della Madonna, poi tutti cominciarono ad andare verso l’altare. Ricordando la pace che mi aveva avvolto durante la Messa nella chiesa di San Giacomo, mi unii agli altri. Vidi che i sacerdoti pregavano sulle persone e alcune cadevano sul pavimento. Io mi trovai lì in piedi, Padre Jozo pregò su di me e anch’io caddi a terra. Mi sentii in salvo, leggera e al sicuro, come se fossi caduta nelle braccia di una madre che mi ama molto, moltissimo. Non ricordo molto del resto di quella giornata, ma quando mi svegliai il mattino seguente, mi accorsi subito che il grosso bozzo che avevo (il mio fegato era ingrossato e deformato) era sparito! La pelle era tornata normale! Non sentivo più né dolore né debolezza! Mi sentivo benissimo.
|
|
|
28. května 94 jsem tedy odlétala do Medž. Den na to jsme byli v medž.kostele sv. Jakuba, byl to úplně první kostel, do kterého jsem vstupovala. Neznala jsem nic z náboženských zvyklostí, tak jsem dělala jako všichni ostatní. Viděla jsem, jak lidé vstávali, aby šli k přijímání, a aniž bych věděla, oč jde, zakusila jsem velkou útěchu v přítomnosti Nejsv. Svátosti. Měla jsem pocit, být obalena pláštěm pokoje a cítila jsem se úplně ponořená do nádherného míru, jaký jsem předtím nikdy nepocítila. Bylo to tak krásné! Pár dní na to jsme jeli k otci Jozovi. Poslouchat ho, jak mluví s takovou láskou a vroucností o P. Marii, mi bylo tou nejkrásnější věcí na světě. Každému dal růženec a nádherný obrázek P. Marie. Potom se všichni hrnuli dopředu. V důsledku pokoje, který mě obalil během mše u sv. Jakuba, přidala jsem se k nim. Viděla jsem, jak se kněží modlili nad lidmi, z nichž někteří padali na zem. Pak P.Jozo se modlil i nade mnou a já také padla. Bylo to tak sladké, tak dobré, cítila jsem takové bezpečí, bylo to jako bych byla padla do náručí krajně milující matky. Už nevzpomínám na zbytek dne. Ale když jsem se další den probudila,všimla jsem si, že zmizela boule /grosseur/ na mých játrech / nakupenina tuku a zajizvených tkání/! Má pokožka byla normální! Necítila jsem už žádnou slabost, žádnou bolest: bylo mi dobře.
|
|
|
Zdumiewające, ale 28 maja 1994 r. wyjechałam do Medjugorja. Nazajutrz byliśmy w kościele św. Jakuba w Medjugorju, pierwszy kościół, do jakiego weszłam. Nic nie rozumiałam ze zwyczajów religijnych, więc robiłam to, co inni. Widziałam, że ludzie wstawali, żeby przyjąć Komunię św. i w obecności Najświętszego Sakramentu doświadczyłam wielkiej pociechy, zupełnie nie wiedząc, o co chodzi. Odniosłam wrażenie, jakbym została otulona płaszczem pokoju i poczułam się całkowicie zanurzona w tym cudownym pokoju, jakiego nigdy wcześniej nie odczułam. To było takie piękne! Kilka dni później poszliśmy do ojca Jozo. Słuchanie go, gdy z taką miłością i żarliwością mówił o Najświętszej Pannie, było rzeczą najpiękniejszą na świecie. Każdemu dał różaniec i wspaniały obraz Maryi. Później wszyscy skierowali się przed kościół. W pokoju, jaki mnie ogarnął w czasie Mszy św. u św. Jakuba, poszłam za innymi. Widziałam, jak kapłani modlili się nad ludźmi i jak niektórzy upadali na ziemię. Potem ojciec Jozo pomodlił się nade mną i ja także upadłam. To było takie miłe, takie dobre, odczuwałam takie bezpieczeństwo, to było tak, jakbym wpadła w ramiona bardzo kochającej matki. Niewiele pamiętam z reszty dnia, ale nazajutrz, po przebudzeniu, zauważyłam, że zgrubienie mojej wątroby (tkanka tłuszczowa i blizny) zniknęło. Moja skóra była normalna! Nie odczuwałam już żadnej słabości, żadnego bólu: czułam się dobrze.
|
