|
Til trods for Alliancens kollektive støtte til en samarbejdsbaseret indsats for at mindske truslen i Rusland og andre tidligere Sovjetrepublikker har NATO ikke spillet nogen koordinerende rolle, og medlemslandene har foretrukket at lede deres bistand gennem bilaterale kanaler.
|
|
Exactly how NATO as NATO can contribute to political and diplomatic efforts against WMD proliferation is a more difficult question. A declaratory approach, via expressions of Alliance support for non-proliferation treaties or export control regimes can only go so far. NATO is not a signatory to any non-proliferation agreement. Though sometimes present as an observer, the Alliance is not in a position to affect the outcome of deliberations such as the NPT Review Conference. Nor is the Alliance the most appropriate mechanism for policy coordination in such settings, where the "Western" groups include many non-NATO countries. Despite collective Alliance support for cooperative threat reduction efforts in Russia and other former Soviet republics, NATO has not played any coordinating role, as the member countries have preferred to keep their assistance in bilateral channels. However, defining NATO's potential role in the international institutional architecture for addressing WMD proliferation has become even more difficult, due to the increasing role of bodies or programmes, such as the PSI or the G8, involving some but not all Alliance members, and partially overlapping with NATO activities or fields of interest.
|
|
La question de savoir comment l'OTAN en tant que telle peut contribuer exactement aux efforts politiques et diplomatiques contre la prolifération des ADM est plus délicate. Seule une approche rhétorique réaffirmant le soutien de l'Alliance aux traités de non-prolifération ou aux régimes de contrôle des exportations peut être envisagée pour l'instant. L'OTAN n'est signataire d'aucun accord de non-prolifération. Bien que parfois présente en tant qu'observateur, l'Alliance n'est pas en position d'affecter l'issue de délibérations telles que la Conférence de révision du TNP, pas plus qu'elle ne constitue le mécanisme le plus adéquat pour assurer une coordination politique, alors que les groupes « occidentaux » incluent de nombreux pays n'appartenant pas à l'OTAN. En dépit du soutien collectif qu'apporte l'Alliance aux efforts menés en coopération pour atténuer la menace en Russie et dans d'autres ex-républiques soviétiques, l'OTAN ne joue aucun rôle de coordination, car les pays membres préfèrent réserver leur assistance à des canaux bilatéraux. La définition du rôle potentiel de l'OTAN dans l'architecture institutionnelle internationale destinée à combattre la prolifération des ADM devient cependant plus difficile encore, en raison du rôle croissant d'instances ou de programmes tels que l'ISP ou le G8, qui impliquent certains des membres de l'Alliance, mais pas tous, tout en empiétant en partie sur les activités ou domaines d'intérêt de l'OTAN.
|
|
Anche la politica di affrontare la proliferazione delle WMD nell'ambito dei molteplici programmi di aiuto della NATO è stata complessa. La cautela degli alleati nell'affrontare le questioni delle WMD con i partner euro-atlantici è mutata solo lentamente in un più effettivo scambio di punti di vista. Le consultazioni politico-analitiche nell'ambito del Consiglio NATO-Russia e con l'Ucraina sono diventate piuttosto sostanziali. L'Alleanza ha collaborato con la Russia sulle misure per creare la fiducia e la sicurezza nel settore delle armi nucleari e in quello della difesa contro i missili di teatro. "Istruttive" rimane l'aggettivo qualificante per descrivere le discussioni con i partner sulle WMD, sebbene vi siano stati progressi per sviluppare con tutti i partner una dottrina di difesa contro le CBRN. Lo stato di preparazione all'emergenza civile e gli aiuti in caso di calamità, insieme alla cooperazione scientifica, hanno costituito dei settori politicamente meno sensibili per sviluppare la collaborazione della NATO con i partner sulle questioni relative alle WMD, e per creare delle consuetudini di cooperazione.
|
|
A política da luta contra a proliferação das ADM nos diversos programas de abertura da OTAN às parcerias também tem sido complexa. O cuidado com que os Aliados têm lidado com assuntos relacionados com as ADM em contactos com os seus Parceiros euro-atlânticos só lentamente tem vindo a ser substituído por uma troca de ideias mais substancial. As consultas político-analíticas no seio do Conselho OTAN-Rússia e com a Ucrânia tornaram-se bastante substantivas. A Aliança tem trabalhado com a Rússia sobre medidas de reforço da confiança e da segurança no domínio das armas nucleares e colaborou relativamente à defesa contra mísseis de teatro. "Educativo" continua a ser o adjectivo de eleição para qualificar o debate sobre as ADM entre a OTAN e os Parceiros, apesar dos passos no sentido de desenvolver alguma doutrina de defesa CBRN com todos eles. A preparação para as emergências civis, a reacção a catástrofes e a cooperação científica, como sectores menos sensíveis em termos políticos, têm servido para o desenvolvimento de uma colaboração entre a OTAN e os Parceiros em assuntos relativos às ADM, bem como para a construção de hábitos de cooperação.
|
|
Για έναν εξωτερικό παρατηρητή, είναι πολύ πιο δύσκολο το να προσδιορίσει ένα συγκρίσιμο σετ από ορόσημα στο πολιτικό/διπλωματικό έργο της Συμμαχίας πάνω στις απειλές της διασποράς των WMD. Και αυτό επειδή οι απόρρητες μελέτες της SGP δεν μεταφράστηκαν γρήγορα σε πρωτοβουλίες που να είναι ορατές δημοσίως, σε αντίθεση με αυτές των ομολόγων τους της άμυνας. Μια πρώτη ταξινόμηση του έργου της SGP ως «ουσιωδώς αναλυτικού» συνεχίζει να έχει ιδιαίτερη ισχύ, αν και έχει βελτιώσει τις μεθόδους εργασίας της η επιτροπή δημιουργώντας «κυλιόμενες αξιολογήσεις» των καίριων απειλών που σχετίζονται με τη διασπορά, αναπτύσσοντας προτάσεων για το Βορειοατλαντικό Συμβούλιο και ετοιμάζοντας κοινές θέσεις για χρήση από το Γενικό Γραμματέα στις συναντήσεις του, θέσεις που μπορούν να χρησιμοποιήσουν επίσης τα κράτη μέλη του ΝΑΤΟ στη διμερή διπλωματία τους. Επίσης η SGP αύξησε την επικέντρωσή της πάνω στα Εταιρικά κράτη του ανοίγματος προς ανατολάς και πάνω στο να θέσει τις προτεραιότητες για τις σχετιζόμενες με τα WMD προσπάθειες του ΝΑΤΟ, και ολοκλήρωσε τις μελέτες πάνω σε αυτά τα θέματα όπως είναι η πυραυλική άμυνα και η ενδεχόμενη υποστήριξη της Συμμαχίας στην PSI, στην υπό την καθοδήγηση των ΗΠΑ πρωτοβουλία για την καταπολέμηση της διασποράς των WMD, των μέσων μεταφοράς τους και των σχετιζομένων υλικών τους. Η SGP δρομολόγησε δημόσια σεμινάρια πάνω στις προκλήσεις της διασποράς, με τη συμμετοχή ειδικών από την Ασία και τη Μέση Ανατολή, όπως επίσης και από μη κυβερνητικές οργανώσεις.
|
|
Политиката спрямо разпространението на ОМУ в многобройните програми за сътрудничество на НАТО също бе сложен проблем. Предпазливостта, с която съюзниците обсъждаха въпросите на ОМУ с евроатлантическите си партньори бавно се промени към по-съществен обмен на идеи. Политико-аналитичните консултации в рамките на Съвета НАТО-Русия и с Украйна вече са доста задълбочени. Алиансът работи с Русия по мерките за изграждане на доверие и сигурност по отношение на ядрените оръжия и противоракетната отбрана на театъра на бойните действия. Предпочитаният епитет, който се прилага към характера на дискусиите за ОМУ с партньорите, е „образователен”, макар че бяха предприети стъпки за разработване на някаква доктрина за защитата от химически, биологически, радиологични и ядрени оръжия съвместно с всички партньори. Подготовката за извънредни ситуации и спасителните операции, както и научното сътрудничество, като едни от най-малко деликатните от политическа гледна точка области, бяха използвани за развитие на взаимодействието с партньорите по въпроси, свързани с ОМУ, и за изграждане на навици за сътрудничество.
|
|
Pro externí pozorovatele je mnohem obtížnější identifikovat srovnatelné soustavy mezníků v politické a diplomatické práci NATO na úseku šíření WMD. Je to proto, že utajované debaty uvnitř SGP se nepřevedly ihned do veřejně viditelných iniciativ. Úvodní kategorizace činnosti SGP jako "zásadně analytická" si udržuje povážlivou platnost, ačkoliv zlepšila své metody práce zavedením "kontinuálních hodnocení" klíčových hrozeb proliferace zdokonalováním doporučení určených Severoatlantické radě a přípravou společných koncepcí pro potřebu generálního tajemníka; koncepce členských států NATO mohou být také obsaženy v jejich bilaterálních diplomatických vztazích. SGP se zaměřila na partnerské státy a na určování priorit pro boj NATO s proliferací, a rovněž dokončila odborné studie na téma proliferace ve vztahu k obraně proti řízeným střelám nebo k potenciální podpoře programu PSI, iniciativě vedené USA v boji proti šíření WMD, jejich nosným systémům a souvisejícím zařízením. Tato skupina zahájila veřejné semináře o problémech spojených s bojem proti proliferaci, do nichž zapojila odborníky z Asie, Středního východu a nevládních organizací.
|
|
Palju raskem on vastata küsimusele, kuidas NATO saab aidata kaasa massihävitusrelvade leviku tõkestamisele poliitilisel ja diplomaatilisel tasandil. Deklaratsioonidel alliansi toetuse kohta massihävitusrelvade leviku tõkestamise lepingutele ja ekspordikontrollirežiimidele on omad piirid. NATO ei ole alla kirjutanud ühelegi sellisele lepingule. Kuigi mõnikord on allianss kohal vaatlejana, ei saa ta mõjutada selliste nõupidamiste tulemust nagu tuumarelva leviku tõkestamise lepingu jätkukonverents. Samuti ei ole allianss just kõige sobivam poliitikakoordineerimismehhanism sellistes olukordades, kus „lääne” gruppides on palju NATO-väliseid riike. Kuigi allianss on kollektiivselt ja koostöö kaudu toetanud massihävitusrelvadega seotud ohtude vähendamist Venemaal ja endistes Nõukogude vabariikides, ei ole ta kunagi olnud koordineerivas rollis, kuna liikmesriigid on eelistanud anda abi kahepoolsete kanalite kaudu. NATO võimaliku rolli määratlemine massihävitusrelvadest tingitud ohtudega tegelevate rahvusvaheliste institutsioonide hulgas on aga muutunud veelgi raskemaks, sest järjest tähtsamaks osutub niisuguste organite ja programmide roll nagu tuumarelva leviku tõkestamise julgeolekualgatus (PSI) või G8, mis hõlmavad mõnda, kuid mitte kõiki alliansi liikmeid ning mille tegevus või huvid kattuvad osaliselt NATO omadega.
|
|
A hidegháború vége óta a NATO bizonyította, hogy egyedülálló a létező szervezetek között – az euró-atlanti régióban bizonyosan -, mivel reális módon képes beavatkozni a magas kockázatú helyzetekben, és egyedi jellegel bír a jelentős fennmaradó kockázatot jelentő körülmények közötti békefenntartáshoz szükséges képességek és tapasztalatok terén. Ezt nem lehet egyszerűen figyelmen kívül hagyni, még ha a tapasztalat azt is mutatja, hogy a szervezetek – szemben a feltételezés szerint mozgékonyabb „készségesek koalíciójával” – nem jelentik minden beavatkozásnál a megfelelő választást. A NATO egyedi beavatkozási és békefenntartó képességeinek fenntartása azonban folyamatos és fokozott erőfeszítéseket igényel annak biztosítására, hogy a WMD-fenyegetések ne rettenthessék vissza a Szövetséget a cselekvéstől.
|
|
Kur kas sunkesnis klausimas – kaip NATO gali prisidėti prie politinės ir diplomatinės kovos prieš MNG platinimą. Neužtenka vien tik deklaratyvios nuostatos, išreiškiamos Aljanso parama neplatinimo sutartims ir eksporto kontrolės režimams. NATO nėra nė vieno neplatinimo susitarimo signatarė. Nors kartais ir dalyvaudamas stebėtojo teisėmis, Aljansas negali daryti įtakos tokių svarstymų, kaip, pavyzdžiui, Branduolinio ginklo neplatinimo sutarties peržiūros konferencijoje, rezultatams. Aljansas taip pat nėra ir pats tinkamiausias mechanizmas koordinuoti politiką tokiomis aplinkybėmis, kai „vakariečių“ grupėse dalyvauja ir daug ne NATO šalių. Nepaisant kolektyvinės Aljanso paramos Rusijos ir kitų buvusių sovietinių respublikų bendroms pastangoms sumažinti grėsmę, NATO nesuvaidino jokio koordinacinio vaidmens, nes valstybės narės labiau linkusios teikti paramą dvišaliais kanalais. Tačiau apibūdinti galimą NATO vaidmenį tarptautinėje institucinėje kovos su MNG platinimu architektūroje vis sunkiau dėl didėjančio vaidmens tokių institucijų arba programų kaip PSI (Ginklų neplatinimo saugumo iniciatyva) arba G8, kuriose dalyvauja kai kurios, bet ne visos Aljanso valstybės narės ir kurių veikla ir interesų sritys iš dalies sutampa su NATO veikla ir interesais.
|
|
Modul concret în care NATO poate contribui la eforturile politice şi diplomatice împotriva proliferării WDM reprezintă o întrebare mai dificilă. O abordare declarativă, poate doar exprima sprijinul Alianţei pentru tratatele de neproliferare sau regimurile de control al exporturilor. NATO nu este parte semnatară la nici unul dintre acordurile de neproliferare. Deşi uneori este prezentă în calitate de observator, Alianţa nu poate influenţa rezultatul deliberărilor, de exemplu în cazul Conferinţei de Analiză NPT. Şi nici nu reprezintă cel mai potrivit mecanism pentru coordonarea politicilor în situaţiile în care grupurile „occidentale” includ multe ţări ne-membre NATO. În pofida sprijinului colectiv la nivelul Alianţei pentru eforturile de cooperare în vederea reducerii ameninţărilor în Rusia şi în alte foste republici sovietice, NATO nu a jucat niciodată un rol coordonator, întrucât ţările membre au preferat să continue asigurarea asistenţei în plan bilateral. Oricum, definirea rolului potenţial al NATO în arhitectura instituţională de abordare a proliferării WDM a devenit chiar şi mai dificilă, datorită rolului crescând al structurilor sau programelor cum ar fi PSI sau G8, care implică doar unii membri ai Alianţei şi se suprapun parţial cu activităţile şi domeniile de interes ale NATO.
|
|
Положение дел, сложившееся в Средиземноморском диалоге, носит еще более деликатный характер, так как одна из стран-участниц (Израиль), фактически является государством, обладающим ядерным оружием, а арабские государства приветствовали бы увеличение давления Запада на Израиль с целью его отказа от своих ядерных сил. Вопрос, о возможном вкладе средиземноморских стран в работу Североатлантического союза по отражению угроз оружия массового уничтожения, стоящий в повестке дня Диалога, по-прежнему остается трудным и в значительной степени нерешенным. В этой связи на международных конференциях, организованных неправительственными организациями в регионе Персидского залива по теме нераспространения вооружений, предпринимались некоторые начальные шаги в этом направлении, в том числе официальными представителями НАТО. ГВПГРН планирует проведение дальнейших консультаций с государствами-участниками Средиземноморского диалога.
|
|
Bežným názorom dôstojníkov na prípravných cvičeniach pred misiu v Afganistane bývalo, že Afganistan je z technického hľadiska i kultúrne nesmierne zaostalá krajina. Niektorí z nich, ktorí už navštívili Afganistan v rámci prieskumných ciest, sa vyjadrili, že „je to ako návrat v čase o niekoľko storočí späť”. Aj keď sú – vzhľadom na obmedzený čas, ktorý mali dôstojníci na oboznámenie sa s Afganistanom – tieto názory pochopiteľné, nedostatočné vniknutie do podstaty miestneho života a nedostatok empatie voči obyvateľstvu môže prispieť k mylným úsudkom, ktorým by sa dalo predísť. Počas operácií na podporu mieru skutočne dochádza k situáciám, keď desiatnik v strategicky významnom prostredí svojou chybou počas hliadkovania alebo inde riskuje ohrozenie celej misie.
|
|
Dışarıdan bakan bir gözlemcinin İttifak’ın KİS’lerin yayılması tehdidi ile ilgili politik/diplomatik çalışmalarında karşılaştırmalar yapılabilecek kilometre taşlarını tespit edebilmesi zordur. Bunun nedeni de DGP’nin tersine, SGP’nin çalışmalarının halk tarafından bilinen girişimlere dönüşmemiş olmasıdır. SGP’nin daha eski tarihlerdeki “temel olarak analitik” olan değerlendirilen çalışmaları hala geçerliliğini korumaktadır; ancak bu arada SGP çalışma metotlarını daha da geliştirmiştir. Bu bağlamda, SGP, Kuzey Atlantik Konseyi için tavsiyeler geliştirerek ve Genel Sekreter için toplantılarda yararlanabileceği ortak pozisyonlar (NATO ülkelerinin ikili diplomasi ilişkilerinde de kullanabilecekleri pozisyonlar) hazırlayarak nükleer silahların yayılmasına ilişkin temel tehditler konusunda “sürekli değerlendirme” metodunu geliştirmiştir. SGP, ayrıca, Ortak ülkelere erişim ve NATO’nun KİS’lerle ilgili çalışmalarındaki öncelikler üzerinde daha fazla yoğunlaşmış, ve füze savunması, PSI’ye potansiyel İttifak desteği, ABD’nin KİS’lerin, bunları atma vasıtalarının ve bu silahlarla ilgili malzemenin yayılması ile mücadele konusundaki girişimi gibi KİS’lerle ilgili konularda öncelikleri tespit etmiştir. SGP, nükleer silahların yayılması sorunları ile ilgili halka açık seminerler başlatmıştır. Bu seminerlere sivil toplum örgütlerinden olduğu gibi Asya ve Orta Doğu’dan uzmanlar da katılmıştır.
|
|
Daudz grūtāks jautājums ir tas, kādu ieguldījumu NATO kā organizācija var dot politiskos un diplomātiskos centienos, kas vērsti pret MII izplatīšanu. Deklaratīva pieeja, paužot alianses atbalstu neizplatīšanas līgumiem vai eksporta kontroles režīmiem, nekur tālāk arī nenovedīs. NATO nav parakstījusi nevienu neizplatīšanas līgumu. Dažkārt piedaloties novērotāja statusā, aliansei nav tiesības ietekmēt apspriesto jautājumu rezultātus, piemēram, NPT Pārskata konferencē. Ne arī tā ir vispiemērotākais mehānisms politiku koordinācijai tādās situācijās, kur „Rietumu” grupās tiek iekļautas daudzas valstis, kas nav NATO sastāvā. Neraugoties uz kolektīvo alianses atbalstu kopējiem draudu samazinājuma plāniem Krievijā un citās bijušajās padomju republikās, NATO nav spēlējusi nekādu koordinējošu lomu, jo dalībvalstis izvēlējās uzturēt savu palīdzību caur bilaterāliem kanāliem. Tomēr NATO potenciālās lomas definēšana starptautisko institūciju arhitektūrā, kuras mērķis ir risināt MII izplatīšanu, ir kļuvusi jo īpaši grūta, pateicoties dažādu organizāciju un programmu, tādu kā PSI vai G8, pieaugošai lomai, kur iesaistīti daži, bet ne visi alianses locekļi un kas daļēji pārklājas ar NATO aktivitātēm vai interešu jomām.
|