|
|
Zrútenie „dvojičiek“ (Twin Towers) na Manhattane otriaslo našou pôvodnou definíciou hrozieb, uvedenou v článku 5 (Washingtonskej zmluvy). Osama ben Ládin tiež demonštroval, že hranica, oddeľujúca euroatlantický bezpečnostný priestor od stredovýchodného, sa rúca.
|
|
|
In the course of little over a decade, NATO transformed itself from an alliance focused on collective defence into the worlds most experienced peacemaking and peacekeeping force. During the Gulf War of the early 1990s, NATO stood on the sidelines, with France, the United Kingdom and other European Allies contributing to the US-led coalition that expelled Iraqi forces from Kuwait. By 1995, however, NATO had moved centre stage, launching an air campaign in Bosnia and Herzegovina that helped bring three-and-a-half years of fighting there to an end and then leading a 60 000-strong force to oversee implementation of military aspects of the peace agreement. Subsequently, NATO expanded its role on the ground, moving from peacemaking to peacekeeping and into nation-building.
|
|
|
En un peu plus dune décennie, lOTAN, qui était une alliance focalisée sur la défense collective, est devenue la force dimposition et de maintien de la paix la plus expérimentée au monde. Au cours de la Guerre du Golfe, au début des années 1990, lOTAN na joué quun rôle secondaire, la France, le Royaume-Uni et dautres Alliés européens prenant part à la coalition dirigée par les Etats-Unis en vue dexpulser les forces iraquiennes du Koweït. A partir de 1995 cependant, lOTAN a assumé un rôle de premier plan, en lançant une campagne aérienne en Bosnie-Herzégovine qui allait contribuer à mettre un terme à trois ans et demi de combats, puis en conduisant une force de 60 000 hommes pour superviser la mise en ouvre des aspects militaires des accords de paix. Ultérieurement, lOTAN a étendu son rôle sur le terrain, en passant de limposition au maintien de la paix et à lédification de la nation.
|
|
|
Diversos analistas y políticos americanos defienden desde hace bastante tiempo que si la OTAN no cambia su concepto estratégico para orientarlo hacia Oriente Medio y redefine su misión para ocuparse de las amenazas que representan la proliferación de armas de destrucción masiva y el terrorismo, corre el riesgo de convertirse en una organización carente de relevancia. Países como Francia y Reino Unido puede que todavía mantengan alguna ascendencia sobre Washington, pero los Aliados más pequeños son totalmente conscientes de que si no fuera por la OTAN su influencia sobre la política norteamericana sería prácticamente nula. Y al ser Estados Unidos la única superpotencia a nivel mundial, tener influencia sobre ella probablemente sea la única forma de influir en el curso de la historia mundial. Por eso los europeos necesitan que la OTAN ofrezca una plataforma política funcional para diseñar una estrategia occidental colectiva y coherente Y de ahí la queja del alemán Gerhard Schroeder cuando en la Conferencia de Seguridad de Munich del pasado mes de febrero declaraba que la OTAN ya no era el principal foro para que los socios transatlánticos pudieran discutir y coordinar sus estrategias.
|
|
|
Em pouco mais de uma década, a OTAN, uma aliança centrada na defesa colectiva, transformou-se na força de imposição e de manutenção da paz mais experiente do mundo. Durante a primeira Guerra do Golfo, a OTAN desempenhou um papel secundário, e a França e o Reino Unido, bem como outros Aliados europeus, contribuíram para a coligação liderada pelos Estados Unidos que expulsou as forças iraquianas do Kuwait. Em 1995, porém, a OTAN assumiu um papel principal, lançando na Bósnia e Herzegovina a campanha aérea que iria contribuir para o fim de três anos e meio de guerra naquela região, e conduzindo depois uma força de 60.000 homens para supervisionar a implementação dos aspectos militares do acordo de paz. Posteriormente, a OTAN expandiu o seu papel no terreno, passando da imposição à manutenção da paz, e mais tarde à construção do Estado.
|
|
|
Οι Αμερικανοί αναλυτές και πολιτικοί παράγοντες για καιρό τώρα ισχυριζόντουσαν ότι αν δεν αλλάξει το ΝΑΤΟ τη στρατηγική του εστίαση προς τη Μέση Ανατολή και αν δεν επαναπροσδιορίσει την αποστολή του για να αντιμετωπίσει την απειλή που δημιουργεί η εξάπλωση των όπλων μαζικής καταστροφής και η τρομοκρατία, διακινδυνεύει να γίνει άσχετο. Κράτη όπως η Γαλλία και η Βρετανία μπορεί να διατηρούν ακόμη κάποια επιρροή στην Ουάσιγκτον, όμως οι μικρότεροι Ευρωπαίοι Σύμμαχοι γνωρίζουν άριστα ότι χωρίς το ΝΑΤΟ, η επίδρασή τους πάνω στην αμερικανική πολιτική είναι αμελητέα. Από τη στιγμή που οι Ηνωμένες Πολιτείες είναι παγκοσμίως η μοναδική υπερδύναμη, το να επηρεάζει κάποιος την Ουάσιγκτον είναι όμοιο με το να βοηθά στη διαμόρφωση της πορείας της παγκόσμιας ιστορίας. Αυτό έχει ως αποτέλεσμα, οι Ευρωπαίοι να χρειάζονται ένα ΝΑΤΟ που να προσφέρει μια λειτουργική πολιτική πλατφόρμα για τη δημιουργία μιας συλλογικής και συνεκτικής Δυτικής Στρατηγικής. Εξ αυτού και το σκεπτικό πίσω από τη διατύπωση του παραπόνου του Καγκελαρίου Gerhard Schroder στη Διάσκεψη Ασφαλείας του Μονάχου τον Φεβρουάριο ότι το ΝΑΤΟ δεν ήταν πλέον «ο κύριος τόπος όπου οι διατλαντικοί συνέταιροι συζητούν και συντονίζουν τις στρατηγικές».
|
|
|
Američtí analytici a političtí činitelé dlouho namítali, že pokud NATO nepřesune své strategické zaměření na Střední východ a nepřehodnotí svá poslání ve směru nebezpečí proliferace zbraní hromadného ničení a terorismu, vystavuje se riziku stát se bezvýznamným orgánem. Státy jako Francie a Velká Británie stále udržují svou pozici ve Washingtonu, ale menší evropští spojenci jsou si velmi dobře vědomi, že bez NATO je jejich vliv na politiku Spojených států zanedbatelný. Vzhledem k tomu, že Spojené státy jsou jedinou světovou supersilou, ovlivňování Washingtonu bývá nástrojem k utváření směru světových dějin. Evropané potřebují Alianci nabízející funkční politickou platformu pro koncepci kolektivní a soudržné západní strategie. Z tohoto plyne odůvodnění výroku německého kancléře Gerharda Schrödera na únorové Konferenci o bezpečnosti v Mnichově, že NATO "již není jediným místem, kde transatlantičtí partneři diskutují a koordinují strategické koncepce."
|
|
|
USA analüütikud ja poliitikakujundajad väidavad juba pikka aega, et kui NATO ei keskenda oma strateegiat Lähis-Idale ega loe esmatähtsaks võitlust massihävitusrelvade ja terrorismi leviku ohuga, võib ta muutuda kõrvalise tähtsusega organisatsiooniks. Prantsusmaal ja Ühendkuningriigil võib ju Washingtonis veel mingi mõjuvõim olla, kuid väiksemad Euroopa liitlased teavad liigagi hästi, et ilma NATOta on nende mõju USA poliitikale kaduvväike. Kuna USA on maailma ainus superriik, on Washingtoni mõjutamine võrdne maailmaajaloo kujundamisele kaasa aitamisega. Seepärast on Euroopale vaja NATOt, mis pakuks toimivat poliitilist platvormi kollektiivse ja ühtse Lääne strateegia väljatöötamiseks. See on ka põhjus, miks Saksamaa kantsler Gerhard Schröderi kaebas veebruaris Münchenis toimunud julgeolekukonverentsil, et NATO ei ole „enam eelistatuim paik, kus partnerid üle Atlandi strateegilisi plaane arutavad ja tegevust koordineerivad.”
|
|
|
Az USA elemzői és politikaformálói régóta azzal érveltek, hogy ha a NATO nem fordít stratégiai figyelmet a Közel-Kelet felé, és nem a tömegpusztító fegyverek terjedésének és a terrorizmus által képviselt fenyegetésnek a kezeléseként definiálja újra küldetését, akkor a jelentőségének elvesztését kockáztatja. Egyes országok, mint például Franciaország vagy az Egyesült Királyság még bírhatnak némi befolyással Washingtonban, de a kisebb európai szövetségesek nagyon is jól tudják, hogy a NATO nélkül ráhatásuk az USA politikájára elhanyagolható. Mivel az Egyesült Államok a világ egyetlen szuperhatalma, Washington befolyásolása rokon értelmű a világtörténelem folyamának alakításával. Ezért az európaiaknak szükségük van a NATO-ra, amely működő politikai platformot kínál egy közös és következetes nyugati stratégia megtervezéséhez. Ez az, amiért Gerhard Schröder német kancellár a februári Müncheni Biztonsági Konferencián arról panaszkodott, hogy a NATO „többé nem az első számú fórum, ahol a transzatlanti partnerek megvitatják és összehangolják stratégiáikat”.
|
|
|
Bandarískir sérfræðingar og stefnumótendur hafa lengi haldið því fram að ef NATO færi ekki áherslur sínar í öryggismálum út til Miðausturlanda og endurskilgreini ætlunarverk sitt þannig að það taki til ógnarinnar sem stafar af útbreiðslu gereyðingarvopna eigi það á hættu að skipta ekki lengur máli. Lönd eins og Frakkland og Bretland kunna enn að hafa eitthvert vægi í Washington, en smærri bandamenn í Evrópu vita að án NATO eru áhrif þeirra á bandaríska utanríkisstefnu nánast engin. Þar sem Bandaríkin eru nú eina ofurveldi heims eru áhrif í Washington nánast jafngild áhrifum á gang heimssögunnar. Af þeim sökum þurfa Evrópumenn á að halda að NATO bjóði upp á virkan pólitískan vettvang til þess að marka sameiginlega og samhangandi vestræna áætlun um öryggis- og varnarmál. Í ljósi þessa ber að skoða þá kvörtun Gerhards Schröders, Þýskalandskanslara, á öryggisráðstefnunni í Munchen að NATO væri „ekki lengur helsti vettvangurinn þar sem samstarfsaðilar beggja megin Atlantshafsins kæmu saman til þess að ræða saman og samræma áætlanir“.
|
|
|
JAV analitikai ir strategai jau seniai įrodinėja, kad jei NATO neperkels savo strateginio dėmesio centro į Vidurio Rytus ir naujai nesuformuluos savo misijos kovoti su grėsmėmis, susijusiomis su masinio naikinimo ginklų platinimu ir terorizmu, jai gresia tapti nebereikalinga. Tokios šalys kaip Prancūzija ir Jungtinė Karalystė gal dar ir turi kokio poveikio Vašingtonui, tačiau mažesnės Europos valstybės narės puikiausiai žino, kad be NATO jų poveikis JAV politikai yra visai nereikšmingas. Kadangi Jungtinės Amerikos Valstijos yra vienintelė pasaulio supergalybė, galimybė daryti poveikį Vašingtonui yra tolygi dalyvavimui formuojant pasaulio istorijos kursą. Todėl europiečiams reikia tokios NATO, kuri suteikia veiksmingą politinę platformą kolektyvinei ir darniai Vakarų strategijai kurti. Tuo ir galima logiškai paaiškinti tą nepasitenkinimą, kurį Vokietijos Kancleris Gerhardas Schröderis išreiškė Miunchene vasarį įvykusioje Saugumo konferencijoje, kad „NATO nebėra tas pagrindinis forumas, kur transatlantiniai partneriai aptaria ir koordinuoja strategijas.“
|
|
|
I løpet av litt mer enn et tiår transformerte NATO seg fra en allianse fokusert på kollektivt forsvar, til verdens mest erfarne fredsgjennomførende og fredsbevarende styrke. Under Golfkrigen tidlig på 1990-tallet sto NATO på sidelinjen, mens Frankrike, Storbritannia og andre europeiske allierte bidro til den amerikansk-ledede koalisjonen som jaget irakiske styrker ut av Kuwait. Innen 1995 hadde imidlertid NATO plassert seg midt i manesjen, iverksatte en luftkrig i Bosnia og Hercegovina som bidro til å få en slutt på tre og et halvt år med krig, og ledet deretter en 60.000 mann sterk styrke som skulle kontrollere implementeringen av de militære delene av fredsavtalen. Deretter utvidet NATO sin rolle på bakken, og gikk fra fredsgjennomføring gjennom fredsbevaring til nasjonsbygging.
|
|
|
Wielu w Europie obawia się, że często konfrontacyjne stanowisko Stanów Zjednoczonych wobec ONZ i innych organizacji międzynarodowych odbije się również na NATO. Nikt nie może zapomnieć często cytowanej uwagi Sekretarza Obrony USA Donalda Rumsfelda, że we współczesnym świecie „misje będą określać kształt koalicji, a nie na odwrót.” Dla Europejczyków podstawowy sens jest jasny: kiedy Waszyngton apeluje o nowe działania NATO, ogólnie czują się zobowiązani odpowiedzieć „tak”. Pytanie obecnie brzmi, czy NATO dysponuje spójnością polityczną i środkami wojskowymi, aby sprostać tym żądaniom i oczekiwaniom.
|
|
|
Analiştii şi decidenţii americani susţin de multă vreme că NATO riscă să devină irelevant dacă nu îşi reorientează atenţia asupra Orientului Mijlociu şi dacă nu îşi redefineşte misiunea pentru a aborda ameninţările constituite de proliferarea armelor de distrugere în masă şi terorism. S-ar putea ca unele ţări ca Franţa şi Marea Britanie să aibă o anumită influenţă asupra Washingtonului, dar aliaţii europeni mai mici ştiu foarte bine că, fără NATO, impactul lor asupra politicii americane este neglijabil. Întrucât Statele Unite reprezintă singura super-putere a lumii, influenţarea Washingtonului este echivalentă cu o contribuţie la modelarea cursului istoriei. Drept urmare, europenii au nevoie de un NATO care oferă o platformă politică funcţională pentru a crea o strategie occidentală colectivă consistentă. Acesta este motivul nemulţumirii exprimate de cancelarul german Gerhard Schröder la Conferinţa de Securitate de la München din luna februarie pentru faptul că NATO „nu mai reprezintă principalul loc unde partenerii trans-atlantici discută şi îşi coordonează strategiile”.
|
|
|
Американские аналитики и политики уже давно утверждают, что, если НАТО не сдвинет свой стратегический центр тяжести в сторону Ближнего Востока и не пересмотрит свою миссию противодействия угрозе распространения оружия массового уничтожения и терроризма, то она рискует утратить свою актуальность. Такие страны как Франция и Великобритания все еще могут оказывать некоторое влияние в Вашингтоне, но малые европейские государства-союзники прекрасно знают, что без НАТО их воздействие на американскую политику будет незначительным. Так как США является единственной сверхдержавой в мире, влияние на Вашингтон - это почти то же самое, что влияние на ход мировой истории. В результате, европейцам необходима НАТО, которая обеспечивает функциональную политическую платформу для разработки последовательной коллективной стратегии Запада. Этим объясняется жалоба канцлера Германии Герхарда Шредера на мюнхенской февральской конференции по вопросам безопасности в отношении того, что НАТО перестала быть “главным местом встреч, где трансатлантические партнеры обсуждают и координируют стратегии”.
|
|
|
V nekaj več kot desetletju se je Nato preoblikoval iz zavezništva, osredotočenega na kolektivno obrambo, v najbolj izkušeno silo za vzpostavljanje in ohranjanje miru na svetu. Med zalivsko vojno v zgodnjih 90-ih je Nato stal ob strani, medtem ko so Francija, Združeno kraljestvo in druge evropske zaveznice prispevale sile v koalicijo pod vodstvom ZDA, ki je iraške sile izgnala iz Kuvajta. Do leta 1995 pa se je Nato pomaknil v središče dogajanj, začel zračne napade v Bosni in Hercegovini, ki so pomagali zaustaviti tri in pol leta bojev, ter nato vodil sile s 60.000 pripadniki, ki so nadzirali izvajanje vojaških vidikov mirovnega sporazuma. Kasneje je Nato razširil svojo vlogo na terenu in prešel od uveljavljanja miru k ohranjanju miru in nazadnje k izgradnji države.
|
|
|
ABD’li politika belirleyiciler ve fikir adamları uzun zamandır, NATO’nun Orta Doğu üzerinde daha fazla yoğunlaşmadıkça ve misyonlarını terörizmin ve kitle imha silahlarının yarattığı sorunları ele alacak şekilde yeniden düzenlemedikçe önemini yetirme riski ile karşı karşıya kalacağını iddia etmektedirler. Fransa ve Birleşik Krallık gibi bazı ülkeler Washington’da hala biraz etkili olabilirler, ama daha küçük müttefikler, NATO olmasa ABD dış politikasında herhangi bir etkileri olmayacağını gayet iyi biliyorlar. Amerika Birleşik Devletleri dünyadaki tek süper güç olduğundan Washington’u etkilemek adeta dünya tarihinin yeniden yazılmasına yardımcı olmak gibidir. Dolayısıyla, Avrupalıların kolektif ve tutarlı bir Batı stratejisi yaratabilmek için gereken fonksiyonel bir politik platformu sunacak bir NATO’ya ihtiyaçları var. Alman Başbakanı Gerhard Schröder’in Şubat ayındaki Münih Güvenlik Konferansı’nda “NATO’nun artık transatlantik ortakların stratejileri tartışacakları ve koordine edecekleri yegane forum olmaktan çıktığı” yönündeki sözlerinin gerisinde yatan mantık budur.
|
|
|
ASV analītiķi un politikas veidotāji jau ilgu laiku ir centušies pārliecināt, ka, ja NATO nepārliek savus stratēģiskos akcentus Tuvo austrumu virzienā un nedefinē savu misiju, lai cīnītos pret masu iznīcināšanas ieroču izplatīšanas un terorisma izraisītajiem draudiem, tā riskē kļūt nevajadzīga. Tādām valstīm kā Francijai un Apvienotajai Karalistei, iespējams, vēl būs zināms svars Vašingtonā, bet mazākās Eiropas sabiedrotās valstis pārāk labi apzinās, ka bez NATO viņu iespaids uz ASV politiku būs visai niecīgs. Tā kā ASV ir vienīgā pasaules superlielvara, ietekme Vašingtonā līdzinās līdzdalībai pasaules vēstures veidošanā. Tā rezultātā, eiropiešiem ir vajadzīga NATO, kas piedāvā funkcionālu politisku platformu kolektīvas un saliedētas Rietumu stratēģijas veidošanai. No tā izriet arī pamatojums sūdzībai, ko Vācijas kanclers Gerhards Šrēders pauda februāra Drošības konferencē Minhenē, sakot, ka „NATO vairs nav primārā vieta, kur transatlantiskie partneri diskutē un koordinē stratēģijas”.
|
|
|
Багато хто в Європі висловлює побоювання, що позиція Сполучених Штатів стосовно Організації Об’єднаних Націй та інших міжнародних організацій, яка часто буває конфронтаційною, може мати негативні наслідки для НАТО. Всі пам’ятають вислів Державного секретаря США Дональда Рамсфельда, якого часто цитують, стосовно того, що в сучасному світі “місія визначає коаліцію, а не навпаки”. Для європейців висновок є очевидним: коли Вашингтон закликає НАТО до виконання нових завдань, вони майже завжди мають погодитись. Тож постає запитання: чи має НАТО політичну цілісність та військові засоби для відповіді на нові потреби та сподівання?
|
