|
|
Následující projekt se dovolával dalšího příkladu paralýzy myšlenek, který se dal pozorovat na ulicích jejich rodného města Kluže. Mezi lety 1992 a 2004 vládl Kluži nacionalista Gheorghe Funar, představitel pravicového extremismu typu „Velkého Rumunska“. Rumunští občané jej systematicky volili pro jeho vágní manažerské schopnosti, ale také jako varování nejasně vnímanému nepříteli: velké menšině Maďarů ve městě. Hlasování bylo v mezietnickém dialogu poměrně bojovné – brutální proklamace dominantní pozice. Funar chtěl odpovědět stejně, hledal v historii a vracel se s nejasnými důkazy pro své tvrzení o národní nadřazenosti. Pokud chtěl dát Maďarům lekci a vymýtit jakýkoliv jejich nárok na autonomii, znamenalo to vystavovat je systematicky symbolům rumunství, aby rozptýlil jakoukoliv geografickou a politickou nejistotu. Nutkání propagovat národní identitu jej vedlo k malbě v červené, žluté a modré – ve třech barvách rumunské vlajky – pomaloval doslova cokoliv, co se propůjčilo k tak agresivnímu a pošetilému vystavení sebe sama – a tak získaly ulice Kluže ozdobnou trikolóru. Městská krajina získala groteskně triumfální vzhled a stala se zbytečným manifestem suverenity. Trikolórovou extravaganci přičinlivě zaznamenalo Duo van der Mixt v působivém archivu, který byl nedávno představen ve Studiu Protokoll jako To nejlepší z červené, žluté a modré (The Very Best of Red, Yellow and Blue). Sbírka sestává z trojbarevných objektů a fixací, neúspěšných pokusů a frustrací, jež dokumentují, jak se velmi po- chybná politická rozhodnutí vsakují do myslí těch, kdo jsou jim vystaveni.
|
