|
|
Komisja Europejska powróciła do koncepcji wspólnej waluty. Na podstawie tzw. planu Barre’a przywódcy państw członkowskich zlecili Radzie Ministrów opracowanie strategii tworzenia unii gospodarczej i walutowej (UGW).
|
|
|
In 1969, the European Commission submitted a plan (the "Barre Plan") to follow up on the idea of a single currency because the Bretton Woods system was showing signs of increasing strain. On the basis of the Barre Plan, the Heads of State or Government called on the Council of Ministers to devise a strategy for the realisation of Economic and Monetary Union (EMU). The resulting Werner Report, published in 1970, proposed to create EMU in several stages by 1980. However, this process lost momentum in a context of considerable international currency unrest after the collapse of the Bretton Woods system in the early 1970s and under the pressure of divergent policy responses to the economic shocks of that period, in particular the first oil crisis.
|
|
|
En 1969, la Commission européenne a présenté un plan (le « Plan Barre ») concrétisant l’idée d’une monnaie unique, car le système de Bretton Woods montrait des signes de tensions croissantes. Les chefs d’État ou de gouvernement ont demandé au Conseil des ministres de définir, sur la base du Plan Barre, une stratégie en vue de la réalisation d’une Union économique et monétaire (UEM). Le Rapport Werner qui s’en est suivi et qui fut publié en 1970 proposait la création d’une UEM en plusieurs phases à l’horizon de 1980. Toutefois, dans un contexte marqué à la fois par de très fortes tensions sur les marchés des changes internationaux, consécutives à l’effondrement du système de Bretton Woods au début des années 1970, et par des réactions politiques divergentes face aux chocs économiques survenus à cette époque, notamment la première crise pétrolière, ce processus n’a pu aboutir.
|
|
|
Im Jahr 1969 legte die Europäische Kommission den sogenannten Barre-Plan vor, um den Gedanken einer einheitlichen Währung weiterzuverfolgen, da das Bretton-Woods-System immer mehr Anzeichen von Anspannung zeigte. Auf der Grundlage des Barre-Plans forderten die Staats- und Regierungschefs den Ministerrat auf, einen Plan zur Verwirklichung der Wirtschafts- und Währungsunion (WWU) auszuarbeiten. Der daraus hervorgegangene Werner-Bericht, der 1970 veröffentlicht wurde, sah die stufenweise Schaffung der WWU bis 1980 vor. Dieser Prozess verlor jedoch angesichts beträchtlicher internationaler Währungsunruhen nach dem Zusammenbruch des Bretton-Woods-Systems in den frühen Siebzigerjahren und aufgrund des Drucks, der von den unterschiedlichen wirtschaftspolitischen Reaktionen auf die wirtschaftlichen Schocks der damaligen Zeit – insbesondere die erste Ölkrise – ausging, an Dynamik.
|
|
|
En 1969, la Comisión Europea presentó el «Plan Barre», con el objetivo de ahondar en la idea de una moneda única, debido a que el sistema de Bretton Woods mostraba signos cada vez más claros de rigidez. Sobre la base del Plan Barre, los Jefes de Estado o de Gobierno invitaron al Consejo de Ministros a delinear una estrategia para la creación de la Unión Económica y Monetaria (UEM). El resultado fue el Informe Werner, publicado en 1970, que proponía la creación de la UEM en varias fases antes de 1980. Sin embargo, este proceso perdió impulso en el contexto de considerable inestabilidad de los mercados internacionales de divisas que siguió al colapso del sistema de Bretton Woods a principios de los setenta, y a causa de la presión generada por políticas divergentes encaminadas a afrontar las perturbaciones económicas de la época y, particularmente, la primera crisis del petróleo.
|
|
|
Nel 1969 la Commissione europea presentò il Piano Barre per approfondire l’idea di una moneta unica, dati i crescenti segnali di tensione che mostrava il Sistema di Bretton Woods. Sulla base del Piano Barre i capi di Stato o di governo invitarono il Consiglio dell’UE a elaborare una strategia per la creazione dell’Unione economica e monetaria (UEM); questa fu delineata nel Rapporto Werner del 1970, che proponeva la realizzazione dell’UEM in diverse fasi da completare entro il 1980. Tuttavia, il processo perse slancio a fronte delle notevoli tensioni presenti sui mercati valutari internazionali, in seguito al crollo del Sistema di Bretton Woods agli inizi degli anni settanta, e per effetto delle risposte politiche divergenti agli shock economici di quel periodo, fra cui in particolare la prima crisi petrolifera.
|
|
|
Em 1969, a Comissão Europeia apresentou um plano (o Plano Barre) com o intuito de dar seguimento à ideia de uma moeda única, uma vez que o sistema de Bretton Woods dava sinais de tensão crescente. Com base no Plano Barre, os Chefes de Estado ou de Governo solicitaram ao Conselho de Ministros que elaborasse uma estratégia para a constituição da União Económica e Monetária (UEM). O Relatório Werner daí resultante, publicado em 1970, propôs a criação da UEM em várias fases até 1980. Contudo, o processo perdeu dinamismo no contexto das consideráveis perturbações monetárias a nível internacional, após o colapso do sistema de Bretton Woods no início da década de 70, e sob a pressão das divergentes reações de política aos choques económicos ocorridos neste período, particularmente à primeira crise petrolífera.
|
|
|
In 1969, toen het systeem van Bretton Woods steeds meer onder spanning kwam te staan, diende de Europese Commissie een plan in, het zogenoemde plan-Barre, waarin het idee van een gemeenschappelijke munt was uitgewerkt. Op basis van het plan-Barre riepen de staatshoofden en regeringsleiders de Raad van Ministers op een strategie op te zetten om te komen tot een Economische en Monetaire Unie (EMU). Daaruit kwam in 1970 het Werner-rapport voort, waarin werd voorgesteld in verschillende fasen uiteindelijk in 1980 de EMU te voltooien. Dit proces raakte echter in een impasse na het uiteenvallen van het systeem van Bretton Woods in het begin van de jaren zeventig en de aanzienlijke internationale onrust op de valutamarkten die daarvan het gevolg was, en door de uiteenlopende beleidsmaatregelen als reactie op de economische schokken in die periode, met name de oliecrisis.
|
|
|
През 1969 г. Европейската комисия представя план (т. нар. План Бар) като продължение на идеята за единна валута, тъй като системата Бретън Уудс показва признаци на нарастващо напрежение. Въз основа на Плана Бар държавните глави или правителствени ръководители искат от правителствата да разработят стратегия за реализирането на Икономически и паричен съюз (ИПС). В резултат на това през 1970 г. е публикуван Докладът Вернер, който предлага ИПС да се създаде на няколко етапа до 1980 г. Въпреки това процесът отслабва в контекста на значително напрежение на международните валутни пазари след колапса на системата Бретън Уудс в началото на 1970-те и под натиска на разнопосочните политически реакции на икономическия шок от този период и по-специално ― първата петролна криза.
|
|
|
V roce 1969 předložila Evropská komise plán („Barreho plán“), který rozpracoval myšlenku jednotné měny, protože brettonwoodský systém začínal vykazovat nedostatky. Na základě Barreho plánu vyzvaly hlavy států a předsedové vlád Radu ministrů, aby navrhla strategii pro realizaci Hospodářské a měnové unie (HMU). Výsledná Wernerova zpráva, publikovaná v roce 1970, počítala s vytvořením HMU v několika etapách do roku 1980. Tento proces byl však narušen výraznou nestabilitou na mezinárodním měnovém trhu po zhroucení brettonwoodského systému začátkem sedmdesátých let a rovněž v důsledku nesourodých politických reakcí na hospodářské šoky té doby, mezi něž patřila především první ropná krize.
|
|
|
I 1969 afleverede Europa-Kommissionen en plan (Barre-planen) som opfølgning på ideen om en fælles valuta, fordi Bretton Woods-systemet var begyndt at vise svaghedstegn. Med udgangspunkt i Barre-planen bad stats- og regeringscheferne Ministerrådet om at lægge en strategi for, hvordan en økonomisk og monetær union kunne gennemføres. I den efterfølgende Werner-rapport fra 1970 blev der fremsat forslag om en trinvis indførelse af en økonomisk og monetær union inden 1980. Imidlertid løb planen ud i sandet på grund af den betydelige internationale valutauro, der opstod som følge af Bretton Woods-systemets sammenbrud i begyndelsen af 1970’erne, og på grund af presset fra de divergerende politiske reaktioner på de økonomiske stød i perioden, især den første oliekrise.
|
|
|
1969. aastal esitas Euroopa Komisjon kava (Barre’i kava) analüüsida ühisraha kasutuselevõtu võimalikkust, sest olukord Bretton Woodsi süsteemis muutus üha pingelisemaks. Barre’i kava alusel tegid riigipead ja valitsusjuhid ministrite nõukogule ülesandeks töötada välja strateegia majandus- ja rahaliidu (EMU) elluviimiseks. Selle tulemusel tehti 1970. aastal avaldatud Werneri aruandes ettepanek luua EMU mitmes etapis aastaks 1980. See protsess aeglustus aga pärast Bretton Woodsi süsteemi kokkuvarisemist 1970. aastate alguses, mil vahetuskursid muutusid kogu maailmas ebastabiilseks ja valitses majandusšokkidest, eelkõige esimesest naftakriisist tulenev poliitiliste reaktsioonide surve.
|
|
|
Kun paineet Bretton Woods -järjestelmää kohtaan kasvoivat, Euroopan komissio esitteli vuonna 1969 suunnitelman (nk. Barren suunnitelma), jossa se kehitti edelleen ajatusta yhteisestä rahasta. Barren suunnitelman pohjalta yhteisöjen valtion- tai hallitusten päämiehet kehottivat ministerineuvostoa kehittämään strategian talous- ja rahaliiton (EMU) toteuttamiseksi. Tämän seurauksena laaditussa, vuonna 1970 julkaistussa Wernerin raportissa ehdotettiin EMUn luomista useassa vaiheessa vuoteen 1980 mennessä. Prosessi kuitenkin hidastui, kun valuuttakurssitilanne muuttui huomattavan epävakaaksi Bretton Woods -järjestelmän romahdettua 1970-luvun alkupuolella ja kun poliittiset päättäjät reagoivat tuon ajan taloudellisiin sokkeihin ja erityisesti ensimmäiseen öljykriisiin monilla toisistaan eroavilla tavoilla.
|
|
|
Az Európai Bizottság 1969-ben előterjesztett egy javaslatot (az ún. Barre-tervet) a közös pénznemmel kapcsolatos elképzelés továbbfejlesztésére, mivel a Bretton Woods-i rendszer működése egyre inkább akadozott. A Barre-terv alapján az állam-, illetve kormányfők a Gazdasági és Monetáris Unió (GMU) megvalósítási stratégiájának kidolgozására hívták fel a Miniszterek Tanácsát. A felhívásra válaszul kidolgozott, és 1970-ben nyilvánosságra hozott Werner-jelentés azt javasolta, hogy a GMU-t több lépésben, 1980-ig bezárólag hozzák létre. A folyamat azonban lendületét vesztette, mert az 1970-es évek elején, a Bretton Woods-i rendszer összeomlását követően a nemzetközi fizetőeszközök körében jelentős bizonytalanság mutatkozott, az egyes országok gazdaságpolitikái pedig igen eltérően reagáltak a korszak gazdasági sokkjaira, különösen az első olajválságra.
|
|
|
În anul 1969, Comisia Europeană a prezentat un plan („Planul Barre”) de concretizare a conceptului de monedă unică, deoarece sistemul Bretton Woods prezenta tot mai multe semne de tensionare. Pe baza Planului Barre, şefii de stat sau de guvern au convocat Consiliul de Miniştri pentru a concepe o strategie de realizare a Uniunii Economice şi Monetare (UEM). Rezultatul s-a materializat în Raportul Werner, publicat în anul 1970, ce propunea crearea UEM în mai multe etape ce urmau a fi finalizate până în anul 1980. Cu toate acestea, procesul a eşuat ca urmare a tensiunilor semnificative de pe piaţa valutară internaţională după prăbuşirea sistemului Bretton Woods la începutul anilor '70 şi a reacţiilor politice divergente la şocurile economice intervenite în acea perioadă, în special prima criză petrolieră.
|
|
|
V roku 1969 Európska komisia predložila plán zameraný na možnosť zavedenia spoločnej meny (Barrov plán), pretože brettonwoodsky systém začal vykazovať znaky rastúceho napätia. Hlavy štátov a vlád na základe Barrovho plánu vyzvali Radu ministrov, aby vytvorila stratégiu na realizáciu Hospodárskej a menovej únie (HMÚ). Výsledná Wernerova správa, vydaná v roku 1970, navrhla vytvorenie HMÚ v troch etapách do roku 1980. Tento proces sa však spomalil kvôli značným medzinárodným menovým výkyvom po páde brettonwoodskeho systému začiatkom 70. rokov a pod tlakom odlišných politických reakcií na hospodárske šoky v tomto období, predovšetkým na prvú ropnú krízu.
|
|
|
Leta 1969 je Evropska komisija predložila načrt (»Barrov načrt«), da bi obudila idejo o enotni valuti, saj so se v brettonwoodskem sistemu kazali znaki vse večje napetosti. Na podlagi Barrovega načrta so voditelji držav ali vlad pozvali Svet ministrov k izoblikovanju strategije za uresničitev ekonomske in monetarne unije (EMU). Leta 1970 je bilo objavljeno Wernerjevo poročilo, ki je predlagalo postopno ustanovitev EMU v več fazah do leta 1980. Ta proces pa je izgubil zagon zaradi precejšnje mednarodne valutne nestabilnosti po propadu brettonwoodskega sistema na začetku sedemdesetih let in razhajajočih se pogledov glede odziva na gospodarske šoke v tem obdobju, predvsem na prvo naftno krizo.
|
|
|
Europeiska kommissionen överlämnade 1969 en plan (Barreplanen) för att följa upp idén om en gemensam valuta eftersom Bretton Woods-systemet började visa tecken på svaghet. Stats- och regeringscheferna gav ministerrådet i uppdrag att lägga upp en strategi för en ekonomisk och monetär union baserat på Barreplanen. I Wernerrapporten, som publicerades 1970, föreslogs att en ekonomisk och monetär union skulle skapas i flera etapper till 1980. Men processen bromsades i samband med den stora internationella valutaoron efter Bretton Woods-systemets kollaps i början av 1970-talet och under tryck av de olika politiska svaren på de ekonomiska chockerna under den perioden, speciellt den första oljekrisen.
|
|
|
Lai mazinātu šo nestabilitāti un tās izraisītās valūtas kursa svārstības, deviņas toreizējās EEK[1] dalībvalstis 1979. gada martā atsāka monetārās sadarbības procesu, izveidojot Eiropas Monetāro sistēmu. Tās galvenā iezīme bija Valūtas kursa mehānisms (VKM), kas ieviesa fiksētus, bet savstarpēji koriģējamus EEK valstu valūtu kursus. Tādējādi bija nepieciešamas monetārās un tautsaimniecības politikas korekcijas kā līdzekļi valūtas kursu stabilizēšanai. EMS dalībniekiem izdevās izveidot pieaugošas monetārās stabilitātes un pakāpeniski sarūkošas kapitāla kontroles zonu.
|
|
|
Fl-1969, il-Kummissjoni Ewropea ressqet pjan (il-“Pjan Barre”) biex tkompli l-ħidma fuq l-idea ta’ munita unika għaliex is-sistema Bretton Woods kienet qed tagħti ħjiel dejjem iżjed qawwi ta’ tensjoni. Abbażi tal-Pjan Barre, il-Kapijiet ta’ Stat jew Gvern talbu lill-Kunsill tal-Ministri biex ifassal strateġija għar-realizzazzjoni tal-Unjoni Ekonomika u Monetarja (UEM). Ir-Rapport Werner li rriżulta u li ġie ppubblikat fl-1970, ippropona l-ħolqien ta’ UEM fi stadji diversi sal-1980. Madankollu, dan il-proċess tilef ir-ritmu f’kuntest ta’ taqlib konsiderevoli fil-muniti internazzjonali wara l-kollass tas-sistema Bretton Woods kmieni fis-snin sebgħin u taħt il-pressjoni ta’ reazzjonijiet ta’ politika diverġenti għall-iskossi ekonomiċi ta’ dak il-perijodu, b’mod partikolari l-ewwel kriżi taż-żejt.
|
