|
|
Пехотинцы издавна сражались не только на суше, но и на палубах кораблей. Первые известные нам морские сражения с применением абордажа происходили в древнем Китае. Что же касается Европы, то во время Второй Пунической войны Рим одержал знаменитую победу над карфагенским флотом благодаря так называемому "корвусу" (лат. "ворон") - мосту между кораблями, на котором могли сражаться воины.
|
|
|
Naval warfare in the ancient world was just another way for infantry to fight one another. The earliest documented naval battles are those of ancient China, 'grapple and hook' battles where boarding operations and close-quarters combat decided the victor. During the Second Punic War, Rome famously broke Carthage's mastery of the waves by creating the 'corvus' - a bridge that allowed its soldiers to board and fight. The distinction, then, in antiquity, between fighting on land and at sea was small, yet chiefly a matter of 'sea legs' - maintaining balance whilst toppling your opponent.
|
|
|
Dans l'Antiquité, la guerre navale était simplement un autre moyen pour l'infanterie de se battre. Les batailles navales documentées les plus anciennes sont celles de la Chine antique, lors desquelles des opérations d'abordage et de combat rapproché décidaient du vainqueur. Pendant la Deuxième Guerre punique, Rome mit un terme à la maîtrise navale de Carthage en créant le corvus, un pont qui permettait aux soldats de monter à bord pour se battre. Ainsi, dans l'Antiquité, la distinction entre les batailles terrestres et navales était mince, mais dépendait surtout du pied marin, ou comment garder l'équilibre tout en renversant son opposant.
|
|
|
Seegefechte der Antike waren nichts anderes als Kämpfe von Infanteristen auf hoher See. Die frühesten aufgezeichneten Seegefechte fanden im antiken China statt. Gegnerische Schiffe wurden mithilfe von Enterhaken geentert und ein folgender Nahkampf entschied über den Sieger. Im Zweiten Punischen Krieg entwickelten die Römer den Corvus, eine Enterbrücke, die den Soldaten ermöglichte, feindliche Schiffe zu betreten und Gegner im Nahkampf auszuschalten. Auf diese Weise konnten sie die Seeherrschaft der Karthager brechen. In der Antike war der Unterschied zwischen Land- und Seegefechten sehr gering und hauptsächlich eine Frage der Seebeine: das Halten des Gleichgewichts beim Kampf mit dem Gegner.
|
|
|
La guerra sul mare nel mondo antico era solo un altro modo di combattere, per la fanteria. Le prime battaglie navali documentate sono quelle dell’antica Cina: durante la battaglia, arpioni e rampini favorivano l'abbordaggio delle navi, e a quel punto il combattimento ravvicinato decretava il vincitore. Durante la Seconda guerra punica, Roma sconfisse la celebre maestria sul mare di Cartagine, creando il “corvus”, un ponte che permetteva ai soldati di salire sulla nave nemica e combattere. Nell’antichità quindi, la differenza tra combattimento in mare e sulla terraferma era poca, mentre era importante essere abituati al mare, e riuscire a mantenere l’equilibrio mentre si colpiva il nemico.
|
|
|
Námořní boj byla ve starověku prostě jen další varianta pěchotní bitvy. Nejstarší zdokumentované námořní bitvy byly vedeny ve staré Číně, a to pomocí zahákování a zachycení nepřátelského plavidla a vylodění na cizí palubu, takže o vítězi rozhodoval boj zblízka. Za druhé punské války Řím slavně překonal mistrovství Kartága na vlnách a postavil takzvaný „corvus“ neboli „havrana“ – můstek, který umožňoval jeho vojákům vylodit se na cizí palubu a bojovat tam. Rozdíl mezi bojem na pevnině a na moři byl tedy ve starověku velmi malý a v zásadě to byla především otázka „námořnického kroku“, schopnosti udržovat rovnováhu a srazit přitom nepřítele.
|
|
|
Bitwy morskie w świecie starożytnym sprowadzały się po prostu do starć piechoty. Najstarsze udokumentowane starcia tego typu odbywały się w Chinach, gdzie o zwycięstwie decydowały haki abordażowe i pojedynki na pokładach. Podczas drugiej wojny punickiej Rzym osłabił panowanie Kartaginy nad morzem, używając pomostów zwanych krukami, które ułatwiały abordaż. W antyku różnica między walką na morzu i lądzie była więc niewielka – sprowadzało się to do tego, kto lepiej utrzymuje równowagę pośród fal i jest w stanie pokonać przeciwnika.
|