|
|
Подобно большинству "варварских" государств, франки унаследовали не только территорию Римской империи, но и многие элементы ее общественной структуры и военного дела. Так, всадниками у них становились исключительно богатые землевладельцы, у которых хватало средств на покупку лошади.
|
|
|
Like other former barbarian kingdoms, the Franks inherited much of the Roman Empire's military and societal structure, not just its territory. Once again, cavalry was an aristocratic division as only wealthy landowners could afford horses and therefore provide cavalry during times of war. Elite cavalry, by extension, was drawn only from the most highly-skilled among them. They, more than any other, could afford not only the horse, but the mail and plate armour required; 'brunia' body armour was the single most expensive piece of military equipment of the age, costing more than the horse itself. Some took this to excess, adorning their armour with jewels and other finery, but Charlemagne was known to have criticised his noblemen for such ostentatious displays. In battle, Carolingian cavalry favoured a mass charge of spears to break the enemy quickly. This worked particularly well on favourable, flat terrain but led to problems on less-than-ideal topography. In fact, cavalry was still considered inferior until long after the Battle of Tours when, due to a failure in mobilisation, Charles Martel won the battle without any heavy horse at all. Standard Frankish horsemen were lightly armoured (wearing little more than padded cloth), carried spears and shields, and were best-suited for bringing home a cavalry charge and then, once involved in the fray, remaining to press the attack.
|
|
|
Tout comme les anciens royaumes barbares, les Francs héritèrent de la plupart de la structure militaire et sociale de l'empire romain en plus de son territoire. Là encore, la cavalerie était une division aristocratique : seuls les riches propriétaires pouvaient s'offrir des chevaux, et ainsi rejoindre la cavalerie en temps de guerre. La cavalerie d'élite, par définition, recrutait les plus compétents d'entre eux. Ces derniers pouvaient en effet se payer non seulement la monture, mais également la cotte de maille et la plate, l'armure dite « brunia » étant la pièce d'équipement la plus chère de l'époque, plus chère encore que le cheval lui-même. Certains ornaient même leur armure de bijoux et autres joyaux. Charlemagne n'hésita cependant pas à critiquer ses nobles et cet étalage de richesses. Au combat, l'attaque de prédilection de la cavalerie carolingienne restait la charge de lances, grâce à laquelle elle pouvait rapidement briser les lignes ennemies. Cette attaque s'avérait particulièrement efficaces sur relief plat, mais pouvait rencontrer des difficultés sur une topographie différente. La réputation de la cavalerie, jugée inférieure, perdura bien après la bataille de Tours, où Charles Martel remporta le combat sans cavalerie lourde, en raison d'un problème de mobilisation. Les chevaliers francs de base revêtaient de légères armures (parfois tout juste une jaque) et s'équipaient de lances et de boucliers. Ils servaient à lancer une première charge de cavalerie, puis restaient sur le champ de bataille pour poursuivre le combat.
|
|
|
Wie die ehemaligen barbarischen Königreiche übernahmen auch die Franken nicht nur Territorien vom römischen Reich, sondern auch viel von seiner Militär- und Sozialstruktur. Auch hier war Kavallerie dem Adel vorbehalten, da sich nur wohlhabende Landbesitzer Pferde leisten und so in den Krieg reiten konnten. Die Elite-Kavallerie bestand folglich aus den besten Kämpfern unter ihnen. Sie konnten sich nicht nur Pferde leisten, sondern auch die nötigen Ketten- und Plattenpanzer; „Brunia“-Körperrüstung war zu jener Zeit der teuerste Teil militärischer Ausrüstung und kostete mehr als selbst das Pferd. Einige Kämpfer schmückten ihre Rüstungen gar mit Juwelen und sonstigem Prunk, obwohl Karl der Große seine Adelsleute für eine solche vulgäre Zurschaustellung getadelt haben soll. Karolingische Kavallerie setzte im Kampf bevorzugt den Ansturm in der Masse ein und brach den Feind schnell mit gesenkten Speeren. Besonders auf ebenen Flächen hatte dies große Wirkung, auf weniger idealem Terrain gab es jedoch Probleme. Tatsächlich galt Kavallerie noch lange nach der Schlacht von Tours als minderwertig, als Karl Martell nach einer gescheiterten Mobilisierung ohne ein einziges schweres Pferd den Kampf gewann. Normale fränkische Reiter waren leicht gepanzert (selten mit mehr als gepolstertem Stoff), trugen Speere und Schilde und eigneten sich bestens für Kavallerieanstürme. Waren sie erst einmal ins Geschehen verwickelt, konnten sie den Angriff weiter voran drücken.
|
|
|
Come gli altri ex regni barbari, i Franchi non ereditarono solo i territori dai Romani, ma anche gran parte della struttura sociale e militare. Ancora una volta, la cavalleria era una divisione aristocratica in quanto solo i ricchi proprietari terrieri potevano permettersi i cavalli con cui unirsi alla cavalleria in tempo di guerra. La cavalleria d’élite, ovviamente, era composta solo dai più abili. Questi, più degli altri, potevano permettersi non solo il cavallo, ma anche l’armatura in cotta di maglia e a piastre: l’armatura “brunia” rappresentava l’equipaggiamento militare più costoso dell’epoca, e costava più del cavallo stesso. Ad alcuni piaceva esagerare, per cui adornavano la propria armatura con gioielli ed altre raffinatezze, ma è noto che Carlo Magno criticò i suoi nobili a causa di tale ostentazione di ricchezza. In battaglia, la cavalleria carolingia preferiva utilizzare un’imponente carica di lance per annientare velocemente il nemico. Questa tattica funzionava particolarmente bene sulla superficie pianeggiante ma si dimostrava carente sui terreni diversi. Infatti, la cavalleria sarà considerata inferiore ancora per molti anni dopo la Battaglia di Tours quando, a causa di una mancata mobilitazione, Carlo Martello riuscì a vincere senza disporre di alcun cavallo pesante. I cavalieri franchi ordinari portavano armature leggere (poco più che vestiti imbottiti), erano armati di lance e scudi ed erano più adatti a effettuare una carica per poi rimanere nella mischia e spingere l’attacco.
|
|
|
Stejně jako ostatní bývalá barbarská království i Frankové převzali hodně z vojenské a společenské struktury Římské říše, nejen její území. Jízda byla i u nich záležitostí aristokracie, protože pouze bohatí vlastníci půdy si mohli dovolit koupit koně, a proto během války sloužili u jezdectva. Elitní jízda pak byla dále vybírána pouze z těch nejlepších a nejschopnějších mezi nimi. Šlechta si více než kdokoli jiný mohla dovolit nejen koně, ale i potřebnou kroužkovou nebo plátovou zbroj; brnění na tělo, „brunia“, bylo v té době nejdražším kusem vojenského vybavení a stálo víc než celý kůň. Někteří lidé proto v té době přehnaně zdobili svá brnění šperky a jinými ozdobami, ale o Karlu Velikém bylo známo, že své šlechtice za takovou okázalost kritizoval. V bitvě dávala karolinská jízda přednost hromadnému čelnímu útoku kopím, který umožňoval rychle rozbít nepřátelské řady. V příznivém, rovinatém terénu to fungovalo velmi dobře, ale vedlo to k problémům při méně ideální topografii. Ve skutečnosti tehdy byla jízda stále považována za méně důležitou - ještě dlouho po bitvě u Tours, kdy se v důsledku velitelské chyby nepodařilo jízdu mobilizovat vůbec a Karel Martel vyhrál bitvu bez toho, že by těžkou jízdu vůbec nasadil do boje. Standardní frančtí jezdci nosili lehkou zbroj (většinou neměli o moc víc než prošívanici), používali kopí a štíty, a nejlépe se hodili k tomu, aby provedli útok na zteč a pak, když už se zapojili do boje, pokračovali v útoku a udržovali tlak na postup kupředu.
|
|
|
Tak jak dawne królestwa barbarzyńców, państwo Franków odziedziczyło nie tylko terytoria, lecz strukturę społeczną i wojskową po Cesarstwie Rzymskim. Jazda dalej stanowiła domenę arystokracji, gdyż tylko bogatych ziemian stać było na utrzymanie koni. Elitarna konnica pochodziła więc z wyższych klas społecznych. Tylko arystokratów stać było na konia oraz na pancerz płytowy; zbroja „brunia” należała do najdroższego sprzętu tej ery, kosztując często więcej niż sam koń. Niektórzy byli wręcz ostentacyjni i dekorowali ją klejnotami, ale sam Karol Wielki krytykował podwładnych za takie pokazy. W walce jazda Karolingów używała włóczni, by złamać formację wroga. Idealnie działało to na płaskim terenie, ale było problematyczne w innych przypadkach. Jazdę uznawano za słabszą od piechoty jeszcze na długo po bitwie pod Poitiers, kiedy to z powodu nieudanej mobilizacji Karol Młot wygrał bez ciężkiej konnicy. Standardowi frankijscy konni byli lekko opancerzeni (nosili przeważnie skórzane pancerze) i używali włóczni i tarcz, i przystosowani byli do szarży, po której potrafili pozostać w zwarciu i walczyć dalej.
|
|
|
Önceki diğer barbar krallıkları gibi Frenkler de Roma İmparatorluğu'nun yalnızca topraklarını değil aynı zamanda askeri ve toplumsal yapısını da miras aldı. Bir kez daha süvariler aristokratik bir tümene dönüşmüşlerdi, zira yalnızca varlıklı toprak sahipleri atları satın almaya güç yetirebilirdi ve bu yüzden de yalnızca onlar savaş zamanında süvari desteği sağlayabilirlerdi. Bir uzantı olarak, seçkin süvariler de onlardan yalnızca en yüksek yetenekliler arasından seçilirdi. Onlar diğer herkesten daha farklı bir şekilde yalnızca atı satın almaya değil, ayrıca zaruri olan zincir ve levha zırhları satın almaya da güç yetirebilirdi; 'brunia' vücut zırhı çağın tek en pahalı askerî teçhizatıydı; bu zırh atın kendisinden bile daha pahalıydı. Bazıları zırhlarını mücevherler ve diğer süs eşyalarıyla donatarak aşırıya kaçtı; ancak Şarlman'ın kendi asillerini böylesi fiyakalı gösteriler yaptıklarından dolayı eleştirdiği bilinir. Savaşta, Carolingan süvarileri düşmanı hızlı bir şekilde kırmak için mızraklarla oluşturulmuş bir toplu hücum taktiği kullanırdı. Bu taktik, düz ve elverişli zeminlerde özellikle çok iyi işe yarardı ancak ideal derecede elverişli olmayan topografyalarda sorunlara yol açtı. Aslında süvariler Charles Martel'in muharebeyi bir harekât başarısızlığı yüzünden hiç ağır atlısı olmadan kazandığı Tour Muharebesi'nden çok sonralarına dek hâlâ ast rütbe olarak düşünülmekteydi. Standart Frenk atlıları kapitone elbiseden pek fazla bir şey olmayan hafif bir zırh giyerlerdi, mızrak ve kalkan taşırlardı ve en iyi kullanım alanları bir süvari hücumu sonrasında arbedeye karışıp saldırı baskısını sürdürmekti.
|
