|
|
В Тибет, той се подготвя, както преди векове, т.е. чрез кипване на листа на черен чай във вряща вода с кардамон и добавяйки след това граниво масло и мляко от як. В Китай, той се консумира, следвайки дори в днешни дни един древен ритуал, според установени правила: температурата варира според типа на чая, в близост до момента на кипене, ако чаят е черен, около 80-85°C за ферментирали чайове и 70°C за зелените чайове.
|
|
|
En Chine, il se consomme, aujourd'hui encore, selon un ancien rituel, aux règles bien établies. La température varie selon le type de thé : proche de l'ébullition s'il s'agit de thé noir, à 80/85 °C pour les thés fermentés et à 70°C pour les thés verts. Au Japon , la cérémonie du thé s'appelle Cha No Yu et, comme pour la Chine, sa préparation est considérée comme un moment important. Il existe dans le pays de nombreuses écoles de thé, principalement destinées aux femmes. Après avoir mis l'eau à bouillir dans une théière en fer, on verse dans chaque tasse de céramique une petite cuillère de thé vert en poudre, puis on verse l'eau avant de mélanger le tout avec un fouet en bambou. Quand une légère mousse apparaît, le thé peut être servi. Les Arabes aromatisent le thé avec des feuilles de menthe fraîche et le servent dans des verres à thé qui remplacent les tasses. Le rituel des hommes bleus du Sahara, les Touaregs, est également très complexe. Selon la tradition, les Touaregs boivent trois thés à la menthe différents, l'un à la suite de l'autre. Ils passent du premier thé fort et amer, symbole de la mort, servi en soulevant la théière de manière à former un peu de mousse dans la tasse, au deuxième thé, auquel sont ajoutées de l'eau bouillante dans la théière et d’autres feuilles de menthe pour obtenir une boisson plus douce, symbole de la vie. Enfin, la dégustation se termine par un thé beaucoup plus sucré et léger, symbole de l'amour. Cette cérémonie complexe se prolonge pendant 2 à 3 heures. En Angleterre, où la consommation de thé est très élevée, il est choisi en fonction du moment de la journée : les thés aromatisés se boivent seuls, alors que les variétés Assam, Ceylan et Darjeeling s'accompagnent de sucre et de lait. Les Irlandais remplacent le lait par de la crème fraîche, plus nourrissante. En Russie aussi, la consommation de thé est importante. Il est servi fort, en prélevant de l'eau bouillante du samovar, une sorte de grande bouilloire avec deux théières, une plus grande pour l'eau chaude et une plus petite pour l'infusion. En France et en Allemagne, sa consommation a beaucoup augmenté au cours de ces dernières années : les variétés préférées sont le Darjeeling, l'Assam et surtout le thé noir fumé, le Lapsang Souchong. En Italie, il se boit matin, après-midi et soir. Surtout s'il est bon comme le thé Manuel.
|
|
|
In China wird noch heute ein antikes Ritual nach festen Regeln beim Teegenuss befolgt. Die Temperatur richtet sich nach der Tee-Art: während für schwarzen Tee das Wasser fast kochen muss, gelten für fermentierten Tee 80-85°C und für Grüntee 70°C. In Japan wird die Tee-Zeremonie Cha No Yu genannt und seine Zubereitung gilt ebenso wie in China als wichtiger Moment. Es gibt viele Tee-Schulen im Land, die sich vor allem an Frauen richten. Das Wasser wird in einer Eisen-Teekanne zum Kochen gebracht und in jede Keramik-Teeschale wird ein Teelöffel Grünteepulver gegeben. Dann werden sie mit Wasser aufgegossen und alles mit einem Bambusbesen vermischt. Sobald sich ein leichter Schaum zeigt, wird der Tee serviert. Die Araber würzen den Tee mit frischen Minzblättern oder sie servieren ihn anstelle von Tassen in besonderen Gläsern. Auch das Ritual der Blauen Männer der Sahara, der Tuareg, ist sehr komplex. Die Tradition will es, dass drei verschiedene Pfefferminz-Tees getrunken werden, und zwar einer nach dem anderen. So geht man von dem ersten starken und bitteren Tee, Symbol des Todes, der durch Hochheben der Teekanne so serviert wird, dass sich ein wenig Schaum in der Tasse bildet, zu dem zweiten Tee über. Der Teekanne wird kochendes Wasser und frische Minzblätter hinzugefügt: Der Tee ist süßer und so Symbol des Lebens. Die letzte Tasse ist ein stark gezuckerter und leichter Tee und das Symbol hier ist die Liebe. Diese komplexe Zeremonie dauert ungefähr 2-3 Stunden. Der Verbrauch verschiedener Teesorten in verschiedenen Momenten des Tages ist in England sehr hoch: aromatisierte Tees werden pur genossen, während man den Sorten Assam, Ceylon und Darjeeling Zucker und Milch hinzufügt. Die Iren dagegen verwenden statt Milch Sahne, was den Genuss gehaltvoller macht. Ein sehr hoher Verbrauch findet sich in Russland. Dort wird er stark serviert, da er mit kochendem Wasser aus dem Samowar aufgegossen wird, eine Art großer Kessel mit zwei Teekannen - einer größeren für das heiße Wasser und einer kleineren für den Aufguss. In Frankreich und in Deutschland stieg der Tee-Verbrauch in den letzten Jahren stark an: Die beliebtesten Sorten sind Darjeeling, Assam und vor allem der geräucherte Schwarztee, der Lapsang Souchong. In Italien wird Tee am Morgen, am Nachmittag und am Abend getrunken - vor allem dann, wenn er so gut wie Tee Manuel ist.
|
|
|
En China se consume siguiendo aún hoy un antiguo ritual, según reglas establecidas: la temperatura varía según el tipo de té: casi hirviendo si se trata de té negro, alrededor de 80-85°C en el caso de los tés fermentados, y 70°C para los tés verdes. En Japón, la ceremonia del té se llama Cha No Yu y, al igual que en China, su preparación se considera un momento importante. En el país hay muchas escuelas de té, destinadas sobre todo a las mujeres. El agua se hace hervir en una tetera de hierro y en cada tacita de cerámica se vierte una cucharadita de té verde en polvo. Luego se vierte el agua y se mezcla todo con un batidor de bambú. Cuando aparece una leve espuma, el té se puede servir. Los árabes aliñan el té con hojas de menta fresca y lo sirven en vasos especiales en vez de tazas. También es muy complejo el ritual de los hombres azules del Sahara, los Tuareg. Se consumen, según la tradición, tres tés de menta diferentes, uno tras otro. Se pasa del primer té, fuerte y amargo, símbolo de la muerte, servido levantando la tetera para que se forme un poco de espuma en la taza, al segundo té, para el cual se añade agua hirviendo en la tetera y más hojas de menta, con el fin de obtener un resultado más suave, símbolo de la vida. Se concluye con un té mucho más azucarado y liviano, símbolo del amor. Esta compleja ceremonia requiere unas 2-3 horas. En Inglaterra se consumen distintos tés en varios momentos del día: los tés aromatizados se consumen solos, mientras que las variedades Assam, Ceylon y Darjeeling se beben con azúcar y leche. Los irlandeses sustituyen la leche con nata, más nutritiva. En Rusia el consumo de té es alto. Se sirve fuerte, vertiendo el agua hirviendo del samovar, especie de gran hervidor con dos teteras, una grande para el agua caliente y una pequeña para la infusión. En Francia y en Alemania el consumo de té ha aumentado considerablemente en los últimos años: las variedades preferidas son Darjeeling, Assam y, sobre todo, el té negro ahumado, Lapsang Souchong. En Italia se bebe por la mañana, se bebe por la tarde, se bebe por la noche. Sobre todo si es bueno como el té Manuel.
|
|
|
Na Tibetu se priprema kao prije više stoljeća, tj. listići crnog čaja vriju u kipućoj vodi, skupa sa srdišom i dodaje mu se malo ukiseljenog maslaca i mlijeka od jaka. U Kini se i danas pije prema prastarom ritualu s utvrđenim pravilima: temperatura vode zavisi od vrste čaja; blizu tačke ključanja koristi se za crni čaj, sa oko 80-85°C za fermentirane čajeve i pri 70°C za zelene čajeve. U Japanu se ceremonija pijenja čaja naziva Cha No Yu i jednako se kao u Kini, njegova priprema smatra važnim trenutkom. Postoje mnoge škole za učenje umijeća s čajem, uglavnom namijenjene za žene. Voda se grije i ključa u željeznom čajniku, a u svaku keramičku šoljicu sipa se kašičica zelenog čaja u prahu. Preko se sipa voda i miješa se štapićem od bambusa. Kad se pojavi blaga pjena, čaj je spreman za služenje. Radi okusa, Arapi čaju dodaju listove svježe metvice i umjesto u šoljama, služe ga u posebnim čašama. Jako je složen i ritual Tuarega, plavih ljudi iz Sahare. Kako nalažu običaji, konzumiraju se tri različite vrste čaja s metvicom, jedan iza drugog. Poslije prvog jakog i gorkog čaja koji simbolizira smrt, posluženog iz visoko podignutog čajnika kako bi se načinilo malo pjene u šolji, prelazi se na drugi po redu čaj za koga se u čajnik dodaje dodatna količina vrele vode, te zatim još listova metvice. Ovaj drugi čaj po redu, nešto je slađi i simbolizira život. Ritual se završava s jako zaslađenim,blagim čajem koji je simbol ljubavi. Ova složena ceremonija traje oko 2-3 sata. U Engleskoj se troši jako puno i tokom dana koriste se različiti čajevi: aromatizirani čajevi piju se čisti, dok se vrste Assam, Ceylon i Darjeeling koriste uz dodatak šećera i mlijeka. Umjesto mlijeka Irci stavljaju vrhnje, koje je hranjivije. U Rusiji se troši puno. Služi ga se jakog tako što se sipa vrela voda iz samovara, jedne vrste velikog kotla s dva čajnika gdje onaj veći služi za toplu vodu, a manji za gotov čaj. U Francuskoj i Njemačkoj je u zadnje vrijeme, njegova upotreba jako porasla: omiljene vrste su Darjeeling, Assam, a posebno i crni dimljeni čaj Lapsang Souchong. U Italiji se čaj pije ujutro, poslijepodne, uveče. Posebno kada se radi o dobrom čaju kao što je Manuel.
|
|
|
V Číně se při pití čaje pořád dodržuje starobylý rituál s předepsanými postupy: teplota se liší v závislosti na druhu čaje. Černý čaj se zapařuje při teplotě blízké varu, fermentované čaje při teplotě kolem 80-85°C a zelený čaj při teplotě 70°C. V Japonsku se čajovému obřadu říká Cha No Yu a stejně jako v Číně se považuje za velmi důležitý moment dne. V této zemi působí velmi mnoho škol přípravy a podávání čaje, které navštěvují zejména ženy. Voda se nechává vařit v železném čajníku. Do každého keramického šálečku nasype jedna lžička práškového zeleného čaje, který se pak zalije vodou a vše se promíchá bambusovou metličkou. Když se v šálku vytvoří pěna, je čaj připraven k podání. Arabové ochucují čaj čerstvou mátou a servírují ho ve speciálních pohárcích místo šálků. Velmi složitý je i rituál „modrých mužů“ Sahary, Tuaregů. Tradice si vyžaduje postupnou konzumaci tří různých mátových čajů. Nejdřív se pije silný a hořký čaj, symbol smrti, který se podává zvednutím čajníku tak, aby se v šálku vytvořilo trochu pěny. Následně se do čajníku přidává další vařící voda a další listy máty; tento čaj je jemnější a symbolizuje život. Nakonec přichází na řadu velmi slabý čaj silně ochucený cukrem, který je symbolem lásky. Celý tento složitý obřad trvá dvě až tři hodiny. V Anglii se pije hodně čaje, pijou se různé typy čaje a v různém čase po celý den: aromatizované čaje se pijou čisté, zatímco odrůdy jako Assam, Ceylon a Darjeeling se podávají s cukrem a mlékem. Irové si do čaje dolévají místo mléka smetanu – je totiž výživnější. V Rusku je konzumace čaje velmi vysoká. Rusové pijou čaj velmi silný a nalévají ho přímo přes kohoutek ze samovaru, ve kterém se připravuje. Samovar je vlastně dvojitá nádoba s větším čajníkem na vařící vodu a s menším čajníkem na koncentrovaný čajový výluh. Ve Francii a Německu se spotřeba čaje v posledních letech výrazně zvýšila: oblibu si získaly odrůdy Darjeeling, Assam a především černý kouřový čaj Lapsang Souchong. V Itálii se čaj pije ráno, pije se odpoledne, pije se večer. Zvlášť když je tak dobrý jako čaj Manuel.
|
|
|
W Chinach jest spożywana jeszcze do dzisiaj według starożytnego rytuału, zgodnie z ustanowionymi zasadami: temperatura waha się w zależności od rodzaju herbaty, bliska wrzenia w przypadku czarnej herbaty, około 80-85°C dla herbat fermentowanych i temperatura 70°C dla herbaty zielonej. W Japonii ceremonia picia herbaty nazywana jest Cha No Yu i - jak w Chinach - jej przyrządzanie jest uważane za ważny moment. W kraju tym istnieje wiele szkół herbaty, przeznaczonych głównie dla kobiet. Woda jest gotowana w żelaznym czajniku i do każdej z filiżanek z ceramiki wsypuje się łyżeczkę zielonej herbaty w proszku. Następnie wlewa się wodę i ubija wszystko małą bambusową trzepaczką. Gdy pojawi się lekka pianka, herbata może być podawana. Arabowie wzbogacają smak herbaty liśćmi świeżej mięty i podają ją w specjalnych szklankach, a nie w filiżankach. Bardzo złożony jest też rytuał tzw. Niebieskich Ludzi z Sahary - Tuaregów. Zgodnie z tradycją pije się tam trzy różne herbaty miętowe, jedną po drugiej. Po pierwszej herbacie mocnej i gorzkiej, symbolizującej śmierć, a podawanej tak, aby podnoszenie czajnika tworzyło się nieco pianki w filiżance, przechodzi się do drugiej herbaty, zalewanej wrzącą woda z czajnika z innymi liśćmi mięty, co w rezultacie daje smak słodszy - symbol życia. Kończy się herbatą o wiele mocniej osłodzoną i słabą - symbolem miłości. Ta skomplikowania ceremonia wymaga około 2-3 godzin. W Anglii bardzo duże jest spożycie różnych rodzajów herbaty w różnych porach dnia: herbaty smakowe pije się bez dodatków, natomiast odmiany Assam, Cejlon i Darjeeling z dodatkiem cukru i mleka. Irlandczycy zastępują mleko bardziej pożywną śmietanką. W Rosji spożycie herbaty jest duże. Podawana tam herbata jest mocna, zaparzana wrzącą wodą z samowara - rodzaju dużego czajnika składającego się z dwóch elementów: zbiornika na ciepłą wodę i czajniczka do zaparzania esencji. We Francji i w Niemczech spożycie herbaty w ostatnich latach bardzo wzrosło: preferowane odmiany to Darjeeling i Assam oraz przede wszystkim czarna herbata wędzona Lapsang Souchong. We Włoszech pije się herbatę rano, pije się ją po południu, a także wieczorem. Zwłaszcza wtedy, gdy jest tak dobra jak herbata Manuel.
|
|
|
În China se consumă și astăzi potrivit un vechi ritual, după reguli stabilite: temperatura variază în funcție de tipul de ceai, aproape de fierbere dacă este ceai negru, în jur de 80-85°C pentru ceaiurile fermentate și la 70°C pentru ceaiurile verzi. În Japonia ceremonia ceaiului este numită Cha No Yu și, la fel ca în China, prepararea sa este considerată un moment important. În țară sunt multe școli de ceai, destinate mai ales femeilor. Apa este fiartă într-un ceainic de fier, în fiecare ceașcă de ceramică se varsă o linguriță de ceai verde praf. Apoi se toarnă apa și se amestecă cu un tel de bambus. Când apare o spumă ușoară, ceaiul poate fi servit. Arabii aromatizează ceaiul cu frunze de mentă proaspătă și îl servesc în pahare speciale, în loc de cești. Este foarte complex și ritualul oamenilor albaștri din Sahara, tuaregii. Potrivit tradiției, se consumă trei ceaiuri cu mentă diferite, unul după altul. Se trece de la primul ceai puternic și amar, simbol al morții, servit ridicând ceainicul astfel încât să se formeze puțină spumă în ceașcă, la al doilea ceai pentru care se adaugă apă caldă în ceainic și alte frunze de mentă pentru un rezultat mai dulce, simbol al vieții. Se termină cu un ceai mult mai îndulcit și ușor, simbol al dragostei. Această ceremonie complexă necesită aproximativ 2-3 ore. În Anglia, este foarte ridicat consumul de ceai în diferite momente ale zilei: ceaiurile aromatizate se consumă singure, în timp ce varietățile Assam, Ceylon și Darjeeling adăugând zahăr și lapte. Irlandezii înlocuiesc laptele cu smântâna, mai hrănitoare. În Rusia consumul său este ridicat. Se servește concentrat, turnând apă fierbinte din samovar, un fel de fierbător mare cu două ceainice, unul mai mare pentru apă caldă și unul mai mic pentru infuzie. În Franța și în Germania consumul său în ultimii ani a crescut mult: varietățile preferate sunt Darjeeling, Assam și mai ales ceaiul negru afumat, Lapsang Souchong. În Italia se bea dimineața, se bea după-amiaza, se bea seara. Mai ales dacă este bun ca ceaiul Manuel.
|
