|
|
يجب أن تظل المنظمات المدنية أول من يقدم يد المساعدة، كما يجب على هذه المنظمات الالتزام بعدم التقدم بأي طلب رسمي لإرسال قوات عسكرية إلى المناطق المنكوبة، إلا في حال اعتقادها الجازم بأن حجم الكارثة أكبر من أن تعالجه بمفردها.
|
|
|
NATO's responses to both Hurricane Katrina in the United States and the South Asian earthquake in Pakistan last year propelled the Alliance into the disaster-relief spotlight. These operations also raised a number of questions, including whether it is appropriate for military capabilities to be deployed, whether NATO should be involved and who should be in the lead. Civil responders should always be in the lead and must formally request military support if and when they decide that the scale of the disaster is too great for them to handle alone. NATO recognises that the United Nations should always be the lead international agency. NATO's primary contribution is the coordinating, liaising and facilitating function that the Alliance's Euro-Atlantic Disaster Relief Coordination Centre and military structures provide. This coordination role is useful both to the authorities of the receiving country and to the United Nations, who are thereby able to deal with a single actor. One of the most important issues that needs to be resolved before either NATO or individual Allies again make military capabilities available for disaster-relief operations is that of appropriate funding mechanisms.
|
|
|
Après ses réactions, l'année dernière, faisant suite à l'ouragan Katrina aux Etats-Unis et au tremblement de terre au Pakistan, l'OTAN se retrouve sous les feux de la rampe pour son rôle humanitaire. Ces opérations ont également soulevé un certain nombre de questions, qui portent notamment sur l'opportunité du déploiement de capacités militaires et sur la direction des opérations. Les responsables civils devraient toujours diriger les opérations et demander officiellement le soutien des militaires, si et lorsqu'ils estiment que l'ampleur de la catastrophe est telle qu'ils ne peuvent y faire face seuls. L'OTAN reconnaît que les Nations Unies devraient toujours être aux commandes. La contribution principale de l'OTAN consiste à remplir la fonction de coordination, de liaison et de facilitation des structures militaires fournies par le Centre euro-atlantique de coordination des réactions en cas de catastrophe et les structures militaires. Ce rôle coordination s'avère utile pour les autorités du pays bénéficiaire et pour les Nations Unies, qui peuvent ainsi s'adresser à un seul interlocuteur plutôt qu'à plusieurs. L'un des problèmes les plus importants auquel il faut apporter une solution avant que l'OTAN dans son ensemble ou des Alliés à titre individuel mettent des capacités à disposition pour des opérations de secours en cas de catastrophe consiste à disposer de mécanismes de financement appropriés.
|
|
|
Durch die Reaktion der NATO auf den Orkan Katrina in den Vereinigten Staaten sowie auf das Erdbeben in Pakistan/Südasien geriet die Katastrophenhilfe des Bündnisses letztes Jahr in den Mittelpunkt des öffentlichen Interesses. Diese Operationen warfen aber auch eine Reihe von Fragen auf, darunter die Frage, ob es angemessen ist, militärische Fähigkeiten einzusetzen, ob sich die NATO beteiligen sollte und wer an der Spitze stehen sollte. Zivile Katastrophenhelfer sollten immer an der Spitze einer Operation stehen und militärische Unterstützung nach bestimmten Regeln anfordern müssen, sobald und sofern sie der Ansicht sind, dass das Ausmaß der Katastrophe ihre eigenen Fähigkeiten übersteigt. Die NATO erkennt an, dass die Vereinten Nationen bei ausnahmslos jeder internationalen Operation die Federführung haben sollten. Der Hauptbeitrag der NATO besteht in den Möglichkeiten zur Koordinierung, Verbindung und Erleichterung, welche die Koordinierungszentrale für Katastrophenhilfe und die militärischen Bündnisstrukturen bieten. Diese Koordinatorfunktion hat sich sowohl für die Behörden der Empfängerländer als auch für die Vereinten Nationen als hilfreich erwiesen, die es auf diese Weise mit nur einem Akteur und nicht mit vielen verschiedenen Akteuren zu tun haben. Die Frage der geeigneten Finanzierungsmechanismen bildet eine der wichtigsten Herausforderungen, die bewältigt werden müssen, bevor die NATO insgesamt oder auch einzelne Bündnisstaaten erneut militärische Fähigkeiten für Operationen der Katastrophenhilfe zur Verfügung stellen.
|
|
|
La respuesta de la OTAN ante el huracán Katrina en Estados Unidos y el terremoto de Pakistán durante el año pasado colocaron a la organización en el centro del escenario mundial de la ayuda ante desastres. Pero estas aportaciones de la OTAN también han hecho surgir bastantes interrogantes sobre si es conveniente desplegar capacidades militares en estas situaciones, si la Alianza debe o no intervenir en ellas y la responsabilidad de su liderazgo. Los elementos civiles deberían mantener la dirección y solicitar oficialmente el apoyo militar cuando crean que la magnitud de la catástrofe supera su capacidad para enfrentarse a ella con sus propios medios. La OTAN reconoce que las Naciones Unidas debería llevar siempre la voz cantante en cualquier operación de ayuda internacional ante un desastre. La principal contribución de la Alianza consiste en realizar funciones de coordinación, enlace y servicios que proporcionan el EADRCC y sus estructuras militares. Esta función de coordinación ha demostrado ser útil tanto para las autoridades del país receptor como para las Naciones Unidas, que de esta forma tienen que tratar con un solo interlocutor. Una de las cuestiones principales a resolver antes de que la OTAN como conjunto o los Aliados individualmente vuelvan poner sus capacidades militares a disposición de las operaciones de ayuda ante desastres es la de los mecanismos de financiación.
|
|
|
O maior desafio de longo prazo que o Afeganistão enfrenta é, provavelmente, o representado pela produção de drogas ilícitas. De acordo com o Gabinete das Nações Unidas para o Controlo da Droga e Prevenção do Crime, 87% da produção mundial de ópio e 63% do cultivo mundial de ópio encontram-se no Afeganistão. Cerca de 52% do produto interno bruto do Afeganistão, ou seja, cerca de 2.7 mil milhões de dólares, é proveniente do cultivo ilícito da papoila. E a produção de ópio aumentou desde a expulsão dos Taliban em 2001. Apesar de as autoridades afegãs serem responsáveis pelo combate aos narcóticos no seu próprio país, a comunidade internacional também tem um papel a desempenhar. A OTAN, devido à sua presença através da Força Internacional de Ajuda à Segurança (ISAF), não pode ignorar esta questão. O Plano de Operação segundo o qual as forças da ISAF deverão operar à medida que se expandem para a região sul do Afeganistão especifica o papel das forças da OTAN, nomeadamente em termos de apoio logístico, partilha de informação e assistência à formação da polícia e do Exército Nacional Afegão relativamente aos procedimentos de luta contra os narcóticos. A questão da produção e do tráfico de drogas no Afeganistão é complexa. Porém, a menos e até que esta questão tenha sido solucionada, o ambiente de segurança no Afeganistão requererá a presença de uma força de estabilização internacional.
|
|
|
Δεν υπήρξε τίποτα αναπόφευκτο για την απόφαση του ΝΑΤΟ να επικαλεσθεί το Άρθρο 5 αμέσως μετά τις τρομοκρατικές επιθέσεις της 11/9. Η αρχική αβεβαιότητα γύρω από το ποιος είχε κατευθύνει τις επιθέσεις δημιούργησε ερωτηματικά γύρω από το κατά πόσο προήρχοντο από το εξωτερικό. Επιπλέον, η φύση της ίδιας της επίθεσης – το αντιπροσωπευτικό παράδειγμα ενός «ασύμμετρου πολέμου» - δεν οδήγησε εύκολα σε μια επίκληση του Άρθρου 5 όπως το είχαν οραματιστεί οι συντάκτες της Συνθήκης της Ουάσινγκτον. Εξ αιτίας της απουσίας καθοδήγησης είτε από την παράδοση είτε από τις κυβερνήσεις οι ιθύνοντες στο NATO γνώριζαν ότι οι πράξεις τους την ημέρα εκείνη θα δημιουργούσαν σημαντικό προηγούμενο το οποίο στη συνέχεια θα κατεύθυνε τη Συμμαχία σε μια νέα πορεία. Από τη στιγμή που προσδιορίστηκε ότι η χρησιμοποίηση ενός αεροπλάνου ως όπλου αποτελούσε μια «ένοπλη επίθεση» με την έννοια που επιδίωκε το Άρθρο 5 και ότι οι επιθέσεις ήταν ποιοτικά διαφορετικές από την «συνηθισμένη» εσωτερική τρομοκρατία, ο συγγραφέας συνεργάστηκε με άλλους αξιωματούχους του NATO για να ετοιμάσει ένα έγγραφο που επικαλούταν το Άρθρο 5, το οποίο και ενέκρινε σύντομα το Βορειοατλαντικό Συμβούλιο. Ο σημερινός και εξελισσόμενος μετασχηματισμός του NATO δεν θα ήταν δυνατός αν οι Σύμμαχοι δεν είχαν προηγουμένως επιλέξει να σταθούν ο ένας δίπλα στον άλλο ως επακόλουθο των επιθέσεων της 11/9.
|
|
|
С реакцията си след урагана Катрина в Съединените щати и земетресението в Южна Азия в Пакистан миналата година НАТО зае важно място в оказването на помощ при бедствия. Тези операции повдигнаха и редица въпроси: необходимо ли е да се използват военни способности, трябва ли НАТО да се ангажира и кой трябва да ръководи операциите. Цивилните власти винаги трябва да имат водеща роля и официално да поискат военна подкрепа, ако решат, че мащабът на бедствието не им позволява да се справят сами. Алиансът признава, че водещата международна организация трябва да бъде ООН. Основният принос на НАТО е координиращата, свързваща и улесняваща функция на Евроатлантическия координационен център за реагиране при бедствия и на военните структури на Алианса. Тази координираща роля е от полза както за приемащата страна, така и за ООН, която по този начин има един, а не многобройни партньори. Един от най-важните въпроси, които трябва да намерят решение, преди НАТО или отделни съюзници отново да предоставят военни способности за спасителни операции при бедствия, е този за подходящите механизми на финансиране.
|
|
|
Reakce NATO na hurikán Katrina v USA a na zemětřesení v Pákistánu na konci minulého roku postavily do popředí zájmu úlohu Aliance při odstraňování následků katastrof. Tyto operace rovněž vyvolaly řadu otázek, jako například, zda je vhodné, aby se vojenské síly angažovaly v podobných akcích, zda se má na nich podílet NATO nebo kdo má vést podobné operace. Tyto akce mají být vždy vedeny civilními složkami, které musí o pomoc ze strany vojenských sil formálně požádat v případě, že rozsah katastrofy překračuje jejich možnosti. NATO uznává OSN v roli řídícího mezinárodního úřadu. Hlavní přínos NATO spočívá především v jeho koordinační, styčné a podpůrné funkci, kterou zajišťuje EADRCC a vojenské struktury Aliance. Tato koordinační role je užitečná z hlediska místních orgánů postižených zemí i OSN, protože umožní jednat pouze s jedním poskytovatelem pomoci. Jedním z hlavních problémů, který je třeba vyřešit dříve než NATO nebo některý ze spojenců opět uvolní svůj vojenský potenciál pro operaci v rámci odstraňování následků po katastrofě, je vhodný systém financování těchto akcí.
|
|
|
Der var intet uundgåeligt i NATO's beslutning om at aktivere Artikel 5 lige efter terrorangrebene den 11. september 2001. Usikkerheden til at begynde med om, hvem der havde udført angrebene, førte til spørgsmål om, hvorvidt de egentlig kom udefra. Desuden var der ikke nogen umiddelbar forbindelse mellem karakteren af selve angrebet - et typisk eksempel på "asymmetrisk krigsførelse" - og aktiveringen af Artikel 5, således som traktatens fædre havde forudset det. Da der ikke var retningslinjer fra hverken tradition eller fra nogen regeringer, vidste beslutningstagerne i NATO, at deres handlinger den dag kunne blive vigtige fortilfælde, der kunne sætte Alliance på en ny kurs. Når det først var besluttet at anvendelsen af et fly som våben, udgjorde "et væbnet angreb" i Artikel 5's forstand, og at angrebene var kvalitativt anderledes end "normal" indenlandsk terrorisme, arbejdede forfatteren og andre embedsmænd i NATO på at fremstille et dokument, der aktiverede Artikel 5, hvilket Det Nordatlantiske Råd hurtigt godkendte. NATO's igangværende og fortsatte transformation havde ikke været mulig, hvis de allierede ikke allerede havde valgt at stå last og brast i kølvandet på angrebene den 11. september 2001.
|
|
|
NATO osalemine eelmisel aastal nii Ameerika Ühendriikides möllanud orkaani Katrina kui ka Pakistani maavärina tagajärgede likvideerimisel pälvis suurt tähelepanu. Need operatsioonid tekitasid samuti küsimusi selle kohta, kas sõjaliste vahendite ja võimete rakendamine on sobiv, kuidas NATO peaks osalema ning kes peaks sedalaadi operatsioone juhtima. Juhirollis peaksid alati olema tsiviilstruktuurid, kel tuleb sõjaväe toetust ametlikult taotleda, kui on selge, et õnnetus on iseseisvaks toimetulekuks liiga suur. NATO tunnistab, et ÜRO peab alati olema juhtiv rahvusvaheline organisatsioon. NATO peamine ülesanne on Euro-Atlandi katastroofiabi koordinatsioonikeskuse ja liikmesriikide sõjaliste struktuuride tegevuse kooskõlastamine, nende vahel kontaktide hoidmine ja suhtlemise tagamine. See koordineeriv roll on kasulik nii kohalikele võimudele kui ka ÜRO-le, kes saavad mitme eri osapoole asemel asju ajada vaid ühega. Üks olulisemaid küsimusi, mis tuleks ära otsustada enne, kui NATO või mõni liikmesriik üksinda kavatseb hädaabioperatsiooniks sõjalisi võimeid ja vahendeid eraldada, on rahastamismehhanism.
|
|
|
A NATO reagálása a Katrina hurrikánra az Egyesült Államokban és a Dél-Ázsiában, Pakisztánban bekövetkezett földrengésre a Szövetséget a katasztrófamentési terület figyelmének középpontjába emelte. Ezek a műveletek azonban több kérdést is felvetettek, köztük azt, hogy helyénvaló-e katonai erőket bevetni, részt vegyen-e a NATO és ki vállalja a vezető szerepet. A polgári mentőalakulatoknak kell mindig vezetni, és formálisan kérni a katonai támogatást, ha és amikor úgy döntenek, hogy a katasztrófa mértéke erőiket meghaladja. A NATO tisztában van azzal, hogy az ENSZ-nek kell vállalni a vezető nemzetközi szervezet szerepét. A NATO elsődleges szerepe a koordinációs, összekötő és támogató funkció, amelyhez a kereteket a Szövetség Euro-atlanti Katasztrófaelhárítási Koordinációs Központja és a katonai struktúrák biztosítanak. Ez a koordinációs szerep hasznos a fogadó ország hatóságainak és az ENSZ-nek, amelyek így egyetlen szereplővel kell, hogy dolgozzanak. A finanszírozási mechanizmusok kérdése az egyik legfontosabb megoldandó ügy, mielőtt a NATO vagy egyes Szövetségesek ismételten katonai erőket tudnak katasztrófamentésre biztosítani.
|
|
|
Viðbrögð NATO við fellibylnum Katrínu í Bandaríkjunum og jarðskjálftanum í Pakistan á síðasta ári beindu sjónum manna að neyðaraðstoð bandalagsins. Þessar aðgerðir bandalagsins vöktu einnig ýmsar spurningar, þar á meðal hvort að eðlilegt sé að nota hernaðarmátt við slíkar aðstæður, hvort að NATO eigi að fást við verkefni af þessum toga, og hver eigi að leiða slík verkefni. Almannavarnasveitir ættu alltaf að stýra slíkum verkefnum og verða að fara formlega fram á að fá stuðning hersveita ef og þegar þær meta aðstæður þannig að hörmungarnar séu of umfangsmiklar til að almannavarnir geti tekist á við þær einar síns liðs. NATO viðurkennir að Sameinuðu þjóðirnar eigi ávallt að vera sú alþjóðlega stofnun, sem gegnir leiðtogahlutverki við slíkar aðstæður. Helsta framlag NATO er í formi samhæfingar, samskipta, og aðstoðar sem Almannavarnarmiðstöð Evró-Atlantshafssvæðisins og hersveitir bandalagsins sjá um að veita. Þessi samhæfingarmáttur er gagnlegur fyrir stjórnvöld í því ríki, sem þiggur hjálpina og Sameinuðu þjóðirnar, sem geta þannig átt samskipti við eina stofnun. Eitt brýnasta verkefnið sem bíður úrlausnar áður en annað hvort NATO í heild sinni eða einstakar bandalagsþjóðir leggja til hersveitir til neyðaraðstoðar varðar hentugt fjáröflunarkerfi.
|
|
|
NATO veiksmai po „Katrinos“ uragano Jungtinėse Amerikos Valstijose ir pietų Azijos žemės drebėjimo Pakistane pernai atkreipė visų dėmesį į Aljansą, kaip į nuketėjusiųjų nuo katastrofų gelbėtoją. Šios operacijos taip pat iškėlė ir nemažai klausimų, pavyzdžiui, ar reikia naudoti karinius pajėgumus? Ar turėtų NATO dalyvauti? Kas turėtų vadovauti operacijoms? Vadovaujantis vaidmuo visais atvejais turėtų tekti civiliams gelbėtojams, jie turi oficialiai paprašyti kariuomenės paramos, nusprendę, kad katastrofos mastas yra per daug didelis, kad galėtų susidoroti patys vieni. NATO pripažįsta, kad vadovaujantis vaidmuo visada turėtų tekti Jungtinėms Tautoms. Pirmiausia, kuo geba prisidėti NATO, tai tomis koordinavimo, ryšių ir operacinėmis funkcijomis, kurias suteikia EADRCC ir Aljanso karinės struktūros. Šis koordinuojantis vaidmuo yra naudingas ir priimančiosios šalies valdžiai, ir Jungtinėms Tautoms, kurios taip gali bendradarbiauti su vienu veikėju. Vienas iš svarbiausių klausimų, kuriuos reikia išspręsti, iki vėl prireiks visai NATO ar atskiroms valstybėms sąjungininkėms parūpinti karinių pajėgumų pagalbos nukentėjusiems nuo katastrofų operacijoms, yra derami finansavimo mechanizmai.
|
|
|
NATOs reaksjoner både på orkanen Katrina i USA og det sørasiatiske jordskjelvet i Pakistan i fjor sendte Alliansen inn i rampelyset for katastrofehjelp. Disse operasjonene reiste en rekke spørsmål, inkludert om det er riktig å deployere militære evner, om NATO bør være involvert og hvem som bør være i ledelsen. Sivile reaksjonsstyrker bør alltid lede an og må formelt anmode om militær støtte, hvis og når de beslutter at omfanget av katastrofen er for stort til at de kan håndtere den alene. NATO anerkjenner at FN alltid bør være det ledende, internasjonale organ. NATOs hovedbidrag er koordinering, å være forbindelsesledd og legge til rette for den funksjonen som Alliansens euro-atlantiske koordineringssenter for katastrofehjelp og militære strukturer ivaretar. Denne koordineringsrollen er nyttig både for myndighetene i mottakerlandet og for FN, som dermed er i stand til å forholde seg til bare en aktør. Et av de viktigste, militære spørsmålene som må løses før enten NATO eller individuelle allierte igjen gjør militære evner tilgjengelig for katastrofehjelpoperasjoner, gjelder hensiktsmessige finansieringsmekanismer.
|
|
|
Reakcja NATO zarówno na huragan Katrina w Stanach Zjednoczonych, jak i na trzęsienie ziemi w Azji Południowej (Pakistan), do których doszło w ubiegłym roku, ulokowała Sojusz w samym centrum działań związanych z niesieniem pomocy ofiarom katastrof. Operacje te wzbudziły również wiele wątpliwości dotyczących, między innymi tego, czy rozmieszczane powinny być zdolności wojskowe, czy NATO powinno brać w tym udział i kto powinien kierować operacjami. Podmioty cywilne zawsze powinny kierować akcją i muszą w oficjalny sposób zwracać się z prośbą o wsparcie wojskowe, jeżeli i wtedy, gdy zdecydują, że skala katastrofy jest zbyt duża, aby mogły samodzielnie się z nią uporać. NATO uznaje, że ONZ zawsze powinna odgrywać rolę wiodącej agendy międzynarodowej. Główny wkład NATO polega na koordynowaniu, nawiązywaniu kontaktów oraz wspomaganiu, czym zajmują się EADRCC oraz struktury wojskowe Sojuszu. Taka rola koordynatora okazała się użyteczna zarówno dla władz państw otrzymujących pomoc, jak i dla ONZ, które dzięki temu mogły prowadzić działania z jednym partnerem. Jedną z najważniejszych kwestii, jakie należy rozwiązać w przyszłości, zanim NATO jako całość lub poszczególni jego członkowie udostępnią potencjał wojskowy na potrzeby operacji ratowniczo-pomocowych, są odpowiednie mechanizmy finansowania.
|
|
|
Răspunsul NATO la Uraganul Katrina din Statele Unite şi la cutremurul sud asiatic din Pakistan produse anul trecut au propulsat implicarea Alianţei în domeniul asistenţei pentru înlăturarea urmărilor dezastrelor. Aceste operaţii au ridicat de asemenea câteva întrebări, inclusiv cele privind oportunitatea dislocării capabilităţilor militare, implicarea NATO şi cea mai potrivită entitate pentru asigurarea conducerii. Autorităţile civile trebuie să conducă întotdeauna şi trebuie să solicite formal asistenţa instituţiilor militare, dacă şi atunci când consideră că amploarea dezastrului este prea mare pentru a-i face faţă fără ajutor. NATO recunoaşte că Organizaţia Naţiunilor Unite trebuie să fie întotdeauna agenţia internaţională conducătoare. Contribuţia principală a NATO este asigurarea funcţiei de coordonare, legătură şi facilitare, pe care o îndeplinesc Centrul Euro-atlantic de Coordonare a Răspunsului la Dezastre şi structurile militare ale Alianţei. Acest rol de coordonare este util atât autorităţilor ţării care beneficiază de asistenţă, cât şi ONU, care au astfel de a face cu un singur actor. Una dintre cele mai importante probleme care trebuie rezolvate înainte ca NATO sau diferiţi aliaţi să pună din nou la dispoziţie capabilităţi pentru operaţiile de înlăturare a urmărilor dezastrelor este cea a mecanismelor de finanţare corespunzătoare.
|
|
|
Меры, предпринятые в прошлом году НАТО по ликвидации последствий урагана Катрина в США и южно-азиатского землетрясение в Пакистане, выдвинули Североатлантический союз в центр внимания общественности в связи с деятельностью по оказанию помощи при стихийных бедствиях. Эти операции также вызвали ряд вопросов, в том числе о том, соответствует ли эта деятельность задачам развертывания военных сил и средств, должна ли НАТО участвовать в таких операциях и кто должен руководить ими. Ведущую роль в таких операциях всегда должны играть гражданские службы экстренного реагирования, они должны официально обращаться за военной поддержкой, если по их оценкам масштаб бедствия окажется слишком большим, и они не могут справиться с ним самостоятельно. НАТО признает, что в таких операциях ООН должна всегда быть руководящей международной организацией. Главная задача НАТО – осуществлять функции координации, организации взаимодействия и связи, которые выполняет Евроатлантический центр по координации помощи при стихийных бедствиях и катастрофах Североатлантического союза и военные структуры. Эта роль координации полезна и для органов власти страны, принимающей помощь, и для ООН, которые, таким образом, могут решать вопросы с одной организацией. Один из самых важных вопросов, который необходимо решить, прежде чем НАТО или отдельные союзники снова начнут выделять свои военные силы и средства для операций помощи при стихийных бедствиях – это вопрос соответствующих механизмов финансирования.
|
|
|
Reakcia NATO na hurikán Katrina v Spojených štátoch a zemetrasenie v Južnej Ázii v Pakistane minulý rok posunuli Alianciu do stredu pozornosti v oblasti odstraňovania následkov katastrof. Tieto operácie taktiež vyvolali množstvo otázok: či je vhodné, aby boli nasadzované vojenské kapacity, či by sa NATO malo angažovať a kto by mal prevziať vedúcu úlohu. Viesť by mali vždy civilní aktéri, ktorí musia formálne požiadať o vojenskú pomoc len vtedy, keď rozhodnú, že rozsah katastrofy je príliš veľký na to, aby ho zvládli sami. NATO uznáva, že vedúcou medzinárodnou organizáciu by vždy mala byť Organizácia Spojených národov. Primárnym príspevkom NATO je koordinácia, poskytovanie styčných a podporných funkcií, ktoré zabezpečujú Euroatlantické stredisko pre koordináciu prác pri odstraňovaní následkov katastrof (EADRCC) a vojenské štruktúry NATO. Táto koordinačná úloha je užitočná pre verejné orgány prijímajúcej krajiny, ako aj pre OSN, ktorí vďaka tomu majú dočinenia len s jedným partnerom. Jednou z najdôležitejších otázok, ktoré je potrebné vyriešiť pred tým, ako NATO alebo jednotliví členovia Aliancie opätovne poskytnú vojenské kapacity do operácie na pomoc pri odstraňovaní následkov katastrof, je primeraný mechanizmus financovania.
|
|
|
Lanski odziv Nata na orkan Katrino v Združenih državah in na potres v jugovzhodni Aziji je zavezništvo potisnil v ospredje na področju odpravljanja posledic nesreč. Ti operaciji pa sta hkrati sprožili tudi celo vrsto vprašanj, na primer, ali je uporaba vojaških zmogljivosti primerna, ali naj se Nato vključuje v tovrstne operacije in kdo naj bi jih vodil. Pri tovrstnih operacijah morajo glavno vlogo vedno imeti civilni organi, ki morajo uradno zaprositi za vojaško pomoč, če in ko se odločijo, da je obseg nesreče prevelik, da bi jo zmogli sami obvladati. Nato se zaveda, da morajo vodilna mednarodna organizacija vedno biti Združeni narodi, sam pa bi prispeval predvsem pri usklajevanju, povezovanju in podpori s pomočjo zavezniškega Evroatlantskega centra za koordinacijo ukrepanja ob nesrečah in svojih poveljniških struktur. Ta koordinacijska vloga koristi tako organom države prejemnice pomoči kot tudi Združenim narodom, ki imajo tako le enega sogovornika. Toda preden Nato ali posamezne zaveznice znova ponudijo svoje vojaške zmogljivosti za operacije odpravljanja posledic nesreč, se je treba spopasti z eno najpomembnejših težav, in sicer ustreznimi mehanizmi financiranja.
|
|
|
NATO’nun geçen yıl Amerika Birleşik Devletleri’ndeki Katrina kasırgası ve Güney Asya’da Pakistan’da meydana gelen depremden sonra oynadığı rol, İttifak’ı afet yardımı konusunda ön plana çıkarıverdi. Ancak bu operasyonlar beraberinde bazı sorular da getirdi - askeri yetenekler uluslararası bir afet yardımı operasyonunda konuşlandırılsın mı, NATO bu işe karışsın mı ve bu operasyonları kim yönetecek gibi. Çalışmalara daima sivil ekipler önderlik etmeli ve afetin çapının tek başına başa çıkılamayacak kadar büyük olduğuna karar verildiği takdirde askeri destek resmen talep edilmelidir. NATO, bu çalışmalara liderlik edecek uluslararası ajansın daima Birleşmiş Milletler olması gerektiğinin bilincindedir. NATO’nun en önemli katkısı Avrupa-Atlantik Afet Yardım Yardımı Eşgüdüm Merkezi ve askeri yapıların sağladığı hizmetleri nakletmek, irtibat sağlamak ve kolaylaştırmaktır. Bu koordinasyon rolü hem felakete uğramış ülkenin makamlarına, hem de Birleşmiş Milletler’e birçok kuruluş yerine tek bir aktörle muhatap olma imkanını vermektedir. NATO’nun veya bireysel olarak Müttefiklerin afet yardımı operasyonlarına askeri yeteneklerini tahsis etmelerinden önce çözülmesi gereken en önemli konulardan biri uygun fon sağlama mekanizmalarıdır.
|
|
|
Минулого року участь НАТО в наданні допомоги постраждалим після буревію “Катріна” в Сполучених Штатах і південноазійського землетрусу в Пакистані зробила Альянс однією з найактивніших організацій у галузі подолання наслідків катастроф. Ці операції також викликали чимало запитань, зокрема: чи варто застосовувати військові сили, чи повинен Альянс брати участь у таких заходах і хто має ними керувати. Цивільні структури завжди повинні брати на себе керівну роль і офіційно просити допомоги у військових у тих випадках, коли вони вважають, що масштаби катастрофи настільки великі, що цивільні організації самі не можуть впоратись. НАТО визнає, що ООН повинна завжди виконувати роль керівної міжнародної організації. Альянс насамперед може забезпечити координацію, зв’язок і ефективну організацію через задіяння Євроатлантичного центру координації реагування на катастрофи і військових структур. Така координація зусиль сприятиме роботі як керівництва країни, що отримує допомогу, так і Організації Об’єднаних Націй, оскільки дасть їм можливість працювати з однією організацією. Одне із найважливіших питань, яке необхідно вирішити до того, як НАТО або окремі члени Альянсу знову нададуть свої військові ресурси для операцій з подолання наслідків катастроф – це питання забезпечення відповідних механізмів фінансування.
|
