|
|
Beslutningstagerne vil, ud over at tænke nationalt, på ethvert trin i styrkeplanlægningen - lige fra udpegning af behov til forskning, udvikling og anskaffelser - skulle spørge sig selv, om et konkret styrkeelement eller stykke udstyr er tilstrækkeligt fleksibelt til at passe ind i multinationale systemer, om det vil rette op på europæiske kapaciteter eller blot bidrage til et eksisterende overskudskapaciteter, samtidig med at der fortsat er mangler på andre områder, og om det vil kunne øge effektiviteten ved at forene kræfterne med et andet land.
|
|
|
Tou největší změnou, které je zapotřebí, je prokazatelně změna psychologická. Pokud budou ti, kdo v Evropě rozhodují, chtít rozvíjet a zdokonalovat evropské schopnosti, budou muset uvažovat a jednat „evropsky“, aniž by přitom ztráceli ze zřetele širší transatlantickou dimenzi či dimenzi NATO. Kromě uvažování v národních dimenzích si budou ti, kdo rozhodují, nuceni v každé fázi plánování sil - od definování požadavků přes výzkum a vývoj až po nákupy - klást otázku, zda konkrétní prvek sil či položka výzbroje je dostatečně flexibilní, aby zapadala do mnohonárodního systému, zda skutečně rozšíří evropské schopnosti či jen přispěje k jejich stávajícímu přebytku, zatímco deficit na jiných místech bude přetrvávat, a zda bude možno získat na účinnosti, jestliže se spojí síly s nějakou jinou zemí. Dosáhnout tak velkého posunu v myšlenkovém nastavení je mimořádně obtížné, v neposlední řadě i proto, že potřebná disciplína s sebou nese i omezení suverenity, která si sami ukládáme, a má také řadu dopadů na národní zbrojní průmysl.
|
