|
|
Ostatní záběry, s výjimkou dalších dvou, na nichž jsou jednotlivé postavy při pálení trávy respektive při nácviku parkování, snímány z větší blízkosti, zachycují sociální realitu především pomocí obrazů architektury, mezi nimiž vynikají obrazy vesnických obytných budov, jen zřídkakdy doplněné o siluety příměstské zástavby. Tyto budovy se často nacházejí ve stavu rekonstrukce. Starší domy mají neproporčně zvětšená okna, v některých případech jsou naopak zazděná. Rozestavěné jsou rovněž některé z typizovaných rodinných domků devadesátých let, které se v odlišných konstelacích objevují hned na několika záběrech. Skupiny budov jsou přitom obvykle ponořeny za horizont předního plánu, který celému cyklu dominuje, a zdůrazňuje tak naprostou nedostupnost krajiny na obzoru. To je umožněno nejen horizontální kompozicí fotografií a jejich přísným členěním do dvou, dimenzionálně zcela shodných plánů nebe a země, ale i konkrétní volbou záběrů, která strategicky vylučuje jakoukoli spojitost mezi místem pozorovatele a krajinou na obzoru. Nejenže od místa pozorovatele k obzoru nevede žádná cesta, ale nevedou k němu ani — zpravidla horizontální, jen v několika případech pozvolně diagonální — brázdy v polích. Do cesty našemu pohledu směrem k obzoru se na celé řadě fotografií Jasanského a Poláka navíc staví opuštěné ploty, zdi, pěšiny či železniční trati. Na třech záběrech je pak daný účinek ještě umocněn tím, že je jejich přední plán tvořen vodní hladinou, v jednom případě, kdy na vzdáleném obzoru rozpoznáváme pravoslavný chrám a těžní věž, podle všeho dokonce mořskou.
|
