|
|
Obecní dům, dobovým názvem Reprezentační dům hlavního města Prahy, byl postaven v letech 1905–11 pražskou obcí podle projektu architektů A. Balšánka a O. Polívky, a to na podnět nejvýznamnějšího pražského českého spolku Měšťanská beseda. Je prvořadou ukázkou pražské secese. Místo pro výstavbu reprezentativní veřejné budovy s výstavními, koncertními a společenskými sály a rovněž s restaurací, barem, vinárnou a kavárnou nebylo v ovzduší vzrůstajícího národního sebeuvědomění Čechů zvoleno náhodně – budova stojí na místě zbořeného areálu Králova dvora, dávného sídla českých králů. Rozsáhlý komplex na půdorysu nepravidelného kosodélníku tvoří čtyři obvodová křídla, která obklopují vestavěné křídlo se Smetanovou koncertní síní pro 1500 posluchačů, ústředním prostorem domu. Mohutnému secesně zdobenému hlavnímu vchodu dominuje lunetová mozaika Hold Praze od K. Špillara a sousoší L. Šalouna Ponížení a vzkříšení národa. Nejvýraznějším prvkem obou čelních křídel jsou vysoká půlkruhová okna v prvním patře, opatřená balkony. Interiér tvoří množství sálů, salónků a restaurací s bohatou secesní výzdobou, z tohoto slohu čerpá i zařízení a vybavení. Na výzdobě Obecního domu pracovali nejvýznamnější čeští umělci doby, pro které bylo otázkou prestiže a cti se projektu účastnit; patřili k nim M. Aleš, A. Mucha, J. Mařatka, F. Ženíšek, J. Preisler, J. V. Myslbek, M. Švabinský, K. Špillar, F. Hergesel, L. Šaloun, J. Pekárek, B. Kafka, J. Mařatka, F. Uprka a Č. Vosmík. Celý objekt byl je nejen dokladem nevídané umělecké i řemeslné dovednosti a kvality, ale i technickým zázrakem doby: bylo zde mj. 28 elektrických a hydraulických výtahů, dálkově ovládaný vzduchotechnický systém, centrální vysavač, potrubní pošta, moderní telefonní ústředna kuchyně s nejnovější výbavou a podlahy pokrývalo tehdy nové linoleum.
|