sceptical – Czech Translation – Keybot Dictionary

Spacer TTN Translation Network TTN TTN Login Deutsch Français Spacer Help
Source Languages Target Languages
Keybot      51 Results   35 Domains
  10 Hits www.nato.int  
It has a wider, more sophisticated, demanding and sceptical audience in its domestic capitals
NATO má velmi početné, více sofistikované, náročné a skeptické posluchačstvo ve svých členských státech;
  access2eufinance.ec.europa.eu  
This term is often used to mean a person who is opposed to European integration or who is 'sceptical' of the EU and its aims.
Rozpočtový schodek (viz níže) musí být nižší než 3 % hrubého domácího produktu (HDP).
  www.uochb.cz  
Prof. Pavel Hobza is one of the most often cited Czech scientists and has earned such respect and recognition principally for his discovery of the hydrogen pseudobond, a discovery that caused the rewriting of many chemistry books. Paradoxically he found out about this discovery by coincidence and for a long time other scientists, including foreign ones, remained sceptical of his research.
Prof. Pavel Hobza, jeden z nejcitovanějších českých vědců, získal respekt a uznání zejména za svůj objev nepravé vodíkové vazby, kvůli kterému se musely přepsat i učebnice chemie. Paradoxně na tento objev přišel náhodou a dlouhou dobu jeho výsledky u ostatních i zahraničních vědců nebudily důvěru.
  www.praha.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.w.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.htwkdzz.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.doc1000.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.t.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.prague.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.xn--www-rp0a.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.dqhvhlw.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.ww.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.rhhpzdk.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.hnypnpw.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.xuzwvjd.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.preaha.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.kralovskacw.kqodazx.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.admin.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.email.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.kqodazx.kralovskacw.kqodazx.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.eu.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.lsykiqv.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.uevojbi.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.e.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.wwppxjg.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.m.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.hfjcbqv.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.wwwe.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.flmkwzp.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
  www.kqodazx.kralovskacesta.cz  
A man of our era, sceptical about all the pomposity and magnificence and always in a hurry, can hardly understand what exactly coronation meant to our ancestors – it was an important event in their lives, and in terms of social perception of the king, probably the most important one.
Člověku naší epochy, skeptickému ke vší okázalosti a pompě a věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech, z hlediska společenského vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země, uzavíral vazalskou smlouvu s poddanými a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi. Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení. Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.
1 2 Arrow