|
|
Věra Vampolová má podobný názor. „Moje tvorba je určitě ovlivněná mým způsobem života, který emocionálně, citově a myšlenkově naplňují ženy, takže věřím, že někudy se to do mé tvorby samozřejmě dostává. Jde o to, jaký mám výtvarný výraz, jak je sdělný. Pokud jsem realistická kreslířka a rozhodnu se, že chci lidem ukázat, že jsem lesbická žena, a říci jim, podívejte, my existujeme, všichni to tam budou vidět. Moje témata a obrazy jsou hodně abstraktní, nejsou tak demonstrativně čitelné pro veřejnost. Ale nechápu lidi, kteří se otevřeně nevyjádří. Je to škoda. Zvlášť když tvoří dobré umění, protože tím pádem se podporuje myšlenka, že kdo je dobrý, ten je heterosexuální, a celé umění je pak vnímáno jako heterosexuální. Je tu strach, často absurdní, že jakmile řeknu, že jsem lesba, přestane mé umění být dobré, začne to být omezující, např. že diváci budou v každém centimetru mého umění hledat lesbické náměty a nebo si rovnou řeknou, to je lesba, na to nepůjdeme, to nás nebaví, to se nás netýká.“
|
