|
|
In their intellectual, political and aesthetic efforts rooted in a political awakening and sense of responsibility, feminist artists did not hesitate to open Pandora’s box, and in dealing with what jumped out they built into their artistic practices tactics that were everything but artistic – the use of irony, interventions in the space including the appropriation of the dominant language of the mass media, trivial and commercial images, clichés in order to undermine the stereotypes of gender, race and class.
|
|
|
Ve svých intelektuálních, politických a estetických snahách, které koření v politickém probuzení a ve smyslu pro zodpovědnost, neváhali feminističtí umělci otevřít Pandořinu skříňku. Během práce s tím, co z ní vyskočilo, zabudovali do svých uměleckých postupů taktiky, které byly všechno, jen ne umělecké – použití ironie, intervence do prostoru včetně přijetí dominantního jazyka masových médií, triviálních komerčních obrazů a klišé za účelem podkopání stereotypů rodu, rasy a třídy. Z průsečíků a interakcí mezi feministickými postupy, globalizovanými antiglobalistickými mobilizacemi a hnutím za politickou korektnost vznikly nové kritické umělecké postupy devadesátých let, jež vyšly z jazykového a znakového prostoru okupovaného masmédii a působivým nástupem digitálních technologií. Vzniká tak myšlenka, že umění nemá žádnou vlastní hodnotu, ale je součástí společenských procesů a kulturních praktik jedince a kolektivních identifikací a potřeb být vnímán v tomto kontextu. Postupy umění a politiky na počátku jednadvacátého století jsou zdánlivě integrované do uměleckého systému. Pracují se skutečností, vytváří skutečnost. Pomáhají vzniknout významu, průsečíkům, vytváří různé druhy hybridních sítí a proudů. Jsou neočekávané, nepředvídatelné, nedefinované, fascinující. Dovedně se vyhýbají systémům kontroly nebo je podvrací, pěstují utopické okamžiky, používají různá rozhraní a nástroje, přesouvají perspektivy.
|
