|
|
The modern political era, which came into being with the Enlightenment, was based on the desire to emancipate individuals and people. The advances of technologies and freedoms, the decline of ignorance, and improved working conditions were all billed to free humankind and help to usher in a better society.
|
|
|
Pokud avantgardy tohoto století, od dadaismu až po situacionistickou internacionálu, se přiřadily do linie tohoto moderního projektu (změnit kulturu, mentality, podmínky individuálního i společenského života), nesmíme zapomínat, že tento projekt už jim předcházel a od nich se v mnoha ohledech liší. Neboť moderna se neomezuje na racionalistickou teleologii ani na politický mesianismus. Je snad možné hanobit vůli zlepšovat životní a pracovní podmínky se záminkou, že ztroskotaly konkrétní pokusy o realizaci – zatížené totalitní ideologií či naivním pohledem na dějiny? To, co jsme nazývali avantgardou, se jistě vyvinulo z ideologické “lázně” moderního racionalismu; napříště se však znovu utváří na základě zcela jiných filozofických, kulturních a sociálních předpokladů. Je jasné, že dnešní umění pokračuje v této bitvě, nabízí modely perceptivní, pokusné, kritické, participující, pokračuje v tendencích, které naznačili osvícenci, Proudhon, Marx, dadaisté či Mondrian. Mínění obtížně rozeznává legitimitu či smysl takových pokusů, neboť tyto experimenty již nemají podobu předzvěstných fenoménů neodvratného dějinného vývoje: naopak, jeví se jako fragmentární, izolované, odtržené od globálního vidění světa, které by je ideologicky zatížilo.
|
