|
|
Jiným důležitým problémem, který si zasluhuje hlubší analýzu, jsou trosky a úlomky řízených střel. Existuje totiž velké nebezpečí, že trosky nebo úlomky zachycené hlavice střely mohou spadnout na území nečlenského státu NATO, nebo státu, který není napaden, a který nemá žádný přímý podíl na této situaci. Potenciální škody vzniklé z těchto trosek a úlomků mohou být porovnávány s důsledky úspěšného útoku řízené strategické střely. Jediný úlomek kosmické rakety Columbia nezasáhl jedinou lidskou bytost, a přitom byla o mnoho větší než je hlavice řízené střely, která je v tomto případě (na rozdíl od Columbie) pulverizována nejaderným kinetickým střetem. V případě mimoatmosferického střetu, trosky řízené střely patrně úplně shoří během opětného průletu atmosférou. Dokonce i za předpokladu, že nepřítel použije jadernou hlavici určenou k výbuchu při střetu a vyvolání elektromagnetického impulzu, což není konstrukčně snadné, ničivé účinky (zajisté velké) tohoto impulzu ve velmi vysoké poloze však budou zajisté menší, než jaderný útok proti některému městu. Jaderný útok způsobí, kromě rozsáhlých okamžitých ničivých škod, radioktivní dopad a s ním dlouhodobé katastrofické zdravotní, sociální a ekonomické náklady. Nick Witney, někdejší britský vysoký státní úředník, měl na mysli tyto důsledky, když v roce 2003 napsal: “Doufám, že žádný evropský stát by neodmítl sprchu úlomků na svém území z úspěšného zachycení řízené střely, kdyby se jednalo o ochranění přátelské země nebo spojence, blízkého nebo vzdáleného, před přímým útokem strategických řízených střel.”
|