|
|
The 20th century was thus the arena for a struggle between two visions of the world: a modest, rationalist conception, hailing from the 18th century, and a philosophy of spontaneity and libera-tion through the irrational (Dada, Surrealism, the Situationists), both of which were opposed to authoritarian and utilitarian forces eager to gauge human relations and subjugate people.
|
|
|
Pokud avantgardy tohoto století, od dadaismu až po situacionistickou internacionálu, se přiřadily do linie tohoto moderního projektu (změnit kulturu, mentality, podmínky individuálního i společenského života), nesmíme zapomínat, že tento projekt už jim předcházel a od nich se v mnoha ohledech liší. Neboť moderna se neomezuje na racionalistickou teleologii ani na politický mesianismus. Je snad možné hanobit vůli zlepšovat životní a pracovní podmínky se záminkou, že ztroskotaly konkrétní pokusy o realizaci – zatížené totalitní ideologií či naivním pohledem na dějiny? To, co jsme nazývali avantgardou, se jistě vyvinulo z ideologické “lázně” moderního racionalismu; napříště se však znovu utváří na základě zcela jiných filozofických, kulturních a sociálních předpokladů. Je jasné, že dnešní umění pokračuje v této bitvě, nabízí modely perceptivní, pokusné, kritické, participující, pokračuje v tendencích, které naznačili osvícenci, Proudhon, Marx, dadaisté či Mondrian. Mínění obtížně rozeznává legitimitu či smysl takových pokusů, neboť tyto experimenty již nemají podobu předzvěstných fenoménů neodvratného dějinného vývoje: naopak, jeví se jako fragmentární, izolované, odtržené od globálního vidění světa, které by je ideologicky zatížilo.
|
