|
|
Teď můžete odsunout mikrofon a periskop a dělejte jenom náčumy. Dívejte se na svoji zemi z kostkoluftu. Váš organismus okamžitě spustí proces hlubokého soucitu. Budete si říkat: Jak rád bych byl teď tam na planetě Zemi, doma, na Pankráci v cele ve vazbě. Jak rád bych zase viděl ty mříže a katry, bachaře, zločince, ten režim ve vazbě. Ach bože, zařiď to, prosím. Jak rád bych teď byl bez možnosti mít všechno okamžitě splněno. Jak rád bych byl neschopný, dělal chyby, měl starosti, byl na vazbě a čekal, třeba i na havraní fábor. To by byla odměna od pana Sedláčka. Kdybych zase mohl ráno vidět referenta v bachařské uniformě ve dveřích, jak říká: „Máte něco k raportu?“ A já zase odpovím: „Ano, zde máte dopis pro mého státního zástupce,“ kde je psáno: Puráku, chyndím ti do naku, tam si keroval džuvaka, až ti vkidnu na dandy, pochindíš se…8) Když předávám dopis referentovi, v duchu si říkám: „Odnes to ty džuvo a pohni si, nebo ti nakopu prdel, ty šašku oplechovaný hvězdami, jako můj sluha, čím lepší, tím vyšší hodnost.“
|