|
|
Pak se rodiče vrátili do ČSSR, Tonda skončil základku a přemýšlel, kam dál. Jak byl za ty roky zvyklý bydlet sám, koukal, kde by našel nějaký internát dál od rodičů a našel si Střední umělecko-průmyslovou školu v Turnově, obor umělecké kovářství…. Od malička si totiž rád kreslil, podle malých známek dělal přesné kopie ve velkém formátu a maloval si a črtal a protože matematika nebyla jeho silnou stánkou (to asi znají mnozí z nás, že?), tak hledal nějaké uplatnění, kde ho matika nebude otravovat. Ale protože v životě Antonína Kašpara není nic snadné, ani střední škola neprobíhala jako na drátkách. Tonda trochu válčil s ředitelem, obor nedokončil a raději přestoupil do Prahy na Žižkov na SUPŠ obor řezbářství, kde v roce 1974 maturoval (to jsem se shodou okolností právě narodila J). Vzhledem k „původu“, který neměl dělnický, rodiče nebyli ve straně (KSČ) a navíc jeho otec měl v posudku, že je věřící (další obrovské mínus v tehdejší době), neměl Tonda šanci dostat se na VŠ. Proto nastoupil do Družstva kovářů v Praze Dejvicích, kde za 1150,-Kč měsíčně musel denně buď ukovat 120 kramlí nebo překovat 50krumpáčů na bucharu. Kromě toho, že se tam od starých kovářů hodně naučil, měl po téhle praxi skvělý posudek –v papírech se skvělo: dělník-kovář a dveře na vysokou se pomalu ale jistě otevíraly. Tonda k tomu ale ještě přidal praxi v Hudebním divadle v Karlíně, kde dělal pro změnu truhláře. Celou tu dobu souběžně chodil každý večer na kurzy kreslení do tak zvané Fučíkárny (Park kultury a oddechu Julia Fučíka u holešovického výstaviště), tam večer co večer maloval modely/akty a občas u toho po celodenní dřině i usnul ve stoje. Měsíc co měsíc pak se svými pracemi chodil na UMPRUM k profesorům oboru, na který se hlásil, aby si ho zapamatovali a měl trochu náskok při přijímačkách. A to všechno mu ještě bylo málo. Protože ho zajímala sochařina a chtěl se jí naučit, chodil s jedním starým kameníkem - Antonínem Žemličkou - na hřbitovy sekat náhrobky, přesekávat sochy a přezlacovat nápisy. Takhle třeba dělali náhrobek J.Ortena na Židovském hřbitově…. No a jak to tak v životě bývá, všechny tyhle zkušenosti se mu později hodily. Ten starý kameník (kterého mimochodem jeho jmenovec Tonda považuje za svého druhého otce) se totiž znal se všemi profesory na UMPRUM (on to byl mistr v oboru) a když se mu Tonda svěřil, že ho už podruhé nevzali na školu, rozčílil se ten starý pán a šel jim tam vynadat „… jak je možný, že toho Tondu ještě nevzali, vždyť je to takovej pracant šikovnej
|
