|
|
Gdy tak wielu wiodących producentów ropy naftowej i gazu zmaga się z niestabilnością polityczną, istnieje kilka scenariuszów interwencji wojskowych, dzięki którym NATO mogłoby pomagać z zabezpieczaniu dostaw energii. Państwa, takie jak Nigeria i Irak – a każde z nich produkuje 2 miliony baryłek ropy naftowej dziennie – cierpią obecnie z powodu wycieńczających konfliktów domowych.
|
|
|
In the past 30 years many NATO countries have been involved in several military endeavours aimed to secure energy supply. During the Iran-Iraq War, NATO states secured tanker traffic in the Persian Gulf, and many of them took part in the 1991 coalition to evict the Iraqi army from Kuwait. With so many of the leading oil and gas producers facing political instability, there are several scenarios of military intervention in which NATO could assist in securing energy supply. Countries like Nigeria and Iraq, each producing over 2 million barrels of oil per day, now suffer debilitating domestic conflicts. Other energy producers like Saudi Arabia, Iran, Chad and Sudan face potential turmoil as well. Energy corridors located in areas of increased violence like the Middle East, Africa and Central Asia also pose a challenge to global energy security. A loss of a few million barrels per day for an extended period of time could cripple the world economy. If trouble occurs in any of these places, a rapid deployment of a multinational stabilisation force could be needed. The Alliance should analyse those threats, prepare contingency plans to address them and train and equip its forces accordingly.
|
|
|
Au cours des trente dernières années, de nombreux pays de l'OTAN ont été impliqués dans des initiatives militaires visant à sécuriser l'approvisionnement énergétique. Lors de la guerre entre l'Iran et l'Iraq, les États de l'Alliance ont sécurisé le trafic des pétroliers dans le Golfe persique et nombre d'entre eux ont participé à la coalition de 1991 pour chasser l'armée iraquienne du Koweït. Alors que tant de grands producteurs de pétrole et de gaz sont confrontés à l'instabilité politique, il existe plusieurs scénarios d'intervention militaire où l'OTAN pourrait contribuer à assurer l'approvisionnement énergétique. Des pays comme le Nigeria et l'Iraq, qui produisent chacun plus de deux millions de barils de pétrole par jour, sont actuellement confrontés à des conflits intérieurs qui les minent. D'autres producteurs énergétiques, tels que l'Arabie saoudite, l'Iran et le Soudan, sont également menacés par la tourmente. Les corridors énergétiques situés dans des régions où la violence s'accroît, telles que le Moyen-Orient, l'Afrique et l'Asie centrale, représentent également un défi pour la sécurité énergétique mondiale. La perte de quelques millions de barils par jour durant une période prolongée pourrait paralyser l'économie mondiale. Si des troubles devaient éclater dans l'une de ces régions, le déploiement rapide d'une force de stabilisation internationale pourrait s'avérer nécessaire. L'Alliance devrait procéder à l'analyse de ces menaces, préparer des plans de circonstance pour les affronter, tout en formant et en équipant ses forces en conséquence.
|
|
|
In den letzten 30 Jahren haben sich zahlreiche NATO-Staaten an mehreren militärischen Unternehmungen zur Sicherung der Energieversorgung beteiligt. Während des Krieges zwischen Iran und Irak sicherten die NATO-Staaten den Tankerverkehr im Persischen Golf, und viele von ihnen schlossen sich 1991 der Staatenkoalition an, die das Ziel verfolgte, die irakische Armee aus Kuwait zu vertreiben. Da so viele der führenden Öl- und Gasförderländer mit politischer Instabilität konfrontiert sind, ergeben sich mehrere Szenarien für eine militärische Intervention, bei der die NATO einen Beitrag zur Sicherung der Energieversorgung leisten könnte. Staaten wie Nigeria und Irak, die jeweils mehr als 2 Millionen Barrel Öl täglich fördern, leiden derzeit unter verheerenden innenpolitischen Konflikten. Andere Energielieferanten wie Saudi-Arabien, Iran, Tschad und Sudan sehen sich ebenfalls potentiellen Unruhen gegenüber. Energiekorridore in Gebieten mit zunehmender Gewalt (z.B. der Nahe/Mittlere Osten, Afrika und Zentralasien) stellen ebenfalls eine Herausforderung für die globale Sicherheit der Energieversorgung dar. Käme es über einen längeren Zeitraum zu einem Verlust von einigen Millionen Barrel täglich, so könnte die Weltwirtschaft stark beeinträchtigt werden. Bei Unruhen in einem dieser Gebiete könnte die rasche Entsendung einer multinationalen Stabilisierungstruppe erforderlich sein. Das Bündnis sollte diese Gefahren analysieren, diesbezügliche Notfallpläne erarbeiten und seine Streitkräfte entsprechend ausbilden und ausrüsten.
|
|
|
Durante los últimos treinta años los países de la OTAN se han visto implicados en varias empresas militares que tenían el objetivo de garantizar el suministro de energía. Durante la guerra entre Irán e Iraq los Aliados se ocuparon de garantizar el tráfico de petroleros en el Golfo Pérsico, y muchos de ellos formaron parte de la coalición que en 1991 procedió a expulsar al ejército iraquí de Kuwait. Debido a la gran cantidad de productores de petróleo y gas que atraviesan fases de inestabilidad política, existen varios posibles escenarios de intervención militar en los que la OTAN podría contribuir en el aseguramiento del suministro de energía. Hay países como Nigeria e Iraq, que producen cada uno más de 2 millones de barriles diarios, que están sufriendo serios conflictos interiores, mientras que otros productores como Arabia Saudita, Irán, Chad y Sudán pueden verse afectados por desórdenes internos. Los pasillos energéticos situados en áreas sometidas a una creciente violencia, como Oriente Medio, África y Asia Central, representan también una amenaza para la seguridad energética global. La pérdida de unos pocos millones de barriles diarios durante un periodo de tiempo largo podría perjudicar seriamente a la economía mundial. Si se produjeran problemas en cualquiera de esos sitios haría falta un rápido despliegue de una fuerza multinacional de estabilización. La Alianza debería analizar este tipo de amenazas, preparar planes de contingencia para afrontarlas y entrenar y equipar a sus fuerzas para este tipo de contingencias.
|
|
|
Negli ultimi 30 anni, molti paesi della NATO sono stati coinvolti in diverse azioni militari allo scopo di garantire gli approvvigionamenti energetici. Durante la Guerra Iran-Iraq, i paesi della NATO garantirono il transito delle petroliere nel Golfo Persico, e molti di essi presero parte alla coalizione del 1991 per ricacciare l'esercito iracheno dal Kuwait. Con tanti importanti produttori di petrolio e di gas che devono confrontarsi con l'instabilità politica, si delineano numerosi scenari di intervento militare in cui la NATO potrebbe contribuire a garantire gli approvvigionamenti energetici. Paesi come la Nigeria e l'Iraq, ognuno dei quali produce oltre 2 milioni di barili di petrolio al giorno, sono afflitti ora da debilitanti conflitti nazionali. Anche altri produttori energetici, come Arabia Saudita, Iran, Ciad e Sudan, devono fare i conti con possibili disordini. I corridoi energetici, ubicati in aree di accresciuta violenza, come il Medio Oriente, l'Africa e l'Asia centrale, costituiscono anch'essi una sfida alla sicurezza energetica globale. La perdita di alcuni milioni di barili al giorno per lunghi periodi di tempo potrebbe inceppare l'economia del mondo. Se dovessero verificarsi dei disordini in uno di questi luoghi, potrebbe rivelarsi necessario dispiegare rapidamente una forza di stabilizzazione multinazionale. L'Alleanza dovrebbe analizzare queste minacce, preparare dei piani di contingenza per affrontarle ed addestrare ed equipaggiare le proprie forze di conseguenza.
|
|
|
Por fim, a Aliança deveria recorrer ao seu papel enquanto fórum para a troca de informação e diálogo em matéria de segurança entre os governos e as forças armadas Aliadas e não Aliadas, para contribuir para o progresso do debate sobre a segurança energética. Por exemplo: as forças armadas da OTAN sofrem com os custos energéticos historicamente elevados, estando, portanto, cada vez mais interessadas em novas tecnologias e medidas eficazes que as ajudem a reduzir os gastos em energia e a libertar recursos para outros fins. A Guerra do Iraque tem demonstrado que o esforço logístico de fornecimento do campo de batalha com combustível é uma vulnerabilidade séria das forças armadas modernas e que a economia de combustível já não é apenas uma virtude mas um imperativo operacional. A OTAN pode promover a troca de informação entre as forças armadas sobre a poupança de petróleo, tecnologias de combustível alternativas e medidas eficazes para a redução da utilização de energia.
|
|
|
Κατά τα τελευταία 30 χρόνια πολλά κράτη του NATO ενεπλάκησαν σε διάφορες στρατιωτικές προσπάθειες που είχαν ως στόχο την διασφάλιση της προμήθειας ενέργειας. Στη διάρκεια του Πολέμου Ιράν-Ιράκ, τα κράτη του NATO διασφάλισαν την ασφαλή διέλευση των δεξαμενόπλοιων στον Περσικό Κόλπο, και πολλά από αυτά συμμετείχαν στον συνασπισμό του 1991για να διώξουν τον Ιρακινό στρατό από το Κουβέιτ. Με τόσους πολλούς από τους κύριους παραγωγούς πετρελαίου και φυσικού αερίου να αντιμετωπίζουν πολιτική αστάθεια, υπάρχουν αρκετά σενάρια για στρατιωτική επέμβαση όπου το NATO θα μπορούσε να βοηθήσει στην διασφάλιση της προμήθειας ενέργειας. Χώρες ως η Νιγηρία και το Ιράκ, όπου η κάθε μία παράγει πάνω από 2 εκατομμύρια βαρέλια πετρέλαιο καθημερινά, υποφέρουν σήμερα από εσωτερικές συγκρούσεις που τις εξασθενούν. Άλλοι παραγωγοί ενέργειας όπως η Σαουδική Αραβία, το Ιράν, το Τσαντ και το Σουδάν αντιμετωπίζουν επίσης ενδεχόμενες αναταραχές. Οι ενεργειακοί διάδρομοι που ευρίσκονται σε περιοχές αυξημένης βίας όπως είναι η Μέση Ανατολή, η Αφρική και η Κεντρική Ασία δημιουργούν επίσης μια πρόκληση για την παγκόσμια ενεργειακή ασφάλεια. Η απώλεια μερικών εκατομμυρίων βαρελιών πετρελαίου ημερησίως για μια μεγάλη χρονική περίοδο μπορεί να σακατέψει την παγκόσμια οικονομία. Εάν υπάρξουν προβλήματα σε οποιοδήποτε από αυτά τα μέρη, μπορεί να χρειαστεί η γρήγορη ανάπτυξη μιας διεθνούς δύναμης σταθεροποίησης. Η Συμμαχία θα πρέπει να αναλύσει τις απειλές αυτές, να προετοιμάσει σχέδια έκτακτης ανάγκης για να τις αντιμετωπίσει και να εκπαιδεύσει και να εξοπλίσει τις δυνάμεις της αναλόγως.
|
|
|
De nieuwe veiligheidsomgeving betekent dat interventies in olieproducerende landen, marineactiviteiten in de buurt van strategische knelpunten, en contraterroristische operaties tegen petro-jihadstrijders die de wereldeconomie willen verlammen door onze energietoevoer aan te vallen vrijwel zeker zijn. Geen van de problemen die het wereldenergiesysteem bedreigen, is kortstondig en het probleem van de energieveiligheid zal in de loop der tijd alleen maar groter worden. Zoals senator Richard Lugar, hoofd van de Commissie Buitenlandse Betrekkingen van de Amerikaanse Senaat aan de vooravond van de Top van Riga zei is de komende jaren "de meest waarschijnlijke bron van gewapend conflict in Europa en de landen daaromheen, vermoedelijk energieschaarste en manipulatie." Men mag er rustig vanuit gaan dat de NAVO-leden steeds vaker betrokken zullen zijn bij missies die direct of indirect te maken hebben met energieveiligheid. Als energieveiligheid inderdaad "een voor de NAVO relevant onderwerp" is, zoals NAVO-secretaris-generaal Jaap de Hoop Scheffer recent heeft opgemerkt, dan is nu de tijd gekomen voor het Bondgenootschap om van woorden naar daden te gaan, en om daarvoor in de allereerste plaats zijn belangrijkste instrumenten te gebruiken: zijn maritieme vermogens, zijn vermogens te land en die op het gebied van de inlichtingen.
|
|
|
През изминалите 30 години редица държави от НАТО изпълняват военни задачи за обезопасяване на енергийните доставки. По време на войната между Иран и Ирак страни от Алианса гарантираха сигурността на танкерите в Персийския залив, а някои от тях участваха и в коалицията, която през 1991 г. изтласка армията на Ирак от Кувейт. Тъй като голяма част от държавите производителки на петрол и на газ са изправени пред политическа нестабилност, има редица сценарии за военна намеса, в които НАТО може да допринесе за обезопасяване на енергийните доставки. Страни като Нигерия и Ирак, всяка от които произвежда над 2 милиона барела петрол дневно, са разтърсвани от мъчителни вътрешни конфликти. Други производители на енергия като Саудитска Арабия, Иран, Чад и Судан също се тресат от размирици. Енергийните коридори в региони, където ескалира насилието, като Близкия изток, Африка и Средна Азия са друго предизвикателство за глобалната енергийна сигурност. Загуба от няколко милиона барела дневно за продължителен период от време може да парализира световната икономика. Ако започнат вълнения в няколко от страните производителки, може да се наложи разполагането на международни стабилизационни сили. Алиансът трябва да анализира тези заплахи, да подготви планове за спешна реакция на тях и да обучи и подготви армиите си в съответствие с това.
|
|
|
V minulých 30 letech byly spojenecké státy Aliance angažovány v mnoha vojenských operacích zaměřených na zabezpečování zásobování energetickými zdroji. Během války Írán-Irák se členské země NATO staraly o bezpečnost provozu cisternových plavidel v Perském zálivu, v roce 1991 se mnohé z nich podílely na vypuzení irácké armády z Kúvájtu. V situaci, kdy mnoho předních producentů ropy a zemního plynu čelí politické nestálosti, existuje mnoho scénářů vojenských intervencí, na kterých se NATO může podílet z titulu zabezpečovatele dodávek energetických zdrojů. Státy jako Nigérie a Irák, každý produkující 2 miliony barelů ropy denně, trpí v současné době vyčerpávajícími domácími konflikty. Další producenti, jako Saudská Arábie, Írán, Čad a Súdán, jsou konfrontováni s vážnými nepokoji. Energetické koridory, neboli ropovody a plynovody, v oblastech vzrůstajícího násilí na Středním východě, v Africe a ve Střední Asii jsou rovněž vážným otazníkem celosvětové energetické bezpečnosti. Dlouhodobá ztráta několika milionů barelů ropy denně může zcela ochromit světovou ekonomiku. Nastane-li napjatá situace v některém z těchto míst, je bezpodmínečně zapotřebí rychlé nasazení mnohonárodních stabilizačních sil. V takových případech musí Aliance hbitě analyzovat situaci, vypracovat plány nasazení kontingentů a připravit a vyzbrojit jejich příslušníky.
|
|
|
I de seneste 30 år har mange NATO-lande været inddraget i flere militære indsatser, der har handlet om sikring af energiforsyninger. Under Iran-Irak-krigen sikrede NATO-landene tanker-trafikken i Den Persiske Golf, og mange af dem deltog i 1991-koalitionen, der skulle fordrive den irakiske hær fra Kuwait. Når man tænker på, hvor mange steder i de ledende olie- og gasproducenter der er risiko for politisk ustabilitet, er der adskillige scenarier for militær intervention, hvor NATO kunne tænkes at bistå i sikring af energiforsyninger. Der er i lande som Nigeria og Irak, som hver fremstiller over 2 mio. tønder olie hver dag, nu indenrigspolitiske konflikter, der kan svække disse lande. Andre energiproducenter som Saudi Arabien, Iran, Tchad og Sudan er også truet af omvæltninger. Endvidere udgør energikorridorer i områder med stigende vold som fx Mellemøsten, Afrika og Centralasien en udfordring mod den globale energisikkerhed. Et tab på nogle enkelte mio. tønder om dagen i længere tid kunne forvolde stor skade på verdensøkonomien. Hvis der opstår problemer i nogle af disse områder, kan det blive nødvendigt hurtigt at indsætte en multinational stabiliseringsstyrke. Alliancen bør analysere disse trusler, forberede beredskabsplaner for at håndtere dem og træne og udstyre sine styrker i overensstemmelse hermed.
|
|
|
Viimase 30 aasta jooksul on paljud NATO riigid osalenud mitmes sõjalises ettevõtmises, mille eesmärk on olnud energiavarustuse kindlustamine. Iraani–Iraagi sõjas turvasid NATO riigid Pärsia lahes tankeriliiklust ning paljud neist osalesid 1991. aastal koalitsioonina Iraagi armee Kuveidist väljakihutamisel. Arvestades, kui paljusid juhtivaid nafta- ja maagaasitootjaid kummitab poliitiline ebastabiilsus, on mitmeid sõjalise sekkumise stsenaariume, millega NATO võib toetada energiavarustuse kindlustamist. Riike nagu Nigeeria ning Iraak, kellest kumbki toodab iga päev üle kahe miljoni barreli naftat päevas, nõrgestavad nüüd siseriiklikud konfliktid. Ebastabiilsuse ähvardav vari on ka teiste tootjate kohal, nagu näiteks Saudi Araabia, Iraan, Tšaad ja Sudaan. Globaalne energiajulgeolek sõltub ka energiakoridoridest, mis jäävad suurema vägivallategevuse piirkondadesse, nagu näiteks Lähis-Ida, Aafrika ja Kesk-Aasia. Kui nafta tootmine väheneks mõne miljoni barreli võrra päevas pikemaks ajaks, mõjuks see maailma majandusele laastavalt. Kui mõnes nendest kohtadest tekivad probleemid, on vaja kiiresti kohale saata rahvusvahelised stabiliseerimisväed. NATO peaks neid ohte analüüsima, valmistama nende tekkimise puhuks ette eriolukorra plaanid ning andma oma vägedele asjakohase väljaõppe ja varustuse.
|
|
|
Az elmúlt 30 évben nagyon sok NATO-ország vett részt különböző katonai vállalásokban az energia ellátás biztosítása érdekében. Az Irak-Irán háború során a NATO államok biztosították a tankhajó forgalmat a Perzsa-öbölben, és sokan vettek részt az 1991-es koalícióban az iraki hadsereg Kuwaitból való kiszorítása érdekében. Azzal, hogy oly sok vezető olaj- és gáztermelő néz politikai instabilitással szembe, különböző katonai beavatkozási forgatókönyvek merülnek fel, amelyek által a NATO segíthetne az energia utánpótlásának biztosításában. Az olyan országok, mint Nigéria és Irak, melyek több mint napi 2 millió hordót termelnek, most bénító belpolitikai konfliktusoktól terheltek. Más energiatermelők, mint Szaud-Arábia, Irán, Csád és Szudán, szintén potenciális zavarokkal néznek szembe. Az olyan egyre növekvő erőszaktól terhelt energia korridorok, mint a Közel-Kelet, Afrika és Közép-Ázsia szintén kihívást jelentenek a globális energiabiztonság szempontjából. Néhány millió hordó naponkénti kiesése hosszabb időn keresztül megbéníthatja a világ gazdaságát. Ha bármely fenti helyek valamelyikén problémák jelentkeznek, szükség lehet egy több nemzetiségű stabilizációs erő bevezetésére. A Szövetségnek elemeznie kell ezen fenyegetéseket, veszélyhelyzeti terveket kell kidolgoznia kezelésükre, és ezeknek megfelelően kell felszerelni és kiképezni erőiket.
|
|
|
Síðustu 30 árin hafa NATO-ríki átt þátt í margvíslegum hernaðaraðgerðum til að tryggja orkuframboð. NATO-ríki vernduðu olíuflutningaskip í Persaflóa meðan á stríði Íraka og Írana stóð, og mörg þeirra tóku þátt í bandalaginu 1991, sem hrakti Íraksher frá Kúveit. Mörg helstu framleiðsluríki olíu og gass búa við pólitískan óstöðugleika, og hugsa má ýmislega hernaðaríhlutun af hálfu NATO til að tryggja orkuframboð. Ríki eins og Nígería og Írak, sem framleiða hvort um sig yfir 2 milljónir tunna af olíu á dag, búa nú við erfið innanlandsátök. Ólga gæti orðið hjá öðrum orkuframleiðendum, eins og Sádi Arabíu, Íran, Tsjad og Súdan. Orkuflutningsleiðir í Mið-Austurlöndum, Afríku og Mið-Asíu, þar sem ofbeldi eykst sífellt, eru einnig ótryggar. Ef olíuframleiðsla minnkar um fáeinar milljónir tunna á dag um töluverða hríð gæti slíkt valdið verulegum skaða í efnahagslífi heimsins. Ef vandræði yrðu á einhverjum þessara staða gæti þurft að senda fjölþjóðlegan her með skjótum hætti til að tryggja stöðugleika. Bandalagið ætti að greina þessar hættur, búa til aðgerðaáætlanir til að takast á við þær og þjálfa og útbúa heri sína svo að þeir geti tekist á við hætturnar.
|
|
|
Per pastaruosius 30 metų NATO šalys dalyvavo ne vienoje karinėje akcijoje siekiant apsaugoti energijos tiekimą. Irano ir Irako karo metu NATO valstybės saugojo tankerių judėjimą Persų įlankoje, daugelis jų taip pat dalyvavo 1991 m. koalicijoje, skirtoje Irako armijai iš Kuveito išvyti. Kai tiek daug svarbiausių naftos ir dujų gamintojų gresia politinis nestabilumas, egzistuoja keli kariniai scenarijai, kaip NATO galėtų padėti užtikrinti energijos tiekimą. Tokios šalys kaip Nigerija ir Irakas, kurios kasdien pagamina po daugiau kaip 2 milijonus barelių naftos per dieną, dabar kenčia nuo sekinančių vidaus konfliktų. Potenciali sumaišties grėsmė taip pat kyla ir kitiems energijos gamintojams, pavyzdžiui, Saudo Arabijai, Iranui, Čadui ir Sudanui. Grėsmę globaliniam energetikos saugumui kelia ir tokiose smurto protrūkių kamuojamose regionuose kaip Vidurio Rytai, Afrika ir Centrinė Azija esantys energetikos koridoriai. Ilgiau trunkantis kelių milijonų barelių per dieną praradimas galėtų padaryti nepataisomos žalos pasaulio ekonomikai. Kilus problemoms bet kurioje šių vietų, gali prireikti greitai dislokuoti daugianacionalines stabilizavimo pajėgas. Aljansas privalo analizuoti šias grėsmes, rengti planus nenumatytoms situacijoms bei atitinkamai mokyti ir aprūpinti savo pajėgas.
|
|
|
Det samme gjelder for maritime kommunikasjonslinjer og strategiske flaskehalser i nnen NATOs interessesfære, som Bosporos, Gibraltar-stredet, Suez-kanalen, Bab el Mandeb og Hormuz-stredet, som alle opplever økende trusler om terrorangrep mot tankskipstrafikken. Den siste flaskehalsen er spesielt utsatt ettersom spenningen i forhold til Iran vokser som følge av Teherans kjernefysiske ambisjoner. NATOs strategiske konsept omfatter allerede elementer for beskyttelse av vitale forsyningslinjer. Implementering av dette konseptet medfører styrket, maritim tilstedeværelse og overvåkingsaktiviteter i kritiske energitransittområder. Dette vil ikke bare styrke energisikkerheten, men også bidra materielt til kampen mot ulovlige aktiviteter som piratvirksomhet, maritim terrorisme og smugling. Alliansen bør også ta opp den voksende trusselen om å minelegge strategiske flaskehalser. NATOs mineryddingsevner er for tiden utilstrekkelige for å håndtere muligheten for en betydelig mineleggingsoperasjon fra enten statsaktører eller terrorgrupper
|
|
|
Pe parcursul ultimilor 30 de ani, statele membre NATO s-au implicat în câteva operaţiuni militare al căror scop era securizarea alimentării cu energie. În timpul conflictului dintre Irak şi Iran, aliaţii au asigurat securitatea traficului cu tancuri petroliere din Golful Persic, iar mulţi dintre aceştia au făcut parte în 1991 din coaliţia destinată alungării armatei irakiene din Kuweit. În contextul atât de multor producători de ţiţei şi gaz suferind din cauza instabilităţii politice, există o serie de scenarii privind intervenţiile militare în care NATO ar putea participa în vederea securizării transportului de energie. State precum Nigeria şi Irak, fiecare producând peste 2 milioane de barili zilnic, se confruntă în prezent cu unele conflicte politice destabilizatoare. Alţi producători de energie, precum Arabia Saudită, Iran, Ciad şi Sudan se confruntă de asemenea cu potenţiale stări de conflict. Coridoarele de transport al energiei situate în regiuni cu violenţă crescândă, precum Orientul Mijlociu, Africa şi Asia Centrală reprezintă o provocare pentru securitatea energetică globală. Pierderi de câteva milioane de barili pe zi pe o perioadă mai lungă de timp pot dezechilibra economia mondială. Dacă apar probleme în aceste regiuni ar putea fi nevoie de o intervenţie rapidă din partea unei forţe multinaţionale de stabilizare. Alianţa ar trebui să analizeze aceste ameninţări, să pregătească planuri de rezervă referitoare la acestea şi, drept urmare, să pregătească şi să echipeze forţele corespunzătoare necesare.
|
|
|
За прошедшие 30 лет многие страны НАТО участвовали в различных военных мероприятиях, направленных на обеспечение энергоресурсами. Во время ирано-иракской войны государства НАТО обеспечивали движение танкеров в Персидском заливе, и многие из них участвовали в 1991 году в действиях коалиции по выдворению иракской армии из Кувейта. В условиях, когда такое большое число лидирующих производителей нефти и газа оказались перед лицом политической нестабильности, существует несколько сценариев военных действий, где НАТО может оказать содействие в обеспечении поставок энергоресурсов. Сегодня внутренние конфликты подрывают такие страны, как Нигерия и Ирак, каждая из которых производит более двух миллионов баррелей нефти в день. Другие страны-производители энергии, такие как Саудовская Аравия, Иран, Чад и Судан также стоят перед лицом возможных беспорядков. Энергетические коридоры, расположенные в районах, в которых ширятся насильственные действия, таких как Ближний Восток, Африка и Центральная Азия также представляют проблему для глобальной энергетической безопасности. При объеме потерь в несколько миллионов баррелей в день в течение длительного периода времени может быть нанесен ущерб мировой экономике. Если в одной из этих точек возникнут беспорядки, может понадобиться быстро развернуть многонациональные силы стабилизации. Североатлантический союз должен анализировать эти угрозы, готовить планы действий в особой обстановке, чтобы противостоять этим угрозам, обеспечить подготовку своих сил и оснастить их соответствующим образом.
|
|
|
Počas posledných 30 rokov sa mnoho členských krajín NATO angažovalo vo viacerých vojenských akciách za účelom zabezpečenia dodávok energií. Počas vojny Irán-Irak zabezpečovali štáty NATO dopravu tankerov v Perzskom zálive a mnohé z nich boli v roku 1991 členmi koalície na vypudenie irackej armády z Kuvajtu. Vzhľadom na to, že tak veľa popredných producentov ropy a zemného plynu čelí politickej nestabilite, existuje niekoľko scenárov vojenskej intervencie, v rámci ktorých by NATO mohlo pomôcť pri zabezpečení dodávok energií. Krajiny ako Nigéria a Irak, ktoré každá produkujú viac ako 2 milióny barelov ropy denne, v súčasnosti trpia vysiľujúcimi konfliktmi. Ostatní producenti energií, ako Saudská Arábia, Irán, Čad a Sudán tiež čelia potenciálnym problémom. Energetické koridory nachádzajúce sa v oblastiach zvýšeného násilia, akými sú Stredný Východ, Afrika a Stredná Ázia tiež predstavujú výzvu pre globálnu energetickú bezpečnosť. Strata niekoľkých miliónov barelov denne na dlhšie obdobie by mohla ochromiť svetovú ekonomiku. Ak v týchto oblastiach vzniknú problémy, mohlo by byť potrebné rýchlo nasadiť mnohonárodné stabilizačné sily. Aliancia by mohla zanalyzovať tieto hrozby, pripraviť rizikové plány na ich riešenie a primerane k tomu vycvičiť a vyzbrojiť svoje sily.
|
|
|
V zadnjih 30 letih je bilo veliko članic Nata vključenih v številna vojaška prizadevanja za zagotavljanje oskrbe z energijo. V času iransko-iraške vojne so članice Nata varovale plovbo tankerjev po Perzijskem zalivu, številne pa so leta 1991 sodelovale tudi v koaliciji za pregon iraške vojske iz Kuvajta. Glede na to, da je toliko držav proizvajalk nafte in zemeljskega plina politično nestabilnih, obstaja več scenarijev vojaških posredovanj, s katerimi bi Nato lahko pomagal pri zagotavljanju oskrbe z energijo. Nigerija in Irak, na primer, ki načrpata več kot 2 milijona sodčkov nafte na dan, sta zdaj izpostavljena domačim sporom, ki ogrožajo njuno stabilnost. Druge proizvajalke nafte, na primer Saudova Arabija, Iran, Čad in Sudan, se prav tako soočajo z možnostjo nemirov. Energetski koridorji na območjih povečanega nasilja, kot so Bližnji vzhod, Afrika in srednja Azija, so prav tako izziv za globalno energetsko varnost. Izguba nekaj milijonov sodčkov na dan skozi daljše obdobje bi lahko ohromila svetovno gospodarstvo. Če bi na teh območjih nastale težave, bi lahko bila potrebna hitra napotitev večnacionalnih stabilizacijskih sil. Zavezništvo bi zato moralo te grožnje analizirati, zanje pripraviti načrte za spremenjene okoliščine ter ustrezno usposobiti in opremiti svoje sile.
|
|
|
Son otuz yılda, birçok NATO ülkesi enerji arzını garantiye alacak askeri girişimlerde yer almıştır. İran-Irak savaşı sırasında NATO devletleri Basra Körfezindeki tanker trafiğini koruma altına almışlar, birçoğu da 1991’de Irak ordusunu Kuveyt’ten çıkarmak üzere yapılan koalisyona katılmışlardı. Başı çeken doğal gaz ve petrol üreticilerinin siyasi istikrarsızlıkla karşı karşıya olduğu bu dönemde NATO’nun da desteğiyle enerji arzını garanti altına alacak çeşitli askeri müdahale senaryoları mevcuttur. Günde ülke başına 2 milyon varil petrol üreten Nijerya ve Irak gibi ülkeler şu sıralarda ellerini kollarını bağlayan ülke içi çatışmalarla uğraşmaktadırlar. Suudi Arabistan, İran, Çad, ve Sudan gibi diğer üreticiler de aynı karmaşa ile karşı karşıyadırlar. Artan şiddet olaylarının görüldüğü Orta Doğu, Afrika ve Orta Asya gibi alanlarda bulunan enerji koridorları aynı zamanda küresel enerji güvenliği için de bir tehdit oluşturmaktadır. Uzunca bir süre günde birkaç milyon varil kaybı yaşanırsa dünya ekonomisi felce uğrayabilir. Bu alanların herhangi birinde bir olay yaşandığı takdirde, burada çokuluslu bir istikrar gücünün konuşlandırılması gerekebilir. İttifak’ın bu tehditleri analiz etmesi, olası durum planları hazırlaması ve kuvvetlerini duruma uygun şekilde hazırlaması ve teçhiz etmesi gereklidir.
|
|
|
Pēdējos 30 gados daudzas NATO valstis ir iesaistījušās vairākos militāros pasākumos, kuru mērķis bija garantēt drošu energoresursu piegādi. Irānas-Irākas kara laikā NATO valstis apsargāja tankkuģu satiksmi Persijas līcī un daudzas no tām piedalījās 1991.gada koalīcijas uzbrukumā, lai padzītu Irākas armiju no Kuveitas. Ņemot vērā, ka tik daudzi vadoši naftas un gāzes ražotāji atrodas politiski nestabilā situācijā, pastāv vairāki militārās intervences scenāriji, kur NATO varētu palīdzēt nodrošināt energoresursu plūsmu. Tādās valstīs kā Nigērija un Irāka, no kurām katra ražo pāri par 2 miljoniem barelu naftas dienā, šodien ir dziļi iekšējie konflikti. Arī citās enerģiju ražojošās valstīs, piemēram, Saūda Arābijā, Irānā, Čadā un Sudānā briest potenciāli nemieri. Enerģijas koridori, kas atrodas pastiprinātas vardarbības zonās, tādās kā Tuvie Austrumi, Āfrika un Centrālā Āzija, arī ir izaicinājums globālai energodrošībai. Dažu miljonu barelu dienā zaudējums ilgāku laika periodu var izkropļot pasaules ekonomiku. Ja nemieri izceļas kādā no minētajām vietām, būs nepieciešams ātri nosūtīt daudzvalstu stabilizācijas spēkus. Aliansei ir jāizanalizē šie draudi, jāsagatavo ārkārtas plāni to risināšanai un attiecīgi jāapmāca un jāaprīko tās karaspēks.
|
|
|
Але навіть в умовах відсутності серйозної кризи Альянс міг би відігравати важливу роль у питаннях енергетичної безпеки. НАТО повинна зробити все можливе для забезпечення взаємодії між приватним сектором, неурядовими організаціями та урядами, з метою зміцнення стабільності міжнародних енергоринків та зменшення напруги у відносинах між виробниками та споживачами енергії. Альянс повинен докласти зусиль для забезпечення політичної солідарності проти навмисного припинення енергопостачань, (як це було у 2005 році, коли Росія перервала поставки газу до України), і не вагатися застосовувати свій політичний вплив та важелі стримування у протистоянні спробам країн-виробників використовувати енергоресурси як зброю. Подібним чином впливовість Альянсу має використовуватись для захисту суверенітету та прав країн-виробників і транзитних держав, що перебувають у вразливому становищі. І хоча рівень можливого залучення Альянсу до вирішення таких завдань справді є питанням, що потребує подальшого обговорення, Альянс не повинен залишатися пасивним спостерігачем того, що дедалі більше стає одним із найбільших викликів XXI сторіччя.
|
