|
|
Nejspornějším a nejzajímavějším čtením jsou příspěvky o zemích, které v současné době nemají jasnou vyhlídku na členství. Charles King z Univerzity Georgetown (Washington DC, USA) zkoumá překážky, které stojí v cestě euroatlantické integraci Rumunska a Moldávie, což se samo o sobě zdá být umělé srovnání, jelikož národní identita těchto dvou států, jejich postoje k Evropě i jejich skutečná míra integrace se značně liší. King mapuje příčiny částečného rozpadu podpory moldavské veřejnosti pro Evropskou unii a NATO od počátku devadesátých let, jak se země přibližovala Moskvě. Přestože Bukurešť zaujímá v průzkumech v západní Evropě mezi kandidáty na členství v EU pravidelně poslední místo, rumunská podpora pro Evropskou unii a NATO se naopak nemění, tři čtvrtiny rumunského obyvatelstva si přejí členství EU, z toho polovina bezvýhradně. Jak King uvádí: „V Evropanech Rumunsko nevyvolává zdaleka takové nadšení, jaké oni vyvolávají v Rumunsku.“ Dokládá západní obavy z politického směru této země, z radikálního nacionalismu strany Velké Rumunsko a ze zacházení s národnostními menšinami. Kingův závěr, že „ani Rumunsko, ani Moldávie se v dohledné době jen tak členy Evropské unie nestanou“, je přežitý a postrádá diferenciaci. Zatímco Rumunsko od té doby přistoupilo k NATO a má jasný časový plán pro členství v EU, Moldávie se zdá být ztracena v prostoru nikoho mezi Ruskem ovládanou Společenstvím nezávislých států (CIS) a Západem.
|
