|
|
Zobrazení penisu se však ve výtvarném umění neobjevovalo pouze v primárně erotických souvislostech a často odkazovalo i do jiných oblastí. Félicien Rops ve svých kresbách a grafických listech užíval sexuální symboliku v širších kulturně sociálních souvislostech, zejména ve spojení s náboženstvím. Na kresbě Máří Magdalena z roku 1885 leží masturbující ženská postava na úpatí kříže, na kterém není ukřižován Kristus, ale ztopořený penis. Princip zbožnění falu použil Rops vícekrát a nebylo náhodné, že se o jeho díle zmínil i Sigmund Freud. Rops tak v řadě ohledů vizuálně dokumentoval prvotní, freudovskou, linii psychoanalýzy. V podobném kontextu zobrazil penis i Karel Hlaváček v cyklu Prostibolo duše (1897), z něhož byl v minulém textu reprodukován pastel Vyhnanec. 4 Na ilustraci k básni Poprava duše zobrazil dívčí tvář, kterou škrtí prsty měnící se postupně v penisy. V dopise Stanislawu Przybyszewskému o tomto pastelu napsal: "Chtěl jsem zde vyjádřiti strašnou nenávist všeho reálného k psychickému. Brutálná realita škrtí - pohlavní realita hrubých, zarostlých rukou. Ohyzdné prsty se tu rovněž metamorfosovaly v hnusné, nehetnaté pyje."5 Sadistická agresivita Hlaváčkovy vize tvoří zajímavou paralelu s fetišistickým objektem Filipa Turka z instalace Feminiola of Lunacy z roku 1993-94.6 Turek vytvořil drátěný kryt na ztopořený penis, kryt který však nechrání před penisem, ale naopak z něj tvoří obrněnou útočnou zbraň. Je ale i symbolem určité nejistoty a obavy.
|