|
|
Protože se Rubingh v těchto performancích staví do role šaška, není poslední z otázek až tak od věci. Šašek byl v absolutistic-kém režimu autonomní institucí. Měl od vládce dovoleno vtipkovat na jeho účet, napadat jím určený řád věcí, říkat mu krutou pravdu, aniž by musel mít strach z trestu. V dnešní zastupitelské demokracii už ale nenajdeme absolutního vládce. Ani instituce šaška v ní, zdá se, nemá místo. Naopak autonomní instituce, které se přímo nepodílejí na utváření, výkonu a udržení moci v demokracii, naopak však zpochybňují její postavení, nastavují moci zrcadlo, jsou často podezřelé. Proto se Rubingh ptá: “Co je království/společnost bez šaška?” Jde mu o reakce veřejnosti – původce moci v demokracii – a policie – ochránce moci – na jeho šaškovský akt. “Bude zajímavé zjistit, zda je tato pozice v různých kulturách udržitelná nebo ne. Připustí si různé společnosti existenci šaška? Přijmou projekt jako umělecké dílo obsahující společenskou kritiku nebo je jednoduše budou považovat za trestný čin?” V Tokiu byla veřejnost v názorech na performanci rozdělena. Zatímco ji mladí lidé oceňovali za to, že si dělala legraci z policie, starší ji odmítali, protože ji považovali za asociální čin, který si zaslouží potrestat. Jako dokonalá autonomní instituce fungující v zastupitelské demokracii obsahovala Rubinghova akce, jak sám zhodnotil, “prvky překvapení, improvizace, individuality a konfrontace. Jsou to prvky, které mladé Japonsko chápe, ale o nichž starší Japonsko nikdy neslyšelo.”
|
