|
|
Volná aglomerace osad pod Pražským hradem dostala pevnější organizaci v době panování posledních Přemyslovců; po roce 1230 se plně prosadil románský sloh, především na dnešním Starém Městě, kde již tehdy stály výstavné kamenné domy. Gotika, která sem pronikala od poloviny 13. století, se naplno rozvinula v době rychlého rozkvětu pražského souměstí za panování „otce vlasti“ císaře Karla IV., který Prahu pozvedl na své sídelní město – vedle velkorysého projektu Nového Města pražského patří k jeho nejvýznamnějším urbanistickým počinům založení katedrály sv. Víta na či stavba Karlova mostu. K těmto i jiným stavbám do Prahy pozval vynikající odborníky z ciziny: Francouze Matyáše z Arrasu a geniálního Němce Petra Parléře, který v Praze vytvořil zcela mimořádné a originální vrcholně gotické dílo. Ruku v ruce s velkolepými stavbami státního významu šla i výstavba měšťanských domů a tato konjunktura pokračovala i po Karlově smrti, až do doby chaosu husitských válek. Novou stavební aktivitu poté rozvinul Vladislav II. Jagellonský, který pověřil německého architekta B. Rieda přestavbou Pražského hradu; jeho práce nese již četné rysy renesance, nového stylu pronikajícího do Zaalpí z jižní Evropy.
|