|
|
I betraktning av den store risikoen for smittespredning i enkelte land og den preventive rollen legemiddelassistert rehabilitering kan spille når det gjelder å begrense dette (se f.eks. UNODC, 2002), gir denne situasjonen grunn til bekymring.
|
|
|
The level of availability of substitution treatment differs markedly between the EU-15 and the new Member States and candidate countries. Although they account for more than 20 % of the total population, the new Member States and candidate countries account for only 1.3 % of clients in substitution treatment (not including Turkey, where no data regarding substitution treatment are available). Of the new Member States, only two, the Czech Republic and Slovenia, provide estimates of the prevalence of problem drug use, and in both these countries substitution treatment is available for a smaller proportion of problem drug users (16 % and 26 % respectively) than is average for the EU-15 (35 %). Despite the lack of estimates of the prevalence of problem drug use in other new Member States and candidate countries, the level of substitution treatment is far behind that in the EU-15 Member States. Considering the high risk of spread of infectious diseases in some countries and the preventative role that MAT can play in limiting this (see, for instance, UNODC, 2002), the situation is a cause for concern.
|
|
|
La disponibilité des traitements de substitution diffère sensiblement entre les pays de l'UE-15 et les nouveaux États membres et les pays candidats. Bien qu'ils représentent plus de 20 % de la population totale, les nouveaux États membres et les pays candidats n'interviennent qu'à hauteur de 1,3 % dans le nombre de patients suivant un traitement de substitution (à l'exception de la Turquie, pour laquelle aucune donnée n'est disponible en ce qui concerne les traitements de substitution). Parmi les nouveaux États membres, deux seulement, à savoir la République tchèque et la Slovénie, ont fourni des estimations sur la prévalence de l'usage problématique de drogue et, dans ces deux pays, les traitements de substitution ne sont disponibles que pour une partie des usagers de drogue à problème (16 % et 26 %, respectivement) inférieure à la moyenne de l'UE-15 (35 %). En dépit de l'absence d'estimations de la prévalence de l'usage problématique de drogue dans d'autres nouveaux États membres et dans les pays candidats, le nombre de traitements de substitution est largement inférieur à celui des États membres de l'UE-15. Étant donné le risque élevé de propagation de maladies infectieuses dans certains pays et le rôle préventif que les traitements médicalement assistés peuvent jouer pour réduire ce risque (voir, par exemple, ONUDC, 2002), la situation est préoccupante.
|
|
|
Hinsichtlich der Verfügbarkeit der Substitutionsbehandlungen gibt es gravierende Unterschiede zwischen den EU-15-Mitgliedstaaten, den neuen Mitgliedstaaten und den Beitritts- bzw. Kandidatenländern. Obwohl sie über 20 % der Gesamtbevölkerung ausmachen, beträgt der Anteil der neuen Mitgliedstaaten sowie der Beitritts- bzw. Kandidatenländer an der Gesamtzahl der Patienten in Substitutionsbehandlung lediglich 1,3 % (ausschließlich der Türkei, für die keine Daten über Substitutionsbehandlungen vorliegen). Nur zwei der neuen Mitgliedstaaten, die Tschechische Republik und Slowenien, stellen Schätzungen über die Prävalenz des problematischen Drogenkonsums bereit, und in beiden Ländern steht für einen verglichen mit dem entsprechenden EU-Wert (35 %) unterdurchschnittlichen Anteil der problematischen Drogenkonsumenten (16 % bzw. 26 %) eine Substitutionstherapie zur Verfügung. Trotz der mangelnden Schätzungen zur Prävalenz des problematischen Drogenkonsums in anderen neuen Mitgliedstaaten sowie in den Beitritts- bzw. Kandidatenländern kann festgestellt werden, dass hier das Angebot von Substitutionsbehandlungen weit unter dem in den EU-15-Mitgliedstaaten liegt. Angesichts des hohen Risikos der Verbreitung von Infektionskrankheiten in einigen Ländern und der präventiven Rolle, die eine medikamentengestützte Behandlung bei deren Begrenzung spielen kann (siehe beispielsweise UNODC, 2002), gibt diese Situation Anlass zur Besorgnis.
|
|
|
El nivel de disponibilidad de los tratamientos de sustitución presenta notables diferencias entre los Quince y los nuevos Estados miembros y países candidatos. Aunque constituyen más del 20 % de la población total, los nuevos Estados miembros y los países candidatos sólo representan el 1,3 % de los pacientes sometidos a tratamiento de sustitución (sin contar Turquía, que no dispone de datos referentes a este tipo de tratamientos). Sólo dos de los nuevos Estados miembros —la República Checa y Eslovenia— disponen de estimaciones de prevalencia del consumo problemático de drogas, y en ambos países el tratamiento de sustitución sólo está a disposición de un pequeño porcentaje de drogodependientes (16 % y 26 % respectivamente), inferior a la media de los Quince (35 %). A pesar de la falta de estimaciones de prevalencia de las drogodependencias en otros nuevos Estados miembros y países candidatos, el nivel de tratamiento de sustitución es muy inferior al de los Quince. Si se tiene en cuenta el elevado riesgo de propagación de enfermedades infecciosas en algunos países y el papel preventivo que el TAM puede desempeñar para limitarlo (véase, por ejemplo, ONUDD, 2002), la situación resulta preocupante.
|
|
|
Sussiste una differenza enorme, in termini di disponibilità della terapia sostitutiva, tra gli Stati dell’UE a 15, da un lato, e i nuovi Stati membri e i paesi candidati all’adesione, dall’altro. Quest’ultimo gruppo di paesi, pur rappresentando più del 20% della popolazione totale, riporta soltanto l’1,3% dei pazienti in terapia sostitutiva (il dato non comprende la Turchia, per la quale non vi sono informazioni disponibili sull’argomento). Dei nuovi Stati membri, soltanto due (Repubblica ceca e Slovenia) danno stime sulla prevalenza del consumo di droga problematico e in questi due paesi la terapia sostitutiva è disponibile per una percentuale più esigua di consumatori di droga problematici (16% e 26% rispettivamente) rispetto alla media registrata nell’UE a 15 (35%). Nonostante la carenza di stime sulla prevalenza del consumo problematico di droga in altri nuovi Stati membri e nei paesi candidati all’adesione, il livello riferito per la terapia sostituita è ben al di sotto rispetto all’UE a 15. Se si considera l’elevato rischio di diffusione delle malattie infettive in alcuni paesi e il potenziale ruolo preventivo del trattamento medicalmente assistito (cfr., per esempio, UNODC, 2002), la situazione deve destare una certa preoccupazione.
|
|
|
Existem acentuadas diferenças quanto ao nível da oferta de tratamento de substituição entre os Estados-Membros da UE-15 e os novos Estados-Membros e países candidatos. Não obstante representarem mais de 20% da população total, os novos Estados-Membros e países candidatos correspondem apenas a 1,3% dos utentes em tratamento de substituição (não incluindo a Turquia, onde não existem quaisquer dados disponíveis sobre o tratamento de substituição). Dos novos Estados-Membros, apenas dois, a República Checa e a Eslovénia, fornecem estimativas do consumo problemático de droga e em ambos os países o tratamento de substituição está disponível para uma percentagem mais pequena dos consumidores problemáticos de droga (16% e 26%, respectivamente) do que a média da UE-15 (35%). Apesar da falta de estimativas da prevalência do consumo problemático de droga noutros novos Estados-Membros e países candidatos, o nível do tratamento de substituição está muito aquém do existente nos Estados-Membros da UE-15. Considerando o elevado risco de propagação de doenças infecto-contagiosas em alguns países e o papel preventivo que o tratamento medicamente assistido pode desempenhar na sua limitação (ver, por exemplo, UNODC, 2002), a situação é motivo de preocupações.
|
|
|
Το επίπεδο διαθεσιμότητας θεραπείας υποκατάστασης διαφέρει σημαντικά μεταξύ των χωρών της ΕΕ των 15 και των νέων κρατών μελών και των υποψήφιων χωρών. Παρά το γεγονός ότι αντιπροσωπεύουν περισσότερο από 20 % του συνολικού πληθυσμού, τα νέα κράτη μέλη και οι υποψήφιες χώρες αντιπροσωπεύουν μόνον 1,3 % των ατόμων που υποβάλλονται σε θεραπεία υποκατάστασης (μη συμπεριλαμβανομένης της Τουρκίας, όπου δεν υπάρχουν διαθέσιμα στοιχεία σχετικά με τη θεραπεία υποκατάστασης). Από τα νέα κράτη μέλη, μόνον δύο, η Τσεχική Δημοκρατία και η Σλοβενία, παρέχουν εκτιμήσεις σχετικά με την επικράτηση της προβληματικής χρήσης ναρκωτικών, και στις δύο αυτές χώρες θεραπεία υποκατάστασης είναι διαθέσιμη για ποσοστό προβληματικών χρηστών ουσιών (16 % και 26 % αντίστοιχα) κατώτερο από τον μέσο όρο της ΕΕ των 15 (35 %). Παρά την έλλειψη εκτιμήσεων για την επικράτηση της προβληματικής χρήσης ναρκωτικών σε άλλα νέα κράτη μέλη και υποψήφιες χώρες, το επίπεδο της θεραπείας υποκατάστασης υστερεί σημαντικά σε σχέση με εκείνο στα κράτη μέλη της ΕΕ των 15. Λαμβάνοντας υπόψη τον υψηλό κίνδυνο διάδοσης λοιμωδών νοσημάτων σε ορισμένες χώρες και τον ρόλο πρόληψης που μπορεί να διαδραματίσει η θεραπεία με ιατρική υποστήριξη για τον περιορισμό της διάδοσης αυτής (βλέπε, για παράδειγμα, UNODC, 2002), η κατάσταση εμπνέει ανησυχία.
|
|
|
Er is een groot verschil in het behandelaanbod tussen de vijftien oude lidstaten van de EU en de nieuwe lidstaten en kandidaat-lidstaten. Hoewel 20% van de populatie opiatengebruikers zich in de nieuwe lidstaten en de kandidaat-lidstaten bevindt, dragen deze landen slechts 1,3% bij aan het totale aantal cliënten in substitutiebehandeling (waarbij Turkije niet is inbegrepen, omdat er voor dit land geen gegevens over substitutiebehandelingen beschikbaar zijn). Slechts twee nieuwe lidstaten, Tsjechië en Slovenië, hebben een schatting gegeven van de prevalentie van problematisch drugsgebruik. In vergelijking met het gemiddelde van de EU van de vijftien oude lidstaten (35%), is het aantal problematische drugsgebruikers dat in Tsjechië en Slovenië een substitutiebehandeling ondergaat, lager (respectievelijk 16 en 26%). Ondanks het gebrek aan schattingen van de prevalentie van problematisch drugsgebruik in de andere nieuwe lidstaten en kandidaat-lidstaten, ligt het niveau van de substitutiebehandelingen in die landen beduidend lager dan in EU-15. Gezien het grote risico op de verspreiding van infectiezieken in sommige landen en de preventieve rol die behandelingen met behulp van medicatie hierbij kunnen spelen (zie bijvoorbeeld UNODC, 2002), verdient deze situatie beslist meer aandacht.
|
|
|
Úroveň dostupnosti substituční léčby se značně liší mezi zeměmi evropské patnáctky a novými členskými státy či kandidátskými zeměmi. Ačkoli se na celkové populaci podílejí více než 20 %, podíl nových členských států a kandidátských zemí je jen asi 1,3 % klientů v substitučním léčení (nepočítaje Turecko, kde nejsou k dispozici žádné údaje týkající se substituční léčby). Z nových členských států jen dva, a to Česká republika a Slovinsko, poskytují odhady prevalence problémového užívání drog a v obou těchto zemích je substituční léčba dostupná pro menší část problémových uživatelů drog (v České republice pro 16 % a ve Slovinsku pro 26 %), než je průměr pro evropskou patnáctku (35 %). Navzdory nedostatku odhadů prevalence problémového užívání drog je úroveň substituční léčby v dalších nových členských státech a kandidátských zemích daleko za úrovní v členských státech evropské patnáctky. Při zvážení vysokého rizika šíření infekčních onemocnění v některých zemích a preventivní úlohy, kterou léčba s farmakologickou podporou může hrát při jeho omezování (viz např. UNODC, 2002), je situace důvodem k obavám.
|
|
|
Mulighederne for at få substitutionsbehandling varierer meget mellem EU-15-landene og de nye medlemsstater og kandidatlandene. Selv om de nye medlemsstater og kandidatlandene tegner sig for over 20 % af den samlede befolkning, tegner de sig kun for 1,3 % af klienterne i substitutionsbehandling (uden Tyrkiet, hvor der ikke foreligger data om substitutionsbehandling). Af de nye medlemsstater er det kun to lande, Tjekkiet og Slovenien, der har fremlagt skøn over udbredelsen af problematisk stofbrug, og i begge disse lande er der adgang til substitutionsbehandling for en mindre andel af de problematiske stofbrugere (henholdsvis 16 % og 26 %) end gennemsnittet i EU-15 (35 %). Trods de manglende skøn over udbredelsen af problematisk stofbrug i andre nye medlemsstater og kandidatlande er substitutionsbehandling langt mindre udbredt end i EU-15-medlemsstaterne. I betragtning af den høje risiko for spredning af smitsomme sygdomme i nogle lande og den præventive rolle, som medicinsk støttet behandling kan spille med hensyn til at begrænse dette (se f.eks. UNODC, 2002), giver situationen anledning til bekymring.
|
|
|
Asendusravi kättesaadavuse tase erineb EL-15 riikide, uute liikmesriikide ja kandidaatriikide vahel märkimisväärselt. Kuigi uute liikmesriikide ja kandidaatriikide arvele langeb üle 20% kogu rahvastikust, on nende osa asendusravi saavate klientide üldarvust vaid 1,3% (hõlmamata Türgit, kus asendusravi puudutavad andmed pole kättesaadavad). Uutest liikmesriikidest vaid kaks, Tšehhi Vabariik ja Sloveenia, pakuvad probleemse uimastitarbimise levimuse hinnanguid ning mõlemas riigis on asendusravi kättesaadav väiksemale osale probleemsetest narkomaanidest (vastavalt 16% ja 26%) kui EL-15 keskmiselt (35%). Hoolimata hinnangute puudumisest probleemse uimastitarbimise levimuse kohta teistes uutes liikmesriikides ja kandidaatriikides, jääb asendusravi tase EL-15 liikmesriikide omale kõvasti alla. Arvestades suurt nakkushaiguste leviku ohtu mõnedes riikides ja ravimitega ravi ennetavat rolli selle piiramisel (vt näiteks UNODC, 2002), on olukord murettekitav.
|
|
|
Korvaushoidon saatavuudessa on huomattavia eroja EU:n 15 vanhan jäsenvaltion sekä uusien jäsenvaltioiden ja ehdokasvaltioiden välillä. Uusien jäsenvaltioiden ja ehdokasvaltioiden osuus kokonaisväestöstä on yli 20 prosenttia, mutta niissä asuu vain 1,3 prosenttia korvaushoidossa olevista asiakkaista (lukuun ottamatta Turkkia, josta ei ole saatavilla mitään tietoa korvaushoidosta). Vain kaksi uutta jäsenvaltiota, Tšekki ja Slovenia, ovat esittäneet arvioita huumeiden ongelmakäytön levinneisyydestä, ja kummassakin näistä maista korvaushoitoa on tarjolla pienemmälle osalle huumeiden ongelmakäyttäjiä (Tšekissä 16 %:lle ja Sloveniassa 26 %:lle) kuin keskimäärin EU:n 15 vanhassa jäsenvaltiossa (35 %). Vaikka huumeiden ongelmakäytön levinneisyydestä ei olekaan saatavilla arvioita muista uusista jäsenvaltioista ja ehdokasvaltioista, korvaushoidon saatavuus on niissä paljon alhaisempi kuin 15 vanhassa jäsenvaltiossa. Tilanne on huolestuttava, kun otetaan huomioon, että tartuntatautien leviämisen riski on joissakin maissa korkea ja että leviämistä voidaan rajoittaa lääkehoidolla (ks. esim. UNODC, 2002).
|
|
|
A helyettesítő kezelések elérhetőségének mértéke jelentős eltéréseket mutat az EU-15, illetve az új tagállamok és tagjelölt országok között. Bár az új tagállamok az összlakosság több mint 20%-át jelentik, a helyettesítő kezelésben részesülő páciensek számának csak 1,3%-át teszik ki az új tagállamok és a tagjelölt országok lakosai (nem beleértve Törökországot, ahonnan a helyettesítő kezelésről nem állnak rendelkezésre adatok). Az új tagállamok közül csak kettő, Csehország és Szlovénia közölt becsléseket a problematikus kábítószer-használat előfordulásáról, és mindkét országra igaz, hogy a helyettesítő kezelés a problematikus kábítószer-használók kisebb része számára elérhető (16%, illetve 26%), mint az EU-15 átlagában (35%). Noha a problematikus kábítószer-használat előfordulásáról a többi új tagállamban és tagjelölt országban nincsenek becslések, a helyettesítő kezelés szintje egyértelműen elmarad az EU-15 tagállamokétól. Figyelembe véve a fertőző betegségek terjedésének magas kockázatát az országok némelyikében, valamint a gyógyszeresen támogatott kezelés megelőző szerepét ennek korlátok közé szorításában (ld. pl. UNODC, 2002), a helyzet aggodalomra ad okot.
|
|
|
Poziom dostępności leczenia zastępczego różni się znacznie między grupą 15 starych państw UE a grupą nowych Państw Członkowskich i państw kandydujących. Chociaż nowe Państwa Członkowskie oraz państwa kandydujące stanowią 20% całkowitej populacji, pacjenci podlegający leczeniu zastępczemu w tych państwach to jedynie 1,3% (z wyłączeniem Turcji, gdzie brak jest danych dotyczących leczenia zastępczego). Z grupy nowych Państw Członkowskich jedynie dwa kraje - Republika Czeska i Słowenia – prezentują szacunkowe dane na temat rozpowszechnienia problemowego zażywania narkotyków. W obydwu państwach leczenie zastępcze jest dostępne dla mniejszej grupy osób problemowo zażywających narkotyki (odpowiednio 16% i 26%) niż średnia dla UE 15 państw (35%). Pomimo braku danych szacunkowych o rozpowszechnieniu problemowego zażywania narkotyków w innych nowych Państwach Członkowskich i państwach kandydujących można stwierdzić, że poziom rozpowszechnienia w nich leczenia zastępczego jest o wiele niższy niż w 15 starych Państwach Członkowskich UE. Sytuacja taka jest powodem niepokoju z uwagi na wysokie ryzyko rozprzestrzeniania chorób zakaźnych w niektórych państwach oraz rolę zapobiegawczą, jaką może w tym zakresie spełniać leczenie farmakologiczne (patrz np. UNODC, 2002).
|
|
|
Măsura în care terapia de substituţie este disponibilă diferă semnificativ între statele membre ale Europei celor 15 şi noile state membre şi ţările candidate. Deşi reprezintă peste 20% din populaţia totală, noile state membre şi ţările candidate numără doar 1,3 % din clienţii terapiei de substituţie (fără a cuprinde Turcia, unde nu există date privind terapia de substituţie). Dintre noile state membre, numai două, Republica Cehă şi Slovenia, furnizează estimări privind prevalenţa consumului problematic de droguri, iar în ambele ţări terapia de substituţie este disponibilă pentru o proporţie mai redusă a consumatorilor problematici de droguri (16 % şi, respectiv, 26 % ) decât media pentru Europa celor 15 (35 %). Deşi lipsesc estimările privind prevalenţa consumului problematic de droguri în noile state membre şi în ţările candidate, măsura în care se asigură tratamentul de substituţie este net inferioară celei din statele membre ale Europei celor 15. Având în vedere riscul înalt de răspândire a bolilor infecţioase în anumite ţări şi rolul de prevenire pe care TSM îl poate juca pentru a limita acest fenomen [vezi, de exemplu, UNODC (Biroul Naţiunilor Unite pentru Droguri şi Criminalitate), 2002], această situaţie poate constitui un motiv de îngrijorare.
|
|
|
Úroveň dostupnosti substitučnej liečby sa medzi EÚ-15 a novými členskými štátmi a kandidátskymi krajinami značne líši. Hoci majú vyše 20 % celkového počtu obyvateľov, v nových členských štátoch a kandidátskych krajinách je len 1,3 % klientov v substitučnej liečbe (v tom nie je Turecko, odkiaľ nie sú údaje o substitučnej liečbe k dispozícii). Z nových členských štátov iba dva, Česká republika a Slovinsko, poskytli odhady prevalencie problémového užívania drog a v oboch týchto krajinách je substitučná liečba dostupná len pre menšiu časť problémových užívateľov drog (16 % v ČR a 26 % v Slovinsku), ako je priemer v európskej pätnástke (35 %). Napriek chýbajúcim odhadom prevalencie problémového užívania drog v ostatných nových členských štátoch a kandidátskych krajinách je úroveň substitučnej liečby hlboko pod úrovňou v členských štátoch EÚ-15. Situácia vzbudzuje znepokojenie, keď uvážime vysoké riziko šírenia infekčných chorôb v niektorých krajinách a preventívnu úlohu, ktorú môže zohrávať MAT pri jeho obmedzovaní (pozri napr. UNODC 2002).
|
|
|
Stopnja razpoložljivosti nadomestnega zdravljenja se močno razlikuje med državami EU-15, novimi državami članicami in državami kandidatkami. Čeprav znaša več kot 20 % skupnega števila prebivalcev, imajo nove države članice in države kandidatke samo 1,3 % oseb vključenih v nadomestno zdravljenje (brez Turčije, za katero podatki o nadomestnem zdravljenju niso na voljo). Od novih držav članic sta samo dve, Češka in Slovenija, zagotovili ocene o razširjenosti problematičnega uživanja drog in v obeh državah je nadomestno zdravljenje na voljo za manjši delež problematičnih uživalcev drog (16 % in 26 %) od povprečja za EU-15 (35 %). Kljub pomanjkanju ocen o razširjenosti problematičnega uživanja drog v drugih novih državah članicah in državah kandidatkah raven nadomestnega zdravljenja daleč zaostaja za ravnijo v državah članicah EU-15. Glede na veliko tveganje za širjenje nalezljivih bolezni v nekaterih državah članicah in preventivno vlogo, ki jo lahko ima z zdravili podprto zdravljenje pri omejevanju tega (glej na primer UNODC, 2002), je položaj zaskrbljujoč.
|
|
|
Tillgången på substitutionsbehandling skiljer sig markant mellan EU 15-medlemsstaterna och de nya medlemsstaterna och kandidatländerna. Även om klienterna som får substitutionsbehandling i de nya medlemsstaterna och kandidatländerna utgör mer än 20 % av befolkningen som helhet utgör de endast 1,3 % av alla klienter i substitutionsbehandling (förutom Turkiet där uppgifter om substitutionsbehandling saknas). Av de nya medlemsstaterna är det endast två, Tjeckien och Slovenien, som lämnar skattningar över det problematiska narkotikamissbrukets omfattning och i båda dessa länder finns substitutionsbehandling tillgänglig för en mindre del av problemmissbrukarna (16 % respektive 26 %) än genomsnittet för EU 15-medlemsstaterna (35 %). Trots bristen på skattningar av det problematiska narkotikamissbrukets omfattning i andra nya medlemsstater och kandidatländer ligger man långt efter EU 15-medlemsstaterna när det gäller nivån för substitutionsbehandling. Med tanke på den höga risken för spridning av smittsamma sjukdomar i vissa länder och den förebyggande roll som behandling med läkemedel kan spela när det gäller att begränsa detta (se exempelvis UNODC, 2002), ger situationen upphov till oro.
|
