|
|
Por supuesto que la Alianza al principio se mostró lenta para empezar a actuar frente a la limpieza étnica en los Balcanes, y la evolución de su ampliación y de sus relaciones con Rusia no estuvieron exentas de problemas y en alguna ocasión llegaron al borde del colapso.
|
|
|
Many in Europe fear that the United States' often confrontational stance towards the United Nations and other international organisations will also affect NATO. Nobody can forget US Secretary of Defense Donald Rumsfeld's oft-quoted remark that, in today's world, "the mission will define the coalition - not the other way around". For Europeans, the bottom-line is clear: when Washington calls for new NATO activities, they generally feel obliged to say yes. The question now is whether NATO has the political cohesion and the military means to live up to these demands and expectations.
|
|
|
Mais quels sont donc les défis des années 1990 que l'Alliance est parvenue à gérer avec succès ? Ils consistaient principalement à mettre un terme aux conflits ethniques dans les Balkans, à ancrer les nouvelles démocraties d'Europe centrale et orientale à l'Occident et à établir de nouvelles relations de coopération avec l'ancien adversaire de l'Alliance, la Russie. Il est vrai que l'Alliance a initialement pris son temps pour décider de mesures visant à arrêter le nettoyage ethnique dans les Balkans. Quant à l'évolution de l'élargissement de l'Alliance et des relations OTAN-Russie, elle n'a pas été exempte d'épreuves ni de tribulations, voire d'un état de mort imminente occasionnel. Il n'empêche que, en l'espace d'une décennie, l'OTAN s'est transformée avec succès et est passée d'une alliance entre l'Amérique du Nord et l'Europe occidentale, exclusivement centrée sur la défense territoriale, à une institution paneuropéenne, avec de nouveaux membres - de la Baltique à la Mer noire - ainsi que des missions de plus en plus focalisées sur ce que l'on appelait le « hors zone ». Et cette démarche n'a pas été une sinécure.
|
|
|
Viele Europäer befürchten, der häufig durch Konfrontation gekennzeichnete Kurs der Vereinigten Staaten gegenüber den Vereinten Nationen und anderen internationalen Organisationen werde sich auch auf die NATO auswirken. Niemand kann wohl den vielzitierten Ausspruch des amerikanischen Verteidigungsministers Donald Rumsfeld vergessen, dem zufolge heutzutage „die Mission die Koalition bestimmt – nicht anders herum“. Für die Europäer bedeutet das im Klartext: Wenn Washington neue NATO-Aktivitäten fordert, fühlen sie sich im Allgemeinen verpflichtet, sich einverstanden zu erklären. Die Frage lautet nun allerdings, ob die NATO über den nötigen politischen Zusammenhalt und die erforderlichen militärischen Mittel verfügt, um diesen Anforderungen und Erwartungen gerecht werden zu können.
|
|
|
Em pouco mais de uma década, a OTAN, uma aliança centrada na defesa colectiva, transformou-se na força de imposição e de manutenção da paz mais experiente do mundo. Durante a primeira Guerra do Golfo, a OTAN desempenhou um papel secundário, e a França e o Reino Unido, bem como outros Aliados europeus, contribuíram para a coligação liderada pelos Estados Unidos que expulsou as forças iraquianas do Kuwait. Em 1995, porém, a OTAN assumiu um papel principal, lançando na Bósnia e Herzegovina a campanha aérea que iria contribuir para o fim de três anos e meio de guerra naquela região, e conduzindo depois uma força de 60.000 homens para supervisionar a implementação dos aspectos militares do acordo de paz. Posteriormente, a OTAN expandiu o seu papel no terreno, passando da imposição à manutenção da paz, e mais tarde à construção do Estado.
|
|
|
Ποιες ήταν εκείνες οι προκλήσεις της δεκαετίας του 1990 που διαχειρίστηκε αποτελεσματικά η Συμμαχία; Κατά κύριο λόγο ήταν το να σταματήσει τους εθνικούς πολέμους στα Βαλκάνια, να προσδέσει τις νέες δημοκρατίες της Κεντρικής και Ανατολικής Ευρώπης στη Δύση και να εγκαθιδρύσει μια νέα και συνεργατική σχέση με την πρώην αντίπαλο της Συμμαχίας, τη Ρωσία. Βεβαίως, στην αρχή η Συμμαχία ήταν αργή στις κινήσεις της για να σταματήσει την εθνική εκκαθάριση στα Βαλκάνια. Και η εξέλιξη τόσο της διεύρυνσης του ΝΑΤΟ όσο και των σχέσεων ΝΑΤΟ-Ρωσίας δεν ήταν χωρίς τις δικές τους δοκιμασίες και ταλαιπωρίες και περιστασιακά μια κοντά στο θάνατο εμπειρία. Παρ’ όλα αυτά, σε διάστημα μιας δεκαετίας το ΝΑΤΟ μετασχηματίστηκε με επιτυχία από μια Βορειοαμερικανική-Δυτικοευρωπαϊκή συμμαχία που εστιαζόταν αποκλειστικά πάνω στην εδαφική άμυνα σε ένα πανευρωπαϊκό θεσμό με νέα μέλη που εκτείνονται από την Βαλτική μέχρι τη Μαύρη Θάλασσα και αποστολές που βρίσκονται όλο και πιο πολύ σε αυτό που συνηθίζαμε να αποκαλούμε «εκτός περιοχής». Δεν ήταν ένα μικρό κατόρθωμα.
|
|
|
Мнозина в Европа се опасяват, че конфронтационната позиция, която Съединените щати често заемат спрямо ООН и други международни организации, може да засегне и НАТО. Не може да се забрави често цитираната фраза на Доналд Ръмсфелд, че в днешния свят „мисията определя коалицията, а не обратното”. За европейците основната линия е ясна: когато Вашингтон призовава за нови дейности на НАТО, те по принцип се чувстват длъжни да приемат. Въпросът е разполага ли НАТО с политическото единство и с военните средства, необходими, за да се отговори на тези искания и очаквания.
|
|
|
Jaké byly úkoly devadesátých let dvacátého století, s nimiž si Aliance úspěšně poradila? Především šlo o zastavení etnických válek na Balkáně, stabilizaci nových demokracií střední a východní Evropy v poměru k Západu a vybudování nového vztahu a nové spolupráce s dřívějším nepřítelem Aliance, Ruskem. Zajisté, Aliance byla z počátku pomalá ve svých snahách o zastavení etnických čístek na Balkáně. Průběh procesu rozšiřování NATO a rozvoj vztahů NATO s Ruskem neproběhly bez strastí a otřesů, občas hrozilo dokonce fiasko. Přesto během jednoho desetiletí NATO samo sebe úspěšně transformovalo ze severoamericko-západoevropského vojenského svazku, zaměřeného výhradně na teritoriální obranu, na celoevropskou instituci s novými členy a partnery od Baltského až po Černé moře, a s misemi stále více zaměřenými do míst, které bývaly dříve označovány jako “ oblasti mimo působnost”. A to byl velký úspěch.
|
|
|
Hvilke udfordringer var det, Alliancen håndterede så vellykket i 1990'erne? Det var i første række at standse de etniske krige på Balkan, at forankre de nye central- og østeuropæiske demokratier i Vesten og at oprette en ny og samarbejdsbaseret relation til Alliancens tidligere fjende, Rusland. Det er ikke forkert, at Alliancen i første omgang var langsom til at tage skridtet og standse den etniske udrensning på Balkan. Og udviklingen i både NATO's udvidelse og relationerne mellem NATO og Rusland var heller ikke uden prøvelser og problemer og af og til en nær-død oplevelse. Ikke desto mindre har NATO i løbet af ti år transformeret sig selv fra en nordamerikansk-vesteuropæisk alliance, der udelukkende var fokuseret på territorialforsvar, til en paneuropæisk institution med nye medlemmer lige fra Baltikum til Sortehavet og med opgaver, som i stigende grad er rettet mod det, som blev kaldt "out-of-area". Det er ikke noget dårligt resultat.
|
|
|
Millised olid need 1990. aastate väljakutsed, millega allianss edukalt toime tuli? Need olid ennekõike etniliste sõdade peatamine Balkani poolsaarel, uute Kesk- ja Ida-Euroopa demokraatiate ankurdamine lääne külge ning uue ja koostööle suunatud suhte loomine alliansi varasema vaenlase Venemaaga. Kindlasti tegutses allianss Balkani poolsaarel etnilise puhastuse peatamiseks esialgu aeglaselt. Ka ei puudunud NATO laienemisel ning NATO–Vene suhete arendamisel omad proovikivid ja katsumused ning aeg-ajalt ähvardas neid isegi hinguseleminek. Sellest hoolimata õnnestus NATO-l aastakümne jooksul muutuda eranditult territoriaalsele kaitsele keskendunud Põhja-Ameerika–Lääne-Euroopa alliansist üleeuroopaliseks institutsiooniks, millel on uued liikmed Läänemerest Musta mereni ja mille missioonid keskenduvad üha rohkem tegevusele, mida varem nimetati „piirkonnaväliseks”. See ei ole sugugi väike saavutus.
|
|
|
A Szövetség a váltásos rendszerű NRF első prototípusát, az úgynevezett „NRF 1-et” a hollandiai Brunssumban, az Északi Regionális Parancsnokságon iktatta be 2003.október 15-én. Az első két NRF-váltás, bár műveletekre képes, kísérleti jellegű. Kialakításuk olyan, hogy kis méretűek és alkalmazási körüket tekintve korlátozottak. A SHAPE, az ACT és a Regionális Parancsnokság ezzel a haderővel kísérletezik, hogy kidolgozza a szükséges doktrínákat, kiképzési és alkalmassági szabványokat, működési követelményeket és készenléti jelentéstételi követelményeket az NRF sikerének biztosítása érdekében, amikor az 2004. októberében eléri a kezdeti működőképességét. A haderő 2006. októberében lesz teljesen működőképes.
|
|
|
Hver voru þau úrlausnarefni sem bandalaginu tókst að leysa farsællega á tíunda áratugnum? Þau helstu voru að stöðva stríðin milli þjóðarbrota á Balkanskaga, að tengja nýju lýðræðisríkin í Mið- og Austur-Evrópu traustum böndum við Vesturlönd og að koma á fót nýjum tengslum sem einkennast af samstarfsanda við fyrrverandi andstæðing bandalagsins, Rússland. Vissulega fór bandalagið hægt af stað í fyrstu við að stöðva þjóðernishreinsanirnar á Balkanskaga. Framvindan bæði á stækkun NATO og tengslunum milli NATO og Rússlands var heldur ekki laus við mótlæti og þrengingar og var þá bandalagið af og til nærri andaslitrunum. Engu að síður tókst NATO á einum áratug að umbreytast farsællega úr bandalagi Norður-Ameríku og Vestur-Evrópu, sem lét sig einungis varða svæðisbundnar varnir, yfir í samevrópska stofnun sem hafði á að skipa nýjum aðildarríkjum allt frá Eystrasalti til Svartahafs og réðst aðgerðir sem beindust í auknum mæli að stöðum sem áður töldust „utan svæðis“. Það var ekki lítið afrek.
|
|
|
Kokie buvo tie dešimtojo dešimtmečio iššūkiai, su kuriais sėkmingai susidorojo Aljansas? Pirmiausia reikėjo sustabdyti etninius karus Balkanuose, atvesti naująsias Vidurio ir Rytų Europos demokratijas į Vakarus ir sukurti naujus, bendradarbiavimu grindžiamus santykius su buvusia Aljanso priešininke Rusija. Tiesa, pradžioje Aljansas nelabai skubėjo sustabdyti etninį valymą Balkanuose. Vykstant NATO plėtrai ir evoliucionuojant NATO ir Rusijos santykiams, taip pat neapsieita be bėdų ir išmėginimų, o kartais atsidurta ir vos ne ant pražūties ribos. Tačiau per vieno dešimtmečio tarpsnį NATO iš Šiaurės Amerikos ir Vakarų Europos sąjungos, orientuotos tiktai į teritorinę gynybą, sėkmingai transformavosi į visos Europos instituciją su naujomis narėmis nuo Baltijos iki Juodosios jūrų ir misijomis, vis dažniau skirtomis vadinamosioms „už Europos erdvės“ užduotims. Tai tikrai nemaži laimėjimai.
|
|
|
Wielu w Europie obawia się, że często konfrontacyjne stanowisko Stanów Zjednoczonych wobec ONZ i innych organizacji międzynarodowych odbije się również na NATO. Nikt nie może zapomnieć często cytowanej uwagi Sekretarza Obrony USA Donalda Rumsfelda, że we współczesnym świecie „misje będą określać kształt koalicji, a nie na odwrót.” Dla Europejczyków podstawowy sens jest jasny: kiedy Waszyngton apeluje o nowe działania NATO, ogólnie czują się zobowiązani odpowiedzieć „tak”. Pytanie obecnie brzmi, czy NATO dysponuje spójnością polityczną i środkami wojskowymi, aby sprostać tym żądaniom i oczekiwaniom.
|
|
|
Analiştii şi decidenţii americani susţin de multă vreme că NATO riscă să devină irelevant dacă nu îşi reorientează atenţia asupra Orientului Mijlociu şi dacă nu îşi redefineşte misiunea pentru a aborda ameninţările constituite de proliferarea armelor de distrugere în masă şi terorism. S-ar putea ca unele ţări ca Franţa şi Marea Britanie să aibă o anumită influenţă asupra Washingtonului, dar aliaţii europeni mai mici ştiu foarte bine că, fără NATO, impactul lor asupra politicii americane este neglijabil. Întrucât Statele Unite reprezintă singura super-putere a lumii, influenţarea Washingtonului este echivalentă cu o contribuţie la modelarea cursului istoriei. Drept urmare, europenii au nevoie de un NATO care oferă o platformă politică funcţională pentru a crea o strategie occidentală colectivă consistentă. Acesta este motivul nemulţumirii exprimate de cancelarul german Gerhard Schröder la Conferinţa de Securitate de la München din luna februarie pentru faptul că NATO „nu mai reprezintă principalul loc unde partenerii trans-atlantici discută şi îşi coordonează strategiile”.
|
|
|
Каковы же те вызовы девяностых годов, которые так успешно отразил Североатлантический союз? Они, прежде всего, определялись необходимостью остановить межэтнические войны на Балканах, закрепить ориентацию новых демократических государств Центральной и Восточной Европы на Запад и установить новые отношения сотрудничества с бывшим противником Североатлантического союза, Россией. Безусловно, Североатлантический союз первоначально проявил медлительность в переходе к действиям для прекращения этнических чисток на Балканах. Кроме того, эволюция расширения состава НАТО и отношений между НАТО и России не обошлась без трудностей и разочарований, а иногда и предсмертных состояний. Тем не менее, в течение целого десятилетия НАТО успешно трансформировалась из Северного американо-западноевропейского союза, задачей которого была исключительно территориальная оборона, в общеевропейскую организацию с новыми членами, территория которой простирается от Балтии до Черного моря, и миссиями, проводимыми все в большей степени в тех регионах, которые обычно назывались регионами "за пределами зоны ответственности НАТО". Это стало ее крупным достижением.
|
|
|
Aké boli tie výzvy v deväťdesiatych rokoch, ktoré Aliancia úspešne zvládla? Išlo predovšetkým o zastavenie etnických konfliktov na Balkáne, pripútanie nových demokratických štátov strednej a východnej Európy k Západu a vytvorenie nového vzťahu na báze spolupráce s niekdajším protivníkom Aliancie – s Ruskom. Isteže, postup Aliancie pri zabraňovaní etnickým čistkám na Balkáne bol spočiatku pomalý. Ani vývoj procesu rozširovania NATO a vzťahov medzi Alianciou a Ruskom sa nevyhol problémom a strastiam a z času na čas sa ocitol na pokraji svojho zániku. NATO sa však v priebehu desiatich rokov predsa len úspešne transformovalo zo severoamericko-západoeurópskej aliancie, zameranej výlučne na teritoriálnu obranu, na paneurópsku inštitúciu s novými členmi, rozprestierajúcu sa od Baltského po Čierne more, a s misiami zameranými čoraz viac na to, čo bolo zvykom označovať za operácie „mimo územia NATO“. A dosiahnuť to veru nebola žiadna maličkosť.
|
|
|
S katerimi izzivi 90-ih let se je zavezništvo uspešno spopadlo? V prvi vrsti je bila to zaustavitev etničnih vojn na Balkanu, trdno zasidranje novih demokracij v srednji in vzhodni Evropi v smeri proti Zahodu ter oblikovanje novega odnosa in sodelovanja z nekdanjim nasprotnikom zavezništva, Rusijo. Če smo pošteni, je bilo zavezništvo pri ukrepanju za zaustavitev etničnega čiščenja na Balkanu najprej precej počasno. Tudi širitev Nata in razvoj odnosov z Rusijo nista potekala brez preizkušenj in nadlog in občasno jima je celo grozil neuspeh. Kakor koli že, Natu se je v enem desetletju uspelo preoblikovati iz severnoatlantskega in zahodnoevropskega zavezništva, osredotočenega izključno na obrambo lastnega ozemlja, v vseevropsko organizacijo s članicami vse od Baltika do Črnega morja in z nalogami, ki se vse bolj osredotočajo na območje, prej imenovano območje izven ozemlja članic Nata. To ni bil majhen dosežek.
|
|
|
1990’larda, İttifak’ın başarıyla üstesinden geldiği sorunlar nelerdi? Bunlar öncelikle Balkanlar’daki etnik savaşları durdurmak Orta ve Doğu Avrupa’daki yeni demokrasileri Batı’ya bağlamak, ve eskiden İttifak’ın düşmanı olan Rusya ile işbirliğine dayalı, yeni ilişkiler kurmaktı. İttifak’ın Balkanlar’daki etnik temizliği durdurmak için hemen harekete geçemediği bir gerçektir. Ayrıca, NATO’nun genişlemesi ve Rusya ile yeni ilişkilerin oluşturulması da rahat ve pürüzsüz bir süreç olmamıştır. Bütün bunlara rağmen NATO, on yıldan kısa bir sürede kendisini özellikle alan savunması üzerinde odaklanmış bir Kuzey Amerika-Batı Avrupa ittifakından, Baltık’tan Karadeniz’e kadar üyeleri olan ve giderek daha fazla “alan dışı” misyonlar üstlenen bir pan-Avrupa kurumuna dönüştürmüştür. Bu da küçümsenecek bir başarı değildir.
|
|
|
Eiropā daudzi baidās, ka Amerikas Savienoto Valstu nereti konfrontējošā pozīcija pret ANO un citām starptautiskām organizācijām, ietekmēs arī NATO. Neviens nevar aizmirst ASV Aizsardzības sekretāra Donalda Ramsfelda bieži citēto komentāru, ka mūsdienu pasaulē „misija definēs koalīciju – un nevis otrādi”. Eiropiešiem pamatlīnija ir skaidra: kad Vašingtona ierosinās jaunas NATO aktivitātes, tām, vispārīgi runājot, ir pienākums teikt „jā”. Tagad rodas jautājums par to, vai NATO ir pietiekoši politiski saliedēta un vai tai ir politiski līdzekļi apmierināt šīs prasības un cerības.
|
|
|
Якими ж були завдання 90-х, з якими успішно впорався Альянс? Необхідно було зупинити етнічні війни на Балканах, інтегрувати нові демократії Центральної і Східної Європи в систему Заходу, встановити нові відносини співпраці з колишнім супротивником – Росією. Безумовно, спочатку Альянс досить повільно реагував на етнічні чищення на Балканах і не поспішав втручатись. Еволюція розширення НАТО і розвиток відносин НАТО -- Росія також відбувались не без проблем і ускладнень, а часом заходили в глухий кут. Однак протягом десятиріччя НАТО успішно трансформувалась з альянсу Північної Америки і Західної Європи в пан-європейську інституцію, яка охоплює країни від Балтійського до Чорного морів і бере дедалі активнішу участь у виконанні місій, які раніше вважались "поза межами зони відповідальності" НАТО. Це було визначне досягнення.
|
