|
|
Precedentem „moudrých mužů“ byl Výbor tří, přezdívaný rovněž Tři moudří muži, vytvořený v roce 1951. Cílem Výboru bylo poskytovat rady a doporučení na úseku vojenské výroby, aniž by tím negativně ovlivnil rekonstrukci ekonomiky členských států Aliance.
|
|
|
A precedent for the Wise Men was the Committee of Three, also dubbed the "Three Wise Men", appointed in 1951 to recommend means of expanding the members' military production without damaging the reconstruction of their economies. It is worth noting that the individuals chosen for this delicate assignment were all representatives of the leading powers - W. Averell Harriman, US coordinator of the European Recovery Program, prominent British industrialist Sir Edwin Plowden, and Jean Monnet, France's most distinguished economist. For the first time, NATO's military needs, economic capabilities and political limitations were to be examined together to help devise appropriate strategies. The timing of the Committee's appointment was geared to the Truman administration's recognition that Europe's cooperation would have a beneficial effect on Congressional attitudes towards future foreign aid.
|
|
|
Le Comité des Trois avait eu un précédent sous la forme d'un autre Comité des Trois, également appelé « les Trois Sages », nommé en 1951 pour recommander des moyens d'accroître la production militaire des membres sans nuire à la reconstruction de leurs économies. Notons que les trois personnalités choisies pour cette mission délicate représentaient les grandes puissances : W. Averell Harriman, coordinateur américain du Programme de relèvement européen, l'éminent industriel britannique Sir Edwin Plowden et l'économiste français réputé Jean Monnet. Pour la première fois, les besoins militaires, les capacités économiques et les limites politiques de l'OTAN devaient être examinés de concert, afin de dégager des solutions concrètes. Le moment choisi pour la nomination du comité se justifiait par la prise de conscience, par l'administration Truman, que la coopération de l'Europe aurait un effet bénéfique sur l'attitude du Congrès concernant l'aide future à l'étranger.
|
|
|
Ein Präzedenzfall für die "Weisen" war ein Dreierausschuss, der ebenfalls als die "drei Weisen" bezeichnet und 1951 mit dem Ziel eingesetzt worden war, Mittel und Wege zu empfehlen, um die Rüstungsproduktion der Mitgliedstaaten zu erhöhen, ohne den Wiederaufbau ihrer Volkswirtschaften zu beeinträchtigen. Hier sollte darauf hingewiesen werden, dass die Personen, denen diese heikle Aufgabe übertragen wurde, alle Vertreter der führenden Großmächte waren - W. Averell Harriman, amerikanischer Koordinator des Marshallplans (ERP), der prominente britische Industrielle Sir Edwin Plowden und Jean Monnet, der angesehenste Wirtschaftsfachmann Frankreichs. Zum ersten Mal sollten die militärischen Erfordernisse, die wirtschaftlichen Fähigkeiten und die politischen Begrenzungen der NATO gemeinsam analysiert werden, so dass geeignete Strategien konzipiert werden konnten. Die Ernennung des Ausschusses fiel zeitlich mit der Erkenntnis der Regierung Truman zusammen, dass die Zusammenarbeit mit Europa einen positiven Einfluss auf die Haltung des Kongresses gegenüber künftigen Auslandshilfeetats haben würde.
|
|
|
Questo Comitato trovava un precedente in un altro Comitato dei Tre, chiamato anch'esso dei "Tre Saggi", nominato nel 1951 per raccomandare dei modi per espandere la produzione militare dei membri senza danneggiare la ricostruzione delle loro economie. È importante notare che le persone scelte per questo delicato compito erano tutte rappresentanti delle principali potenze - W. Averell Harriman, coordinatore americano del Programma per la ricostruzione europea, Sir Edwin Plowden, noto industriale britannico, e Jean Monnet, il più importante economista francese. Per la prima volta, si dovettero esaminare contestualmente le esigenze militari, le capacità economiche e i limiti politici della NATO per facilitare l'individuazione di adeguate strategie. Il momento della nomina del Comitato coincise con il riconoscimento da parte dell'amministrazione Truman che la cooperazione da parte dell'Europa avrebbe avuto un benefico effetto sull'atteggiamento del congresso verso i futuri aiuti all'estero.
|
|
|
Em 1956, a questão era a manutenção da exclusão dos Aliados mais pequenos do processo de tomada de decisões. Apesar de a OTAN se orgulhar do seu processo de tomada de decisões por consenso, "o método da OTAN", muitas vezes o consenso era alcançado depois de uma acção unilateral por parte do Aliado mais importante, ou através da restrição das consultas às principais potências. Os outros membros da OTAN eram deixados à margem. Para fortalecer a Aliança conciliando essas nações, o Conselho designou homens de Estado da mesma categoria dos que tinham servido no Comité de Três de 1951, apelando a três países que tinham motivos de queixa.
|
|
|
في عام 1951، تكونت لجنة ثلاثية مثلت سابقة في تاريخ حلف الناتو "لسبر وسائل تطوير الصناعة العسكرية في الدول الأعضاء من دون تقويض قدرتها على إعادة بناء اقتصاداتها". وتجدر الإشارة إلى أن الأشخاص الذين عُينوا لإنجاز هذه المهمة الحسّاسة كانوا يمثلون أكبر دول حلف الناتو ـ دبليو. أفيريل هاريمان W. Averell Harriman، المنسّق الأمريكي لبرنامج إنعاش الاقتصاد الأوروبي، والسّير إدوين بلودين Edwin Plowden، الذي كان من أبرز الصناعيين البريطانيين، وجان مونيه Jean Monnet، الذي كان أبرز رجال الاقتصاد في فرنسا. وللمرة الأولى في تاريخ حلف الناتو، كان من الضروري تدارس احتياجات الحلف العسكرية وإمكانياته الاقتصادية ومحدودياته السياسية في سياق واحد للتمكن من تطوير استراتيجيات جديدة فاعلة، تتناسب مع قدرات الحلف وتلبي متطلبات المرحلة التي كان يمر بها. وجاء توقيت تعيين هذه اللجنة الثلاثية استجابة لاعتراف إدارة الرئيس ترومان بالتأثير الإيجابي للتعاون الأوروبي في مواقف الكونغرس من المساعدات الخارجية المستقبلية.
|
|
|
Ένα προηγούμενο για τους Σοφούς ήταν η Επιτροπή των Τριών, η οποία επίσης ονομάστηκε «Οι Τρεις Σοφοί», και διορίστηκε το 1951 για να προτείνει τρόπους για την επέκταση της στρατιωτικής παραγωγής των μελών χωρίς να καταστρέφεται η ανοικοδόμηση των οικονομιών τους. Αξίζει να σημειώσουμε ότι τα άτομα που επιλέχθηκαν για αυτή την λεπτή αποστολή ήταν όλοι εκπρόσωποι των σημαντικών δυνάμεων – W. Averell Harriman, συντονιστής των ΗΠΑ του Προγράμματος Ευρωπαϊκής Ανάκαμψης , ο επιφανής Βρετανός βιομήχανος Sir Edwin Plowden, και ο Jean Monnet, ο πλέον διακεκριμένος οικονομολόγος της Γαλλίας. Για πρώτη φορά, οι στρατιωτικές ανάγκες του ΝΑΤΟ, οι οικονομικές δυνατότητες και οι πολιτικοί περιορισμοί επρόκειτο να εξεταστούν από κοινού για να βοηθήσουν στην επινόηση των κατάλληλων στρατηγικών. Η χρονική επιλογή του διορισμού της Επιτροπής συνδέθηκε με την αναγνώριση από τη κυβέρνηση Truman ότι η συνεργασία της Ευρώπης θα είχε μια ευεργετική επίδραση στις συμπεριφορές του Κογκρέσου απέναντι σε μελλοντική ξένη βοήθεια.
|
|
|
De voorganger van de Wijze Mannen was de Commissie van Drie, ook wel de "Drie Wijze Mannen "genaamd, die in 1951 was benoemd om aanbevelingen te doen over de wijze waarop de leden hun militaire productie zouden kunnen uitbreiden zonder de wederopbouw van hun economie te schaden. Het is opvallend dat de personen die voor deze delicate taak werden uitgekozen, allen vertegenwoordigers van de leidende mogendheden waren - W. Averell Harriman, de Amerikaanse coördinator van het Europese Herstelprogramma, de prominente Britse industrieel Sir Edwin Plowden, en Jean Monnet, Frankrijk's meest vooraanstaande econoom. Voor het eerst zouden de militaire behoeften, economische vermogens en politieke beperkingen van de NAVO tegelijkertijd worden bezien bij het ontwerpen van gepaste strategieën. Het moment waarop de commissie werd benoemd, viel samen met het besef in de regering Truman dat samenwerking met Europa een gunstig effect zou hebben op de mening van het Amerikaans Congres over toekomstige buitenlandse hulp.
|
|
|
Преди тримата мъдри мъже има прецедент – Комитетът на тримата, също наречени така, назначен през 1951 г., за да обсъди начините за разширяване на военното производство в държавите-членки, без да се засегне тяхната икономика. Трябва да се отбележи, че хората, избрани за тази деликатна мисия, всички са представители на водещите сили – В. Аверел Хариман, американският координатор на програмата за възстановяване на Европа, известният британски индустриалец сър Едуин Плаудън и Жан Моне, най-уважаваният френски икономист. За първи път военните потребности, икономическите способности и политическите ограничения на НАТО се разглеждат вкупом, за да се изберат подходящите стратегии. Създаването на комитета съвпада с констатацията на администрацията на Труман, че сътрудничеството на Европа ще има благоприятно влияние върху отношението на Конгреса към бъдещата помощ в чужбина.
|
|
|
I 1956 var spørgsmålet den fortsatte udelukkelse af de mindre allierede fra beslutningsprocessen. selvom NATO brøster sig af, at dets beslutninger bygger på konsensus, bestod "NATO-metoden" ofte i, at konsensus blev nået, efter en større allieret havde handlet enerådigt eller havde begrænset rådslagningen til de andre større magter. De andre NATO-medlemmer blev ofte efterladt på sidelinjen. Med henblik på at styrke Alliancen ved at formilde disse lande udpegede Rådet statsmænd, som havde samme rang som dem, der var udpeget i Komiteen af Tre fra 1951, hvorved det nåede ud til tre lande, som var utilfredse.
|
|
|
Niinimetatud tarkade eelkäija oli samuti „kolmeks targaks” kutsutud kolmeliikmeline komitee, mis seati ametisse 1951. aastal, et soovitada vahendeid liikmesriikide sõjalise toodangu suurendamiseks, kahjustamata seejuures nende majanduse taastamist. Väärib märkimist, et kõik selle delikaatse ülesande täitmiseks valitud isikud esindasid juhtivaid suurriike – komiteesse kuulusid Euroopa Taastamise Programmi USA-poolne koordineerija W. Averell Harriman, tuntud Briti tööstur Sir Edwin Plowden ja Prantsusmaa väljapaistvaim majandusteadlane Jean Monnet. Esmakordselt tuli NATO sõjalisi vajadusi, majanduslikke vahendeid ja poliitilisi piiranguid analüüsida üheskoos, et hõlbustada sobivate strateegiate kavandamist. Komitee ellukutsumine langes kokku Trumani valitsuse jõudmisega äratundmisele, et Euroopa koostöö mõjutaks soodsalt Kongressi hoiakut tulevase välisabi suhtes.
|
|
|
A Hármak Bizottságának bölcseinek a szintén „három bölcs” néven emlegetett, 1951-ben kinevezett csoport volt, amelynek javaslatot kellett tennie a tagok hadipari termelésének bővítésére a gazdasági újjáépítés hátráltatása nélkül. Érdemes megjegyezni, hogy az erre a kényes feladatra kiválasztott személyek mind vezető államokat képviseltek - az európai újjáépítési program amerikai koordinátora W. Averell Harriman, a prominens brit gyáriparos Sir Edwin Plowden és Franciaország legismertebb közgazdásza, Jean Monet. Első alkalommal történt, hogy a NATO katonai igényeit, gazdasági képességeit és politikai korlátait a megfelelő stratégiák kialakítása érdekében együttesen vizsgálták. A bizottság kinevezésének időzítése egybeesett a Truman-kormányzat azon felismerésével, hogy Európa együttműködése jótékony hatással lenne a Kongresszus jövőbeni külföldi segélyekkel kapcsolatos álláspontjának alakítására.
|
|
|
Undanfari vitringana var þriggjamannanefndin, sem einnig var kölluð „vitringarnir þrír“, sem var tilkvödd 1951 til að mæla með leiðum til að efla hernaðarframleiðslu aðildarþjóðanna án þess að skaða efnahagslega endurbyggingu þeirra. Vert er að nefna að einstaklingarnir sem voru valdir í þetta viðkvæma verkefni voru allir fulltrúar forystuþjóðanna – W. Averell Harriman, bandarískur verkefnastjóri evrópsku uppbyggingaráætlunarinnar, breski iðnjöfurinn Sir Edwin Plowden, og Jean Monnet, virtasti hagfræðingur Frakka. Í fyrsta skipti var hernaðarþörf Atlantshafsbandalagsins, fjárhagsleg geta og stjórnmálalegar takmarkanir skoðuð í heild til að koma fram með viðeigandi stefnumótun. Skipan nefndarinnar var tímasett með tilliti til stjórnar Truman, sem trúði því að samvinna Evrópulanda myndi gagnast við að efla velvild innan Bandaríkjaþings í garð fjáraðstoðar á erlendum vettvangi í framtíðinni.
|
|
|
„Trijų išminčių“ pirmtakas buvo 1951 m. sudarytas Trijų komitetas, taip pat pavadintas „Trijų išminčių“ vardu, kuris turėjo parengti rekomendacijas, kaip išplėsti valstybių narių karinę gamybą, nepadarant žalos jų ekonomikos atkūrimui. Verta paminėti, kad šiai delikačiai misijai parinkti asmenys – W. Averellis Harrimanas, JAV Europos atstatymo programos koordinatorius, garsus britų pramonininkas seras Edwinas Plowdenas ir Jeanas Monnetas, žymiausias Prancūzijos ekonomistas – buvo dominuojančių valstybių atstovai. Pirmą kartą buvo norima kartu išanalizuoti NATO karines reikmes, ekonominius pajėgumus ir politinius ribotumus, kad būtų galima parengti reikiamą strategiją. Komiteto sudarymo metas sutapo su Trumano administracijos pripažinimu, kad Europos bendradarbiavimas galėtų turėti teigiamą poveikį Kongreso nuostatoms dėl būsimos užsienio pagalbos.
|
|
|
I 1956 var spørsmålet den fortsatte eksklusjon av de mindre allierte fra beslutningsprosessen. Selv om NATO var stolt av seg selv i forbindelse med at beslutninger ble fattet gjennom konsensus, ”NATO-metoden”, kom man alt for ofte frem til konsensus enten etter unilateral aksjon av den største allierte eller gjennom å begrense konsultasjon til de viktigste maktene. De andre medlemmene av NATO ble ofte satt på sidelinjen. For å styrke Alliansen ved å formilde disse landene, utnevnte Rådet statsmenn som var likeverdige med de som tjenestegjorde i Tremannskomiteen i 1951, og på den måten rakte de ut en hånd til tre land med innvendinger.
|
|
|
Precedensem dla „mędrców” była Komisja Trzech, także nazywanych „trzema mędrcami”, mianowana w 1951 roku w celu zarekomendowania sposobów zwiększenia produkcji wojskowej państw członkowskich bez szkodzenia odbudowie ich systemów gospodarczych. Warto zwrócić uwagę, że wszystkie osoby wybrane do tej delikatnej misji były przedstawicielami wiodących potęg – byli to: W. Averell Harriman, amerykański koordynator Europejskiego Programu Odbudowy, czołowy brytyjski przemysłowiec Sir Edwin Plowden oraz Jean Monet, najznamienitszy ekonomista francuski. Po raz pierwszy wspólnie przeanalizowane miałby być wojskowe potrzeby NATO, potencjał gospodarczy oraz ograniczenia polityczne, co miało pomóc w opracowaniu właściwych strategii. Mement powołania Komisji był zsynchronizowany z uznaniem przez administrację Trumana, że współpraca w Europie będzie miała pozytywny wpływ na podejście Kongresu do przyszłej pomocy gospodarczej.
|
|
|
Un precedent pentru Înţelepţi l-a constituit Comitetul Celor Trei, poreclit „Cei Trei Înţelepţi”, înfiinţat în 1951 în scopul de a face recomandări în privinţa mijloacelor de extindere a producţiei militare a membrilor fără a afecta reconstrucţia economiilor acestora. Merită remarcat că toate persoanele selectate pentru îndeplinirea acestei sarcini delicate reprezentau puterile conducătoare - W. Averell Harriman, coordonatorul American al Programului de Reconstrucţie Europeană, Sir Edwin Plowden, proeminent industriaş britanic, şi Jean Monnet, cel mai distins economist francez. Pentru prima dată, nevoile militare, capabilităţile economice şi limitările politice ale NATO urmau să fie analizate împreună pentru a contribui la elaborarea strategiilor corespunzătoare. Desemnarea oportună a Comitetului a fost determinată de recunoaşterea de către Administraţia Truman a efectelor benefice pe care cooperarea Europei le putea avea asupra poziţiei Congresului privind viitorul ajutor extern.
|
|
|
Прецедентом для создания комитета «волхвов» был «Комитет трех», который также назывался «три волхва», созданный в 1951 году. Его задачей было рекомендовать средства расширения военного производства государств-членов, не нарушая процесс восстановление их экономики. Следует отметить, что все лица, отобранные для решения этой деликатной задачи, были представителями ведущих держав - У. Аверелл Гарриман, американский координатор Программы европейского восстановления, видный британский промышленник сэр Эдвин Плоуден и Жан Монне, выдающийся французский экономист. Впервые предстояло проанализировать в комплексе военные потребности, экономический потенциал и политические ограничения НАТО, чтобы способствовать разработке соответствующих стратегий. Создание этого комитета было приурочено к признанию администрацией Трумана того факта, что сотрудничество с Европой будет иметь благоприятное воздействие на отношение Конгресса к иностранной помощи в будущем.
|
|
|
Cestu pre vytvorenie Výboru troch položil minister zahraničných vecí USA John Foster Dulles v apríli, keď podal niekoľko vyjadrení, v ktorých naznačil, že Spojené štáty majú veľký záujem rozšíriť funkcie NATO do nevojenských oblastí. Dôležitým faktorom v jeho myslení bola studená vojna. Jeho návrh presunúť dôraz Aliancie mimo vojenského zastrašenia bol do značnej miery motivovaný potrebou primerane zareagovať na zjavnú zmenu v stratégii Sovietskeho zväzu pod vedením Nikitu Chruščova. Konzultácie v oblasti nevojenských tém mohli predstavovať účinný spôsob, ako čeliť rastúcej sovietskej hospodárskej a sociálnej ofenzíve.
|
|
|
Predhodnik modrecev je bil Odbor trojice, z vzdevkom “Trije modreci”, ki je bil imenovan leta 1951, da bi priporočil načine povečanja vojaške proizvodnje članic, ne da bi pri tem škodovali obnovi njihovih gospodarstev. Naj omenimo, da so bili posamezniki, izbrani za to občutljivo nalogo, vsi predstavniki vodilnih sil – W. Averell Harriman, ameriški koordinator Evropskega programa za obnovo, ugledni britanski industrialec sir Edwin Plowden, in Jean Monnet, najznamenitejši francoski ekonomist. Prvič naj bi skupaj proučili Natove vojaške potrebe, gospodarske možnosti in politične omejitve ter pomagali zasnovati ustrezne strategije. Čas imenovanja odbora je bil povezan s spoznanjem Trumanove administracije, da bi sodelovanje Evrope imelo ugoden vpliv na odnos kongresa do prihodnjih pomoči tujini.
|
|
|
Akil Adamların geçmişteki tek emsali, 1951’de üye ülkelerin ekonomilerinin yeniden yapılandırılmasına zarar vermeden askeri üretimlerini arttıracak yöntemler önermekle görevlendirilen, ve yine Üç Akil Adam ismi ile anılan Üçlü Komite idi. Bu hassas göreve seçilen bireylerin hepsinin büyük güçlerin temsilcileri olması dikkat çekicidir: Avrupa Kalkınma Programının Amerikalı koordinatorü W. Averell Harriman, İngiltere’nin ileri gelen sanayicilerinden Sir Edwin Plowden, ve Fransa’nın en önemli iktisatçısı Jean Monnet. İlk defa olarak uygun stratejiler geliştirilmesine yardımcı olmak amacıyla NATO’nun askeri ihtiyaçları, ekonomik yetenekleri ve politik sınırlılıkları birlikte incelenecekti. Komitenin atanması zamanlama açısından Truman yönetiminin Avrupa’nın işbirliğinin ilerideki dış yardımlar konusunda kongrenin tutumu üzerinde olumlu etkisi olacağını kabul etmesiyle ilgiliydi.
|
|
|
Gudro vīru grupas precedents bija Triju komiteja, kas dublēja „Trīs gudros” un ko izveidoja 1951.gadā, lai rekomendētu veidus, kā paplašināt dalībvalstu militārās ražošanas potenciālu, neietekmējot to ekonomiku rekonstrukciju. Ir vērts pieminēt, ka cilvēki, kas tika izvēlēti šim delikātajam uzdevumam, visi bija vadošo valstu pārstāvji – W. Averell Harriman, Eiropas rekonstrukcijas programmas ASV koordinators, slavens britu industriālists sers Edwin Plowden un Žans Monē (Jean Monnet) – Francijas pats izcilākais ekonomists. Pirmo reizi NATO militārās vajadzības, ekonomiskās spējas un politiskos trūkumus bija jāpēta kopumā, lai palīdzētu izstrādāt piemērotās stratēģijas. Komitejas izveidošanas laiks tika saskaņots ar Trumana administrācijas atzinumu, ka Eiropas kooperācijai būs labvēlīga ietekme uz Kongresa attieksmi pret nākotnes ārvalstu palīdzības programmām.
|
