|
|
Mi ha raccontato che era lì con sua figlia, di quattro anni, nata senza gambe e ho pensato che stesse piangendo per quel motivo. E invece no, stava piangendo perché per la prima volta da quando era nata i medici le stavano mettendo le sue prime gambe artificiali e quindi ha realizzato che sua figlia aveva bisogno di scarpe!
|
|
|
Après le grave accident en Allemagne, je suis rentré en Italie et au cours de l’une de mes premières visites à l’hôpital pour le premier membre artificiel, j’ai vu un homme pleurer. Il m’a dit qu’il était là avec sa fille, 4 ans, née sans jambes et je pensais qu’il pleurait pour ça. Mais non, il pleurait parce que pour la première fois depuis sa naissance, les médecins lui mettaient ses premières jambes artificielles, c’est alors qu’il a réalisé qu’elle avait besoin de chaussures! Cet homme a couru hors de l’hôpital pour en acheter et il a dit que le plus grand bonheur dans sa vie a été ce moment où il est sorti acheter la toute première paire de chaussures pour sa petite fille. Il m’a dit d’être positif car la vie peut toujours vous réserver quelque chose de bon, même quand vous pensez avoir tout perdu.
|
|
|
Nach dem schweren Unfall in Deutschland kam ich nach Italien zurück und sah bei einem Krankenhausbesuch für die erste Beinprothese einen Mann weinen. Er erzählte mir, dass er mit seiner 4-jährigen Tochter dort war, die ohne Beine geboren wurde. Ich dachte, dass er deshalb weinte. Aber nein. An diesem Tag passten die Ärzte die ersten Beinprothesen des Mädchens an. Zum ersten Mal seit ihrer Geburt würde seine Tochter Beine haben und er hatte nicht an Schuhe gedacht! Der Mann rannte aus dem Krankenhaus, um welche zu kaufen, und sagte, dass er noch nie so glücklich gewesen sei wie in dem Moment, als er die allerersten Schuhe für seine kleine Tochter kaufte. Er sagte zu mir, dass ich positiv denken solle, denn das Leben halte immer etwas Positives für uns bereit, auch wenn wir glauben, alles sei verloren.
|
|
|
Después de mi grave accidente en Alemania volví a Italia y durante una de mis primeras visitas al hospital para colocarme la primera prótesis, vi a un hombre llorando. Me dijo que estaba allí con su hija de 4 años que había nacido sin piernas y pensé que estaba llorando por eso. Pero no, estaba llorando porque ese día, por primera vez desde que nació, los médicos le estaban ajustando sus primeras piernas artificiales y entonces se dio cuenta de que necesitaba zapatos. Ese hombre salió corriendo del hospital para comprar unos zapatos y me dijo que la felicidad más grande que sintió en toda su vida fue en ese momento, cuando salió a comprar el primer par de zapatos para su pequeña hija. Me dijo que fuera positivo porque la vida siempre te puede deparar algo bueno, aun cuando pienses que todo está perdido.
|
|
|
Depois do grave acidente na Alemanha regressei a Itália e durante uma das minhas primeiras visitas ao hospital para o primeiro membro artificial, vi um homem chorar. Disse-me que estava lá com a filha de 4 anos que tinha nascido sem pernas e pensei que estava a chorar por esse motivo. Mas não, ele estava a chorar porque pela primeira vez, desde que ela tinha nascido, nesse dia os médicos estavam a experimentar as suas primeiras pernas artificiais e ele apercebeu-se que a sua filha iria precisar de sapatos! O pai saiu do hospital e comprou uns sapatos e disse que a maior alegria da sua vida tinha sido esse momento em que comprou o primeiro par de sapatos para a sua filha. Ele disse-me para ser positivo porque a vida reserva-nos sempre algo de bom mesmo quando pensamos que tudo está perdido.
|
|
|
Po té vážné nehodě v Německu jsem se vrátil do Itálie a během jedné z mých prvních návštěv v nemocnici, kde mi měli připravovat první umělou nohu, jsem tam viděl plakat nějakého muže. Řekl mi, že je tam se svou dcerou, čtyřletou, která se narodila bez nohou, a já myslel, že to je důvod jeho pláče. Ale nebylo to tak. On plakal, protože poprvé od chvíle, kdy se narodila, jí doktoři nasazovali její první umělé nožičky a tento muž si najednou uvědomil, že bude potřebovat boty! Vyběhl z nemocnice, aby nějaké koupil, a pak mi řekl, že největší štěstí, které v životě pocítil, byl právě ten okamžik, kdy šel koupit tento úplně první pár botiček pro svou dcerku. Řekl mi také, že si mám zachovat pozitivní mysl, protože život si pro každého může schovávat něco dobrého, i když si myslíte, že je vše ztracené.
|
|
|
Po wypadku w Niemczech wróciłem do Włoch i podczas jednej z moich pierwszych wizyt w szpitalu w związku z protezą zobaczyłem płaczącego mężczyznę. Powiedział mi, że był ze swoją 4-letnią córką, która urodziła się bez nóg. Myślałem, że to dlatego płacze. Ale nie, płakał, gdyż po raz pierwszy od jej narodzin lekarze dopasowywali jej pierwsze protezy, a on zrozumiał, że teraz będzie potrzebowała butów! Wybiegł ze szpitala, żeby jakieś kupić, i powiedział, że największą radością w jego życiu był moment, gdy mógł kupić swojej córeczce jej pierwszą parę butów. Powiedział mi, bym myślał pozytywnie, gdyż życie zawsze może dać nam coś dobrego, nawet w chwili, gdy myślimy, że już wszystko stracone.
|
